Skip to main content

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prožívá pocity odloučení od Kṛṣṇy

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje čtrnáctou kapitolu takto: Pocity odloučení od Kṛṣṇy u Śrī Caitanyi Mahāprabhua vyústily ve vysoce pokročilé transcendentální šílenství. Když stál u Garuḍa-stambhy a modlil se k Pánu Jagannāthovi, jedna žena z Urísy si ve velké dychtivosti vidět Pána Jagannātha stoupla na Pánovo rameno. Govinda jí za to vynadal, ale Caitanya Mahāprabhu chválil její dychtivost. Při návštěvě chrámu Pána Jagannātha byl Caitanya Mahāprabhu pohroužený v extatické lásce a viděl jen Kṛṣṇu. Jakmile si však uvědomil přítomnost této ženy, okamžitě se probral k vnějšímu vědomí a opět uviděl Jagannātha, Baladevu a Subhadru. Caitanya Mahāprabhu také viděl Kṛṣṇu ve snu a byl zaplavený extatickou láskou. Když už Kṛṣṇu neviděl, přirovnal se k yogīmu a vyprávěl, jak tento yogī viděl Vrindávan. Někdy se u Něho projevily všechny transcendentální extatické příznaky. Jedné noci si Govinda a Svarūpa Dāmodara všimli, že Pán není ve své místnosti, i když byly všechny troje dveře zamčené. Svarūpa Dāmodara šel proto s ostatními oddanými ven a našli Pána ležet v bezvědomí u brány Simha-dvára. Jeho tělo bylo neobvykle protáhlé, s uvolněnými klouby. Oddaní postupně přivedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry znovu k vědomí a odvedli Ho zpátky do Jeho obydlí. Jindy si zase Śrī Caitanya Mahāprabhu spletl písečnou dunu zvanou Čatak-parvat s kopcem Góvardhanem. Když k ní utíkal, najednou ztuhl a na Jeho těle se z velké lásky ke Kṛṣṇovi projevilo osm extatických proměn. Všichni oddaní tehdy zpívali Hare Kṛṣṇa mantru, aby Ho uklidnili.

Text 1:
Nyní popíši nepatrnou část činností, které Śrī Caitanya Mahāprabhu vykonával svou myslí, inteligencí a tělem, když byl zmatený silnými pocity odloučení od Kṛṣṇy.
Text 2:
Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství! Sláva Pánu Gauracandrovi, který je životem svých oddaných!
Text 3:
Sláva Pánu Nityānandovi, který je samotným životem Śrī Caitanyi Mahāprabhua! Sláva Advaitovi Ācāryovi, který je Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi nesmírně drahý!
Text 4:
Sláva Svarūpovi Dāmodarovi a všem ostatním oddaným, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem! Dejte mi prosím sílu popsat povahu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 5:
Pocity transcendentálního šílenství v odloučení od Kṛṣṇy, které Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval, jsou nesmírně hluboké a tajemné. Ani velmi pokročilý a učený člověk je nedokáže pochopit.
Text 6:
Jak by někdo mohl popsat témata, která nelze pochopit? To může jedině ten, koho k tomu Śrī Caitanya Mahāprabhu zmocní.
Text 7:
Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Raghunātha dāsa Gosvāmī zaznamenali všechny tyto transcendentální činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve svých zápisnících.
Text 8:
V těch dnech žili Svarūpa Dāmodara a Raghunātha dāsa Gosvāmī se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, kdežto všichni ostatní komentátoři žili od Pána daleko.
Text 9:
Okamžik za okamžikem tyto dvě velké osobnosti (Svarūpa Dāmodara a Raghunātha dāsa Gosvāmī) zaznamenávaly ve svých denících činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, stručně i obšírně.
Text 10:
Svarūpa Dāmodara psal krátké poznámky, kdežto Raghunātha dāsa Gosvāmī pořizoval obsáhlé popisy. Já nyní vylíčím činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua obšírněji, jako když se načechrává stlačená bavlna.
Text 11:
S vírou prosím naslouchejte tomuto popisu extatických emocí Pána Caitanyi Mahāprabhua. Poznáte tak Jeho extatickou lásku a nakonec dosáhnete lásky k Bohu.
Text 12:
Stav Śrī Caitanyi Mahāprabhua při pocitech odloučení od Kṛṣṇy přesně odpovídal stavu gopī ve Vrindávanu po Kṛṣṇově odjezdu do Mathury.
