V Bhagavad-gītě Pán říká, že Jeho zjevení, narození a činnosti jsou transcendentální a že ten, kdo jim skutečně porozumí, se může okamžitě přemístit do duchovního světa. Pán nepřichází na svět jako obyčejný člověk, který je donucen přijmout hmotné tělo podle svých minulých činů. Pánovo zjevení je vysvětleno ve druhé kapitole — přichází z vlastního rozhodnutí. Když doba uzrála pro příchod Pána, bylo postavení hvězd velice příznivé. Převládal také astrologický vliv hvězdy zvané Róhiní, která je spojována se šťastným osudem a je pod přímým dohledem Brahmy. Podle astrologických výpočtů existují kromě správného postavení hvězd také příznivé a nepříznivé doby dané různým rozmístěním různých planetárních soustav. V době Krišnova narození byly planetární soustavy automaticky uspořádány tak, aby vše bylo příznivé.

V té době zavládl na všech světových stranách — na východě, západě, jihu, severu — mír a blahobyt. Na nebi byly vidět příznivé hvězdy a na zemi se ve všech městech a vesnicích či na pastvinách, jakož i v myslích všech objevily známky štěstí. V řekách teklo dostatek vody a jezera byla nádherně ozdobená lotosovými květy. V lesích poletovali krásní ptáci a pávi. Všichni lesní ptáci sladce zpívali a pávi tančili se svými družkami. Větřík příjemně vál, nesl vůně různých květů a jemně hladil. Bráhmanové, kteří byli zvyklí obětovat do ohně, shledali, že se jejich domovy opět staly příhodným místem pro obětování. Zásahem démonských králů obětní ohně z domů bráhmanů téměř vymizely, ale nyní nastala příležitost je znovu v klidu zažehnout. Jelikož měli bráhmanové zakázáno obětovat, byli v mysli, inteligenci a při svých činnostech velice sklíčení, ale v okamžiku Krišnova zjevení se jejich mysli automaticky naplnily radostí, neboť z nebe slyšeli transcendentální zvuky oznamující zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Obyvatelé planet Gandharva a Kinnara začali zpívat a obyvatelé Siddhalóky a planet Čáranů začali modlitbami opěvovat Nejvyšší Osobnost Božství. Na nebeských planetách začali andělé i Vidjádharové tančit společně se svými manželkami.

Velcí mudrci a polobozi, potěšeni sledem událostí, shazovali z nebe květy. Na mořském pobřeží jemně šuměly vlny a nad mořem visely mraky, ze kterých se začalo ozývat příjemné hřmění.

Když byly takto připraveny podmínky, Pán Višnu, jenž sídlí v srdci každé živé bytosti, se zjevil jako Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, v temnotě noci před Dévakí, která byla krásná jako polobohyně. Příchod Pána Višnua v tuto dobu lze srovnat s východem úplňku na východním obzoru. Někdo může namítnout, že Pán Krišna přišel na tento svět osmého dne ubývajícího měsíce, takže nemohl vycházet úplněk. Na to lze odpovědět, že se Pán Krišna zjevil v dynastii pocházející od Měsíce. I když té noci Měsíc nebyl v úplňku, protože měl nesmírnou radost, že se Pán zjevuje v dynastii, kde je on sám původní osobou, milostí Krišny se mohl ukázat jako úplněk.

V astronomickém pojednání nazvaném Khamaṇikya je postavení hvězd v době Krišnova zjevení velice dobře popsáno. Potvrzuje, že dítě, které se v tento příznivý okamžik narodilo, je Nejvyšší Brahman neboli Absolutní Pravda.

