Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 16.74

Verš

yāṅhāra darśane mukhe āise kṛṣṇa-nāma
tāṅhāre jāniha tumi ‘vaiṣṇava-pradhāna’

Synonyma

yāṅhāra darśane — pohledem na něhož; mukhe — v ústech; āise — automaticky se probudí; kṛṣṇa-nāma — svaté jméno Kṛṣṇy; tāṅhāre — jeho; jāniha — musíte znát; tumi — vy; vaiṣṇava-pradhāna — prvotřídní vaiṣṇava.

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Prvotřídní vaiṣṇava je ten, kdo pouhou svou přítomností inspiruje druhé ke zpívání svatého jména Kṛṣṇy.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že pokud si člověk při pohledu na nějakého vaiṣṇavu okamžitě vzpomene na svaté jméno Kṛṣṇy, měl by být takový vaiṣṇava považován za mahā-bhāgavatu, prvotřídního oddaného. Takový vaiṣṇava si je vždy vědom své povinnosti ve vědomí Kṛṣṇy a je osvícený seberealizací. Neustále cítí lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, a tato láska je prostá jakýchkoliv příměsí. Díky ní je neustále otevřený transcendentální realizaci. Protože ví, že vědomí Kṛṣṇy je základem poznání a jednání, vidí vše ve spojení s Kṛṣṇou. Taková osoba dokáže zpívat svaté jméno Kṛṣṇy dokonale. Tento mahā-bhāgavata vaiṣṇava svým transcendentálním zrakem vidí, kdo spí očarován māyou, a snaží se probouzet spící podmíněné bytosti šířením poznání o vědomí Kṛṣṇy. Otvírá oči, které jsou zavřené zapomenutím na Kṛṣṇu, čímž je živá bytost osvobozena od otupělosti hmotné energie a plně zapojena do služby Pánu. Vaiṣṇava na úrovni madhyama-adhikārī dokáže druhé probudit k vědomí Kṛṣṇy a zaměstnat je povinnostmi, které jim pomohou dělat pokrok. Ve verši 279 šesté kapitoly Madhya-līly Caitanya-caritāmṛty je proto řečeno:

lohāke yāvat sparśi' hema nāhi kare
tāvat sparśa-maṇi keha cinite nā pāre

„Hodnota zázračného kamene se nepozná, dokud nepromění železo ve zlato.“ Je třeba soudit podle činů, ne podle slibů. Mahā-bhāgavata dokáže živou bytost přivést od odporného materialistického života ke službě Pánu. Podle toho se pozná mahā-bhāgavata. I když pro mahā-bhāgavatu není kázání určeno, může sestoupit na úroveň madhyama-bhāgavaty, aby obracel druhé na vaiṣṇavismus. Mahā-bhāgavata je ve skutečnosti plně způsobilý kázat vědomí Kṛṣṇy, ale nerozlišuje, kde vědomí Kṛṣṇy šířit, a kde ne. Myslí si, že každý je schopný přijmout vědomí Kṛṣṇy, pokud dostane šanci. Začátečník a oddaný na prostřední úrovni by měli vždy dychtit naslouchat mahā-bhāgavatovi a ve všech ohledech mu sloužit. Začátečník a oddaný na prostřední úrovni se mohou postupně povýšit na úroveň uttama-adhikārī a stát se prvotřídními oddanými. Znaky prvotřídního oddaného uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.45):

sarva-bhūteṣu yaḥ paśyed
bhagavad-bhāvam ātmanaḥ
bhūtāni bhagavaty ātmany
eṣa bhāgavatottamaḥ

„Nejpokročilejší oddaný vidí ve všem duši všech duší, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. Vidí proto vše ve vztahu k Nejvyššímu Pánu a chápe, že vše, co existuje, se věčně nachází v Pánu.“

Pán během svého učení Sanātany Gosvāmīho dále řekl:

śāstra-yuktye sunipuṇa, dṛḍha-śraddhā yāṅra
̀uttama-adhikārī' se tāraye saṁsāra

„Ten, kdo je znalcem védské literatury a má plnou víru v Nejvyššího Pána, je uttama-adhikārī, prvotřídní vaiṣṇava, nejvyšší vaiṣṇava schopný osvobodit celý svět a obrátit každého k vědomí Kṛṣṇy.“ (Caitanya-caritāmṛta Madhya 22.65) Mahā-bhāgavata vidí s velkou láskou a náklonností Nejvyšší Osobnost Božství, oddanou službu a oddaného. Nevidí nic než Kṛṣṇu, vědomí Kṛṣṇy a Kṛṣṇovy oddané. Mahā-bhāgavata ví, že každý je různými způsoby zaměstnán službou Pánu. Sestupuje proto na střední úroveň, aby všechny povýšil na úroveň vědomí Kṛṣṇy.