Text 13:
Zásadním rysem transcendentálního šílenství Śrī Caitanyi Mahāprabhua se postupně stal nářek Śrīmatī Rādhārāṇī při Uddhavově návštěvě Vrindávanu.
Text 14:
Emoce Śrī Caitanyi Mahāprabhua přesně odpovídaly emocím Śrīmatī Rādhārāṇī při setkání s Uddhavou. Pán se vždy vcítil do Jejího postavení a někdy si myslel, že On sám je Śrīmatī Rādhārāṇī.
Text 15:
Tak vypadá stav transcendentálního šílenství. Proč je to těžké pochopit? Ten, kdo je vysoce pokročilý v lásce ke Kṛṣṇovi, je transcendentálně šílený a mluví jako blázen.
Text 16:
„Pokud se extatický pocit okouzlení postupně vyvíjí dále, začne se podobat zmatení. Poté přijde stav údivu (vaicitrī), který probouzí transcendentální šílenství. Udghūrṇā a citra-jalpa jsou dvě z mnoha podob transcendentálního šílenství.“
Text 17:
Jednoho dne měl Śrī Caitanya Mahāprabhu sen, když odpočíval, ve kterém viděl Kṛṣṇu tančit tanec rāsa.
Text 18:
Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl překrásné tělo Pána Kṛṣṇy prohnuté ve třech místech, s flétnou na rtech. Ve žlutém oblečení a ověnčený girlandami z lesních květů okouzloval dokonce i Amora.
Text 19:
Gopī tančily v kruhu a v jejich středu tančil Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, s Rādhārāṇī.
Text 20:
Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uviděl, uchvácený transcendentální náladou tance rāsa si myslel: „Teď jsem s Kṛṣṇou ve Vrindávanu.“
Text 21:
Govinda viděl, že Pán ještě nevstal, a tak Ho probudil. Jakmile Pán pochopil, že to byl jen sen, byl z toho poněkud zkroušený.
Text 22:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vykonal své každodenní povinnosti a v obvyklý čas se šel do chrámu podívat na Pána Jagannātha.
Text 23:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se na Pána Jagannātha díval zpoza Garuḍova sloupu a před Ním stály stovky a tisíce lidí, kteří se dívali na Božstvo.
Text 24:
Jedna žena z Urísy přes dav na Pána Jagannātha neviděla. Vylezla proto na Garuḍův sloup a přitom si stoupla Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi na rameno.
Text 25:
Jakmile to spatřil Govinda, osobní služebník Śrī Caitanyi Mahāprabhua, rychle ženu stáhl dolů. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho však za to pokáral.
Text 26:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Govindovi: „Ó ādi-vasyo (necivilizovaný člověče), nezakazuj této ženě vylézt na Garuḍa-stambhu. Ať se na Pána Jagannātha dívá, jak je jí libo.“
Text 27:
Jakmile si ta žena uvědomila, co dělá, slezla rychle na zem, a když viděla Śrī Caitanyu Mahāprabhua, okamžitě poprosila o prominutí u Jeho lotosových nohou.
Text 28:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl dychtivost té ženy, řekl: „Mně Pán Jagannātha tolik dychtivosti nenadělil.“
Text 29:
„Má tělo, mysl i život zcela pohroužené do Pána Jagannātha, a proto si neuvědomovala, že si stoupla na Mé rameno.“
Text 30:
„Běda! Jaké štěstí má tato žena! Modlím se u jejích nohou, aby Mne obdařila svou velkou dychtivostí vidět Pána Jagannātha.“
Text 31:
Právě předtím Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl Pána Jagannātha jako samotného Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.
Text 32:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se plně pohroužil do této vize a osvojil si náladu gopī do té míry, že všude, kam se podíval, viděl Kṛṣṇu s flétnou na rtech.
Text 33:
Po spatření té ženy se Pánovi vrátilo vnější vědomí a opět viděl božstva v jejich původní podobě jako Pána Jagannātha, Subhadru a Pána Balarāma.
Text 34:
Při pohledu na božstva si Pán Caitanya myslel, že vidí Kṛṣṇu na Kurukšétře, a divil se: „Copak jsem se dostal na Kurukšétru? Kde je Vrindávan?“
Text 35:
Pán Caitanya byl najednou velmi rozrušený, jako člověk, který ztratil právě získaný drahokam. Ve velké rozmrzelosti se vrátil domů.
