Skip to main content

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Zachraňování Pána z moře

Shrnutí této osmnácté kapitoly předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Jednoho podzimního večera za úplňku se Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel po mořském břehu nedaleko chrámu Āiṭoṭā. Spletl si moře s řekou Jamunou a skočil do něho s nadějí, že spatří Kṛṣṇovy vodní radovánky se Śrīmatī Rādhārāṇī a ostatními gopīmi. Jak tak plaval v moři, proud Ho odnesl k chrámu Koṇārka, kde Ho jeden rybář považoval za velkou rybu, chytil Ho do sítě a vynesl na břeh. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v bezvědomí a Jeho tělo mělo neobvyklý tvar. Jakmile se rybář těla dotkl, zešílel extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Jeho vlastní šílenství ho ale vyděsilo, protože si myslel, že ho posedl duch. Když se chystal vyhledat vyháněče duchů, potkal na pláži Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a ostatní oddané, kteří Pána všude hledali. Po několika otázkách Svarūpa Dāmodara pochopil, že rybář chytil Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua do své sítě. A protože se rybář bál, že je posedlý duchem, dal mu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī políček a pronesl Hare Kṛṣṇa, což rybáře okamžitě uklidnilo. Oddaní pak hlasitě opakovali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a když se Śrī Caitanya Mahāprabhu probral k vnějšímu vědomí, odvedli Ho zpátky do Jeho sídla.

Text 1:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si v jasném svitu podzimního měsíce spletl moře s řekou Jamunou. Hluboce soužený odloučením od Kṛṣṇy utíkal a skočil do moře, v jehož vodách strávil v bezvědomí celou noc. Ráno Ho našli Jeho oddaní. Nechť nás tento Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ochrání svými transcendentálními zábavami.
Text 2:
Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3:
Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu žil v Džagannáth Purí, plaval dnem i nocí v oceánu odloučení od Kṛṣṇy.
Text 4:
Jedné podzimní noci, když bylo vše osvětleno měsícem v úplňku, se Śrī Caitanya Mahāprabhu celou noc procházel se svými oddanými.
Text 5:
Chodil z jedné zahrady do druhé, před očima měl zábavy Pána Kṛṣṇy a poslouchal i přednášel písně a verše týkající se rāsa-līly.
Text 6:
Zpíval a tančil v extázi lásky a někdy v emocionální extázi napodoboval tanec rāsa.
Text 7:
Někdy v extatickém šílenství běhal sem a tam, a někdy padal a válel se po zemi. Jindy naprosto ztratil vědomí.
Text 8:
Když slyšel Svarūpu Dāmodara recitovat verš týkající se tance rāsa nebo sám takový verš recitoval, osobně ho vysvětlil, jako to už dělal dřív.
Text 9:
Takto vysvětlil význam každého verše týkajícího se rāsa-līly. Někdy byl velmi zkroušený a někdy velmi šťastný.
Text 10:
Úplný popis všech těchto veršů a všech proměn, které se v Pánově těle odehrály, by zabral velké množství stránek.
Text 11:
Abych tedy nezvětšoval tloušťku této knihy, nepopsal jsem všechny Pánovy zábavy, protože se odehrávaly v každém okamžiku, každý den, po dvanáct let.
Text 12:
Jak jsem již dříve naznačil, popisuji zde Pánovu šílenou mluvu a Jeho tělesné proměny pouze v krátkosti.
Text 13:
I kdyby se tisícihlavý Ananta snažil popsat byť jen jeden den zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zjistil by, že zcela je popsat nedokáže.
Text 14:
I kdyby se Gaṇeśa, syn Pána Śivy a zkušený zapisovatel polobohů, po milióny věků snažil dokonale popsat jeden den Pánových zábav, nedokázal by se dobrat jejich konce.
Text 15:
Dokonce i Pán Kṛṣṇa žasne při pohledu na extatické proměny svých oddaných. Pokud tedy ani samotný Pán Kṛṣṇa nedokáže odhadnout hranice těchto emocí, jak by to mohli dokázat jiní?
Text 16-17:
Ani samotný Kṛṣṇa plně nechápe stavy, způsob pokroku, štěstí a neštěstí a nálady extatické lásky svých oddaných, a proto přijímá roli oddaného, aby si tyto emoce plně vychutnal.
