Text 1:

Ó oddaní, nechť se vždy s nesmírným štěstím naslouchá, zpívá a také medituje o transcendentálním životě a vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 2:

Sláva dokonale milostivému Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi, který je oceánem milosti!

Text 3:

Sláva Advaitovi Ācāryovi, jenž je také oceánem milosti! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejichž srdce jsou vždy plná milosti!

Text 4:

Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla vždy zarmoucená zneustále se vynořujících pocitů odloučení od Kṛṣṇy.

Text 5:

Pán naříkal: „Ó Můj Pane Kṛṣṇo, duše Mého života! Ó synu Mahārāje Nandy, kam mám jít? Kde Tě naleznu? Ó Nejvyšší Osobnosti, hrající na flétnu u svých rtů!“

Text 6:

V tomto stavu se nacházel dnem i nocí. Nenacházel klid mysli, a tak trávil noci s velkými těžkostmi ve společnosti Svarūpy Dāmodara a Rāmānandy Rāye.

Text 7:

Mezitím se ze svých domovů vydali navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua všichni oddaní z Bengálska.

Text 8:

Pod vedením Śivānandy Seny, Advaity Ācāryi a dalších se všichni oddaní shromáždili v Navadvípu.

Text 9:

Obyvatelé Kulína-grámu a vesnice Khandy se také sešli v Navadvípu.

Text 10:

Protože Nityānanda Prabhu kázal v Bengálsku, Śrī Caitanya Mahāprabhu Mu nařídil, aby do Džagannáth Purí nechodil. Tento rok se však s celou skupinou vydal za Pánem.

Text 11:

Śrīvāsa Ṭhākura šel se svými třemi bratry a svou ženou Mālinī. Ācāryaratnu také doprovázela jeho manželka.

Text 12:

Přišla i manželka Śivānandy Seny se svými třemi syny a připojil se k nim i Rāghava Paṇḍita se svými slavnými balíčky jídla.

Text 13:

Śrī Caitanyu Mahāprabhua šli navštívit Vāsudeva Datta, Murāri Gupta, Vidyānidhi a mnoho dalších oddaných. Celkem jich bylo dvě až tři sta.

Text 14:

Oddaní nejdříve navštívili Śacīmātu, vyžádali si od ní svolení a potom se s velkou radostí za společného zpívání svatého jména Pána vydali do Džagannáth Purí.

Text 15:

Śivānanda Sena na různých místech vyřizoval placení mýta. O každého pečoval a s radostí všechny oddané vedl.

Text 16:

Śivānanda Sena se o všechny staral a každému oddanému zajišťoval ubytování. Znal všechny cesty do Urísy.

Text 17:

Když jednoho dne skupinu zastavil výběrčí mýta, oddaní mohli pokračovat, ale Śivānanda Sena se zdržel, aby za všechny zaplatil.

Text 18:

Oddaní přišli do vesnice a čekali pod stromem, protože nikdo jiný než Śivānanda Sena nedokázal zajistit ubytování.

Text 19:

Nityānanda Prabhu mezitím dostal velký hlad a rozčílil se. A protože neměl ani vhodné ubytování, začal na Śivānandu Senu nadávat.

Text 20:

Stěžoval si: „Śivānanda Sena Mi nezařídil ubytování a mám takový hlad, že snad umřu. Protože stále nepřichází, proklínám jeho tři syny, aby zemřeli.“

Text 21:

Jakmile manželka Śivānandy Seny uslyšela prokletí, začala plakat. Právě v tu chvíli se od mýta vrátil Śivānanda Sena.

Text 22:

Jeho žena mu s pláčem řekla: „Protože Pán Nityānanda nedostal ubytování, proklel naše syny, aby zemřeli.“

Text 23:

Śivānanda Sena odpověděl: „Ty pošetilá ženo, proč zbytečně naříkáš? Ať moji tři synové zemřou za všechno to nepohodlí, které jsme Nityānandovi Prabhuovi způsobili.“

Text 24:

Po těchto slovech Śivānanda Sena šel za Pánem Nityānandou, který hned vstal a kopl ho.

Text 25:

Śivānanda Sena měl z toho kopance velkou radost a rychle Pánovi zařídil ubytování v domě mlékaře.

Text 26:

Śivānanda Sena se dotkl Nityānandových lotosových nohou a zavedl Ho do Jeho sídla. Když Pána ubytoval, měl velkou radost a promluvil následovně.