Text 36:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se posadil na zem a ryl do ní svými nehty. Byl oslepený slzami, které Mu proudily z očí jako Ganga.
Text 37:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Našel jsem Kṛṣṇu, Pána Vrindávanu, ale zase jsem Ho ztratil. Kdo Mi vzal Mého Kṛṣṇu? Kde jsem se to ocitl?“
Text 38:
Když se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi zdálo o tanci rāsa, byl zcela pohroužený v transcendentální blaženosti, ale když Jeho sen skončil, měl pocit, jako kdyby ztratil vzácný drahokam.
Text 39:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tak zpíval a tančil, neustále pohroužený v blaženosti transcendentálního šílenství. Tělesné potřeby, jako je jedení a koupání, vykonával jen ze zvyku.
Text 40:
V noci Pán Caitanya vyjevoval extatické pocity své mysli Svarūpovi Dāmodarovi a Rāmānandovi Rāyovi.
Text 41:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje mysl nejdříve nějakým způsobem získala poklad Kṛṣṇy, ale zase Ho ztratila. Ze zoufalství se proto vzdala Mého těla i domova a přijala náboženské zásady kāpālika-yogīho. Potom i s Mými smysly jakožto svými žáky odešla do Vrindávanu.“
Text 42:
Śrī Caitanya Mahāprabhu ztratil získaný drahokam a při vzpomínkách na jeho vlastnosti Ho přemohl nářek. Potom chytil Rāmānandu Rāye a Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho kolem krku a křičel: „Běda, kde je Můj Pán Hari? Kde je Hari?“ Nakonec zneklidněl a přestal se zcela ovládat.
Text 43:
„Moji drazí přátelé,“ řekl, „poslouchejte prosím o Kṛṣṇově sladkosti. Moje mysl se z velké touhy po této sladkosti vzdala všech společenských i védských náboženských zásad a stala se žebrákem jako nějaký mystický yogī.“
Text 44:
„Kruh Kṛṣṇovy rāsa-līly, vyrobený Śukadevou Gosvāmīm, tím nejpříznivějším řemeslníkem, je čistý jako náušnice z lastury. Yogī Mé mysli tuto náušnici nosí v uchu. Z dýně vyřezal nádobu Mých nadějí a ranec Mých očekávání si pověsil na rameno.“
Text 45:
„Yogī Mé mysli nosí na svém špinavém těle, pokrytém prachem a popelem, roztrhanou pokrývku úzkosti. Jeho jediná slova jsou ,Běda! Kṛṣṇa!̀ Nosí dvanáct náramků trápení a na hlavě turban chtivosti. Protože nic nejí, je velmi hubený.“
Text 46:
„Tento velký yogī Mé mysli neustále studuje poezii a rozhovory o vrindávanských zábavách Pána Kṛṣṇy. Velcí svatí yogī jako Vyāsadeva a Śukadeva Gosvāmī popsali ve Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších písmech Pána Kṛṣṇu jako Nadduši, nedotčenou jakýmkoliv hmotným znečištěním.“
Text 47:
„Mystický yogī Mé mysli přijal jméno Mahābāula a z Mých deseti smyslů si udělal žáky. Má mysl tak opustila domov Mého těla i velký poklad hmotného požitku a odešla do Vrindávanu.“
Text 48:
„Ve Vrindávanu chodí se svými žáky od domu k domu a žebrá. Žebrá od pohyblivých i nehybných obyvatel – lidí, stromů i popínavých rostlin. Žije tak z ovoce, kořínků a listí.“
Text 49:
„Gopī z Vradžabhúmi si neustále vychutnávají nektar Kṛṣṇových vlastností, Jeho krásy, sladkosti, vůně, zvuku Jeho flétny a doteků Jeho těla. Pět poznávacích smyslů, které jsou žáky Mé mysli, shromažďuje od gopī zbytky tohoto nektaru, nosí je yogīmu Mé mysli a samy se udržují při životě jedením těchto zbytků.“
Text 50:
„V jedné opuštěné zahradě si Kṛṣṇa užívá svých zábav a v rohu jednoho altánu v této zahradě praktikuje yogī Mé mysli společně se svými žáky mystickou yogu. A protože chce tento yogī přímo vidět Kṛṣṇu, zůstává celou noc vzhůru a medituje o Kṛṣṇovi, který je Nadduší, neznečištěnou třemi kvalitami přírody.“
Text 51:
„Když Moje mysl ztratila Kṛṣṇovu společnost a již Ho neviděla, byla sklíčená a začala s mystickou yogou. V prázdnotě odloučení od Kṛṣṇy prožívala deset transcendentálních proměn. Rozrušená těmito proměnami utekla a zanechala Mé tělo, které bylo jejím obydlím, prázdné. Tak jsem v naprostém transu.“
Text 52:
Gopī v odloučení od Kṛṣṇy prožívaly deset druhů tělesných proměn, a stejné příznaky se objevily na těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 53:
„Úzkost, bdění, mentální neklid, vyzáblost, nečistota, bláznivá mluva, churavost, šílenství, iluze a smrt je deset tělesných proměn způsobených odloučením od Kṛṣṇy.“
Text 54:
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl dnem i nocí popletený těmito deseti extatickými stavy. Kdykoliv se tyto příznaky objevily, Jeho mysl zneklidněla.
