Text 1:

Mrak známý jako Śrī Caitanya Mahāprabhu nektarem svého pohledu zaléval vodou zahradu zvanou Gaudadéš, čímž oživil lidi, kteří byli jako rostliny spalované lesním požárem hmotné existence.

Text 2:

Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se rozhodl jít do Vrindávanu. Jakmile se to dozvěděl Mahārāja Pratāparudra, byl velice mrzutý.

Text 4:

Král proto zavolal Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu a Rāmānandu Rāye a s pokorou k nim promluvil.

Text 5:

Pratāparudra Mahārāja řekl: „Snažte se prosím udržet Śrī Caitanyu Mahāprabhua zde v Džagannáth Purí, protože On teď přemýšlí o tom, že půjde jinam.“

Text 6:

„Bez Śrī Caitanyi Mahāprabhua mě toto království netěší. Snažte se proto prosím vymyslet něco, co by zde Pána udrželo.“

Text 7:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se potom radil s Rāmānandou Rāyem a Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou a prohlásil: „Půjdu do Vrindávanu.“

Text 8:

Rāmānanda Rāya i Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Pána požádali, aby se nejprve zúčastnil slavnosti Ratha-yātrā. Pak bude moci jít do Vrindávanu, až nastane měsíc Kārtik.

Text 9:

Když však přišel měsíc Kārtik, oba Pánu řekli: „Nyní je velmi chladno. Bude lepší počkat na slavnost Dola-yātrā a jít až potom. Tak to bude mnohem lepší.“

Text 10:

Oba tak kladli mnoho překážek, čímž nepřímo vyjadřovali, že nesouhlasí s Pánovým odchodem do Vrindávanu. Dělali to proto, že se báli odloučení od Něho.

Text 11:

I když je Pán zcela nezávislý a nikdo Jej nemůže zastavit, bez svolení svých oddaných přesto neodešel.

Text 12:

Třetí rok se pak všichni oddaní z Bengálska chtěli zase znovu vrátit do Džagannáth Purí.

Text 13:

Všichni bengálští oddaní se shromáždili okolo Advaity Ācāryi, který se s velkou radostí vydal na cestu do Džagannáth Purí, aby mohl vidět Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 14-15:

I když Nityānanda Prabhu dostal od Pána pokyn, aby zůstal v Bengálsku a šířil extatickou lásku k Bohu, šel také zhlédnout Caitanyu Mahāprabhua. Kdo je schopen pochopit extatickou lásku Nityānandy Prabhua?

Text 16-17:

Na cestu se vydali všichni obyvatelé Navadvípu včetně Ācāryaratny, Vidyānidhiho, Śrīvāse, Rāmāie, Vāsudevy, Murāriho, Govindy a jeho dvou bratrů a Rāghavy Paṇḍita, který s sebou vzal balíčky plné různých druhů jídel. Obyvatelé Kulína-grámu nesoucí hedvábné provazy také vyrazili na cestu.

Text 18:

Narahari a Śrī Raghunandana z vesnice Khanda a mnoho dalších oddaných se také vydalo na cestu. Kdo je všechny dokáže spočítat?

Text 19:

Śivānanda Sena měl skupinu na starosti a zařizoval placení mýtného. Staral se o všechny oddané a radostně s nimi cestoval.

Text 20:

Śivānanda Sena se staral o vše, co oddaní potřebovali. Zvláště zařizoval ubytování a také znal cesty v Uríse.

Text 21:

Toho roku šly Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit také manželky všech oddaných (ṭhākurāṇī). S Advaitou Ācāryou šla Sītādevī, matka Acyutānandy.

Text 22:

Śrīvāsa Paṇḍita s sebou vzal svoji ženu Mālinī a také Śivānandu Senu doprovázela jeho žena.

Text 23:

S velkou radostí je na cestě za Pánem doprovázel i Caitanya dāsa, syn Śivānandy Seny.

Text 24:

Na cestu se vydala i žena Candraśekhara (Ācāryaratny). Velikost Candraśekharovy lásky k Pánu nejsem schopen vyjádřit.

Text 25:

Manželky všech velkých oddaných s sebou pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua vzaly z domova různé druhy Jeho oblíbených jídel.

Text 26:

Jak již bylo řečeno, Śivānanda Sena se staral o vše potřebné pro celou skupinu. Zvláště upokojoval výběrčí mýtného a každému přiděloval místo na spaní.

Text 27:

Śivānanda Sena také všem oddaným zajišťoval jídlo a celou cestu se o ně staral. S pocity velkého štěstí tak šel do Džagannáth Purí navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 28:

Po příchodu do Remuny se všichni vydali navštívit Pána Gopīnātha. Advaita Ācārya tam v chrámu tančil a zpíval.

Text 29:

Všichni chrámoví kněží znali Śrī Nityānandu Prabhua z dřívějška, a tak přišli, aby Pánu projevili hlubokou úctu.

Text 30:

Tu noc zůstali všichni tito velcí oddaní v chrámu. Kněží přinesli dvanáct nádob se svařeným mlékem a postavili je před Pána Nityānandu Prabhua.

Text 31:

Nityānanda Prabhu rozdělil prasādam ze svařeného mléka všem, což zvětšilo jejich transcendentální blaženost.

Text 32:

Potom všichni hovořili o tom, jak Śrī Mādhavendra Purī instaloval Božstvo Gopāla a jak od něho Gopāla žebral santálové dřevo.

Text 33:

Byl to právě Gopīnātha, kdo pro Mādhavendru Purīho ukradl svařené mléko. Předtím o tom vyprávěl samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 34:

Ten samý příběh potom všem oddaným znovu vyprávěl Pán Nityānanda. Když oddaní vyslechli příběh podruhé, jejich transcendentální blaženost vzrostla.

Text 35:

Tak oddaní šli a šli, až došli do města Kataku, kde ten den zůstali a navštívili chrám Sākṣi-gopāla.

Text 36:

Když Nityānanda Prabhu popisoval všechny činnosti Sākṣi-gopāla, v myslích všech vaiṣṇavů sílila transcendentální blaženost.

Text 37:

Každý z nich v srdci velmi dychtil spatřit Caitanyu Mahāprabhua, a proto spěchali do Džagannáth Purí.

Text 38:

Když dorazili k mostu zvanému Átháranála, doslechl se o jejich příchodu Śrī Caitanya Mahāprabhu a poslal jim po Govindovi dvě girlandy.