Vasudéva žasl, že překrásné novorozeně má čtyři ruce, v nichž drží lasturu, kyj, disk a lotosový květ. Bylo ozdobené znakem Šrívatsa, na krku mělo náhrdelník s drahokamem Kaustubha a na sobě šaty ze žlutého hedvábí. Vypadalo jako zářící tmavý mrak, na hlavě neslo korunu ozdobenou drahokamem Vaidúrja, celé Jeho tělo zdobily cenné náramky, náušnice a jiné šperky a krásu umocňovaly ještě dlouhé husté vlasy. Vasudéva byl ohromen neobyčejnými rysy tohoto dítěte. Jak jen mohlo být takto ozdobené? Pochopil, že se před ním právě zjevil Pán Krišna, a byl tím zcela přemožen. Vasudéva pokorně uvažoval, že i když je obyčejnou živou bytostí podmíněnou hmotnou přírodou a navíc je po vnější stránce vězněm Kansy, přesto se jako dítě v jeho domě zjevil Višnu neboli Krišna, všeprostupující Osobnost Božství, ve svém původním postavení. Žádné pozemské dítě se nerodí se čtyřma rukama, ozdobené šperky a v pěkných šatech, dokonale vybavené všemi znaky, jež náleží Nejvyšší Osobnosti Božství. Se zrakem upřeným na své dítě Vasudéva přemýšlel, jak by mohl tento příznivý okamžik oslavit: “Když se narodí chlapec, lidé obvykle událost slaví radostným obřadem. I když jsem uvězněný, v mém domě se narodil Nejvyšší Pán. Tím spíše bych měl tento příznivý obřad uspořádat, a to s miliónkrát větší honosností!”

Když se Vasudéva, nazývaný též Ánakadundubhi, díval na své novorozeně, měl takovou radost, že chtěl darovat mnoho tisíc krav bráhmanům. Védský systém je takový, že kdykoliv probíhá v paláci kšatrijského krále nějaký příznivý obřad, šťastný král rozdá mnoho darů. Bráhmanové a mudrci bývají obdarováni kravami ozdobenými zlatem. Vasudéva chtěl také provést dobročinný obřad na oslavu Krišnova zjevení, ale jelikož byl za mřížemi Kansova vězení, nebylo to možné. Daroval tedy bráhmanům tisíce krav alespoň ve své mysli.

Jakmile byl přesvědčený, že novorozené dítě je samotný Nejvyšší Pán, hluboce se poklonil a se sepjatýma rukama se k Němu začal modlit. V té chvíli byl Vasudéva na transcendentální úrovni a úplně zbavený strachu z Kansy. Novorozeně také ozařovalo místnost, v níž se zjevilo.

“Můj milý Pane,” začala Vasudévova modlitba, “vím, kdo jsi. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše všech živých bytostí a Absolutní Pravda. Zjevil ses ve své věčné podobě, kterou můžeme přímo vnímat. Vím, že jsi sestoupil proto, že se bojím Kansy, a Tys mě chtěl zbavit mého strachu. Nepatříš do hmotného světa; jsi tatáž osoba, která způsobuje projevení vesmíru jednoduše tím, že pohlédne na hmotnou přírodu.”

Někdo může namítat, že Nejvyšší Pán, jenž pouhým pohledem tvoří celý vesmírný projev, přece nemůže vstoupit do lůna Dévakí, manželky Vasudévy. Proti této námitce Vasudéva řekl: “Můj milý Pane, není překvapující, že ses zjevil v lůně Dévakí, protože podobný byl i vznik stvoření. Ležel jsi na Příčinném oceánu jako Mahā-Višnu a Tvým dýcháním vznikly nespočetné vesmíry. Potom jsi do každého z nich vstoupil jako Garbhódakašájí Višnu. Pak ses opět expandoval na Kšíródakašájí Višnua a vstoupil jsi do srdcí všech živých bytostí, a dokonce i do atomů. Tvé vstoupení do lůna Dévakí lze chápat stejným způsobem. Zdánlivě jsi tam vstoupil, ale zároveň jsi všeprostupující. Jak do něčeho vstupuješ i nevstupuješ, můžeme pochopit na hmotných jevech. Celková hmotná energie se rozdělí na šestnáct prvků, ale i poté zůstává netknutá. Hmotné tělo není nic jiného než kombinace pěti hrubohmotných prvků — země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Jakmile vznikne nějaké hmotné tělo, zdá se, že jsou tyto prvky nově stvořeny, ale ve skutečnosti existují neustále vně tohoto těla. Ty existuješ také vně, přestože ses zjevil jako dítě v lůně Dévakí. Neustále přebýváš ve svém sídle, ale současně se dokážeš expandovat do miliónů podob.