Text 18:
Extatická láska ke Kṛṣṇovi roztančí jak Kṛṣṇu, tak i Jeho oddané, a sama také tančí. Všichni tři tak tančí na jednom místě.
Text 19:
Ten, kdo chce popsat proměny extatické lásky ke Kṛṣṇovi, je jako trpaslík, který se snaží chytit měsíc na nebi.
Text 20:
Tak jako vítr může odnést z oceánu jen kapku vody, může se živá bytost dotknout jen kapky z oceánu lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 21:
V tomto oceánu lásky se každým okamžikem zvedá nekonečné množství vln. Jak by mohla nepatrná živá bytost odhadnout jejich rozsah?
Text 22:
Co si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnává ve své lásce ke Kṛṣṇovi, to může plně chápat jedině ten, kdo je na úrovni Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.
Text 23:
Když zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua popisuje nějaká obyčejná živá bytost, dotkne se jedné kapky tohoto velkého oceánu a tím se očistí.
Text 24:
Tak byly předneseny všechny verše o tanci rāsa, a nakonec byl recitován verš týkající se vodních zábav.
Text 25:
„Tak jako nezávislý vůdce slonů vstupuje do vody obklopen slonicemi, vstoupil Kṛṣṇa, který stojí nad védskými morálními zásadami, do vod Jamuny obklopen gopīmi. Když svou hrudí třel o jejich ňadra, rozmačkala se Mu girlanda a kuṅkumovým práškem se obarvila do červena. Vůně této girlandy přitahovala bzučící čmeláky, kteří Kṛṣṇu následovali jako nebešťané z Gandharvaloky. Tímto způsobem Pán Kṛṣṇa odstranil únavu z tance rāsa.“
Text 26:
Při toulkách u chrámu Āitoṭā Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou spatřil moře.
Text 27:
Vzedmuté vlny moře se v měsíčním světle třpytily jako vody řeky Jamuny.
Text 28:
Pán, který si spletl moře s Jamunou, se velkou rychlostí rozběhl a nikým neviděn skočil do vody.
Text 29:
Po pádu do moře ztratil vědomí a nechápal, kde se nachází. Chvílemi byl pod vodou a chvílemi se vznášel na vlnách.
Text 30:
Vlny Ho nesly sem a tam jako kus suchého dřeva. Kdo dokáže toto divadelní představení Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopit?
Text 31:
Vlny Pána chvílemi potápěly a chvílemi nadnášely, a tak Jej nesly k chrámu Koṇārka.
Text 32:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se zcela pohroužil do zábav, kterým se Pán Kṛṣṇa oddával s gopīmi ve vodách Jamuny.
Text 33:
Mezitím Śrī Caitanya Mahāprabhu zmizel oddaným vedeným Svarūpou Dāmodarem z dohledu. Udivení oddaní Ho začali hledat a ptali se: „Kam Pán šel?“
Text 34:
Śrī Caitanya Mahāprabhu utekl rychlostí mysli. Nikdo Ho neviděl. Všichni byli proto zmatení, kde může být.
Text 35:
„Šel Pán do Jagannāthova chrámu nebo v šílenství upadl v nějaké zahradě?“
Text 36:
„Možná, že šel do chrámu Guṇḍici, nebo k jezeru Naréndra nebo k Čatak-parvatu. Možná šel do chrámu v Konárce.“
Text 37:
Takto spolu oddaní rozmlouvali a přitom hledali Pána, kde se dalo. Nakonec přišli v doprovodu mnoha dalších lidí na pláž.
Text 38:
Zatímco hledali Pána, noc skončila, a všichni si tedy řekli: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu již není mezi námi.“
Text 39:
Všichni měli v odloučení od Pána pocit, jako kdyby přišli o život. Oddaní došli k závěru, že muselo dojít k nějakému neštěstí. Nic jiného je nenapadalo.
Text 40:
„Příbuzný nebo důvěrný přítel má vždy obavy, aby se jeho milému nic nestalo.“
Text 41:
Když přišli na pláž, poradili se spolu. Někteří z nich se vydali hledat Śrī Caitanyu Mahāprabhua k Čatak-parvatu.
Text 42:
Svarūpa Dāmodara šel ještě s dalšími na východ, kde Pána hledal na pláži i ve vodě.