Text 39:

Govinda dal girlandy Advaitovi Ācāryovi a Nityānandovi Prabhuovi a Ti z toho měli oba velkou radost.

Text 40:

Přímo na tom místě začali oba zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Za neustálého tančení tak přišli do Džagannáth Purí.

Text 41:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom poslal další girlandy po Svarūpovi Dāmodarovi a dalších osobních služebnících. A tak se vydali na cestu, vysláni synem matky Śacī.

Text 42:

U jezera Naréndra se Svarūpa Dāmodara a ostatní setkali s oddanými z Bengálska a dali jim girlandy od Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 43:

Když oddaní konečně dospěli ke lví bráně, Śrī Caitanya Mahāprabhu o tom slyšel zprávu a šel je osobně přivítat.

Text 44:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom se všemi svými oddanými navštívil Pána Jagannātha a nakonec se v jejich doprovodu vrátil do svého obydlí.

Text 45:

Vāṇīnātha Rāya a Kāśī Miśra přinesli velké množství prasādam a Śrī Caitanya Mahāprabhu vše vlastní rukou rozdal a každého nakrmil.

Text 46:

Minulý rok měl každý své ubytování a to samé dostali k dispozici i tento rok. Tak si šli všichni odpočinout.

Text 47:

Oddaní tam zůstali nepřetržitě po čtyři měsíce a užívali si zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry ve společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 48:

Když nadešel čas Ratha-yātry, stejně jako v minulém roce i tentokrát všichni umývali chrám Guṇḍici.

Text 49:

Obyvatelé Kulína-grámu darovali Pánu Jagannāthovi hedvábné provazy a stejně jako dříve tančili před Pánovým vozem.

Text 50:

Po velkém tančení odešli do nedaleké zahrady, aby si tam na břehu jezera odpočinuli.

Text 51:

Jeden služebník Pána Nityānandy, brāhmaṇa Kṛṣṇadāsa z Rádhadéše, byl velmi požehnaný.

Text 52:

Byl to právě Kṛṣṇadāsa, který naplnil velkou nádobu vodou a poléval s ní při koupeli Pána, který tím byl nadmíru potěšen.

Text 53:

Potom bylo přivezeno obrovské množství zbytků jídla obětovaného Pánu u Balagandi a Śrī Caitanya Mahāprabhu je spolu se všemi svými oddanými jedl.

Text 54:

Pán a všichni Jeho oddaní zhlédli, tak jako v předešlém roce, slavnosti Ratha-yātrā a Herā-pañcamī.

Text 55:

Advaita Ācārya pak pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Tato událost je spojená s průtrží mračen.

Text 56:

Všechny tyto epizody obšírně popsal Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura. Jednoho dne pak Pána pozval Śrīvāsa Ṭhākura.

Text 57:

Mālinīdevī, žena Śrīvāse Ṭhākura, uvařila veškeré druhy zeleniny, které měl Pán v oblibě. Oddaně se považovala za služku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale náklonnost k Němu chovala jako matka.

Text 58:

Śrī Caitanyu Mahāprabhua pravidelně zvali všichni hlavní oddaní, v čele s Candraśekharem (Ācāryaratnou).

Text 59:

Caitanya Mahāprabhu na konci čtvrtého měsíce Cāturmāsyi znovu každý den v ústraní hovořil s Nityānandou Prabhuem. Nikdo netušil, o čem si Ti dva povídali.

Text 60:

Śrīla Advaita Ācārya potom Caitanyovi Mahāprabhuovi něco naznačoval posunky a četl jakousi poezii, které nikdo nerozuměl.

Text 61:

Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl tvář Advaity Ācāryi, usmál se. Advaita Ācārya pochopil, že Pán návrh přijal, a začal tančit.

Text 62:

Nikdo nevěděl, o co Advaita Ācārya žádal nebo co Pán nařídil. Śrī Caitanya Mahāprabhu Ācāryu obejmul a rozloučil se s Ním.

Text 63:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Nityānandovi Prabhuovi: „Poslouchej prosím, ó svatý muži, o něco Tě teď požádám. Slib Mi laskavě, že to vykonáš.“

Text 64:

„Nechoď každý rok do Džagannáth Purí. Zůstaň v Bengálsku a splň Moji touhu.“

Text 65:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ty můžeš udělat to, co ani Já nedokážu. V celé Gaudadéši nenacházím nikoho jiného než Tebe, kdo by mohl splnit Mou misi.“

Text 66:

Nityānanda Prabhu odpověděl: „Ó Pane, Ty jsi život a Já jsem tělo. Mezi tělem a životem samotným není rozdíl, ale život je důležitější než tělo.“

Text 67:

„Svou nepochopitelnou energií můžeš dělat, co se Ti zlíbí, a Já bez jakýchkoliv omezení dělám vše, co po Mně chceš.“

Text 68:

Śrī Caitanya Mahāprabhu Nityānandu Prabhua obejmul a rozloučil se s Ním. Potom se rozloučil se všemi ostatními oddanými.

Text 69:

Stejně jako minulý rok předložil jeden z obyvatel Kulína-grámu Pánovi žádost: „Řekni mi prosím, můj Pane, co je mou povinností a jak ji mám plnit.“

Text 70:

Pán odpověděl: „Měl bys sloužit Kṛṣṇovým služebníkům a neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Když budeš dělat tyto dvě věci, velmi brzy získáš útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou.“

Text 71:

Onen obyvatel Kulína-grámu řekl: „Pověz mi prosím, kdo je opravdu vaiṣṇava a podle čeho se pozná.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu věděl, co má na mysli, a tak se usmál a odpověděl následovně:

Text 72:

„Ten, kdo neustále zpívá Pánovo svaté jméno, má být považován za prvotřídního vaiṣṇavu a tvou povinností je sloužit jeho lotosovým nohám.“

Text 73:

V dalším roce položili obyvatelé Kulína-grámu Pánovi stejnou otázku a Śrī Caitanya Mahāprabhu je znovu učil o různých druzích vaiṣṇavů.

Text 74:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Prvotřídní vaiṣṇava je ten, kdo pouhou svou přítomností inspiruje druhé ke zpívání svatého jména Kṛṣṇy.“

Text 75:

Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu učil rozdíly mezi různými druhy vaiṣṇavů – vaiṣṇava, vaiṣṇavatara a vaiṣṇavatama. Obyvatelům Kulína-grámu tak postupně vysvětlil veškeré znaky vaiṣṇavy.