Člověk musí použít hodně inteligence, aby porozuměl Tvému zjevení, neboť hmotná energie vychází také z Tebe. Jsi jejím původním zdrojem, tak jako je slunce zdrojem sluneční záře. Sluneční záře nemůže zahalit planetu Slunce, a stejně tak nemůže hmotná energie — která je Tvojí emanací — zahalit Tebe. Zdá se, jako bys jednal na úrovni tří kvalit hmotné energie, ale ve skutečnosti Tě tyto tři kvality nemohou zakrýt. To chápou velcí filosofové. Jinými slovy — hmotná energie Tě nikdy nezahalí, i když se zdá, že jsi v oblasti jejího působení.”

Z Véd se dozvídáme, že Nejvyšší Brahman projevuje svou záři, a tou je vše osvětleno. Z Brahma-saṁhity chápeme, že brahmajyoti neboli záře Brahmanu vychází z těla Nejvyššího Pána, a z této záře vzniká veškeré stvoření. V Bhagavad-gītě rovněž stojí, že Pán je základem neosobní záře. Pán je tedy hlavní příčinou všeho. Méně inteligentní lidé si však myslí, že když Nejvyšší Osobnost Božství přichází do hmotného světa, přijímá hmotné kvality. K takovým nemoudrým závěrům docházejí lidé s omezenou inteligencí.

Nejvyšší Osobnost Božství existuje všude přímo a nepřímo; je mimo hmotné stvoření a je také v něm. Uvnitř hmotného světa dlí nejen jako Garbhódakašájí Višnu, ale i v každém atomu. Atomy existují díky Jeho přítomnosti. Nic se nedá od Jeho existence oddělit. Védy nás vybízejí, abychom nalezli Nejvyšší Duši, základní příčinu všeho, neboť nic neexistuje nezávisle na ní. Proto je i hmotný projev přeměnou Pánovy energie. Jak neživá hmota, tak živá síla — duše — emanují z Něho. Jen pošetilci mohou dojít k závěru, že když se Nejvyšší Pán zjevuje, přijímá podmínky hmoty. I když se zdá, že má hmotné tělo, nepodřizuje se žádné hmotné situaci. Proto se Krišna zjevil a vyvrátil všechny chybné závěry o příchodu a odchodu Nejvyšší Osobnosti Božství.

“Můj Pane, Tvůj příchod, existence a odchod jsou mimo vliv hmotných kvalit. Jelikož jsi Nejvyšší Brahman a vládneš všemu, není v Tobě nic nemyslitelného či protikladného. Jak jsi sám řekl, hmotná příroda jedná pod Tvým dohledem, stejně jako vládní úředníci jednají podle pokynů hlavního představitele státu. Nižší činnosti Tě nemohou ovlivnit. Jelikož jsi Nejvyšší Brahman, vše existuje v Tobě, a jelikož ovládáš všechny činnosti hmotné přírody, žádná z nich Tě nemůže poznamenat.

Říká se Ti śuklam. Śuklam neboli ,bělost` je symbolickým zastoupením Absolutní Pravdy, neboť je nedotčená hmotnými kvalitami. Pán Brahmá je nazýván rakta neboli červený, neboť zastupuje kvalitu vášně potřebnou pro tvoření. Temnota je svěřena Pánu Šivovi, protože on ničí celý vesmír. Stvoření, zničení a udržování tohoto vesmírného projevu vykonávají Tvé energie, ale Tebe se tyto kvality nikdy nedotýkají. To potvrzují Védy: harir hi nirguṇaḥ sākṣāt — ,Nejvyšší Osobnost Božství stojí vždy mimo vliv hmotných kvalit.` Rovněž je řečeno, že v osobě Nejvyššího Pána se kvality vášně a nevědomosti nenacházejí.

