Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 9.263

Védy mají tři kāṇḍy neboli části, zvané karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa a upāsanā-kāṇḍa. Část karma-kāṇḍa zdůrazňuje konání plodonosných činností. Nakonec je však doporučeno zanechat jak karma-kāṇḍy, tak jñāna-kāṇḍy (spekulativního poznání) a přijmout pouze upāsanā-kāṇḍu neboli bhakti-kāṇḍu. Následováním karma-kāṇḍy nebo jñāna-kāṇḍy není možné rozvinout lásku k Bohu. Odevzdáním karmy, svých plodonosných činností, Nejvyššímu Pánu se však člověk může oprostit od znečištěné mysli, a zbaví-li se mentálních nečistot, pomůže mu to povznést se na duchovní úroveň. Potom ale bude potřebovat společnost čistého oddaného, protože jedině v jeho společnosti lze stát se čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Na úrovni čisté oddané služby je proces śravaṇaṁ kīrtanam velmi důležitý. Konáním těchto devíti způsobů oddané služby, počínaje śravaṇaṁ kīrtanam, se člověk dokonale očistí. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.1.11). Teprve tehdy je schopen následovat Kṛṣṇovy pokyny v Bhagavad-gītě (18.65, 66):

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj drahý přítel. Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“ Takto člověk obnoví svoje původní přirozené postavení, ve kterém se věnuje láskyplné službě Pánu.

Na nejvyšší úroveň oddané služby se není možné povýšit prostřednictvím karma-kāṇḍy nebo jñāna-kāṇḍy. Porozumět čisté oddané službě a dosáhnout jí lze jedině ve společnosti čistých oddaných. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti říká, že existují dva druhy činností na úrovni karma-kāṇḍy – zbožné a bezbožné. Zbožné činnosti jsou jistě lepší než bezbožné, ale ani zbožné činnosti nemohou být příčinou extatické lásky k Bohu, Kṛṣṇovi. Zbožné a bezbožné činnosti mohou přinést hmotné štěstí a neštěstí, ale není možné se stát čistým oddaným pouhým zbožným či bezbožným jednáním. Bhakti, oddaná služba, znamená uspokojovat Kṛṣṇu. V každém zjeveném písmu, ať zdůrazňuje jñāna-kāṇḍu či karma-kāṇḍu, je vždy vyzdvihována zásada odříkání. Zralý plod védského poznání, Śrīmad-Bhāgavatam, je svrchovaný védský důkaz. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.12) se uvádí:

„Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha). Jaký prospěch lze tedy získat z plodonosných činností, které jsou od samotného počátku přirozeně zdrojem bolesti a mají pomíjivou povahu, pokud nejsou použity v oddané službě Pánu?“ To znamená, že ani poznání, které je nadřazené plodonosným činnostem, není úspěšné, pokud nezahrnuje oddanou službu. Proto jsou také na začátku, uprostřed i na konci Śrīmad-Bhāgavatamu karma-kāṇḍa a jñāna-kāṇḍa odsuzovány. Například ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2) je řečeno: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra.

To je dobře vysvětleno v následujících verších ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.11.32) a z Bhagavad-gīty (18.66).