Antya 18: Zachraňování Pána z moře

Shrnutí této osmnácté kapitoly předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Jednoho podzimního večera za úplňku se Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel po mořském břehu nedaleko chrámu Āiṭoṭā. Spletl si moře s řekou Jamunou a skočil do nĕho s nadĕjí, že spatří Kṛṣṇovy vodní radovánky se Śrīmatī Rādhārāṇī a ostatními gopīmi. Jak tak plaval v moři, proud Ho odnesl k chrámu Koṇārka, kde Ho jeden rybář považoval za velkou rybu, chytil Ho do sítĕ a vynesl na břeh. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v bezvĕdomí a Jeho tĕlo mĕlo neobvyklý tvar. Jakmile se rybář tĕla dotkl, zešílel extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Jeho vlastní šílenství ho ale vydĕsilo, protože si myslel, že ho posedl duch. Když se chystal vyhledat vyhánĕče duchů, potkal na pláži Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a ostatní oddané, kteří Pána všude hledali. Po nĕkolika otázkách Svarūpa Dāmodara pochopil, že rybář chytil Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua do své sítĕ. A protože se rybář bál, že je posedlý duchem, dal mu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī políček a pronesl Hare Kṛṣṇa, což rybáře okamžitĕ uklidnilo. Oddaní pak hlasitĕ opakovali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a když se Śrī Caitanya Mahāprabhu probral k vnĕjšímu vĕdomí, odvedli Ho zpátky do Jeho sídla.

CC Antya 18.1 Śrī Caitanya Mahāprabhu si v jasném svitu podzimního mĕsíce spletl moře s řekou Jamunou. Hluboce soužený odloučením od Kṛṣṇy utíkal a skočil do moře, v jehož vodách strávil v bezvĕdomí celou noc. Ráno Ho našli Jeho oddaní. Nechť nás tento Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ochrání svými transcendentálními zábavami.
CC Antya 18.2 Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
CC Antya 18.3 Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu žil v Džagannáth Purí, plaval dnem i nocí v oceánu odloučení od Kṛṣṇy.
CC Antya 18.4 Jedné podzimní noci, když bylo vše osvĕtleno mĕsícem v úplňku, se Śrī Caitanya Mahāprabhu celou noc procházel se svými oddanými.
CC Antya 18.5 Chodil z jedné zahrady do druhé, před očima mĕl zábavy Pána Kṛṣṇy a poslouchal i přednášel písnĕ a verše týkající se rāsa-līly.
CC Antya 18.6 Zpíval a tančil v extázi lásky a nĕkdy v emocionální extázi napodoboval tanec rāsa.
CC Antya 18.7 Nĕkdy v extatickém šílenství bĕhal sem a tam, a nĕkdy padal a válel se po zemi. Jindy naprosto ztratil vĕdomí.
CC Antya 18.8 Když slyšel Svarūpu Dāmodara recitovat verš týkající se tance rāsa nebo sám takový verš recitoval, osobnĕ ho vysvĕtlil, jako to už dĕlal dřív.
CC Antya 18.9 Takto vysvĕtlil význam každého verše týkajícího se rāsa-līly. Nĕkdy byl velmi zkroušený a nĕkdy velmi šťastný.
CC Antya 18.10 Úplný popis všech tĕchto veršů a všech promĕn, které se v Pánovĕ tĕle odehrály, by zabral velké množství stránek.
CC Antya 18.11 Abych tedy nezvĕtšoval tloušťku této knihy, nepopsal jsem všechny Pánovy zábavy, protože se odehrávaly v každém okamžiku, každý den, po dvanáct let.
CC Antya 18.12 Jak jsem již dříve naznačil, popisuji zde Pánovu šílenou mluvu a Jeho tĕlesné promĕny pouze v krátkosti.
CC Antya 18.13 I kdyby se tisícihlavý Ananta snažil popsat byť jen jeden den zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zjistil by, že zcela je popsat nedokáže.