Můj Pane, jsi svrchovaný vládce, Osobnost Božství, největší z velkých a udržovatel vesmírného pořádku. Navzdory tomu, že jsi nejvyšší vládce, ses laskavě zjevil v mém domě. Účelem Tvého zjevení je zabít stoupence démonských panovníků světa, kteří si oblékají královská roucha, ale ve skutečnosti jsou to démoni. Jsem si jistý, že je všechny zabiješ, i s jejich stoupenci a vojáky.

Chápu, že jsi přišel, abys zabil necivilizovaného Kansu a jeho následovníky. On však věděl, že se máš zjevit, abys ho zabil, a proto již usmrtil všechny Tvé starší bratry. Nyní jen čeká na zprávu o Tvém narození. Jakmile se o něm doslechne, ihned sem přijde s různými zbraněmi, aby Tě připravil o život.”

Po této Vasudévově modlitbě se začala modlit Dévakí, Krišnova matka. Byla vystrašená ohavnostmi, které její bratr napáchal. Řekla: “Můj milý Pane, Tvoje věčné podoby, jako Nárájan, Pán Ráma, Hajašírša, Varáha, Nrsimha, Vámana, Baladéva a milióny podobných inkarnací vycházející z Višnua, jsou popsány ve védských písmech jako původní. Jsi původní, protože všechny podoby Tvých inkarnací existují mimo hmotné stvoření. Tvoje podoba existovala před stvořením tohoto vesmírného projevu. Tvé podoby jsou věčné a všudypřítomné. Vydávají svou vlastní záři, jsou neměnné a neznečištěné hmotnými kvalitami. Tyto věčné podoby jsou vždy plné poznání a blaženosti; setrvávají na úrovni transcendentálního dobra a stále se věnují různým zábavám. Nejsi omezený jen na jednu určitou podobu; všechny tyto transcendentální, věčné podoby jsou soběstačné. Chápu, že jsi Nejvyšší Pán Višnu.

Po mnoha miliónech let, když Pán Brahmá dokončí svoji životní pouť, nastává zničení vesmírného projevu. Pět prvků (země, voda, oheň, vzduch a éter) tehdy vstoupí do mahat-tattvy. Ta je pak silou času nucena vstoupit do neprojeveného souhrnu hmotné energie, jenž vstoupí do energetické pradhāny a tato pradhāna vstoupí do Tebe. Po zničení celého vesmírného projevu tedy zůstáváš jen Ty se svým transcendentálním jménem, podobou, vlastnostmi a příslušenstvím.

Můj Pane, s úctou se Ti klaním, protože jsi vládcem neprojevené celkové energie a místem, kde se nakonec soustředí hmotná příroda. Můj Pane, celý vesmírný projev se nachází pod vlivem času, okamžikem počínaje a celým rokem konče. Všichni jednají pod Tvým vedením. Jsi původní vládce všeho a zdroj všech mocných energií.

Všechny podmíněné duše neustále prchají z jednoho těla do druhého a z jedné planety na druhou, ale přesto se nezachrání před útoky zrození a smrti. Když ale některá z těchto vystrašených živých bytostí vyhledá ochranu u Tvých lotosových nohou, může uléhat bez obav, že by na ni obávaná smrt mohla zaútočit.” Tento Dévakin výrok potvrzuje samotný Krišna v Bhagavad-gītě, kde říká, že ani ten, kdo procestoval celý vesmír, od Brahmalóky po Pátálalóku, nemůže uniknout útokům rození, smrti, nemoci a stáří. Zato ten, kdo vejde do Božího království, říká Pán, se již nikdy nemusí vrátit do hmotného světa.