Text 76:

Nakonec se všichni vaiṣṇavové vrátili do Bengálska, ale Puṇḍarīka Vidyānidhi toho roku zůstal v Džagannáth Purí.

Text 77:

Svarūpa Dāmodara Gosvāmī měl s Puṇḍarīkou Vidyānidhim důvěrný přátelský vztah a v rozhovorech o Kṛṣṇovi byli oba na stejné úrovni.

Text 78:

Puṇḍarīka Vidyānidhi podruhé zasvětil Gadādhara Paṇḍita a v den Oḍana-ṣaṣṭhī zhlédl slavnostní obřad.

Text 79:

Když Puṇḍarīka Vidyānidhi viděl, že Pán Jagannātha dostal naškrobenou látku, trochu se mu to protivilo, což znečistilo jeho mysl.

Text 80:

Té noci přišli za Puṇḍarīkou Vidyānidhim bratři – Pán Jagannātha a Balarāma – a s úsměvem ho pohlavkovali.

Text 81:

I když mu z pohlavkování otekly tváře, Puṇḍarīka Vidyānidhi se v srdci radoval. Tuto událost obšírně popsal Ṭhākura Vṛndāvana dāsa.

Text 82:

Oddaní z Bengálska přicházeli a zůstávali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem každý rok, aby zhlédli slavnost Ratha-yātrā.

Text 83:

Události hodné pozornosti, které se odehrály během těchto let, popíši později.

Text 84:

Tak prožil Śrī Caitanya Mahāprabhu čtyři roky. První dva roky strávil na svých cestách jižní Indií.

Text 85:

Další dva roky chtěl Śrī Caitanya Mahāprabhu jít do Vrindávanu, ale kvůli manévrům Rāmānandy Rāye se Mu nepodařilo Džagannáth Purí opustit.

Text 86:

Pátý rok se oddaní z Bengálska přišli podívat na slavnost Ratha-yātrā. Tentokrát však po jejím zhlédnutí nezůstali, ale vrátili se do Bengálska.

Text 87:

Tehdy Śrī Caitanya Mahāprabhu předložil Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi a Rāmānandovi Rāyovi určitý návrh. Obejmul je a promluvil sladkými slovy.

Text 88:

Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje touha jít do Vrindávanu nesmírně vzrostla. Kvůli vašim manévrům se mi tam minulé dva roky nepodařilo odejít.“

Text 89:

„Tentokrát už musím jít. Dáte Mi prosím svolení? Mimo vás dvou nemám jiné útočiště.“

Text 90:

„V Bengálsku mám dvě opory – svou matku a řeku Gangu. Obě jsou nesmírně milostivé.“

Text 91:

„Půjdu do Vrindávanu přes Bengálsko a navštívím svou matku i řeku Gangu. Dáte Mi k tomu oba své laskavé svolení?“

Text 92:

Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Rāmānanda Rāya slyšeli tato slova, zamysleli se nad tím, že nebylo vůbec správné Pána tolikrát podvést.

Text 93:

Oba řekli: „Nyní je období dešťů, takže se Ti bude špatně cestovat. Bude mnohem lepší, když s odchodem do Vrindávanu počkáš na Vijayā-daśamī.“

Text 94:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl nesmírně šťastný, že dostal jejich svolení. Počkal, až skončilo období dešťů, a potom se na Vijayā-daśamī vydal do Vrindávanu.

Text 95:

Pán shromáždil veškeré zbytky jídla Pána Jagannātha a také zbytky Pánovy masti kaḍāra, santálového dřeva i provazů a vše vzal s sebou.

Text 96:

Śrī Caitanya Mahāprabhu časně ráno požádal Pána Jagannātha o svolení a vydal se na cestu. Všichni oddaní z Urísy Ho následovali.

Text 97:

Caitanya Mahāprabhu velmi citlivě zakázal oddaným z Urísy jít za Ním. V doprovodu svých osobních společníků pak šel nejprve do Bhavánípuru.

Text 98:

Když Pán Caitanya došel do Bhavánípuru, dorazil tam na svém palankýnu Rāmānanda Rāya. Vāṇīnātha Rāya poslal Pánu velké množství prasādam.

Text 99:

Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal prasādam a zůstal tam přes noc. Časně ráno se vydal na cestu, až došel do Bhuvanéšvaru.

Text 100:

Po příchodu do Kataku zhlédl chrám Gopāla a místní brāhmaṇa jménem Svapneśvara Pána pozval na jídlo.

Text 101:

Rāmānanda Rāya pozval k jídlu všechny ostatní a Śrī Caitanya Mahāprabhu si odpočinul v zahradě před chrámem.

Text 102:

Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu odpočíval pod bakulovým stromem, Rāmānanda Rāya šel okamžitě za Mahārājem Pratāparudrou.

Text 103:

Králi udělalo velkou radost, když se dozvěděl tu novinu, a rychle se tam vydal. Jakmile Pána uviděl, padl na zem, aby se Mu poklonil.

Text 104:

Král přemožený láskou znovu a znovu vstával a padal k zemi. Jak přednášel modlitby, třáslo se mu celé tělo a z očí mu kanuly slzy.

Text 105:

Śrī Caitanyu Mahāprabhua králova oddanost velice potěšila, a proto vstal a obejmul ho.

Text 106:

Když Pán krále objal, král se znovu a znovu modlil a klaněl. Pánova milost tak králi vehnala do očí slzy, které pak omývaly Pánovo tělo.

Text 107:

Rāmānanda Rāya nakonec krále uklidnil a přiměl ho, aby se posadil. Pán mu pak udělil milost svým tělem, myslí i slovy.

Text 108:

Śrī Caitanya Mahāprabhu králi prokázal takovou milost, že od toho dne začal být známý jako Pratāparudra-santrātā neboli ten, kdo osvobodil Mahārāje Pratāparudru.

Text 109:

Všichni vládní úředníci Pánu také projevili úctu a syn matky Śacī se s nimi i s králem nakonec rozloučil.

Text 110:

Král potom vyšel ven a nechal napsat a poslat rozkazy pro vládní služebníky ve svém království.