Text 55:
Po těchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu zmlkl a Rāmānanda Rāya začal recitovat různé verše.
Text 56:
Rāmānanda Rāya recitoval verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī zpíval o Kṛṣṇových zábavách, a tak přivedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua k vnějšímu vědomí.
Text 57:
Po takto strávené polovině noci Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī uložili Śrī Caitanyu Mahāprabhua na Jeho lůžko ve vnitřní místnosti.
Text 58:
Rāmānanda Rāya se poté vrátil domů a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī si s Govindou lehli přede dveře místnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 59:
Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal celou noc vzhůru a velmi hlasitě zpíval Hare Kṛṣṇa mantru.
Text 60:
V jednu chvíli však Svarūpa Dāmodara již Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpívat neslyšel. Vstoupil tedy do Jeho pokoje a zjistil, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je pryč, i když byly zamčené všechny troje dveře.
Text 61:
Jakmile oddaní zjistili, že Pán není ve své místnosti, přepadla je nesmírná úzkost. Se zažehnutou pochodní Ho tedy hledali všude okolo.
Text 62:
Po nějaké době hledání našli Śrī Caitanyu Mahāprabhua ležet v jednom rohu na severní straně brány Simha-dvára.
Text 63:
Nejdříve měli oddaní v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm velkou radost, že Ho vidí, ale když zjistili, v jakém je stavu, zmocnila se jich zase velká úzkost.
Text 64:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tam ležel v bezvědomí a Jeho tělo se prodloužilo na pět až šest loktů. V nosních dírkách Mu neproudil dech.
Text 65-66:
Každá z Jeho paží a nohou byla tři lokty dlouhá a oddělené klouby spojovala pouze kůže. Pánova tělesná teplota, naznačující přítomnost života, byla velmi nízká. Všechny Jeho klouby v pažích, nohou, krku a pase byly minimálně patnáct centimetrů od sebe.
Text 67:
Zdálo se, že Jeho oddělené klouby pokrývala jen kůže. Při pohledu na to, v jakém je Pán stavu, byli všichni oddaní velmi nešťastní.
Text 68:
Oddaní téměř zemřeli, když viděli Śrī Caitanyu Mahāprabhua s ústy plnými slin a pěny a s očima v sloup.
Text 69:
Svarūpa Dāmodara Gosvāmī poté začal se všemi ostatními oddanými hlasitě opakovat svaté jméno Kṛṣṇy Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do ucha.
Text 70:
Po dlouhé době opakování svaté jméno Kṛṣṇy vstoupilo Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do srdce, a On najednou vstal a hlasitě vykřikl „Haribol!“
Text 71:
Jakmile se Pán probral k vnějšímu vědomí, všechny Jeho klouby se znovu spojily a celé Jeho tělo se vrátilo do původního stavu.
Text 72:
Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī tyto zábavy obšírně popsal ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.
