Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 23.13

Verš

sei ‘bhāva’ gāḍha haile dhare ‘prema’-nāma
sei premā ‘prayojana’ sarvānanda-dhāma

Synonyma

sei bhāva — tento emotivní stav; gāḍha haile — když zesílí; dhare — nese; prema-nāma — jméno láska k Bohu; sei premā — tato láska k Bohu; prayojana — konečný cíl života; sarva-ānanda-dhāma — zdroj veškeré blaženosti.

Překlad

„Když tento extatický emotivní stav zesílí, nazývá se láska k Bohu. Tato láska je konečným cílem života a zdrojem veškeré blaženosti.“

Význam

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tento růst lásky k Bohu shrnuje jako postupný proces. Člověk se díky nějakému štěstí začne zajímat o oddanou službu a nakonec i o čistou oddanou službu, bez hmotného znečištění. Tehdy se chce sdružovat s oddanými, což vyústí ve stále se zvětšující zájem o oddanou službu, naslouchání a opěvování. Čím více ho zajímá naslouchání a opěvování, tím více je očišťován od hmotných nečistot. Oprošťování se od hmotného znečištění se nazývá anartha-nivṛtti, což naznačuje úbytek všeho nežádoucího. To je zkouškou rozvoje oddané služby. Pokud oddaný skutečně rozvine postoj oddanosti, musí být zbaven hmotného znečištění v podobě nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa. To jsou počáteční příznaky. Když se takto zbaví všech hmotných nečistot, rozvine pevnou víru v oddanou službu. Po rozvinutí pevné víry přijde chuť a s touto chutí se oddaný připoutá k oddané službě. Když tato připoutanost ještě zesílí, semínko lásky k Bohu přinese svůj plod. Tomuto postavení se říká prīti či rati (náklonnost) nebo bhāva (emoce). Když rati zesílí, říká se jí láska k Bohu. Ta je ve skutečnosti nejvyšší dokonalostí života a zdrojem veškeré blaženosti.

Oddaný život se tedy dělí na dvě stádia – sādhana-bhakti a bhāva-bhakti. Sādhana-bhakti znamená rozvoj oddané služby prostřednictvím usměrňujících zásad. Základním principem oddané služby je víra. Nad ní je společnost oddaných a potom přijde zasvěcení pravým duchovním mistrem. Pokud oddaný po zasvěcení následuje usměrňující zásady oddané služby, zbaví se všech nežádoucích věcí. Tak se upevní a postupně rozvine chuť do oddané služby. Čím více jeho chuť roste, tím více chce Pánu sloužit, a tak se připoutá k určité náladě služby Pánu – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya nebo madhura. Výsledkem této připoutanosti je rozvoj bhāvy. Bhāva-bhakti je úroveň očištěného dobra. Na této úrovni srdce roztaje oddanou službou. Bhāva-bhakti je první semínko lásky k Bohu. Tato emotivní úroveň předchází dosažení čisté lásky, a když zesílí, nazývá se prema-bhakti neboli transcendentální láska k Bohu. Tento postupný proces je popsán i v následujících dvou verších z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15–16).