“Proto Tě žádám, můj Pane, abys mě zachránil z krutých rukou Kansy, syna Ugrasény. Modlím se k Tobě, abys mě vysvobodil z této hrůzostrašné situace, protože Ty jsi neustále připravený chránit své služebníky.” To potvrdil Pán Krišna v Bhagavad-gītě, když ujistil Ardžunu: “Můžeš oznámit celému světu, že Můj oddaný nebude nikdy poražen.”

Matka Dévakí se sice modlila k Pánu o záchranu, ale vyjádřila i svou mateřskou lásku: “Vím, že tuto transcendentální podobu obvykle vnímají velcí mudrci při meditaci, ale i tak mám strach, neboť jak se Kansa dozví o Tvém zjevení, mohl by Ti ublížit. Proto Tě žádám, staň se na čas našim hmotným zrakům neviditelný.” Jinými slovy, žádala Pána, aby přijal podobu obyčejného dítěte. “Tvé zjevení je jedinou příčinou, proč se bojím svého bratra Kansy. Můj Pane Madhusúdano, Kansa možná ještě neví, že ses narodil. Proto Tě prosím, skryj tuto svou podobu se čtyřma rukama, ve kterých držíš symboly Višnua—lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Můj milý Pane, na konci zničení vesmírného projevu uložíš celý vesmír do svého břicha, a přesto ses ze své čisté milosti zjevil v mém lůně. Žasnu, jak napodobuješ činnosti obyčejné lidské bytosti jen proto, abys potěšil svou oddanou.”

Po vyslechnutí Dévakiných modliteb Pán odpověděl: “Moje milá matko, ve věku Svájambhuvy Manua žil Můj otec Vasudéva jako jeden z Pradžápatiů. Tehdy se jmenoval Sutapá a tys byla jeho ženou Prišni. V té době si Pán Brahmá přál zvýšit počet obyvatel světa a požádal vás, abyste plodili potomstvo. Ovládali jste smysly a prováděli přísnou askezi. Díky praktikování dechových cvičení podle jógového systému jste byli oba schopni snášet všechny vlivy hmotných zákonů — období dešťů, nápory větru i žár slunečních paprsků. Zároveň jste dodržovali všechny náboženské zásady. Tak jste dokázali očistit své srdce a odolávat vlivům hmotné přírody. Při své askezi jste jedli pouze listy spadlé ze stromů. S ustálenou myslí a ovládnutou pohlavní touhou jste Mě pak uctívali s přáním získat ode Mne nějaké pěkné požehnání. Oba jste podstupovali přísnou askezi po dobu dvanácti tisíc nebeských let. V průběhu této doby byla vaše mysl neustále pohroužena ve Mně. Byl jsem s vámi spokojen, když jste prováděli oddanou službu a ve svých srdcích vždy mysleli na Mne. Ó bezhříšná matko, tvé srdce je proto vždy čisté. I tenkrát jsem se před vámi zjevil v této podobě, připraven splnit vaše přání, a vyzval jsem vás, abyste Mě požádali o cokoliv. Přáli jste si, abych se narodil jako váš syn. Přestože jste Mě viděli na vlastní oči před sebou, nechtěli jste ode Mě úplné vysvobození z hmotného zajetí, ale pod vlivem Mé energie jste Mě požádali, abych se stal vaším synem.”

Jinými slovy, Pán si vybral matku a otce — Prišni a Sutapu — aby se mohl zjevit v hmotném světě. Kdykoliv Pán přichází jako lidská bytost, musí mít matku a otce, a proto si vybral Prišni a Sutapu za své věčné rodiče. Kvůli tomu Ho nemohli požádat o osvobození. Osvobození není tak důležité jako transcendentální láskyplná služba Pánu. Pán jim mohl udělit osvobození okamžitě, ale dal přednost tomu, že je ponechá v hmotném světě kvůli svým různým zjevením, jak bude vysvětleno dále. Jakmile Prišni a Sutapá dostali od Pána požehnání, že se stanou Jeho rodiči, zanechali askeze a začali žít manželským životem, aby zplodili dítě, kterým bude samotný Nejvyšší Pán.

