Iso: Mantra třináctá

anyad evāhuḥ sambhavād
anyad āhur asambhavāt
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire
Překlad slovo od slova: 
anyat — jiný; eva — jistě; āhuḥ — je řečeno; sambhavāt — uctíváním Nejvyššího Pána, příčiny všech příčin; anyat — jiný; āhuḥ — je řečeno; asambhavāt — uctíváním toho, kdo není Nejvyšší; iti — takto; śuśruma — slyšel jsem to; dhīrāṇām — od vyrovnaných autorit; ye — kdo; naḥ — nám; tat — o tomto námětu; vicacakṣire — dokonale vysvětlili.
Překlad: 
Je řečeno, že výsledek dosažený uctíváním nejvyšší příčiny všech příčin je jiný než výsledek dosažený uctíváním toho, co není nejvyšší. To vše bylo vyslechnuto od vyrovnaných autorit, které to jasně vysvětlily.
Význam: 

Tato mantra potvrzuje systém založený na poslechu vyrovnaných autorit. Člověk nemůže mít pravý klíč k transcendentálnímu poznání, jestliže nevyslechne pravého áčárju, který není nikdy zneklidněn proměnami hmotného světa. Pravý duchovní mistr, který také vyslechl šruti-mantry, neboli védské poznání od svého vyrovnaného áčárji, si nikdy nevymýšlí ani nevykládá nic, co není zapsáno ve védských spisech. V Bhagavad-gítě (9.25) je jasně řečeno, že ti, kdo uctívají předky (pitā), se dostanou na planety předků, hrubí materialisté, kteří plánují, jak by tu mohli zůstat, setrvají v hmotném světě a lidé, kteří jsou oddáni Pánu a neuctívají nikoho jiného než Šrí Kršnu, nejvyšší příčinu všech příčin, se dostanou k Němu do Jeho sídla v duchovním světě.

Také Šrí Íšópanišad potvrzuje, že různá uctívání vedou k různým výsledkům. Jestliže uctíváme Nejvyššího Pána, dostaneme se zcela určitě k Němu, do Jeho věčného sídla, a jestliže uctíváme polobohy, například boha Slunce a boha Měsíce, dostaneme se nepochybně na jejich planety. A jestliže chceme i nadále zůstat na této mizerné planetě s jejími plánovacími komisemi a náhražkovými politickými zřízeními, můžeme tak samozřejmě učinit.

V žádných autentických spisech nestojí, že člověk nakonec dosáhne téhož cíle, ať uctívá kohokoliv a dělá cokoliv. Takovéto pošetilé teorie hlásají samozvaní učitelé, kteří nemají spojení s paramparou, pravým systémem učednické posloupnosti. Pravý duchovní mistr nikdy nebude tvrdit, že člověk, který uctívá polobohy, dospěje k témuž cíli jako ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána. Normální člověk snadno pochopí, že člověk, který nastoupil v Bombaji na vlak, dojede jen tam, kam si zakoupil jízdenku. Kdo si koupil jízdenku do Kalkaty, dojede do Kalkaty. Takzvaní učitelé však dnes tvrdí, že všechny duchovní jízdenky přivedou člověka k nejvyššímu cíli. Takové světské a kompromisní nabídky přilákají mnoho pošetilých stvoření, která se nafukují nad svými smyšlenými metodami duchovní realizace. Pokyny Véd to však neschvalují. Jestliže člověk nepřijal poznání od pravého duchovního mistra, článku autorizované učednické posloupnosti, nemůže rozumět věcem tak, jak skutečně jsou. Kršna říká Ardžunovi v Bhagavad-gítě:

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ parantapa

“Takto byla tato nejvyšší věda přijata posloupností duchovních mistrů a takto ji přijali svatí králové. Během času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že je původní věda ztracena.” (Bg. 4.2)

V době, kdy byl Kršna na Zemi, byly zásady bhakti-jógy stanovené v Bhagavad-gítě překrouceny, a proto musel Pán znovu ustanovit systém učedníků v čele s Ardžunou, nejdůvěrnějším přítelem a oddaným Pána. Pán Ardžunovi jasně řekl (Bg. 4.3), že zásady Bhagavad-gíty jsou mu srozumitelné proto, že je Jeho přítelem a oddaným. Jinými slovy, nikdo kromě oddaného a přítele Pána není schopen rozumět Gítě. To znamená, že Bhagavad-gítě může porozumět jen ten, kdo jde ve stopách Ardžuny.

V současné době tento vznešený dialog vykládá mnoho lidí, kteří ve skutečnosti o Ardžunovi a Kršnovi nic nevědí. Interpretují verše Bhagavad-gíty podle svého a ve jménu písma hlásají různé nesmysly. Tito vykladači nevěří v Kršnu ani v Jeho věčné sídlo. Jak potom mohou vykládat Bhagavad-gítu?