CC Antya 18.14 I kdyby se Gaṇeśa, syn Pána Śivy a zkušený zapisovatel polobohů, po milióny vĕků snažil dokonale popsat jeden den Pánových zábav, nedokázal by se dobrat jejich konce.
CC Antya 18.15 Dokonce i Pán Kṛṣṇa žasne při pohledu na extatické promĕny svých oddaných. Pokud tedy ani samotný Pán Kṛṣṇa nedokáže odhadnout hranice tĕchto emocí, jak by to mohli dokázat jiní?
CC Antya 18.17 Ani samotný Kṛṣṇa plnĕ nechápe stavy, způsob pokroku, štĕstí a neštĕstí a nálady extatické lásky svých oddaných, a proto přijímá roli oddaného, aby si tyto emoce plnĕ vychutnal.
CC Antya 18.18 Extatická láska ke Kṛṣṇovi roztančí jak Kṛṣṇu, tak i Jeho oddané, a sama také tančí. Všichni tři tak tančí na jednom místĕ.
CC Antya 18.19 Ten, kdo chce popsat promĕny extatické lásky ke Kṛṣṇovi, je jako trpaslík, který se snaží chytit mĕsíc na nebi.
CC Antya 18.20 Tak jako vítr může odnést z oceánu jen kapku vody, může se živá bytost dotknout jen kapky z oceánu lásky ke Kṛṣṇovi.
CC Antya 18.21 V tomto oceánu lásky se každým okamžikem zvedá nekonečné množství vln. Jak by mohla nepatrná živá bytost odhadnout jejich rozsah?
CC Antya 18.22 Co si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnává ve své lásce ke Kṛṣṇovi, to může plnĕ chápat jedinĕ ten, kdo je na úrovni Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.
CC Antya 18.23 Když zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua popisuje nĕjaká obyčejná živá bytost, dotkne se jedné kapky tohoto velkého oceánu a tím se očistí.
CC Antya 18.24 Tak byly předneseny všechny verše o tanci rāsa, a nakonec byl recitován verš týkající se vodních zábav.
CC Antya 18.25 „Tak jako nezávislý vůdce slonů vstupuje do vody obklopen slonicemi, vstoupil Kṛṣṇa, který stojí nad védskými morálními zásadami, do vod Jamuny obklopen gopīmi. Když svou hrudí třel o jejich ňadra, rozmačkala se Mu girlanda a kuṅkumovým práškem se obarvila do červena. Vůnĕ této girlandy přitahovala bzučící čmeláky, kteří Kṛṣṇu následovali jako nebešťané z Gandharvaloky. Tímto způsobem Pán Kṛṣṇa odstranil únavu z tance rāsa.“
CC Antya 18.26 Při toulkách u chrámu Āitoṭā Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou spatřil moře.
CC Antya 18.27 Vzedmuté vlny moře se v mĕsíčním svĕtle třpytily jako vody řeky Jamuny.
CC Antya 18.28 Pán, který si spletl moře s Jamunou, se velkou rychlostí rozbĕhl a nikým nevidĕn skočil do vody.
CC Antya 18.29 Po pádu do moře ztratil vĕdomí a nechápal, kde se nachází. Chvílemi byl pod vodou a chvílemi se vznášel na vlnách.
CC Antya 18.30 Vlny Ho nesly sem a tam jako kus suchého dřeva. Kdo dokáže toto divadelní představení Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopit?
CC Antya 18.31 Vlny Pána chvílemi potápĕly a chvílemi nadnášely, a tak Jej nesly k chrámu Koṇārka.
CC Antya 18.32 Śrī Caitanya Mahāprabhu se zcela pohroužil do zábav, kterým se Pán Kṛṣṇa oddával s gopīmi ve vodách Jamuny.
CC Antya 18.33 Mezitím Śrī Caitanya Mahāprabhu zmizel oddaným vedeným Svarūpou Dāmodarem z dohledu. Udivení oddaní Ho začali hledat a ptali se: „Kam Pán šel?“
CC Antya 18.34 Śrī Caitanya Mahāprabhu utekl rychlostí mysli. Nikdo Ho nevidĕl. Všichni byli proto zmatení, kde může být.