Text 111:

Jeho nařízení znělo: „V každé vesnici postavte nové obytné domy a v pěti nebo sedmi nových domech uskladněte všemožné druhy jídel.“

Text 112:

„Osobně Pána do těchto nově postavených domů doveďte a dnem i nocí Mu služte s holí v ruce.“

Text 113:

Král nařídil Haricandanovi a Mardarājovi, dvěma ctihodným úředníkům, aby udělali vše potřebné pro vykonání těchto rozkazů.

Text 114-115:

Král jim také nařídil, aby zajistili novou loď a ponechali ji u břehu řeky. Kdekoliv se Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupe nebo překročí řeku, tam by měli vztyčit pamětní sloup a udělat z toho místa velké poutní místo. „Já se tam budu koupat,“ řekl král, „a také tam chci zemřít.“

Text 116:

Král pokračoval: „Ve vesnici zvané Čaturdvár postavte nové obytné budovy. Nyní se, Rāmānando, můžeš vrátit za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.“

Text 117:

Když se král dozvěděl, že ten večer Pán odchází, nechal okamžitě přivést několik slonů s malými stany na zádech, do kterých nastoupily všechny dámy z paláce.

Text 118:

Potom se vydaly k cestě, kudy měl Pán jít, a zůstaly tam v řadě stát. Večer Pán se svými oddanými odešel.

Text 119:

Když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu k řece Čitrótpala, aby se vykoupal, všechny královny a ženy z paláce se Mu poklonily.

Text 120:

Po spatření Pána se všechny cítily přemoženy láskou k Bohu a se slzami tekoucími z očí začaly volat svaté jméno „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“

Text 121:

Ve všech třech světech není nikdo tak milostivý jako Śrī Caitanya Mahāprabhu. Když Ho člověk jen z dálky zahlédne, zaplaví ho láska k Bohu.

Text 122:

Pán se potom na nové lodi přeplavil na druhý břeh. Pokračoval v cestě za světla úplňku, až došel do města známého jako Čaturdvár.

Text 123:

Tam Pán strávil noc a ráno se vykoupal. Tehdy tam dorazily zbytky jídla Pána Jagannātha.

Text 124:

Na králův pokyn posílal dozorce chrámu každý den velké množství prasādam, které neslo mnoho lidí.

Text 125:

Po přijetí prasādam Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a s voláním svatých jmen „Hari! Hari!“ se vydal na cestu.

Text 126:

Rāmānanda Rāya, Mardarāja a Śrī Haricandana neustále doprovázeli Śrī Caitanyu Mahāprabhua a všemožně Mu sloužili.

Text 127-129:

Pána doprovázel Paramānanda Purī Gosvāmī, Svarūpa Dāmodara, Jagadānanda, Mukunda, Govinda, Kāśīśvara, Haridāsa Ṭhākura, Vakreśvara Paṇḍita, Gopīnātha Ācārya, Dāmodara Paṇḍita, Rāmāi, Nandāi a mnoho dalších oddaných. Zmínil jsem pouze ty hlavní, protože všechny je nikdo nevyjmenuje.

Text 130:

Gadādhara Paṇḍita se vydal na cestu s Pánem také, ale bylo mu to zakázáno a byl požádán, aby se nevzdával slibu kṣetra-sannyāsu.

Text 131:

Když Gadādhara Paṇḍita slyšel prosbu, aby se vrátil do Džagannáth Purí, řekl Pánu: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Džagannáth Purí. K čertu s mým kṣetra-sannyāsem.“

Text 132:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu žádal Gadādhara Paṇḍita, aby zůstal v Džagannáth Purí a věnoval se službě Gopīnāthovi. Gadādhara Paṇḍita na to odpověděl: „Pouhým spatřením Tvých lotosových nohou člověk poslouží Gopīnāthovi miliónkrát.“

Text 133:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Pokud Mu přestaneš sloužit, bude to Moje chyba. Raději zde zůstaň a služ. Tak budu spokojený.“

Text 134:

Paṇḍita odpověděl: „Neboj se, všechny chyby padnou na mou hlavu. Nebudu Tě doprovázet, půjdu sám.“

Text 135:

„Půjdu navštívit Śacīmātu, ale nepůjdu kvůli Tobě. Já ponesu zodpovědnost za nedodržení slibu a zanedbání služby Gopīnāthovi.“

Text 136:

Gadādhara Paṇḍita Gosvāmī tak cestoval sám, ale když přišli do Kataku, Śrī Caitanya Mahāprabhu si ho zavolal k sobě.

Text 137:

Láskyplnou důvěrnost mezi Gadādharem Paṇḍitem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nemůže nikdo chápat. Gadādhara Paṇḍita opustil svůj slib a službu Gopīnāthovi stejně, jako se člověk vzdá stébla trávy.

Text 138:

V srdci byl Śrī Caitanya Mahāprabhu s chováním Gadādhara Paṇḍita velmi spokojený. Přesto ho však vzal za ruku a s láskyplným hněvem k němu promluvil.

Text 139:

„Zanechal jsi služby Gopīnāthovi a porušil svůj slib žít v Purí. To vše už se nyní naplnilo, protože jsi došel tak daleko.“

Text 140:

„To, že se Mnou chceš jít, je pouze touha po uspokojení smyslů. Kvůli tomu porušuješ dvě náboženské zásady, a to Mne velmi rmoutí.“

Text 141:

“If you want My happiness, please return to Nīlācala. You will simply condemn Me if you say any more about this matter.”

Text 142:

Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu dořekl, nastoupil na loď a Gadādhara Paṇḍita se okamžitě v mdlobách zhroutil k zemi.

Text 143:

Śrī Caitanya Mahāprabhu Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi nařídil, aby vzal Gadādhara Paṇḍita s sebou. Bhaṭṭācārya řekl Gadādharovi Paṇḍitovi: „Vstaň! Takové jsou zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 144:

„Vždyť víš, že sám Pán Kṛṣṇa porušil vlastní slib, jen aby zachoval slib praotce Bhīṣmy.“

Text 145:

„  ,Pán Kṛṣṇa porušil svůj slib, že na Kurukšétře nepozvedne zbraň, jen proto, aby zachránil můj slib. Pán Śrī Kṛṣṇa seskočil z vozu, zvedl kolo a rozběhl se ke mně, aby mne zabil, a přitom Mu spadl Jeho svrchní oděv. Hnal se ke mně jako lev chystající se zabít slona, až se celá země otřásala.̀  “

Text 146:

„Śrī Caitanya Mahāprabhu s podobně velkým úsilím toleruje odloučení od tebe jen proto, aby ochránil tvůj slib.“

Text 147:

Takto Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vzkřísil Gadādhara Paṇḍita. Oba se potom s velkým zármutkem vrátili do Džagannáth Purí, do Níláčaly.