Gítá (7.20) jasně říká, že polobohy uctívají pouze ti, kteří ztratili rozum. Kršna nakonec radí (Bg. 18.66), aby člověk zanechal všech ostatních cest a způsobů uctívání a plně se odevzdal jen Jemu. Neochvějnou víru v Nejvyššího Pána mohou mít jen ti, kteří jsou očištěni od všech hříšných reakcí. Ostatní zůstanou se svými bezcennými metodami uctívání na hmotné úrovni a mylný dojem, že všechny cesty vedou ke stejnému cíli, je svede s cesty pravé.

V této mantře má velkou závažnost slovo sambhavāt, uctívání nejvyšší příčiny. Šrí Kršna je původní Osobnost Božství a vše, co existuje, vyšlo z Něho. V Bhagavad-gítě (10.8) Pán vysvětluje, že On je stvořitelem všech, včetně Brahmy, Višnua a Šivy. Protože tato tři přední božstva hmotného světa jsou stvořena Pánem, je Pán stvořitelem všeho, co existuje v hmotných i duchovních světech. Rovněž v Atharva Védě stojí, že ten, kdo existoval před stvořením Brahmy a kdo osvítil Brahmu védským poznáním, je Šrí Kršna. “Nejvyšší Pán si přál stvořit živé bytosti, a tak je Nárájana všechny stvořil. Z Nárájany se narodil Brahmá. Nárájana stvořil všechny pradžápaty. Nárájana stvořil Indru. Nárájana stvořil osm Vasuů. Nárájana stvořil jedenáct Rudrů. Nárájana stvořil dvanáct Áditjů.” Protože Nárájana je plnou manifestací Šrí Kršny, jsou Nárájana a Kršna totožní. Existují také pozdější záznamy, které udávají, že Nejvyšší Pán je synem Dévakí. Dětství Šrí Kršny s Dévakí a Vasudévou a Jeho totožnost s Nárájanou uznával a potvrdil i Šrípáda Šankaráčárja, třebaže Šankara nenáleží k vaišnavskému neboli osobnímu kultu. V Atharva Védě stojí: “Na počátku byl pouze Nárájana. V té době neexistoval ani Brahmá, ani Šiva, ani oheň, ani voda, ani hvězdy, ani Slunce, ani Měsíc. Pán nezůstává osamocen, nýbrž tvoří podle svých přání.” Mókša-dharma uvádí: “Stvořil jsem pradžápaty a Rudry. Nemají o Mně plné poznání, neboť jsou pokryti Mou iluzorní energií.” Ve Varáha Puráně se též uvádí: “Nárájana je Nejvyšší Osobnost Božství a z Něho se zjevil čtyřhlavý Brahmá a stejně tak Rudra, který se později stal vševědoucím.”

Veškeré védské písemnictví potvrzuje, že Nárájana neboli Kršna je příčinou všech příčin. V Brahma-sanhitě stojí, že Nejvyšší Pán je Šrí Kršna, Góvinda, nejvyšší radost všech bytostí a prvotní příčina všech příčin. Skutečně učený člověk to ví ze svědectví, jež vydali velcí mudrci a védské spisy, a proto se rozhodne pro uctívání Šrí Kršny, který vše zahrnuje.

Osoby, které uctívají jedině Kršnu, se nazývají buddha neboli skutečně učení. K tomuto přesvědčení člověk dojde, když si s důvěrou a láskou vyslechne transcendentální poselství od vyrovnaného áčárji. Kdo nevěří v Kršnu a nechová k Němu lásku, nemůže dojít k této jednoduché pravdě. Lidi bez víry popisuje Bhagavad-gítá jako múdhy (Bg. 9.11). Je řečeno, že múdhové se posmívají Osobnosti Božství, neboť nezískali plné poznání od vyrovnaných áčárjů. Ten, koho znepokojuje vír materiální energie, není způsobilý stát se áčárjou.

Než Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu, byl znepokojován hmotným vírem v podobě své náklonnosti k rodině, ke společnosti a obci. Proto se chtěl stát světským dobrodincem a odpůrcem násilí. Když však od Nejvyššího Pána vyslechl védské poznání Bhagavad-gíty, stal se buddha, změnil své rozhodnutí a začal uctívat Šrí Kršnu, který sám předurčil bitvu u Kurukšétry. Ardžuna uctíval Pána bojem proti svým takzvaným vlastním příbuzným, a tak se stal Jeho čistým oddaným. Toho je možné dosáhnout pouze uctíváním pravého Kršny a ne nějakého zfalšovaného “Kršny”, jaké si vymýšlejí blázni, kterým chybí znalost o složité vědě o Kršnovi, popsané v Bhagavad-gítě a ve Šrímad-Bhágavatamu.