CC Antya 18.35 „Šel Pán do Jagannāthova chrámu nebo v šílenství upadl v nĕjaké zahradĕ?“
CC Antya 18.36 „Možná, že šel do chrámu Guṇḍici, nebo k jezeru Naréndra nebo k Čatak-parvatu. Možná šel do chrámu v Konárce.“
CC Antya 18.37 Takto spolu oddaní rozmlouvali a přitom hledali Pána, kde se dalo. Nakonec přišli v doprovodu mnoha dalších lidí na pláž.
CC Antya 18.38 Zatímco hledali Pána, noc skončila, a všichni si tedy řekli: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu již není mezi námi.“
CC Antya 18.39 Všichni mĕli v odloučení od Pána pocit, jako kdyby přišli o život. Oddaní došli k závĕru, že muselo dojít k nĕjakému neštĕstí. Nic jiného je nenapadalo.
CC Antya 18.40 „Příbuzný nebo důvĕrný přítel má vždy obavy, aby se jeho milému nic nestalo.“
CC Antya 18.41 Když přišli na pláž, poradili se spolu. Nĕkteří z nich se vydali hledat Śrī Caitanyu Mahāprabhua k Čatak-parvatu.
CC Antya 18.42 Svarūpa Dāmodara šel ještĕ s dalšími na východ, kde Pána hledal na pláži i ve vodĕ.
CC Antya 18.43 Všichni byli skleslí a témĕř v bezvĕdomí, ale z extatické lásky dál chodili z místa na místo a pokračovali v hledání Pána.
CC Antya 18.44 Když tak šli po pláži, vidĕli přicházet nĕjakého rybáře se sítí přes rameno. Smál se, plakal, tančil, zpíval a neustále opakoval svaté jméno „Hari, Hari“.
CC Antya 18.45 Všichni při pohledu na rybářovo počínání žasli. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se ho proto zeptal, co se stalo.
CC Antya 18.46 „Můj drahý rybáři,“ řekl mu, „proč se takto chováš? Vidĕl jsi tu nĕkoho? Co je příčinou tvého chování? Prosím prozraď nám to.“
CC Antya 18.47 Rybář odpovĕdĕl: „Nevidĕl jsem tu nikoho, ale když jsem do vody hodil svou síť, chytil jsem jednu mrtvolu.“
CC Antya 18.48 „Opatrnĕ jsem ji vytáhl v domnĕní, že to je velká ryba, ale jakmile jsem zjistil, že je to mrtvola, dostal jsem velký strach.“
CC Antya 18.49 „Když jsem se snažil síť uvolnit, dotkl jsem se toho tĕla a vzápĕtí do mého srdce vstoupil duch.“
CC Antya 18.50 „Třásl jsem se strachem a ronil slzy. Zalykal se mi hlas a zježily se mi chlupy po celém tĕle.“
CC Antya 18.51 „Nevím, jestli ta mrtvola, kterou jsem vylovil, byla duchem mrtvého brāhmaṇy nebo obyčejného človĕka, ale jakmile na ni človĕk pohlédne, vstoupí mu do tĕla duch.“
CC Antya 18.52 „Tĕlo toho ducha je velmi dlouhé, pĕt až sedm loktů, a každá z jeho končetin je dlouhá skoro tři lokty.“
CC Antya 18.53 „Jeho klouby jsou od sebe pod kůží oddĕlené a kůže je úplnĕ uvolnĕná. Ten, kdo to spatří, nemůže zůstat naživu.“
CC Antya 18.54 „Ten duch přijal podobu mrtvoly, ale má stále otevřené oči. Chvílemi vydává zvuk ,goṅ-goṅ̀ a chvílemi je v bezvĕdomí.“
CC Antya 18.55 „Toho ducha jsem vidĕl na vlastní oči a On mĕ posedl. Pokud však zemřu, kdo se postará o mou ženu a dĕti?“
CC Antya 18.56 „O tomto duchovi je velmi tĕžké hovořit, ale právĕ jdu k vyhanĕči duchů, abych se ho zeptal, zda mĕ toho dokáže zbavit.“
CC Antya 18.57 „V noci se toulám sám a na odlehlých místech zabíjím ryby. A jelikož přitom vzpomínám na modlitbu k Pánu Nṛsiṁhovi, duchové se mĕ nikdy nedotknou.“
CC Antya 18.58 „Tento duch mĕ však přepadá dvojnásobnou silou, když pronáším Nṛsiṁha mantru. Už jen při pohledu na podobu toho ducha se mé mysli zmocňuje velký strach.“
CC Antya 18.59 „Nechoďte tam, zakazuji vám to. Jestli tam půjdete, ten duch se vás všech zmocní.“
CC Antya 18.60 Po vyslechnutí tĕchto slov Svarūpa Dāmodara pochopil celou pravdu a sladkými slovy k rybáři promluvil.
