Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 17.132

Śrī Caitanya Mahāprabhu zde brāhmaṇovi poukazuje na neschopnost māyāvādských filosofů pochopit kvalitativní totožnost živé bytosti a Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož to nepřijímají, domnívají se, že živá bytost je iluzorně oddělená od původního Brahmanu kvůli svému podmínění māyou. Māyāvādī věří, že Absolutní Pravda je z konečného hlediska neosobní. Myslí si, že když přijde inkarnace Boha nebo Bůh samotný, je zahalený māyou. Māyāvādští impersonalisté si jinými slovy myslí, že Pánova podoba je také výtvorem tohoto hmotného světa. Kvůli svému chabému poznání nerozumějí tomu, že Kṛṣṇa nemá tělo, které by se od Něho lišilo. Jeho tělo a On samotný jsou tatáž Absolutní Pravda. Vzhledem k tomu, že nemají o Kṛṣṇovi dokonalé poznání, dopouštějí se přestupků u Jeho lotosových nohou. Proto nevyslovují ,Kṛṣṇà, původní jméno Absolutní Pravdy. Svým neosobním způsobem vyslovují jméno neosobního Brahmanu neboli duše. Jinak řečeno, libují si v nepřímém označování Absolutní Pravdy. I když se někdy stane, že vyřknou jména jako „Govinda“, „Kṛṣṇa“ nebo „Mādhava“, přesto nechápou, že tato jména jsou stejně dobrá jako Govinda, Kṛṣṇa nebo Mādhava osobně. Jelikož jsou to v konečném smyslu impersonalisté, jejich vyslovování osobního jména nemá žádnou moc. Ve skutečnosti v Kṛṣṇu nevěří a všechna tato jména považují za hmotné zvuky. Neschopni ocenit svaté jméno Pána pronášejí jen nepřímá jména jako Brahman, ātmā a caitanya.

Skutečností však je, že jak jméno Kṛṣṇa, tak Kṛṣṇa jakožto osoba jsou duchovní. Vše, co se Kṛṣṇy týká, je transcendentální, blažené a objektivní. U podmíněné duše se tělo od duše liší a jméno dané otcem se od duše také liší. Pokud se podmíněná duše ztotožňuje s hmotnými objekty, brání jí to v dosažení jejího skutečného postavení. I když je Kṛṣṇovým věčným služebníkem, chová se jinak. Svarūpu neboli skutečnou totožnost živé bytosti popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy jīvera`svarūpa' haya – kṛṣṇera ̀nitya-dāsa'. Podmíněná duše zapomněla na skutečné činnosti svého původního postavení. U Kṛṣṇy tomu tak ale není. Kṛṣṇovo jméno a Jeho osoba jsou totožní. Neexistuje nic takového jako māyā-Kṛṣṇa, protože Kṛṣṇa není výtvorem hmotného stvoření. Mezi Kṛṣṇovým tělem a duší není rozdíl. Kṛṣṇa je zároveň duše i tělo. Rozdíl mezi tělem a duší se týká podmíněných duší. Tělo podmíněné duše se liší od duše a její jméno se liší od jejího těla. Někdo se může jmenovat pan John. Když však zvoláme „pane Johne“, pan John se možná vůbec neobjeví. Pokud však pronášíne svaté jméno Kṛṣṇy, Kṛṣṇa je okamžitě přítomný na našem jazyku. V Padma Purāṇě Kṛṣṇa říká: yatra gāyanti mad-bhaktā tatra tiṣṭhāmi nārada – „Ó Nārado, jsem všude tam, kde zpívají Moji oddaní.“ Když oddaní zpívají svaté jméno Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare  /  Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, Pán Kṛṣṇa je okamžitě přítomný.