Text 148:

Všichni oddaní by se kvůli Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi vzdali veškerých povinností, ale to se Pánovi nelíbilo.

Text 149:

Takové jsou zvraty v milostných vztazích. Každý, kdo těmto událostem naslouchá, získá velmi brzy útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 150:

Po příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho skupiny do Jádžapuru požádal Pán dva vládní úředníky, kteří s Ním šli, aby se vrátili.

Text 151:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se rozloučil s úředníky a Rāmānanda Rāya šel s Pánem dál. Pán dnem i nocí mluvil s Rāmānandou Rāyem o Śrī Kṛṣṇovi.

Text 152:

V každé vesnici postavili vládní služebníci nové domy, jak jim král poručil, a každý z nich naplnili zásobami obilí. Tak sloužili Pánu.

Text 153:

Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec došel do Remuny, kde se rozloučil i se Śrī Rāmānandou Rāyem.

Text 154:

Když se Rāmānanda Rāya zhroutil k zemi a ztratil vědomí, Śrī Caitanya Mahāprabhu si ho vzal na klín a začal plakat.

Text 155:

Pocity odloučení Caitanyi Mahāprabhua od Rāmānandy Rāye je nesmírně těžké popsat. V podstatě je téměř nesnesitelné o nich mluvit, a více už je proto popsat nemohu.

Text 156:

Když Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec došel až k hranici státu Urísa, čekal tam na Něho jeden vládní úředník.

Text 157:

Dva až čtyři dny tento vládní úředník sloužil Pánu. Dopodrobna také Pánu vylíčil, co Ho čeká dál.

Text 158:

Vysvětlil Pánovi, že v oblasti, kam má namířeno, vládne muslimský král, který hodně pije. Ze strachu před ním tam nikdo nemůže volně cestovat.

Text 159:

Území ovládané touto muslimskou vládou sahá až k Pičhaladě. Ze strachu z muslimů zde nikdo nepřekročí řeku.

Text 160:

Úředník z vlády Mahārāje Pratāparudry Śrī Caitanyu Mahāprabhua dále informoval, že by měl zůstat ještě pár dní na hranicích Urísy, aby byl čas vyjednat s muslimským vládcem mírovou dohodu. Pán tak bude moci bez obav na lodi přeplout řeku.

Text 161:

Tehdy přišel do uríského tábora jeden převlečený následovník muslimského vládce.

Text 162-163:

Muslimský špeh viděl mnoho úžasných vlastností Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když se vrátil k muslimskému vládci, řekl mu: „Z Džagannáth Purí přišel jakýsi žebravý mnich v doprovodu mnoha osvobozených osob.“

Text 164:

„Všichni tito světci bez ustání zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, smějí se, tančí, zpívají a pláčou.“

Text 165:

„Přichází se na Něho podívat mnoho miliónů lidí, a když Ho spatří, nejsou už schopni vrátit se domů.“

Text 166:

„Všichni tito lidé jako by zešíleli. Jen zpívají svaté jméno Kṛṣṇy a tančí. Někdy dokonce pláčou a válejí se po zemi.“

Text 167:

„Tyto věci jsou ve skutečnosti nepopsatelné. Dají se pochopit, jen když je člověk sám vidí. Pokud zvážím Jeho vliv, musím Ho přijmout jako Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 168:

Jakmile posel domluvil, začal zpívat svatá jména Hariho a Kṛṣṇy. Smál se, plakal, tančil a zpíval jako blázen.

Text 169:

Když to muslimský vládce uslyšel, jeho mysl se změnila. Poslal svého tajemníka k zástupci uríské vlády.

Text 170:

Muslimský tajemník přišel navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Poté, co se s úctou poklonil Pánovým lotosovým nohám a pronesl svaté jméno Pána, „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa,“ zaplavila i jeho extatická láska.

Text 171:

Potom se muslimský tajemník uklidnil, uctivě se poklonil a řekl zástupci uríské vlády: „Posílá mne sem muslimský vládce.“

Text 172:

„Pokud s tím budeš souhlasit, muslimský vládce sem přijde navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua a pak se zase vrátí.“

Text 173:

„Muslimský vládce po tom velmi dychtí a předložil tuto žádost s velkou úctou. Je to mírový návrh. Nemusíte se bát, že budeme bojovat.“

Text 174:

Zástupce uríské vlády, mahā-pātra, po vyslechnutí tohoto návrhu jen žasl. Pomyslel si: „Muslimský vládce je opilec. Kdo takto změnil jeho mysl?“

Text 175:

„Musel to být samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdo změnil muslimovu mysl. Celý svět je díky Jeho přítomnosti, a dokonce i pouhým vzpomínáním na Něho osvobozen.“

Text 176:

Po těchto úvahách mahā-pātra okamžitě muslimskému tajemníkovi řekl: „Je to pro tvého vládce velké požehnání. Nechť přijde Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit.“

Text 177:

„Musím však zdůraznit, aby přišel beze zbraní. Může si s sebou přivést pět nebo sedm služebníků.“

Text 178:

Tajemník se vrátil k muslimskému vládci a sdělil mu, co je nového. Muslimský vládce se pak oblékl jako hinduista a vydal se navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 179:

Jakmile muslimský vládce zdálky uviděl Śrī Caitanyu Mahāprabhua, padl na zem, aby se poklonil. Do očí se mu nahrnuly slzy a extatické pocity ho naplnily blažeností.

Text 180:

Mahā-pātra s velkou úctou přivedl muslimského vládce ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vládce pak před Ním stál se sepjatýma rukama a zpíval svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 181:

Potom se vládce pokorně zeptal: „Proč jsem se narodil v rodině muslimů? Toto zrození je považováno za nízké. Proč mi svrchovaná Prozřetelnost neumožnila zrození v hinduistické rodině?“

Text 182:

„Kdybych se býval narodil v rodině hinduistů, bylo by pro mě snadné zůstat v blízkosti Tvých lotosových nohou. Nyní je moje tělo k ničemu, a tak si přeji okamžitě zemřít.“

Text 183:

Když mahā-pātra slyšel vládcova pokorná slova, zaplavila ho blaženost. Uchopil nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a začal pronášet následující modlitby.