Text 27:

„Dnes jsi mě přijal za svého služebníka a správně jsi mě za můj přestupek potrestal.“

Text 28:

„Můj drahý Pane, to, že jsi mě potrestal, je Tvá bezpříčinná milost. Kdo ve třech světech dokáže pochopit Tvou skutečnou povahu?“

Text 29:

„Prach z Tvých lotosových nohou je těžko dosažitelný dokonce i pro Pána Brahmu, a přesto se Tvé lotosové nohy dotkly mého odporného těla.“

Text 30:

„Dnes se mé zrození, rodina i činnosti staly úspěšnými. Dnes jsem dosáhl naplnění náboženských zásad, ekonomického rozvoje, uspokojení smyslů a nakonec i oddané služby Pánu Kṛṣṇovi.“

Text 31:

Pán Nityānanda měl velkou radost, když to slyšel. Vstal a s láskou Śivānandu Senu obejmul.

Text 32:

Nesmírně potěšený chováním Nityānandy Prabhua začal Śivānanda Sena zařizovat ubytování pro všechny vaiṣṇavy, v čele s Advaitou Ācāryou.

Text 33:

Jednou zpříznačných vlastností Śrī Nityānandy Prabhua je Jeho rozporuplná povaha. Když se rozzlobí a někoho kopne, má z toho dotyčná osoba ve skutečnosti prospěch.

Text 34:

Śrīkānta, syn sestry Śivānandy Seny, se cítil uražený a v nepřítomnosti svého strýce o celé věci promluvil takto:

Text 35:

„Můj strýc je dobře známý jako jeden ze společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale Pán Nityānanda Prabhu mu dává najevo svoji nadřazenost tím, že ho kope.“

Text 36:

Śrīkānta, který byl ještě chlapec, po těchto slovech opustil skupinu a sám se vydal za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 37:

Když se Śrīkānta klaněl Pánu, měl na sobě košili a kabát. Govinda mu proto řekl: „Můj drahý Śrīkānto, sundej si nejprve ty šaty.“

Text 38:

Když Govinda takto Śrīkāntu upozorňoval, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nech ho být. Přišel sem nešťastný, tak ať se chová, jak chce.“

Text 39:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se Śrīkānty ptal na všechny vaiṣṇavy a chlapec Pánu jednoho po druhém jmenoval a o každém Mu něco sdělil.

Text 40:

Když Śrīkānta Sena slyšel Pána říkat, „Něco ho trápí,“ pochopil, že Pán je vševědoucí.

Text 41:

O tom, jak Pán Nityānanda kopl Śivānandu Senu, se tedy během svého vyprávění o vaiṣṇavech nezmínil. Mezitím dorazili všichni oddaní a přišli se přivítat s Pánem.

Text 42:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je všechny přijal stejně jako v minulých letech. Ženy se však na Pána dívaly zpovzdálí.

Text 43:

Pán opět pro všechny oddané zařídil ubytování a poté je zavolal k přijímání zbytků jídla obětovaného Pánu Jagannāthovi.

Text 44:

Śivānanda Sena představil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi své tři syny, a protože to byli jeho synové, Pán jim prokázal spoustu milosti.

Text 45:

Pán Caitanya se zeptal na jméno nejmladšího syna a Śivānanda Sena Pánovi sdělil, že se jmenuje Paramānanda dāsa.

Text 46-47:

V minulosti, při jedné návštěvě Śivānandy Seny u Śrī Caitanyi Mahāprabhua, mu Pán řekl: „Až se ti narodí tento syn, dej mu jméno Purī dāsa.“

Text 48:

Ten syn byl v lůně Śivānandovy ženy, a když se Śivānanda vrátil domů, syn se narodil.

Text 49:

Dítě bylo v souladu s Pánovým nařízením pojmenováno Paramānanda dāsa a Pán mu z legrace říkal Purī dāsa.

Text 50:

Poté, co Śivānanda Sena představil dítě Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Pán strčil dítěti do pusy svůj palec u nohy.

Text 51:

Oceán štěstí Śivānandy Seny nedokáže nikdo překročit, protože celou Śivānandovu rodinu považoval Pán za svou.

Text 52:

Pán potom se všemi oddanými společně poobědval. Po obědě si umyl ruce a ústa a dal pokyn Govindovi.

Text 53:

„Dokud žena a synové Śivānandy Seny budou v Džagannáth Purí,“ řekl, „musí dostávat zbytky Mého jídla.“

Text 54:

V Nadii bydlel jistý Parameśvara, cukrář žijící nedaleko domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 55:

Jako chlapec Pán navštěvoval dům Parameśvary Modaky každou chvíli. Cukrář Mu dával mléko a sladkosti a Pán je pak jedl.

Text 56:

Parameśvara Modaka měl Pána rád již od Jeho dětství a byl jedním z těch, kdo toho roku přišli Pána navštívit do Džagannáth Purí.