CC Antya 18.61 „Já jsem známý vyhanĕč duchů,“ řekl, „a vím, jak tĕ toho ducha zbavit.“ Potom pronesl nĕjaké mantry a položil ruku rybáři na hlavu.
CC Antya 18.62 Dal rybáři tři facky a řekl: „Nyní již duch odešel. Neboj se.“ Tĕmito slovy rybáře uklidnil.
CC Antya 18.63 Rybář byl ovlivnĕný extatickou láskou k Bohu, ale mĕl také strach. Byl tedy dvojnásobnĕ rozrušený. Nyní však jeho strach opadl, a tak se trochu uklidnil.
CC Antya 18.64 Svarūpa Dāmodara rybáři řekl: „Můj drahý pane, ta osoba, kterou považuješ za ducha, ve skutečnosti není duch, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu.“
CC Antya 18.65 „Pán spadl v extázi lásky do moře a ty jsi Ho chytil do sítĕ a vytáhl ven.“
CC Antya 18.66 „Pouhým dotekem Jeho tĕla se v tobĕ probudila tvá spící láska ke Kṛṣṇovi, ale protože jsi Ho považoval za ducha, mĕl jsi z Nĕho velký strach.“
CC Antya 18.67 „Teď, když je tvůj strach pryč a máš klidnou mysl, mi prosím ukaž, kde je.“
CC Antya 18.68 Rybář odpovĕdĕl: „Pána jsem vidĕl mnohokrát, ale to není On. Toto tĕlo je velmi znetvořené.“
CC Antya 18.69 Svarūpa Dāmodara řekl: „Pánovi se mĕní tĕlo Jeho láskou k Bohu. Nĕkdy se Mu oddĕlí klouby a tĕlo se prodlouží.“
CC Antya 18.70 Rybáři tato slova udĕlala velkou radost. Vzal všechny oddané s sebou a ukázal jim Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
CC Antya 18.71 Pán ležel na zemi s protaženým tĕlem, vybĕleným vodou. Od hlavy až k patĕ byl celý od písku.
CC Antya 18.72 Pánovo tĕlo bylo protáhlé a ochablá kůže na nĕm jen visela. Zvednout Ho a odnést takovou dálku domů by bylo nemožné.
CC Antya 18.73 Oddaní Pánovi sundali Jeho mokré spodní prádlo a oblékli suché. Poté Ho položili na svrchní část odĕvu a odstranili Mu z tĕla písek.
CC Antya 18.74 Všichni nahlas provádĕli saṅkīrtan a hlasitĕ zpívali svaté jméno Kṛṣṇy Pánovi do ucha.
CC Antya 18.75 Po nĕjaké dobĕ pronikl zvuk svatého jména Pánovi do ucha a On okamžitĕ vstal a hlasitĕ zakřičel.
CC Antya 18.76 Jakmile vstal, Jeho kosti se vrátily na svá místa, a napůl při vĕdomí se rozhlížel kolem.
CC Antya 18.77 Pán se neustále nacházel v jednom ze tří stavů vĕdomí: vnitřním, vnĕjším a napůl vnĕjším.