Text 73:
„V domě Kāśīho Miśry byl někdy Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi zarmoucený z pocitů odloučení od Kṛṣṇy. Klouby na Jeho transcendentálním těle se uvolnily a paže i nohy se protáhly. Pán se válel po zemi a zalykajícím se hlasem plným lítosti nešťastně vykřikoval a naříkal. Když se obraz Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto stavu probouzí v mém srdci, přivádí mě to k šílenství.“
Text 74:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se divil, co dělá u Simha-dváry, a zeptal se Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho: „Kde to jsem? Co tady dělám?“
Text 75:
Svarūpa Dāmodara řekl: „Můj drahý Pane, prosím vstaň. Pojďme k Tobě domů, tam Ti řeknu o všem, co se stalo.“
Text 76:
Oddaní odvedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpátky domů a cestou Ho podpírali. Poté Mu všichni společně popsali, co se stalo.
Text 77:
Jak Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal vyprávění o tom, v jakém stavu ležel u Simha-dváry, velmi se tomu divil. Řekl: „Na nic z toho si nevzpomínám.“
Text 78:
„Vše, na co si vzpomínám, je, že jsem viděl Mého Kṛṣṇu, ale jen na okamžik. Objevil se přede Mnou a potom hned zmizel jako blesk.“
Text 79:
V tu chvíli všichni uslyšeli zvuk lastury z Jagannāthova chrámu. Śrī Caitanya Mahāprabhu se okamžitě vykoupal a šel zhlédnout Pána Jagannātha.
Text 80:
Takto jsem popsal neobyčejné tělesné proměny Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když o nich lidé slyší, nestačí se divit.
Text 81:
Takové tělesné proměny nikdo nikde neviděl, ani o nich nikdo nečetl ve zjevených písmech. Svrchovaný sannyāsī Śrī Caitanya Mahāprabhu však tyto extatické příznaky projevil.
Text 82:
Tyto extatické příznaky nejsou popsané v śāstrāch a pro obyčejné lidi jsou nepředstavitelné. Proto na ně lidé obvykle nevěří.
Text 83:
Raghunātha dāsa Gosvāmī žil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem neustále a já píši jen to, co jsem slyšel od něho. I když obyčejní lidé těmto zábavám nevěří, já jim naprosto věřím.
Text 84:
Jednoho dne se šel Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupat do moře, a vtom spatřil písečnou dunu zvanou Čatak-parvat.
Text 85:
Śrī Caitanya Mahāprabhu si tuto dunu spletl s kopcem Góvardhanem a rozběhl se k ní.
Text 86:
„(Pán Caitanya řekl:) ,Tento kopec Góvardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkyně, tento kopec dává Kṛṣṇovi, Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a kamarádům vše, co potřebují – pitnou vodu, měkkou trávu, jeskyně, ovoce, květy a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá velmi blaženě.̀  “
Text 87:
Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval tento verš a rychlostí větru se hnal k písečné duně. Govinda utíkal za Ním, ale nedokázal Ho dohonit.
Text 88:
Nejdřív jeden oddaný nahlas vykřikl, a když se pak všichni ostatní oddaní zvedli a rozeběhli se za Pánem, rozpoutala se vřava.
Text 89:
Některými z oddaných, kteří se za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem rozběhli, byli Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Jagadānanda Paṇḍita, Gadādhara Paṇḍita, Rāmāi, Nandāi a Śaṅkara Paṇḍita.
Text 90:
Na pláž se vydali i Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī a chromý Bhagavān Ācārya šel velmi pomalu za nimi.
Text 91:
Śrī Caitanya Mahāprabhu běžel rychlostí větru, ale najednou v extázi ztuhl a ztratil veškerou sílu pokračovat v cestě.
Text 92:
Z každého póru na těle se Mu udělaly pupínky a Jeho zježené chlupy připomínaly kadambové květy.
Text 93:
Z každého póru na těle Mu neustále vytékala krev s potem a nebyl schopný říci ani slovo; z hrdla Mu vycházel jen klokotavý zvuk.
Text 94:
Pánovy oči se plnily a přetékaly nekonečným množstvím slz, jako když se Ganga a Jamuna vlévají do moře.
Text 95:
Celé Jeho tělo zbledlo, až měl barvu bílé lastury, a tehdy se začal třást jako vlny na oceánu.
Text 96:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se takto třásl a pak upadl na zem. V tu chvíli k Němu přiběhl Govinda.
Text 97:
Govinda Pánovo celé tělo pokropil vodou z nádoby karaṅga. Potom vzal Pánův svrchní oděv a začal Ho s ním ovívat.