Text 57:

Pánovi se poklonil a řekl: „Já jsem ten samý Parameśvara.“ Když ho Pán uviděl, s láskou se ho začal vyptávat.

Text 58:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Buď požehnaný, Parameśvaro. To je velmi dobře, že jsi sem přišel.“

Text 59:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se při zaslechnutí jména Mukundāra Māty trochu zarazil, ale z náklonnosti k Parameśvarovi nic neřekl.

Text 60:

V důvěrném vztahu někdy dochází k porušení formální etikety. Parameśvara proto ve skutečnosti Pána svým prostým a milým chováním v srdci potěšil.

Text 61:

Všichni oddaní se zapojili do obřadu čištění chrámu Guṇḍici a tance před ratha-yātrovým vozem stejně jako v minulosti.

Text 62:

Čtyři měsíce za sebou se oddaní zúčastňovali všech slavností a jejich ženy, jako například Mālinī, zvaly Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd.

Text 63:

Oddaní z Bengálska s sebou přinesli různá bengálská jídla, která měl Śrī Caitanya Mahāprabhu rád. Doma také uvařili různé druhy obilovin a zeleniny, které pak obětovali Pánovi.

Text 64:

Ve dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu zabýval různými činnostmi v kruhu svých oddaných, ale v noci pociťoval velké odloučení od Kṛṣṇy a naříkal.

Text 65:

Pán takto strávil čtyři měsíce období dešťů různými zábavami a pak bengálským oddaným nařídil, aby se vrátili domů.

Text 66:

Všichni oddaní z Bengálska pravidelně zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua na oběd a Pán s nimi sladce hovořil.

Text 67:

Pán řekl: „Všichni Mě přicházíte každý rok navštívit. Cesta sem a zpátky vám určitě působí mnoho nepříjemností.“

Text 68:

„Chtěl bych vám to zakázat, ale je Mi s vámi tak dobře, že moje touha po vaší společnosti jen stále roste.“

Text 69:

„Śrī Nityānandovi Prabhuovi jsem nařídil, aby neopouštěl Bengálsko, ale On za Mnou stejně přišel a porušil Moje nařízení. Co na to mohu říct?“

Text 70:

„Ze své bezpříčinné milosti vůči Mně sem přišel i Advaita Ācārya. Jsem u Něho za Jeho náklonnost zadlužený a nejsem schopný tento dluh splatit.“

Text 71:

„Všichni Moji oddaní sem chodí jen kvůli Mně. Opouštějí svoje domovy a rodiny, a spěchají sem po těžko schůdných cestách.“

Text 72:

„Mě to nestojí žádnou únavu ani nesnáze, protože zůstávám tady v Níláčale, Džagannáth Purí, a nikam nechodím. To je projev přízně vás všech.“

Text 73:

„Jsem žebravý mnich a nemám žádné peníze. Jak budu moci splatit dluh za přízeň, kterou Mi prokazujete?“

Text 74:

„Mám jen toto tělo, a proto vám ho odevzdávám. Nyní, jestli chcete, ho můžete prodat, kdekoliv si budete přát. Patří vám.“

Text 75:

Když všichni oddaní slyšeli tato sladká slova Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, srdce jim roztála a z očí se jim řinuly nepřetržité proudy slz.

Text 76:

Pán své oddané objímal a plakal a plakal.

Text 77:

Všichni tam strávili dalších pět až sedm dní, neschopni odejít.

Text 78:

Advaita Prabhu a Pán Nityānanda Prabhu přednesli u lotosových nohou Pána tato slova: „Celý svět je Ti přirozeně zavázaný za Tvé transcendentální vlastnosti.“

Text 79:

„A přesto znovu poutáš své oddané svými slovy. Kdo by za těchto okolností dokázal někam odejít?“

Text 80:

Potom je Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidnil a s každým se rozloučil.

Text 81:

Pán zvláště poučil Nityānandu Prabhua: „Neměl bys sem stále chodit. Budeš mít Moji společnost v Bengálsku.“

Text 82:

Oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua se s pláčem vydali na cestu a Pán zůstal smutný ve svém sídle.

Text 83:

Pán každého spoutal svou transcendentální milostí. Kdo dokáže splatit Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi svůj dluh za Jeho milost?

Text 84:

Śrī Caitanya Mahāprabhu je zcela nezávislá Osobnost Božství a každého roztančí podle svého přání. Všichni oddaní proto opustili Jeho společnost a vrátili se do svých domovů v různých částech země.

Text 85:

Vše se děje na základě Pánovy vůle, stejně jako dřevěná loutka tančí podle vůle loutkáře. Kdo dokáže pochopit vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství?

