Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 15.277

Absolutní Pravda je realizována ve třech fázích – jako neosobní Brahman, Paramātmā a Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavān. Jedná se o jednu a tu samou pravdu, ale Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou její tři různé rysy. Každý, kdo chápe Brahman, se nazývá brāhmaṇa. Když se brāhmaṇa zaměstná oddanou službou Pánu, nazývá se vaiṣṇava. Dokud člověk neporozumí Nejvyšší Osobnosti Božství, jeho realizace neosobního Brahmanu není dokonalá. Brāhmaṇa může zpívat Hare Kṛṣṇa mantru na úrovni nāmābhāsa, ale ne na úrovni čisté vibrace. Pokud se brāhmaṇa zaměstná službou Pánu s plným pochopením svého věčného vztahu, jeho oddaná služba se nazývá abhidheya. Po dosažení této úrovně se mu říká bhāgavata neboli vaiṣṇava, což znamená, že je zbaven znečištění a hmotné připoutanosti. Pán Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (7.28):

„Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech a jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány, jsou osvobozeni od dualit iluze a s odhodláním Mi slouží.“

Brāhmaṇa může být velmi vzdělaným učencem, ale to neznamená, že je zbaven hmotného znečištění. Jeho znečištění však spadá do kvality dobra. Dobro, vášeň a nevědomost představují tři kvality hmotného světa a jsou to pouze různé úrovně znečištění. Dokud brāhmaṇa toto znečištění netranscenduje a nedospěje na úroveň ryzí oddané služby, nemůže být uznán jako vaiṣṇava. Impersonalista si může být vědom Brahmanu, neosobního rysu Absolutní Pravdy, ale jeho činnosti jsou na neosobní úrovni. Někdy si představí nějakou podobu Pána (saguṇa-upāsanā), ale toto snažení člověku nikdy nepomůže dosáhnout úplné realizace. Impersonalista se může považovat za brāhmaṇu a může být na úrovni kvality dobra, nicméně je podmíněn jednou z kvalit hmotné přírody, což znamená, že stále ještě není osvobozený, protože osvobození nelze dosáhnout, dokud člověk od těchto kvalit není zcela oproštěn. Māyāvādská filosofie každopádně udržuje člověka v podmíněném stavu. Pokud se někdo řádným zasvěcením stane vaiṣṇavou, stane se zároveň i brāhmaṇou. O tom není pochyb. Garuḍa Purāṇa to potvrzuje:

„Z mnoha tisíců brāhmaṇů může být jeden kvalifikovaný provádět yajñu. Z mnoha tisíců takových brāhmaṇů si je jeden plně vědom filosofie vedānty a z mnoha miliónů znalců vedānty je jeden viṣṇu-bhakta, neboli oddaný Pána Viṣṇua. Ten je ze všech nejvznešenější.“

Dokud člověk není plně způsobilým brāhmaṇou, nemůže pokročit v duchovní vědě. Skutečný brāhmaṇa nikdy nezávidí vaiṣṇavům. Pokud ano, je považován za nedokonalého začátečníka. Impersonalističtí brāhmaṇové se vždy stavějí proti vaiṣṇavským zásadám. Závidějí vaiṣṇavům, protože neznají životní cíl. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum. Když se však brāhmaṇa stane vaiṣṇavou, nijak si to neodporuje. Pokud se vaiṣṇavou nestane, zcela jistě z brāhmaṇské úrovně poklesne. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.3) to potvrzuje těmito slovy: na bhajanty avajānanti sthānād bhraṣṭāḥ patanty adhaḥ.

Vidíme, že v tomto věku Kali je mnoho takzvaných brāhmaṇů, kteří vaiṣṇavům závidí. Kalim znečištění brāhmaṇové považují uctívání Božstev za výplod představivosti: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-budhiḥ. Takto znečištěný brāhmaṇa si může uměle představovat Pánovu podobu, ale Božstvo v chrámu ve skutečnosti považuje za výtvor z kamene či dřeva. Také považuje gurua za obyčejného člověka a protestuje, když toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy z někoho udělá vaiṣṇavu. Mnoho takzvaných brāhmaṇů se proti nám snaží bojovat a namítají: „Jak můžete udělat brāhmaṇu z Evropana nebo Američana? Brāhmaṇa se může narodit pouze v rodině brāhmaṇů.“ Vůbec jim nevadí, že to není uvedeno v žádném písmu. V Bhagavad-gītě (4.13) Pán Kṛṣṇa zvláště říká: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ – „Podle tří kvalit hmotné přírody a práce, která k nim náleží, jsem stvořil čtyři třídy lidské společnosti.“

Brāhmaṇa tedy není výtvorem kastovního systému. Stává se brāhmaṇou jedině na základě své způsobilosti. Vaiṣṇava také nepatří k žádné kastě; jeho pozici určuje oddaná služba.