CC Antya 18.78 Když byl Pán hluboce pohroužený ve vnitřním vĕdomí, ale přesto navenek projevoval trochu vnĕjšího vĕdomí, oddaní Jeho stavu říkali ardha-bāhya neboli napůl vnĕjší vĕdomí.
CC Antya 18.79 Při tomto napůl vnĕjším vĕdomí Śrī Caitanya Mahāprabhu hovořil jako blázen. Oddaní Ho zřetelnĕ slyšeli, jak mluví do nebe.
CC Antya 18.80 „Když jsem uvidĕl řeku Jamunu,“ řekl Pán, „šel jsem do Vrindávanu, a tam jsem vidĕl syna Nandy Mahārāje oddávat se vodním radovánkám.“
CC Antya 18.81 „Pán Kṛṣṇa byl ve vodĕ Jamuny ve společnosti gopī v čele se Śrīmatī Rādhārāṇī. V hravém rozpoložení se tam oddávali zábavám.“
CC Antya 18.82 „Spolu s gopīmi jsem stál na břehu Jamuny a sledoval tuto zábavu. Jedna gopī ukazovala druhým vodní hrátky Rādhy a Kṛṣṇy.“
CC Antya 18.83 „Gopī svĕřily své hedvábné šaty a ozdoby do rukou svých přítelkyň a oblékly si jemné bílé šaty. Pán Kṛṣṇa vzal své milované gopī a ve vodách Jamuny se s nimi koupal a oddával překrásným zábavám.“
CC Antya 18.84 „Mé drahé přítelkynĕ, jen pohleďte na Kṛṣṇovy vodní zábavy! Kṛṣṇovy neklidné dlanĕ připomínají lotosové kvĕty. Je jako vůdce šílených slonů a gopī, které Ho obklopují, jsou jako slonice.“
CC Antya 18.85 „Vodní hrátky začaly a všichni po sobĕ navzájem začali stříkat vodou. V tĕch přívalech vody nebylo jisté, která strana vyhrává, a která prohrává. Tato vodní bitva se neomezenĕ zvĕtšovala.“
CC Antya 18.86 „Gopī vypadaly jako nepřerušované výboje blesku a Kṛṣṇa připomínal černý mrak. Blesky začaly stříkat vodu na mrak a mrak zase na blesky. Oči gopī šťastnĕ pily nektarovou vodu z tohoto mraku jako žízniví ptáci cātaka.“
CC Antya 18.87 „Když bitva začala, navzájem po sobĕ cákali vodou. Potom bojovali ruka proti ruce, pak tvář proti tváři, hruď proti hrudi, zub proti zubu a nakonec nehet proti nehtu.“
CC Antya 18.88 „Tisíce rukou cákaly vodu a gopī se na Kṛṣṇu dívaly tisíci očí. Přibližovaly se k Nĕmu na tisících nohou, líbaly Ho s tisíci tváří a tisíce tĕl Ho objímaly. Tisíci uší gopī poslouchaly Jeho žertovná slova.“
CC Antya 18.89 „Kṛṣṇa odvlekl Rādhārāṇī, zatáhl Ji až po krk do vody a pustil Ji až tam, kde byla voda velmi hluboká. Ona se však chytila Kṛṣṇy okolo krku a plavala na hladinĕ jako lotosový kvĕt, který utrhl slon svým chobotem.“
CC Antya 18.90 „Kṛṣṇa se expandoval do tolika podob, kolik bylo gopī, a potom jim všem stáhl odĕvy, jimiž byly zahaleny. Voda řeky Jamuny byla křišťálovĕ čistá a Kṛṣṇa se s radostí díval na jejich lesknoucí se tĕla.“
CC Antya 18.91 „Stonky lotosů byly přátelé gopī, a tak jim nabídly lotosové listy. Lotosy svýma rukama – vlnami Jamuny – rozprostřely po hladinĕ své velké oblé listy, aby zakryly tĕla gopī. Nĕkteré gopī si rozpustily vlasy a držely je před sebou jako prádlo zakrývající spodní část tĕla a rukama si jako živůtky zakrývaly ňadra.“
CC Antya 18.92 „Poté mĕl Kṛṣṇa roztržku s Rādhārāṇī, čehož všechny gopī využily k tomu, aby se ukryly mezi bílé lotosové kvĕty. Ponořily se až po krk do vody a nad hladinou se vznášely jen jejich tváře, které byly k nerozeznání od lotosů.“