Podle Védánta-sútry je sambhūta jak pramenem zrození a udržování, tak rezervoárem, který se zachová po zničení. Šrímad-Bhágavatam, přirozený výklad Védánta-sútry od téhož autora, říká, že zdroj všech emanací není mrtvý jako kámen, ale je abhijña, plně vědomý. Prvotní Pán, Šrí Kršna, také říká v Bhagavad-gítě (7.26), že si je plně vědom minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a že nikdo, ani polobozi jako Šiva nebo Brahmá, Ho neznají úplně. Zajisté Ho nemohou plně znát lidé znepokojovaní proměnami hmotného bytí. Polovzdělaní duchovní učitelé se pokoušejí o jakýsi kompromis tím, že předmětem svého uctívání činí lidské masy, ale přitom nevědí, že takové uctívání není možné, a že lidské masy nejsou dokonalé. Je to jako bychom zalévali místo kořenů listy na stromech. Normální postup je zalévat kořeny, ale dnešní znepokojované vůdce přitahuje víc listí. Třebaže ustavičně zalévají listí, usychá všechno nedostatkem vláhy.

Šrí Íšópanišad nám doporučuje, abychom zalévali kořeny, které jsou původem všeho růstu. Uctívání lidských mas tělesnými službami, které nikdy nemohou být dokonalé, je méně důležité než služba duši. Duše je kořenem, který vytváří různé druhy těl podle zákona karmy, hmotné reakce. Poskytovat lidským bytostem služby, jako je lékařská péče, sociální pomoc a možnost vzdělání, a současně podřezávat na jatkách krky ubohým zvířatům, není zvlášť účinnou službou živým tvorům.

Živá bytost neustále trpí v různých druzích těl hmotným utrpením rození, stáří, nemoci a smrti. Lidská životní podoba nabízí člověku možnost úniku ze spletitosti hmotné existence. Je toho možné dosáhnout prostým obnovením ztraceného vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšším Pánem. Pán přichází osobně, aby učil této filozofii oddanosti Nejvyššímu (sambhūta). Opravdu sloužit lidstvu znamená učit, aby se lidé oddali Nejvyššímu Pánu a uctívali Ho celým svým srdcem a vší energií. Takové je poučení Šrí Íšópanišady v této mantře.

Jednoduchým způsobem uctívání Nejvyššího Pána v tomto neklidném věku je naslouchat vyprávění o Jeho vznešených činech a opěvovat je. Ti však, kteří se zabývají intelektuálními spekulacemi, si myslí, že Pánovy činy jsou pomyslné, a proto jim nenaslouchají a vymýšlejí si různé slovní kejkle, aby odvrátili pozornost nevinných lidských mas. Místo aby naslouchali vyprávěním o činech Šrí Kršny, dělají si reklamu a navádějí své následovníky, aby opěvovali nepravé duchovní mistry. V moderní době se počet těchto pokrytců očividně zvýšil a pro čisté oddané vyvstal problém, jak zachránit masy lidí od nečisté propagandy těchto pokrytců a pseudoinkarnací Boha.

Upanišady nepřímo obracejí naši pozornost k prvotnímu Pánu, Šrí Kršnovi, ale Bhagavad-gítá, která je souhrnem všech Upanišad, je zaměřena přímo na Kršnu. Nasloucháme-li o Kršnovi takovém, jaký je, v Bhagavad-gítě nebo Šrímad-Bhágavatamu, postupně to očišťuje naši mysl od všech hmotných nečistot. Šrímad-Bhágavatam říká: “Naslouchání o činech Pána přitahuje Pánovu pozornost k Jeho oddanému. Pán, jenž se nachází v srdci každé živé bytosti, pomáhá oddanému tím, že mu poskytuje dobré vedení.” Také Bhagavad-gítá (10.10) to potvrzuje.

Vnitřní vedení Pána očišťuje srdce oddaného od všech nečistot, které se rodí z hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Neoddaní jsou ovládáni vášní a nevědomostí. Vášeň člověku zabraňuje odpoutat se od hmotných sklonů a nevědomost mu znemožňuje poznat, kdo ve skutečnosti je a kdo je Nejvyšší Pán. V kvalitě vášně není naděje na seberealizaci, ať už člověk předstírá svou zbožnost jakkoliv. Pán milostivě oprostí své oddané od vášně a nevědomosti a tak se dostanou do kvality dobra, což je znakem dokonalého bráhmana. Každý člověk se může stát kvalifikovaným bráhmanem za předpokladu, že se věnuje oddané službě pod vedením pravého duchovního mistra. Šrímad- Bhágavatam (2.4.18) také říká, že každá živá bytost nízkého původu může být pod vedením ryzího oddaného Pána očištěna, neboť Pán je neobyčejně mocný.

Když člověk dosáhne bráhmanské kvalifikace, je šťasten a nadšeně začne oddaně sloužit Pánu. Nauka o Bohu se mu tak samočinně vyjeví. Poznáním nauky o Bohu se člověk postupně osvobozuje z pout materialismu a jeho mysl plná pochybností se Boží milostí stane křišťálově jasnou. Pouze na této úrovni se člověk může stát osvobozenou duší a vidět Pána na každém kroku. To je dokonalost uctívání (sambhavāt) kterou popisuje tato mantra Šrí Íšópanišady.