Text 184:

„I caṇḍāla, nejnižší z lidí, může být očištěn pouhým zaslechnutím Tvého svatého jména. A tato podmíněná duše se teď s Tebou mohla osobně setkat.“

Text 185:

„Není se co divit, že tento muslimský vládce dosáhl takových výsledků. To vše je možné, když Tě člověk jen zahlédne.“

Text 186:

„  ,Co říci o duchovním pokroku osob, které vidí Nejvyšší Osobu tváří v tvář, když dokonce i člověk narozený v rodině pojídačů psů je okamžitě uschopněn provádět védské oběti, pokud jen jednou vysloví jméno Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo Ho opěvuje, naslouchá o Jeho zábavách, klaní se Mu či na Něho pouze vzpomíná!̀  “

Text 187:

Śrī Caitanya Mahāprabhu potom na muslimského vládce milostivě pohlédl. Povzbudil ho a požádal, aby zpíval svatá jména „Kṛṣṇa“ a „Hari“.

Text 188:

Muslimský vládce pak řekl: „Když jsi mě tak milostivě přijal, dej mi prosím nějaký pokyn, abych Ti mohl nějak sloužit.“

Text 189:

Muslimský vládce se potom modlil o osvobození od neomezených hříšných reakcí, kterých v minulosti nabyl svou závistí vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům a zabíjením krav.

Text 190:

Mukunda Datta tehdy muslimskému vládci řekl: „Můj drahý pane, prosím poslouchej. Śrī Caitanya Mahāprabhu si přeje jít ke Ganze.“

Text 191:

„Poskytni Mu prosím veškerou pomoc, aby tam mohl jít. To je tvůj první velký pokyn, a pokud ho dokážeš splnit, prokážeš tím velkou službu.“

Text 192:

Muslimský vládce potom přednesl modlitby u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua i všech Jeho oddaných. Pak odešel, naplněný radostí.

Text 193:

Než vládce odešel, mahā-pātra ho obejmul a dal mu různé dárky. Tak se s ním spřátelil.

Text 194:

Nadcházejícího rána vládce poslal svého tajemníka a mnoho hezky ozdobených lodí, aby převezl Śrī Caitanyu Mahāprabhua na druhý břeh řeky.

Text 195:

Mahā-pātra se přeplavil přes řeku se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Na druhém břehu Pána osobně přijal muslimský vládce a uctíval Jeho lotosové nohy.

Text 196:

Jedna z lodí byla nově postavená a měla uprostřed paluby kajutu. Na tuto loď uvedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Jeho společníky.

Text 197:

Nakonec se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozloučil i s mahā-pātrou. Ten stál na břehu, a jak sledoval loď, dal se do pláče.

Text 198:

Muslimský vládce pak Śrī Caitanyu Mahāprabhua osobně doprovázel. Kvůli pirátům vzal ještě deset lodí plných vojáků.

Text 199:

Muslimský vládce doprovázel Śrī Caitanyu Mahāprabhua skrze Mantréšvar. Toto místo bylo kvůli pirátům velmi nebezpečné. Vzal Pána až k místu zvanému Pičhalda nedaleko Mantréšvaru.

Text 200:

Finally Śrī Caitanya Mahāprabhu bade the governor farewell. The intense ecstatic love exhibited by the governor cannot be described.

Text 201:

Veškeré zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou neobyčejné. Každý, kdo o Jeho činnostech naslouchá, se proslaví a jeho život bude dokonalý.

Text 202:

Pán nakonec doplul do Pániháti a jako výraz zvláštní milosti dal kapitánovi lodi jeden ze svých oděvů.

Text 203:

Místo zvané Pániháti leželo na břehu Gangy. Když se dozvěděli, že připlul Śrī Caitanya Mahāprabhu, seběhli se tam všemožní lidé a shromáždili se na břehu i ve vodě.

Text 204:

Nakonec Śrī Caitanyu Mahāprabhua odvedl Rāghava Paṇḍita. Na cestě byly davy lidí a Pán se dostal do domu Rāghavy Paṇḍita jen s velkými obtížemi.

Text 205:

V domě Rāghavy Paṇḍita zůstal Pán pouze jeden den. Další den ráno odešel do Kumárhatty, kde žil Śrīvāsa Ṭhākura.

Text 206:

Z domu Śrīvāse Ṭhākura šel Pán do domu Śivānandy Seny a potom do domu Vāsudevy Datty.

Text 207:

Pán zůstal nějakou dobu v domě Vidyā-vācaspatiho, ale potom kvůli davům lidí odešel do Kuliji.

Text 208:

Během Pánova pobytu v domě Mādhavy dāse Ho přišlo navštívit mnoho set tisíc lidí.

Text 209:

Pán tam zůstal po sedm dní a osvobodil nejrůznější rouhače a hříšníky.

Text 210:

Po opuštění Kuliji Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil dům Advaity Ācāryi v Šántipuru. Tam se s Ním setkala Jeho matka Śacīmātā, a tak se jí ulevilo od velkého soužení.

Text 211:

Potom Pán navštívil vesnici jménem Rámakéli a místo zvané Kánái Nátašála, odkud se vrátil zpět do Šántipuru.

Text 212:

Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal deset dní v Šántipuru. To již obšírně popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.

Text 213:

Já tyto události vyprávět nebudu, protože je již popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura. Není třeba opakovat to samé, protože by to neomezeně zvětšovalo rozsah této knihy.

Text 214-215:

Tyto příběhy vyprávějí o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu potkal bratry Rūpu a Sanātanu a jak Nṛsiṁhānanda zdobil cestu. Stručně jsem je již popsal dříve, a proto je zde nebudu opakovat.

Text 216:

Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Šántipuru, přišel Ho navštívit Raghunātha dāsa.

Text 217:

Dva bratři, kteří se jmenovali Hiraṇya a Govardhana a žili v Saptagrámu, měli roční příjem 1 200 000 rupií.