Text 43:
Všichni byli skleslí a téměř v bezvědomí, ale z extatické lásky dál chodili z místa na místo a pokračovali v hledání Pána.
Text 44:
Když tak šli po pláži, viděli přicházet nějakého rybáře se sítí přes rameno. Smál se, plakal, tančil, zpíval a neustále opakoval svaté jméno „Hari, Hari“.
Text 45:
Všichni při pohledu na rybářovo počínání žasli. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se ho proto zeptal, co se stalo.
Text 46:
„Můj drahý rybáři,“ řekl mu, „proč se takto chováš? Viděl jsi tu někoho? Co je příčinou tvého chování? Prosím prozraď nám to.“
Text 47:
Rybář odpověděl: „Neviděl jsem tu nikoho, ale když jsem do vody hodil svou síť, chytil jsem jednu mrtvolu.“
Text 48:
„Opatrně jsem ji vytáhl v domnění, že to je velká ryba, ale jakmile jsem zjistil, že je to mrtvola, dostal jsem velký strach.“
Text 49:
„Když jsem se snažil síť uvolnit, dotkl jsem se toho těla a vzápětí do mého srdce vstoupil duch.“
Text 50:
„Třásl jsem se strachem a ronil slzy. Zalykal se mi hlas a zježily se mi chlupy po celém těle.“
Text 51:
„Nevím, jestli ta mrtvola, kterou jsem vylovil, byla duchem mrtvého brāhmaṇy nebo obyčejného člověka, ale jakmile na ni člověk pohlédne, vstoupí mu do těla duch.“
Text 52:
„Tělo toho ducha je velmi dlouhé, pět až sedm loktů, a každá z jeho končetin je dlouhá skoro tři lokty.“
Text 53:
„Jeho klouby jsou od sebe pod kůží oddělené a kůže je úplně uvolněná. Ten, kdo to spatří, nemůže zůstat naživu.“
Text 54:
„Ten duch přijal podobu mrtvoly, ale má stále otevřené oči. Chvílemi vydává zvuk ,goṅ-goṅ̀ a chvílemi je v bezvědomí.“
Text 55:
„Toho ducha jsem viděl na vlastní oči a On mě posedl. Pokud však zemřu, kdo se postará o mou ženu a děti?“
Text 56:
„O tomto duchovi je velmi těžké hovořit, ale právě jdu k vyhaněči duchů, abych se ho zeptal, zda mě toho dokáže zbavit.“
Text 57:
„V noci se toulám sám a na odlehlých místech zabíjím ryby. A jelikož přitom vzpomínám na modlitbu k Pánu Nṛsiṁhovi, duchové se mě nikdy nedotknou.“
Text 58:
„Tento duch mě však přepadá dvojnásobnou silou, když pronáším Nṛsiṁha mantru. Už jen při pohledu na podobu toho ducha se mé mysli zmocňuje velký strach.“
Text 59:
„Nechoďte tam, zakazuji vám to. Jestli tam půjdete, ten duch se vás všech zmocní.“
Text 60:
Po vyslechnutí těchto slov Svarūpa Dāmodara pochopil celou pravdu a sladkými slovy k rybáři promluvil.
Text 61:
„Já jsem známý vyhaněč duchů,“ řekl, „a vím, jak tě toho ducha zbavit.“ Potom pronesl nějaké mantry a položil ruku rybáři na hlavu.
Text 62:
Dal rybáři tři facky a řekl: „Nyní již duch odešel. Neboj se.“ Těmito slovy rybáře uklidnil.
Text 63:
Rybář byl ovlivněný extatickou láskou k Bohu, ale měl také strach. Byl tedy dvojnásobně rozrušený. Nyní však jeho strach opadl, a tak se trochu uklidnil.