Text 98:
Na místo dorazil Svarūpa Dāmodara Gosvāmī s ostatními oddanými, a když viděli, v jakém stavu je Śrī Caitanya Mahāprabhu, dali se do pláče.
Text 99:
Na Pánově těle bylo možné sledovat všech osm druhů transcendentálních proměn. Všichni oddaní žasli při té podívané.
Text 100:
Oddaní hlasitě zpívali Hare Kṛṣṇa mantru v blízkosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a omývali Jeho tělo studenou vodou.
Text 101:
Poté, co takto dlouhou dobu zpívali, se Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou postavil a vykřikl „Haribol!“
Text 102:
Jakmile se Śrī Caitanya Mahāprabhu zvedl, všichni vaiṣṇavové s velkou radostí hlasitě zpívali „Hari, Hari!“ Tento příznivý zvuk se nesl na všechny světové strany.
Text 103:
Śrī Caitanya Mahāprabhu udiveně vstal a rozhlížel se, jako kdyby něco hledal, ale nikde to neviděl.
Text 104:
Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil všechny vaiṣṇavy, částečně se vrátil k vnějšímu vědomí a promluvil ke Svarūpovi Dāmodarovi.
Text 105:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kdo Mě sem z Góvardhanu přivedl? Viděl jsem zábavy Pána Kṛṣṇy, ale teď je nevidím.“
Text 106:
„Dnes jsem odsud odešel ke Góvardhanu zjistit, jestli tam Kṛṣṇa pase své krávy.“
Text 107:
„Viděl jsem, jak Pán Kṛṣṇa vystoupil na kopec Góvardhan a hrál na flétnu, ze všech stran obklopený pasoucími se krávami.“
Text 108:
„Śrīmatī Rādhārāṇī uslyšela melodii Kṛṣṇovy flétny a přišla tam v doprovodu všech svých přítelkyň gopī, aby se s Ním setkala. Všechny byly velmi hezky oblečené.“
Text 109:
„Když Kṛṣṇa se Śrīmatī Rādhārāṇī vstoupili do jeskyně, ostatní gopī Mne požádaly, abych natrhal nějaké květiny.“
Text 110:
„A právě v tu chvíli jste vy všichni začali dělat rámus a přivedli jste Mě odtamtud sem.“
Text 111:
„Proč jste Mě sem přivedli a způsobili Mi tak zbytečnou bolest? Měl jsem možnost vidět Kṛṣṇovy zábavy, ale nakonec jsem je neviděl.“
Text 112:
Po těchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozplakal. Když oddaní viděli Pána v tomto stavu, rozplakali se také.
Text 113:
Tehdy tam dorazili Paramānanda Purī s Brahmānandou Bhāratīm. Když je Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl, začal být poněkud uctivý.
Text 114:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se vrátil k úplnému vnějšímu vědomí a okamžitě jim přednesl modlitby. Tito dva starší urození muži poté Pána s láskyplnou náklonností objali.
Text 115:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Purīmu Gosvāmīmu a Brahmānandovi Bhāratīmu: „Proč jste sem vy dva přišli z takové dálky?“
Text 116:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se trochu zastyděl, když to slyšel. Poté se šel se všemi oddanými vykoupat do moře.
Text 117:
Po koupeli v moři se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil s oddanými do svého sídla, kde všichni poobědvali zbytky jídla obětovaného Pánu Jagannāthovi.
Text 118:
Takto jsem popsal transcendentální extatické emoce Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ani Pán Brahmā nedokáže popsat jejich vliv.
Text 119:
Tuto zábavu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kdy běžel k písečné duně zvané Čatak-parvat, názorně popsal Raghunātha dāsa Gosvāmī ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.
Text 120:
„Nedaleko Džagannáth Purí je velká písečná duna zvaná Čatak-parvat. Když ji Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil, řekl: ,Ó, musím jít do Vradži zhlédnout kopec Góvardhan!̀ Potom se k ní rozběhl jako šílený a všichni vaiṣṇavové běželi za Ním. Tento výjev se probouzí v mém srdci a přivádí mě k šílenství.“
Text 121:
Kdo by dokázal všechny tyto neobyčejné zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua správně popsat? To vše je jen Jeho hra.
Text 122:
V krátkosti jsem je vylíčil, abych naznačil povahu Jeho transcendentálních zábav. Nicméně každý, kdo to poslouchá, nepochybně získá útočiště u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy.
Text 123:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.