CC Antya 18.93 „Pán Kṛṣṇa se v nepřítomnosti ostatních gopī choval ke Śrīmatī Rādhārāṇī, jak se Mu zlíbilo. Když gopī začaly Kṛṣṇu hledat, Śrīmatī Rādhārāṇī se okamžitĕ přidala k nim, protože má velmi bystrou inteligenci a zná rozpoložení svých přítelkyň.“
CC Antya 18.94 „Na hladinĕ plavalo mnoho bílých lotosů a k nim se začalo přibližovat stejné množství modrých lotosů. Poté se bílé a modré lotosy srazily a začaly spolu bojovat. Gopī na břehu Jamuny to pobavenĕ sledovaly.“
CC Antya 18.95 „Když se zdvižená ňadra gopī, připomínající oblá tĕla ptáků cakravāků, vynořila v oddĕlených párech z vody, vynořily se i modré lotosy Kṛṣṇových rukou, aby je zakryly.“
CC Antya 18.96 „Ruce gopī, které připomínaly červené lotosové kvĕty, se v párech vynořily z vody, aby modré lotosy zastavily. Modré lotosy se snažily ukořistit bílé ptáky cakravāky a červené lotosy se je snažily ochránit. Proto se mezi nimi strhla bitva.“
CC Antya 18.97 „Modré a červené lotosy jsou bezvĕdomé objekty, kdežto ptáci cakravākové jsou vĕdomí a živí. V extázi lásky si však modré lotosy začaly vychutnávat cakravāky, což je v rozporu s přirozeným chováním, nicménĕ v království Pána Kṛṣṇy jsou takové zmĕny základem Jeho zábav.“
CC Antya 18.98 „Modré lotosy jsou přátelé boha slunce a zde okrádají cakravāky, i když žijí všichni pohromadĕ. Červené lotosy však kvetou v noci, a jsou proto pro cakravāky cizinci či nepřáteli. V Kṛṣṇových zábavách jsou však červené lotosy neboli ruce gopī ochránci jejich cakravāků neboli ňader. Jedná se o odporující si přirovnání.“
CC Antya 18.99 Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ve svých zábavách Kṛṣṇa projevil dvĕ ozdoby v podobĕ nadsázky a obráceného přirovnání. Jejich vychutnávání přineslo radost Mé mysli a zcela uspokojilo Moje uši a oči.“
CC Antya 18.100 „Poté, co se Pán Śrī Kṛṣṇa oddával tĕmto úžasným zábavám, vyšel i se všemi svými milovanými gopīmi na břeh Jamuny. Gopī, které byly na břehu, Mu tam pak sloužily tím, že masírovaly Jeho tĕlo i tĕla ostatních gopī vonným olejem a potíraly je dření z ovoce āmalakī.“
CC Antya 18.101 „Potom se všichni znovu vykoupali, a když se oblékli do suchých šatů, odebrali se do malého domku z drahokamů, kde pro nĕ gopī Vṛndā zařídila lesní odĕv tím, že je přikrášlila voňavými kvĕty, zelenými listy a všemožnými dalšími ozdobami.“
CC Antya 18.102 „Vrindávanské stromy a rostliny jsou úžasné, protože po celý rok dávají ovoce a kvĕty všeho druhu. Gopī a služebné z vrindávanských stinných hájků tyto plody a kvĕty trhaly a nosily před Rādhu a Kṛṣṇu.“
CC Antya 18.103 „Gopī veškeré ovoce oloupaly a naskládaly je na velké podnosy na vyvýšeném stupínku v domĕ z drahokamů. Ovoce připravily k jídlu do úhledných řad a upravily před ním místo k sezení.“
CC Antya 18.104 „Mezi ovocem bylo mnoho druhů kokosů a manga, banánů, bobulí, chlebovníků, datlí, mandarinek, pomerančů, ostružin, santar, hroznového vína, mandlí a všemožného sušeného ovoce.“