Text 218:

Hiraṇya Majumadāra i Govardhana Majumadāra byli nesmírně bohatí a velkomyslní. Vyznačovali se dobrým chováním a oddaností brāhmaṇské kultuře. Náleželi k aristokratické rodině a vynikali mezi zbožnými lidmi.

Text 219:

Prakticky všichni brāhmaṇové pobývající v Nadii záviseli na milodarech Hiraṇyi a Govardhana, kteří jim dávali peníze, půdu a vesnice.

Text 220:

Nīlāmbara Cakravartī, the grandfather of Śrī Caitanya Mahāprabhu, was much worshiped by the two brothers, but Nīlāmbara Cakravartī used to treat them as his own brothers.

Text 221:

Oba dříve prokázali mnoho služeb Miśrovi Purandarovi, otci Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a Pán je proto dobře znal.

Text 222:

Raghunātha dāsa byl synem Govardhana Majumadāry. Už od dětství se nezajímal o hmotný požitek.

Text 223:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se po přijetí sannyāsu vrátil do Šántipuru, a tam se s Ním Raghunātha dāsa setkal.

Text 224:

Když Raghunātha dāsa přišel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, padl v extázi lásky k Jeho lotosovým nohám. Pán mu projevil milost tím, že se ho svýma nohama dotkl.

Text 225:

Govardhana, otec Raghunātha dāse, vždy prokazoval mnoho služby Advaitovi Ācāryovi. Advaita Ācārya byl proto s celou jejich rodinou velmi spokojený.

Text 226:

Advaita Ācārya dával Raghunāthovi dāsovi po dobu jeho pobytu zbytky Pánova jídla. Raghunātha dāsa tak pět až sedm dní sloužil Pánovým lotosovým nohám.

Text 227:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se pak s Raghunāthem dāsem rozloučil a vrátil se do Džagannáth Purí. Raghunātha dāsa po návratu domů šílel extází lásky.

Text 228:

Raghunātha dāsa se opakovaně pokoušel o útěk do Džagannáth Purí, ale jeho otec ho pokaždé svázal a přivedl zpět.

Text 229:

Otec dokonce najal pět strážců, aby ho ve dne v noci hlídali. O jeho pohodlí dbali čtyři osobní služebníci a dva brāhmaṇové mu vařili.

Text 230:

Raghunātha dāse tak neustále hlídalo jedenáct lidí. Proto nemohl odejít do Džagannáth Purí, a byl tudíž nesmírně zkroušený.

Text 231:

Jakmile se Raghunātha dāsa dozvěděl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do Šántipuru, přednesl svému otci žádost.

Text 232:

Raghunātha dāsa svého otce prosil: „Dovol mi prosím jít spatřit lotosové nohy Pána. Jestliže mi to nedovolíš, můj život nezůstane v tomto těle.“

Text 233:

Otec Raghunātha dāse s prosbou souhlasil. Dal mu s sebou mnoho služebníků i různých věcí a požádal ho, aby se po návštěvě Śrī Caitanyi Mahāprabhua brzy vrátil.

Text 234:

Sedm dní se Raghunātha dāsa v Šántipuru sdružoval se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Během těch dní a nocí se mu hlavou honily následující myšlenky.

Text 235:

Raghunātha uvažoval: „Jak se mám vysvobodit z rukou těch hlídačů? Jak to udělat, abych mohl jít se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Níláčaly?“

Text 236:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je vševědoucí, a proto věděl, na co Raghunātha dāsa myslí. Slovy plnými naděje mu proto dal následující pokyn.

Text 237:

„Buď trpělivý a vrať se domů. Nebuď blázen. Postupně překonáš oceán hmotné existence.“

Text 238:

„Neměl by sis hrát na oddaného a uměle si odříkat. Prozatím si vhodným způsobem užívej hmotného světa, ale nepřipoutej se k němu.“

Text 239:

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „V srdci si udržuj velkou víru, ale navenek se chovej jako obyčejný člověk. Tak s tebou bude Kṛṣṇa brzy spokojen a vysvobodí tě ze spárů māyi.“

Text 240:

„Až se po návštěvě Vrindávanu vrátím do Džagannáth Purí, můžeš Mě tam navštívit. Do té doby můžeš přemýšlet nad nějakou záminkou, jak uniknout.“

Text 241:

„Kṛṣṇa ti pak vyjeví, jaké prostředky použít. Toho, kdo má Kṛṣṇovu milost, nemůže nikdo zastavit.“

Text 242:

Takto se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozloučil s Raghunāthem dāsem, a ten se vrátil domů a jednal přesně tak, jak mu Pán řekl.

Text 243:

Po návratu domů Raghunātha dāsa zanechal poblázněnosti i umělého vnějšího odříkání a s odpoutaností se věnoval svým povinnostem hospodáře.

Text 244:

Když otec i matka Raghunātha dāse viděli, že se jejich syn chová jako hospodář, udělalo jim to velkou radost. Polevili proto ve svém dohledu.

Text 245-246:

V Šántipuru mezitím Śrī Caitanya Mahāprabhu shromáždil všechny své oddané v čele s Advaitou Ācāryou a Nityānandou Prabhuem, každého z nich obejmul a požádal je o svolení k návratu do Džagannáth Purí.

Text 247:

Protože se už se všemi setkal v Šántipuru, požádal je, aby tento rok nechodili do Džagannáth Purí.

Text 248:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Určitě půjdu z Džagannáth Purí do Vrindávanu. Pokud Mi to všichni dovolíte, bez nesnází se sem opět vrátím.“

Text 249:

Śrī Caitanya Mahāprabhu uchopil nohy své matky a s velkou pokorou ji požádal o svolení. Tak Mu dala svůj souhlas k cestě do Vrindávanu.

Text 250:

Śrīmatī Śacīdevī byla poslána zpátky do Navadvípu a Pán se vydal se svými oddanými do Džagannáth Purí neboli Níládri.

Text 251:

Oddaní, kteří Śrī Caitanyu Mahāprabhua doprovázeli, Mu cestou do Níláčaly, Džagannáth Purí, všemožně sloužili. Tak se Pán s velkou radostí vrátil.

Text 252:

Po příchodu do Džagannáth Purí navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu Pánův chrám. Městem se hned rozšířila zpráva, že je zase zpátky.

Text 253:

Všichni oddaní pak přišli, aby se s Pánem šťastně setkali. Pán každého obejmul ve velké extázi lásky.

