Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 6.168

Verš

veda nā māniyā bauddha haya ta’ nāstika
vedāśraya nāstikya-vāda bauddhake adhika

Synonyma

veda — védskou literaturu; — ne; māniyā — přijímající; bauddha — buddhisté; haya — jsou; ta' — vskutku; nāstika — agnostici; veda-āśraya — kteří přijímají útočiště u védské civilizace; nāstikya-vāda — agnosticismus; bauddhake — dokonce buddhisty; adhika — překonávající.

Překlad

„Buddhisté neuznávají autoritu Véd, a proto jsou považováni za agnostiky. Avšak ti, kdo přijali útočiště u védských písem, a přesto káží agnosticismus v souladu s māyāvādskou filosofií, jsou ještě nebezpečnější než buddhisté.“

Význam

Není těžké pochopit, že i když jsou buddhisté v přímém rozporu s vaiṣṇavskou filosofií, Śaṅkarovci jsou mnohem nebezpečnější, protože na jednu stranu přijímají autoritu Véd, ale zároveň jednají v rozporu s védskými pokyny. Vedāśraya nāstikya-vāda znamená „agnosticismus pod ochranou védské kultury“, což je monistická filosofie māyāvādīch. Pán Buddha zavrhl autoritu védské literatury a s tím zavrhl obřady a oběti doporučené ve Védách. Jeho filosofie nirvāṇy znamená ukončit všechny hmotné činnosti. Pán Buddha neuznal existenci transcendentálních podob a duchovních činností mimo hmotný svět. Mimo tuto hmotnou existenci popsal pouze voidismus. Māyāvādští filosofové slovně podporují védskou autoritu, ale védským obřadům se snaží uniknout. Vymýšlejí si nějaké představy o transcendentálním postavení a říkají si Nārāyaṇa neboli Bůh. Postavení Boha se však od jejich výmyslů naprosto liší. Tito māyāvādští filosofové si o sobě myslí, že jsou mimo vliv karma-kāṇḍy (plodonosných činností a jejich následků). Pro ně je duchovní svět to samé jako buddhistický voidismus. Mezi impersonalismem a voidismem je jen malý rozdíl. Voidismus se dá přímo pochopit, ale impersonalismus hlásaný māyāvādskými filosofy není tak snadno pochopitelný. Māyāvādští filosofové samozřejmě uznávají duchovní existenci, ale o duchovním světě a duchovních bytostech nic nevědí. Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32) říká:

ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Inteligence māyāvādīch není očištěná, a tak nemohou setrvat v neosobní brahmajyoti, přestože podstupují odříkání za účelem seberealizace. Následně padají zpátky do tohoto hmotného světa.

Představa māyāvādīch o duchovní existenci je téměř totožná s negací hmotné existence. V duchovním životě nevidí nic pozitivního. Výsledkem je, že nemohou pochopit oddanou službu ani uctívání Nejvyšší Osoby, sac-cid-ānanda-vigrahy. Māyāvādští filosofové považují uctívání Božstva při oddané službě za pratibimba-vādu neboli uctívání podoby, která je odrazem neskutečné hmotné podoby, a tak jim Pánova transcendentální, věčně blažená podoba oplývající poznáním zůstává neznámá. I když je ve Śrīmad-Bhāgavatamu pojem „Bhagavān“ obšírně vysvětlen, nejsou schopni ho pochopit. Brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate – „Absolutní Pravda se nazývá Brahman, Paramātmā a Bhagavān.“ (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.11) Māyāvādī se snaží poznat pouze Brahman, nebo nanejvýš Paramātmu, ale Bhagavāna poznat nemohou. Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, proto říká: māyayāpahṛta-jñānāḥ. Māyāvādským filosofům je kvůli jejich povaze odebráno skutečné poznání. A protože nemohou získat Pánovu milost, budou Jeho transcendentální podobou vždy zmateni. Neosobní filosofie ničí tři složky poznání – jñāna, jñeya a jñātā. Jakmile hovoříme o poznání, musí zde být nějaká osoba, která má poznání, poznání samotné a předmět poznání. Māyāvādská filosofie tyto tři kategorie slučuje, a proto māyāvādī nemohou pochopit, jak jednají duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Kvůli svému chabému poznání nedovedou pochopit, jaký je v duchovním světě rozdíl mezi poznáním, znalcem a předmětem poznání. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto māyāvādské filosofy považuje za nebezpečnější než buddhisty.