Text 86:

Minulý rok se na Pánův příkaz Jagadānanda Paṇḍita vrátil do města Nadie, aby navštívil Śacīmātu.

Text 87:

Když tam přišel, přednesl modlitby u jejích lotosových nohou a pak jí předal látku a prasādam od Pána Jagannātha.

Text 88:

Jménem Pána Caitanyi Mahāprabhua se Śacīmātě poklonil a vyřídil jí všechny Pánovy pokorné modlitby.

Text 89:

Jagadānandův příchod matku Śacī nesmírně potěšil. Když mluvil o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, poslouchala ho celé dny a noci.

Text 90:

Jagadānanda Paṇḍita řekl: „Má drahá matko, Pán sem někdy přichází a jí vše, co Mu obětuješ.“

Text 91:

„Po jídle Pán říká: ,Dnes Mě matka nakrmila až po krk.̀  “

Text 92:

„  ,Chodím tam a jím jídlo, které Mi matka nabízí. Ona však neví, že je jím přímo, a myslí si, že to je sen.“

Text 93:

Śacīmātā řekla: „Přeji si, aby Nimāi snědl všechnu tu dobrou zeleninu, kterou pro Něho vařím. To je má touha.“

Text 94:

„Někdy si myslím, že to Nimāi snědl, ale potom si říkám, že to byl jenom sen.“

Text 95:

Jagadānanda Paṇḍita a matka Śacī tak dnem i nocí hovořili o štěstí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 96:

Jagadānanda Paṇḍita se setkal se všemi oddanými z Nadie, a ti měli velkou radost, že je s nimi.

Text 97:

Poté šel Jagadānanda navštívit Advaitu Ācāryu. Také On měl velkou radost, že ho vidí.

Text 98:

Vāsudevu Dattu a Murāriho Guptu přítomnost Jagadānandy tolik těšila, že ho nechtěli nechat odejít ze svých domovů.

Text 99:

Z úst Jagadānandy Paṇḍita poslouchali důvěrná vyprávění o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, až se úplně zapomněli ve velkém štěstí, které jim toto naslouchání o Pánu přinášelo.

Text 100:

Kdykoliv šel Jagadānanda Paṇḍita navštívit dům nějakého oddaného, ten oddaný se okamžitě zapomněl ve velkém štěstí.

Text 101:

Sláva Jagadānandovi Paṇḍitovi! Śrī Caitanya Mahāprabhu mu prokazuje takovou přízeň, že každý, kdo ho potká, si pomyslí: „Nyní jsem získal přímou společnost Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 102:

Jagadānanda Paṇḍita zůstal nějaký čas v domě Śivānandy Seny, a tehdy tam připravili asi patnáct kilogramů vonného santálového oleje.

Text 103:

Tímto aromatickým olejem naplnili velkou hliněnou nádobu a Jagadānanda Paṇḍita ji s velkou péčí přinesl do Níláčaly, Džagannáth Purí.

Text 104:

Olej byl svěřen Govindovi a Jagadānanda ho požádal: „Potírej prosím tímto olejem Pánovo tělo.“

Text 105:

Govinda proto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Jagadānanda Paṇḍita přinesl nějaký vonný santálový olej.“

Text 106:

„Přeje si, aby si Tvoje Výsost trochou tohoto oleje potírala hlavu pro snížení krevního tlaku z přebytku žluči a vzduchu.“

Text 107:

„S velkou péčí přinesl celou velkou nádobu z Bengálska, kde olej vyrobil.“

Text 108:

Pán odpověděl: „Sannyāsī nemá, na co by olej použil, a zvláště vonný olej, jako je tento. Okamžitě ho odnes.“

Text 109:

„Odnes ten olej do Jagannāthova chrámu. Tam ho mohou pálit v lampách, a tak bude Jagadānandova námaha s jeho výrobou dokonale úspěšná.“

Text 110:

Když Govinda sdělil tento vzkaz Jagadānandovi, Jagadānanda mlčel a neřekl ani slovo.

Text 111:

Za deset dní řekl Govinda znovu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Jagadānanda Paṇḍita by si přál, abys ten olej přijal.“

Text 112:

Když to Pán slyšel, rozzlobeně řekl: „Proč tedy rovnou nevydržovat maséra, aby Mě masíroval?“

Text 113:

„Přijal jsem snad sannyās pro takové radosti? Pokud ten olej přijmu, zničí Mne to a všem vám budu pro smích.“

Text 114:

„Pokud někdo jdoucí po cestě ucítí ten olej na Mé hlavě, bude si myslet, že jsem dārī sannyāsī, tantrický sannyāsī, který si vydržuje ženy.“

Text 115:

Govinda po vyslechnutí těchto slov Śrī Caitanyi Mahāprabhua mlčel. Druhý den ráno přišel Pána navštívit Jagadānanda.