CC Antya 18.105 „Byly tam melouny, kṣīriky, palmýrové plody, keśury, vodní plody, lotosové plody, ovoce bilva, pīlu, granátová jablka a mnoho dalších plodů. Nĕkteré druhy jsou v různých zemích známé pod různými názvy, ale ve Vrindávanu jsou všechny neustále dostupné v tolika tisících druhů, že je nikdo nedokáže v úplnosti popsat.“
CC Antya 18.106 „Śrīmatī Rādhārāṇī doma připravila různé druhy sladkostí z mléka a cukru, jako je gaṅgājala, amṛtakeli, pīyūṣagranthi, karpūrakeli, sarapūrī, amṛti, padmacini a khaṇḍa-kṣīrisāra-vṛkṣa, a všechny je potom přinesla Kṛṣṇovi.“
CC Antya 18.107 „Když Kṛṣṇa vidĕl krásnĕ připravené jídlo, radostnĕ usedl a udĕlal si piknik v lese. Śrīmatī Rādhārāṇī a Její přítelkynĕ gopī potom společnĕ snĕdly zbytky a nakonec Rādhā s Kṛṣṇou ulehli v domĕ z drahokamů.“
CC Antya 18.108 „Nĕkteré z gopī Rādhu s Kṛṣṇou ovívaly, další masírovaly Jejich nohy a jiné Jim dávaly ke žvýkání betelové listy. Když Rādhā s Kṛṣṇou usnuli, všechny gopī také ulehly. Moje mysl byla velmi šťastná, když jsem to vidĕl.“
CC Antya 18.109 „Najednou jste spustili rámus, vzali jste Mĕ a přivedli sem. Kde je nyní řeka Jamuna? Kde je Vrindávan? Kde jsou Kṛṣṇa a gopī? Přerušili jste Můj šťastný sen!“
CC Antya 18.110 Při tĕchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu plnĕ vrátil k vnĕjšímu vĕdomí. Uvidĕl Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a obrátil se na nĕho s otázkou.
CC Antya 18.111 „Proč jsi Mĕ sem přivedl?“ zeptal se. Svarūpa Dāmodara Mu na to odpovĕdĕl:
CC Antya 18.112 „Spletl sis moře s řekou Jamunou,“ řekl, „a skočil jsi do nĕho. Vlny Tĕ odnesly až sem.“
CC Antya 18.113 „Tento rybář Tĕ chytil do sítĕ a vytáhl z vody. Jelikož se Tĕ dotkl, šílí teď v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.“
CC Antya 18.114 „Celou noc jsme Tĕ všude možnĕ hledali. Potom jsme vyslechli tohoto rybáře, přišli sem a našli jsme Tĕ.“
CC Antya 18.115 „Ty jsi ve stavu zdánlivého bezvĕdomí sledoval zábavy ve Vrindávanu, ale my jsme tu prožívali v mysli velká muka, když jsme Tĕ vidĕli v bezvĕdomí.“
CC Antya 18.116 „Díky našemu zpívání svatého jména Kṛṣṇy jsi však částečnĕ nabyl vĕdomí a my všichni jsme Tĕ slyšeli bláznivĕ mluvit.“
CC Antya 18.117 Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ve snu jsem šel do Vrindávanu, kde jsem vidĕl Pána Kṛṣṇu tančit tanec rāsa se všemi gopīmi.“
CC Antya 18.118 „Po vodních radovánkách si Kṛṣṇa pochutnával na pikniku. Chápu, že poté, co jsem to vidĕl, jsem musel mluvit jako blázen.“
CC Antya 18.119 Poté Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přimĕl Śrī Caitanyu Mahāprabhua k tomu, aby se vykoupal v moři, a pak Ho s velkou radostí odvedl zpátky domů.
CC Antya 18.120 Tak jsem vyprávĕl o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu spadl do moře. Každý, kdo o této zábavĕ naslouchá, nepochybnĕ získá útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
CC Antya 18.121 Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.