Text 64:
Svarūpa Dāmodara rybáři řekl: „Můj drahý pane, ta osoba, kterou považuješ za ducha, ve skutečnosti není duch, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu.“
Text 65:
„Pán spadl v extázi lásky do moře a ty jsi Ho chytil do sítě a vytáhl ven.“
Text 66:
„Pouhým dotekem Jeho těla se v tobě probudila tvá spící láska ke Kṛṣṇovi, ale protože jsi Ho považoval za ducha, měl jsi z Něho velký strach.“
Text 67:
„Teď, když je tvůj strach pryč a máš klidnou mysl, mi prosím ukaž, kde je.“
Text 68:
Rybář odpověděl: „Pána jsem viděl mnohokrát, ale to není On. Toto tělo je velmi znetvořené.“
Text 69:
Svarūpa Dāmodara řekl: „Pánovi se mění tělo Jeho láskou k Bohu. Někdy se Mu oddělí klouby a tělo se prodlouží.“
Text 70:
Rybáři tato slova udělala velkou radost. Vzal všechny oddané s sebou a ukázal jim Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 71:
Pán ležel na zemi s protaženým tělem, vyběleným vodou. Od hlavy až k patě byl celý od písku.
Text 72:
Pánovo tělo bylo protáhlé a ochablá kůže na něm jen visela. Zvednout Ho a odnést takovou dálku domů by bylo nemožné.
Text 73:
Oddaní Pánovi sundali Jeho mokré spodní prádlo a oblékli suché. Poté Ho položili na svrchní část oděvu a odstranili Mu z těla písek.
Text 74:
Všichni nahlas prováděli saṅkīrtan a hlasitě zpívali svaté jméno Kṛṣṇy Pánovi do ucha.
Text 75:
Po nějaké době pronikl zvuk svatého jména Pánovi do ucha a On okamžitě vstal a hlasitě zakřičel.
Text 76:
Jakmile vstal, Jeho kosti se vrátily na svá místa, a napůl při vědomí se rozhlížel kolem.
Text 77:
Pán se neustále nacházel v jednom ze tří stavů vědomí: vnitřním, vnějším a napůl vnějším.
Text 78:
Když byl Pán hluboce pohroužený ve vnitřním vědomí, ale přesto navenek projevoval trochu vnějšího vědomí, oddaní Jeho stavu říkali ardha-bāhya neboli napůl vnější vědomí.
Text 79:
Při tomto napůl vnějším vědomí Śrī Caitanya Mahāprabhu hovořil jako blázen. Oddaní Ho zřetelně slyšeli, jak mluví do nebe.
Text 80:
„Když jsem uviděl řeku Jamunu,“ řekl Pán, „šel jsem do Vrindávanu, a tam jsem viděl syna Nandy Mahārāje oddávat se vodním radovánkám.“
Text 81:
„Pán Kṛṣṇa byl ve vodě Jamuny ve společnosti gopī v čele se Śrīmatī Rādhārāṇī. V hravém rozpoložení se tam oddávali zábavám.“
Text 82:
„Spolu s gopīmi jsem stál na břehu Jamuny a sledoval tuto zábavu. Jedna gopī ukazovala druhým vodní hrátky Rādhy a Kṛṣṇy.“
Text 83:
„Gopī svěřily své hedvábné šaty a ozdoby do rukou svých přítelkyň a oblékly si jemné bílé šaty. Pán Kṛṣṇa vzal své milované gopī a ve vodách Jamuny se s nimi koupal a oddával překrásným zábavám.“
Text 84:
„Mé drahé přítelkyně, jen pohleďte na Kṛṣṇovy vodní zábavy! Kṛṣṇovy neklidné dlaně připomínají lotosové květy. Je jako vůdce šílených slonů a gopī, které Ho obklopují, jsou jako slonice.“
Text 85:
„Vodní hrátky začaly a všichni po sobě navzájem začali stříkat vodou. V těch přívalech vody nebylo jisté, která strana vyhrává, a která prohrává. Tato vodní bitva se neomezeně zvětšovala.“
Text 86:
„Gopī vypadaly jako nepřerušované výboje blesku a Kṛṣṇa připomínal černý mrak. Blesky začaly stříkat vodu na mrak a mrak zase na blesky. Oči gopī šťastně pily nektarovou vodu z tohoto mraku jako žízniví ptáci cātaka.“
Text 87:
„Když bitva začala, navzájem po sobě cákali vodou. Potom bojovali ruka proti ruce, pak tvář proti tváři, hruď proti hrudi, zub proti zubu a nakonec nehet proti nehtu.“
Text 88:
„Tisíce rukou cákaly vodu a gopī se na Kṛṣṇu dívaly tisíci očí. Přibližovaly se k Němu na tisících nohou, líbaly Ho s tisíci tváří a tisíce těl Ho objímaly. Tisíci uší gopī poslouchaly Jeho žertovná slova.“
Text 89:
„Kṛṣṇa odvlekl Rādhārāṇī, zatáhl Ji až po krk do vody a pustil Ji až tam, kde byla voda velmi hluboká. Ona se však chytila Kṛṣṇy okolo krku a plavala na hladině jako lotosový květ, který utrhl slon svým chobotem.“
Text 90:
„Kṛṣṇa se expandoval do tolika podob, kolik bylo gopī, a potom jim všem stáhl oděvy, jimiž byly zahaleny. Voda řeky Jamuny byla křišťálově čistá a Kṛṣṇa se s radostí díval na jejich lesknoucí se těla.“
Text 91:
„Stonky lotosů byly přátelé gopī, a tak jim nabídly lotosové listy. Lotosy svýma rukama – vlnami Jamuny – rozprostřely po hladině své velké oblé listy, aby zakryly těla gopī. Některé gopī si rozpustily vlasy a držely je před sebou jako prádlo zakrývající spodní část těla a rukama si jako živůtky zakrývaly ňadra.“
Text 92:
„Poté měl Kṛṣṇa roztržku s Rādhārāṇī, čehož všechny gopī využily k tomu, aby se ukryly mezi bílé lotosové květy. Ponořily se až po krk do vody a nad hladinou se vznášely jen jejich tváře, které byly k nerozeznání od lotosů.“
Text 93:
„Pán Kṛṣṇa se v nepřítomnosti ostatních gopī choval ke Śrīmatī Rādhārāṇī, jak se Mu zlíbilo. Když gopī začaly Kṛṣṇu hledat, Śrīmatī Rādhārāṇī se okamžitě přidala k nim, protože má velmi bystrou inteligenci a zná rozpoložení svých přítelkyň.“
Text 94:
„Na hladině plavalo mnoho bílých lotosů a k nim se začalo přibližovat stejné množství modrých lotosů. Poté se bílé a modré lotosy srazily a začaly spolu bojovat. Gopī na břehu Jamuny to pobaveně sledovaly.“
Text 95:
„Když se zdvižená ňadra gopī, připomínající oblá těla ptáků cakravāků, vynořila v oddělených párech z vody, vynořily se i modré lotosy Kṛṣṇových rukou, aby je zakryly.“
Text 96:
„Ruce gopī, které připomínaly červené lotosové květy, se v párech vynořily z vody, aby modré lotosy zastavily. Modré lotosy se snažily ukořistit bílé ptáky cakravāky a červené lotosy se je snažily ochránit. Proto se mezi nimi strhla bitva.“
Text 97:
„Modré a červené lotosy jsou bezvědomé objekty, kdežto ptáci cakravākové jsou vědomí a živí. V extázi lásky si však modré lotosy začaly vychutnávat cakravāky, což je v rozporu s přirozeným chováním, nicméně v království Pána Kṛṣṇy jsou takové změny základem Jeho zábav.“
Text 98:
„Modré lotosy jsou přátelé boha slunce a zde okrádají cakravāky, i když žijí všichni pohromadě. Červené lotosy však kvetou v noci, a jsou proto pro cakravāky cizinci či nepřáteli. V Kṛṣṇových zábavách jsou však červené lotosy neboli ruce gopī ochránci jejich cakravāků neboli ňader. Jedná se o odporující si přirovnání.“
Text 99:
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ve svých zábavách Kṛṣṇa projevil dvě ozdoby v podobě nadsázky a obráceného přirovnání. Jejich vychutnávání přineslo radost Mé mysli a zcela uspokojilo Moje uši a oči.“
Text 100:
„Poté, co se Pán Śrī Kṛṣṇa oddával těmto úžasným zábavám, vyšel i se všemi svými milovanými gopīmi na břeh Jamuny. Gopī, které byly na břehu, Mu tam pak sloužily tím, že masírovaly Jeho tělo i těla ostatních gopī vonným olejem a potíraly je dření z ovoce āmalakī.“
Text 101:
„Potom se všichni znovu vykoupali, a když se oblékli do suchých šatů, odebrali se do malého domku z drahokamů, kde pro ně gopī Vṛndā zařídila lesní oděv tím, že je přikrášlila voňavými květy, zelenými listy a všemožnými dalšími ozdobami.“
Text 102:
„Vrindávanské stromy a rostliny jsou úžasné, protože po celý rok dávají ovoce a květy všeho druhu. Gopī a služebné z vrindávanských stinných hájků tyto plody a květy trhaly a nosily před Rādhu a Kṛṣṇu.“
Text 103:
„Gopī veškeré ovoce oloupaly a naskládaly je na velké podnosy na vyvýšeném stupínku v domě z drahokamů. Ovoce připravily k jídlu do úhledných řad a upravily před ním místo k sezení.“
Text 104:
„Mezi ovocem bylo mnoho druhů kokosů a manga, banánů, bobulí, chlebovníků, datlí, mandarinek, pomerančů, ostružin, santar, hroznového vína, mandlí a všemožného sušeného ovoce.“
Text 105:
„Byly tam melouny, kṣīriky, palmýrové plody, keśury, vodní plody, lotosové plody, ovoce bilva, pīlu, granátová jablka a mnoho dalších plodů. Některé druhy jsou v různých zemích známé pod různými názvy, ale ve Vrindávanu jsou všechny neustále dostupné v tolika tisících druhů, že je nikdo nedokáže v úplnosti popsat.“
Text 106:
„Śrīmatī Rādhārāṇī doma připravila různé druhy sladkostí z mléka a cukru, jako je gaṅgājala, amṛtakeli, pīyūṣagranthi, karpūrakeli, sarapūrī, amṛti, padmacini a khaṇḍa-kṣīrisāra-vṛkṣa, a všechny je potom přinesla Kṛṣṇovi.“
Text 107:
„Když Kṛṣṇa viděl krásně připravené jídlo, radostně usedl a udělal si piknik v lese. Śrīmatī Rādhārāṇī a Její přítelkyně gopī potom společně snědly zbytky a nakonec Rādhā s Kṛṣṇou ulehli v domě z drahokamů.“
Text 108:
„Některé z gopī Rādhu s Kṛṣṇou ovívaly, další masírovaly Jejich nohy a jiné Jim dávaly ke žvýkání betelové listy. Když Rādhā s Kṛṣṇou usnuli, všechny gopī také ulehly. Moje mysl byla velmi šťastná, když jsem to viděl.“
Text 109:
„Najednou jste spustili rámus, vzali jste Mě a přivedli sem. Kde je nyní řeka Jamuna? Kde je Vrindávan? Kde jsou Kṛṣṇa a gopī? Přerušili jste Můj šťastný sen!“
Text 110:
Při těchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu plně vrátil k vnějšímu vědomí. Uviděl Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a obrátil se na něho s otázkou.
Text 111:
„Proč jsi Mě sem přivedl?“ zeptal se. Svarūpa Dāmodara Mu na to odpověděl:
Text 112:
„Spletl sis moře s řekou Jamunou,“ řekl, „a skočil jsi do něho. Vlny Tě odnesly až sem.“
Text 113:
„Tento rybář Tě chytil do sítě a vytáhl z vody. Jelikož se Tě dotkl, šílí teď v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.“
Text 114:
„Celou noc jsme Tě všude možně hledali. Potom jsme vyslechli tohoto rybáře, přišli sem a našli jsme Tě.“
Text 115:
„Ty jsi ve stavu zdánlivého bezvědomí sledoval zábavy ve Vrindávanu, ale my jsme tu prožívali v mysli velká muka, když jsme Tě viděli v bezvědomí.“
Text 116:
„Díky našemu zpívání svatého jména Kṛṣṇy jsi však částečně nabyl vědomí a my všichni jsme Tě slyšeli bláznivě mluvit.“
Text 117:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Ve snu jsem šel do Vrindávanu, kde jsem viděl Pána Kṛṣṇu tančit tanec rāsa se všemi gopīmi.“
Text 118:
„Po vodních radovánkách si Kṛṣṇa pochutnával na pikniku. Chápu, že poté, co jsem to viděl, jsem musel mluvit jako blázen.“
Text 119:
Poté Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přiměl Śrī Caitanyu Mahāprabhua k tomu, aby se vykoupal v moři, a pak Ho s velkou radostí odvedl zpátky domů.
Text 120:
Tak jsem vyprávěl o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu spadl do moře. Každý, kdo o této zábavě naslouchá, nepochybně získá útočiště u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 121:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.