Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 12.194
Verš
‘eka’ vastu vinā sei ‘dvitīya’ nāhi māne
Synonyma
Překlad
„Ten, kdo sdílí Tvou neosobní monistickou filosofii, neuznává nic jiného než jeden Brahman.“
Význam
Neosobní monisté nevěří, že Bůh je jediným objektem uctívání a že živé bytosti jsou Jeho věčnými služebníky. Podle monistů mohou být Bůh a oddaný v hmotných podmínkách oddělení, ale v duchovním postavení mezi nimi není rozdíl. Tomu se říká advaita-siddhānta neboli monistický závěr. Monisté považují oddanou službu Pánu za hmotnou činnost, a proto ji staví na stejnou úroveň s karmou neboli ploduchtivým jednáním. Tato monistická chyba je velkou překážkou na cestě k oddané službě.
Tato debata mezi Advaitou Ācāryou a Nityānandou byla předstíranou hádkou, která měla sloužit jako velké ponaučení pro všechny oddané. Śrī Nityānanda Prabhu chtěl zdůraznit, že Advaita Ācārya jako čistý oddaný nesouhlasil s monistickým závěrem. Závěrem oddané služby je:
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
„Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto nedvojnou podstatu Brahman, Paramātmā a Bhagavān.“ (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.11)
Absolutní poznání tvoří Brahman, Paramātmā a Bhagaván. Tento závěr se liší od závěru monistů. Śrīla Advaita Ācārya dostal titul ācārya proto, že šířil učení bhakti, ne filosofii monismu. Skutečný závěr advaita-siddhānty, vyjádřený na samotném začátku Caitanya-caritāmṛty (Ādi 1.3), je jiný než filosofie monistů. Zde advaita-siddhānta znamená advaya-jñāna neboli jednota v různorodosti. Śrīla Nityānanda Prabhu ve skutečnosti tou přátelskou předstíranou hádkou Śrīlu Advaitu Ācāryu vychvaloval. Přednesl vaiṣṇavské závěry v souladu s jednoznačnými slovy Bhāgavatamu – vadanti tat tattva-vidaḥ. To je také závěr mantry z Chāndogya Upaniṣady – ekam evādvitīyam.
Oddaný ví, že existuje jednota v různorodosti. Mantry śāster nepodporují monistické závěry impersonalistů a vaiṣṇavská filosofie impersonalismus bez různorodosti také nepřijímá. Brahman je největší, vše se nachází v Něm a to je jednota. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.7): mattaḥ parataraṁ nānyat – není nikdo, kdo by byl Kṛṣṇovi nadřazený. On je původní podstata, protože všechny kategorie pocházejí z Něho. Je tedy se všemi kategoriemi totožný a zároveň se od nich liší. Pán se neustále věnuje různým duchovním činnostem, ale monisté duchovní různorodosti nerozumějí. Závěrem je, že i když jsou energie a její zdroj totožní, v energii pocházející z energetického zdroje existuje různorodost. V této různorodosti je rozdíl mezi různými částmi osobního já, mezi druhy stejné kategorie a mezi druhy různých kategorií. V kategoriích, které jsou chápány jako poznání, znalec a předmět poznání, je jinými slovy vždy rozdíl. Díky věčné existenci poznání, znalce a předmětu poznání oddaní všude vědí o věčné existenci podoby, jména, vlastností, zábav a doprovodu Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaní nikdy nesouhlasí s monistickým kázáním jednoty. Dokud se člověk nedrží pojetí znalce, předmětu poznání a poznání, nemůže pochopit duchovní různorodost, ani nemůže vychutnávat transcendentální blaženost této duchovní různorodosti.
Filosofie monismu je upravenou podobou buddhistické filosofie voidismu. V předstírané hádce se Śrī Advaitou Ācāryou Śrī Nityānanda Prabhu tento druh monistické filosofie zavrhl. Vaiṣṇavové Pána Śrī Kṛṣṇu zajisté uznávají jako nejvyššího „jednoho“, a to, co je bez Kṛṣṇy, se nazývá māyā neboli to, co neexistuje. Vnější māyā se projevuje ve dvou fázích – jako jīva-māyā neboli živé bytosti a jako guṇa-māyā neboli hmotný svět. V hmotném světě se vyskytuje prakṛti (hmotná příroda) a pradhāna (složky hmotné přírody). Pro toho, kdo si začne být vědom Kṛṣṇy, však rozdíl mezi hmotnou a duchovní různorodostí neexistuje. Pokročilý oddaný jako Prahlāda Mahārāja vidí vše jako jedno – Kṛṣṇu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.4.37) se uvádí: kṛṣṇa-graha-gṛhītātmā na veda jagad īdṛśam. Ten, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy, nerozlišuje mezi hmotným a duchovním. Vidí vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, a tudíž jako duchovní. Śrīla Advaita Ācārya skrze advaya-jñāna-darśan oslavoval čistou oddanou službu. Śrīla Nityānanda Prabhu zde sarkasticky zavrhuje filosofii neosobních monistů a vychvaluje správnou filosofii nedvojnosti Śrī Advaity Ācāryi.