Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 2.72
Verš
deha haila pulake vyāpita
hāse, kānde, nāce, gāya, uṭhi’ iti uti dhāya,
kṣaṇe bhūme paḍiyā mūrcchita
Synonyma
stambha — znehybnění; kampa — třes; prasveda — pocení; vaivarṇya — blednutí; aśru — slzy; svara-bheda — zalykání hlasu; deha — tělo; haila — bylo; pulake — blažeností; vyāpita — prostoupené; hāse — směje se; kānde — pláče; nāce — tančí; gāya — zpívá; uṭhi' — vstávající; iti uti — sem a tam; dhāya — běhá; kṣaṇe — někdy; bhūme — na zem; paḍiyā — padající; mūrcchita — v bezvědomí.
Překlad
V těle Pána Caitanyi Mahāprabhua docházelo k různým proměnám: ke znehybnění, třesu, pocení, blednutí, pláči a zalykání hlasu. Jeho celé tělo tak bylo prostoupené transcendentální blažeností, což způsobilo, že se Caitanya Mahāprabhu někdy smál, někdy plakal, někdy tančil a někdy zpíval. Někdy vstal a běhal sem a tam a někdy upadl v bezvědomí na zem.
Význam
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je popsáno osm transcendentálních tělesných proměn. Stambha neboli znehybnění označuje stav, kdy je mysl transcendentálně pohroužená. Uklidněná mysl tehdy spočívá na životním vzduchu a projevují se různé tělesné proměny. Tyto příznaky lze pozorovat na těle pokročilého oddaného. Je-li životní vzduch téměř nečinný, říká se tomu „znehybnění“. Výslednými emocemi jsou radost, strach, úžas, mrzutost a hněv. Dochází ke ztrátě řeči a ruce ani nohy se nehýbou. Znehybnění je jinak mentální stav. Na začátku je po celém těle vidět mnoho dalších příznaků, které jsou velice subtilní, ale postupně jsou čím dál očividnější. Když člověk nemůže mluvit, jeho činné smysly přirozeně ustrnou a poznávací smysly přestávají vnímat. Kampa, třes těla, je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsán jako výsledek zvláštního druhu strachu, hněvu a radosti. Tomu se říká vepathu či kampa. Začne-li se tělo společným vlivem radosti, strachu a hněvu potit, říká se tomu sveda. Vaivarṇya je popsáno jako změna barvy kůže zapříčiněná spojením mrzutosti, hněvu a strachu. Při těchto emocích člověk zbledne a tělo zhubne. Aśru je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsáno jako spojení radosti, hněvu a mrzutosti, což způsobuje, že z očí samovolně vytékají slzy. Pocházejí-li slzy z radosti, jsou studené, ale pocházejí-li z hněvu, jsou horké. V obou případech jsou oči neklidné, zarudlé a svědí. To vše jsou příznaky aśru. Dojde-li ke spojení mrzutosti, údivu, hněvu, radosti a strachu, zalkne se hlas. Tomuto zalknutí se říká gadgada. Śrī Caitanya Mahāprabhu hovoří o gadgada-ruddhayā girā neboli „zajíkání se“. Pulaka je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsáno jako spojení radosti, povzbuzení a strachu, které způsobuje zježení chlupů na těle. Tomuto tělesnému stavu se říká pulaka.