Text 254:

Se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem se přivítali Kāśī Miśra, Rāmānanda Rāya, Pradyumna, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, Vāṇīnātha Rāya, Śikhi Māhiti a všichni ostatní oddaní.

Text 255:

Přišel také Gadādhara Paṇḍita a setkal se s Pánem. Śrī Caitanya Mahāprabhu potom před všemi oddanými promluvil následovně.

Text 256:

„Rozhodl jsem se jít do Vrindávanu přes Bengálsko, abych viděl svou matku a řeku Gangu.“

Text 257:

„Šel jsem tedy do Bengálska, ale následovaly Mne tisíce oddaných.“

Text 258:

„Mnoho set tisíc lidí se na Mne ze zvědavosti přicházelo podívat a Já jsem kvůli tomu velkému davu nemohl volně cestovat.“

Text 259:

„Vždyť ten dav byl tak velký, že dům, ve kterém jsem přebýval, i zeď okolo jeho pozemku byly zničeny, a kamkoliv jsem se podíval, všude jsem viděl jen obrovské davy.“

Text 260:

„S velkými nesnázemi jsem se dostal do vesnice Rámakéli, kde jsem potkal dva bratry se jmény Rūpa a Sanātana.

Text 261:

„Tito dva bratři jsou velcí oddaní a vhodní příjemci Kṛṣṇovy milosti, ale v běžném životě jsou to vládní úředníci, královi ministři.“

Text 262:

„Śrīla Rūpa a Sanātana jsou velmi zkušení, co se týče vzdělání, oddané služby, inteligence i moci, a přesto se považují za podřadnější než tráva na ulici.“

Text 263-264:

„Z pokory těchto dvou bratrů by se i kámen roztekl. Byl jsem s jejich chováním velmi spokojený, a tak jsem jim řekl: ,I když jste oba velmi vznešení, považujete se za nízké, a Kṛṣṇa vás proto velmi brzy osvobodí.̀  “

Text 265-266:

„Poté, co jsem k nim takto promluvil, jsem se s nimi rozloučil. Když jsem odcházel, Sanātana Mi řekl: ,Není správné, aby člověka do Vrindávanu doprovázel tisícihlavý zástup.̀  “

Text 267:

„I když jsem to slyšel, nevěnoval jsem tomu pozornost a ráno jsem odešel do Kánái Nátašály.“

Text 268:

„V noci jsem však o tom, co Mi řekl Sanātana, přemýšlel.“

Text 269:

„Došel jsem k závěru, že to, co Sanātana řekl, byla pravda. Rozhodně Mě následoval velký dav, a když ho lidé uvidí, zajisté Mě budou kritizovat a říkat: ,Zde je další podvodník.̀  “

Text 270:

„Začal jsem uvažovat o tom, že Vrindávan je osamělé místo. Je nedostupné a je velmi těžké se tam dostat. Rozhodl jsem se proto jít tam sám nebo nanejvýš v doprovodu jedné osoby.“

Text 271:

„Mādhavendra Purī šel do Vrindávanu sám a Kṛṣṇa se mu tam přímo zjevil pod záminkou darování mléka.“

Text 272:

„Potom jsem pochopil, že jsem putoval do Vrindávanu jako kouzelník se svým představením, což jistě není správné. Do Vrindávanu by nikdo neměl chodit v doprovodu tolika lidí.“

Text 273:

„Rozhodl jsem se tedy, že půjdu sám nebo nanejvýš s jedním služebníkem. Tak bude Má cesta do Vrindávanu krásná.“

Text 274:

„Pomyslel jsem si: ,Místo, abych šel do Vrindávanu sám, jdu v doprovodu vojáků a za dunění bubnů.̀  “

Text 275:

„Řekl jsem si proto ,Styď se!̀ a velmi rozrušený jsem se vrátil ke břehům Gangy.“

Text 276:

„Všechny oddané jsem tehdy nechal tam a vzal s sebou pouze pět nebo šest osob.“

Text 277:

„Nyní si přeji, abyste Mi laskavě dali dobrou radu. Řekněte Mi, jak se bez překážek dostanu do Vrindávanu.“

Text 278:

„Gadādhara Paṇḍita jsem nechal zde a jeho to nesmírně mrzelo. To je důvod, proč jsem nemohl jít do Vrindávanu.“

Text 279:

Gadādhara Paṇḍita povzbudila slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua a upadl do extáze lásky. Okamžitě uchopil lotosové nohy Pána a s velkou pokorou promluvil.

Text 280:

Gadādhara Paṇḍita řekl: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Vrindávan, řeka Jamuna, řeka Ganga i všechna ostatní poutní místa.“

Text 281:

„I když je Vrindávan všude, kde jsi Ty, přesto půjdeš do Vrindávanu, jen abys poučil lidstvo. Uděláš to, co budeš považovat za nejlepší.“

Text 282:

Gadādhara Paṇḍita využil této příležitosti a řekl: „Právě začínají čtyři měsíce období dešťů. Měl bys je proto strávit v Džagannáth Purí.“

Text 283:

„Po těchto čtyřech měsících můžeš udělat, co uznáš za vhodné. Ve skutečnosti Ti nikdo nezabrání v tom, abys odešel, či zůstal.“

Text 284:

Když oddaní shromáždění u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua vyslechli tento výrok, řekli, že Gadādhara Paṇḍita správně přednesl jejich touhu.

Text 285:

Śrī Caitanya Mahāprabhu na žádost všech oddaných souhlasil, že čtyři měsíce zůstane v Džagannáth Purí. Jakmile to uslyšel král Pratāparudra, měl velkou radost.

Text 286:

Ten den Gadādhara Paṇḍita pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Pán u něho spolu s ostatními oddanými poobědval.

Text 287:

Pro žádnou obyčejnou živou bytost není možné, aby popsala, s jakou láskou Gadādhara Paṇḍita jídla nabízel nebo jak Śrī Caitanya Mahāprabhu toto jídlo vychutnával.

Text 288:

Takto provádí Śrī Caitanya Mahāprabhu své nekonečné, bezmezné zábavy. Nějak jsem je v krátkosti popsal, ale popsat je obšírně není možné.

Text 289:

I když Pán Anantadeva neustále popisuje Pánovy zábavy tisíci svých úst, nemůže se dobrat konce ani jedné z nich.

Text 290:

Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.