Za nějaký čas Prišni otěhotněla a porodila děťátko. “Tehdy jsem se jmenoval Prišnigarbha,” řekl Pán Dévakí a Vasudévovi. “V dalším věku jste se narodili jako Aditi a Kašjapa a Já jsem se stal vaším dítětem jménem Upéndra. Měl jsem trpasličí podobu, a proto se Mi také říkalo Vámanadéva. Dal jsem vám požehnání, že se narodím jako váš syn třikrát. Nyní, do třetice, jsem se vám, Dévakí a Vasudévo, narodil jako Krišna. Zjevil jsem se v této podobě Višnua, abych vás přesvědčil, že jsem stejný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který znovu přišel na tento svět. Mohl jsem se zjevit jako obyčejné dítě, ale potom bys nevěřila, že se z tvého lůna narodil Nejvyšší Pán. Můj milý otče a matko, již mnohokrát jste Mne vychovali s velkou láskou a náklonností a Já z toho mám velkou radost a jsem vám zavázán. Ujišťuji vás, že tentokrát se vrátíte domů, zpátky k Bohu, protože jste již dokonale splnili své poslání. Vím, že si o Mně děláte starosti a bojíte se Kansy. Proto vám nařizuji, abyste Mě okamžitě odnesli do Gókuly a vyměnili za dceru, která se právě narodila Jašódě.”

Poté, co Pán takto promluvil ke svému otci a matce, proměnil se v jejich přítomnosti v obyčejné dítě a již nepromluvil.

Zatímco se Vasudéva na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství chystal odnést svého syna z místnosti, kde se narodil, v tu samou dobu se Nandovi a Jašódě narodila dcera. Byla to Jógamájá, vnitřní energie Pána. Pod jejím vlivem upadli všichni obyvatelé Kansova paláce, zvláště stráže, do hlubokého spánku a všechny palácové brány, zavřené na závory a zajištěné železnými řetězy, se otevřely. Noc byla velice tmavá, ale jakmile vzal Vasudéva Krišnu do náruče a vyšel ven, viděl všechno jako za denního světla.

V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že Krišna je jako sluneční světlo, a kdekoliv je přítomný, tam nemůže zůstat iluzorní energie, která se přirovnává k temnotě. Když Vasudéva nesl Krišnu, temnota noci zmizela. Všechny vězeňské brány se samy od sebe otevřely. Zároveň začalo hustě pršet a z nebe se ozývalo hřmění. Když Vasudéva nesl syna Krišnu, Pán Šéša v podobě hada ho chránil před deštěm tím, že mu nad hlavou roztáhl svou kápi. Vasudéva došel ke břehu Jamuny a viděl, že její vody jsou rozbouřené vlnami a v celé její šířce je plná pěny. Běsnící živel se však rozestoupil a umožnil mu projít, stejně jako se velký Indický oceán nechal přemostit Pánem Rámou. Tak Vasudéva překonal řeku Jamunu a zamířil do Gókuly, kde bydlel Nanda Mahárádž. I tam všichni pastevci krav tvrdě spali. Vasudéva využil příležitosti a tiše vstoupil do domu Jašódy, kde bez potíží vyměnil svého syna za děvčátko, které se tam před chvílí narodilo. Pak se vrátil do Kansova vězení a potichu položil dívenku Dévakí do klína. Nasadil si znovu okovy, aby Kansa nepoznal, co všechno se mezitím odehrálo.

Matka Jašódá věděla, že se jí narodilo dítě, ale protože byla po porodu velice unavená, tvrdě usnula. Když se probudila, nepamatovala si, zda to byl chlapeček nebo holčička.