Text 116:

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Jagadānandovi Paṇḍitovi: „Můj drahý Paṇḍite, přinesl jsi Mi z Bengálska olej, ale Já ho nemohu přijmout, protože jsem ve stavu odříkání.“

Text 117:

„Odnes ten olej do Jagannāthova chrámu, aby ho pálili v lampách. Tak tvoje námaha, se kterou jsi olej připravoval, přinese užitek.“

Text 118:

Jagadānanda Paṇḍita odpověděl: „Kdo Ti vypráví všechny ty vymyšlené příběhy? Já jsem žádný olej z Bengálska nikdy nepřinesl.“

Text 119:

Po těchto slovech vzal Jagadānanda Paṇḍita nádobu s olejem z místnosti a na dvoře ji před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem rozbil o zem.

Text 120:

Po rozbití nádoby se Jagadānanda Paṇḍita vrátil domů, dveře zavřel na petlici a lehl si.

Text 121:

Za tři dny přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu k jeho dveřím a říkal: „Můj drahý Jagadānando Paṇḍite, prosím vstaň.“

Text 122:

„Chci, abys Mi dnes uvařil oběd. Teď jdu do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha a v poledne se vrátím.“

Text 123:

Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu takto promluvil a odešel, Jagadānanda Paṇḍita vstal z postele, vykoupal se a začal vařit různé druhy zeleniny.

Text 124:

Po dokončení svých poledních obřadů přišel Pán na oběd. Jagadānanda Paṇḍita Pánovi umyl nohy a nabídl Mu místo k sezení.

Text 125:

Uvařil jemnou rýži s příměsí ghí a nakupil ji na banánový list. Uvařil také různé druhy zeleniny, které v miskách z banánové kůry rozmístil okolo.

Text 126:

Na rýži a zelenině byly položené květy tulasī a před Pánem ležely koláčky, sladká rýže a další Jagannāthovo prasādam.

Text 127:

Pán řekl: „Připrav ještě jeden list s porcí rýže a zeleniny, abychom dnes mohli poobědvat společně.“

Text 128:

Śrī Caitanya Mahāprabhu držel ruce ve vzduchu a nejedl, dokud Jagadānanda Paṇḍita s velkou láskou a náklonností neřekl následující slova.

Text 129:

„Přijmi prosím nejprve prasādam Ty sám a já se najím později. Jak bych mohl odmítnout Tvoji žádost?“

Text 130:

Poté Śrī Caitanya Mahāprabhu oběd s velkou radostí přijal. Jakmile ochutnal zeleninu, znovu promluvil.

Text 131:

„To jídlo je velmi chutné,“ řekl Pán, „i když vaříš v hněvivé náladě. Z toho je vidět, jak je s tebou Kṛṣṇa spokojený.“

Text 132:

„Kṛṣṇa zařizuje, abys tak dobře vařil, protože to jídlo bude osobně jíst.“

Text 133:

„Obětuješ Kṛṣṇovi takovou nektarovou rýži. Kdo dokáže odhadnout hranice tvého štěstí?“

Text 134:

Jagadānanda Paṇḍita odpověděl: „To vařil ten, který to bude jíst. Co se mě týče, já jen shromažďuji suroviny.“

Text 135:

Jagadānanda Paṇḍita Pánovi dál podával různé druhy zeleniny, ale Pán ze strachu nic neřekl a s radostí pokračoval v jídle.“

Text 136:

Jagadānanda Paṇḍita Pána tak dychtivě pobízel k jídlu, že Pán snědl desetkrát víc než v jiné dny.

Text 137:

Znovu a znovu chtěl Śrī Caitanya Mahāprabhu vstát, ale Jagadānanda Paṇḍita Mu vždy přidal další zeleninu.

Text 138:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se neodvážil zakázat mu další přídavky, a tak jen pokračoval s jídlem v obavě, že by se Jagadānanda postil, kdyby přestal.

Text 139:

Nakonec Pán uctivě řekl: „Můj drahý Jagadānando, už jsi Mě přiměl sníst desetkrát tolik, co jím obvykle. Teď už prosím přestaň.“

Text 140:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se zvedl a umyl si ruce a ústa. Jagadānanda Paṇḍita zatím přinesl koření, girlandu a santálovou pastu.

Text 141:

Pán přijal santálovou pastu a girlandu, posadil se a řekl: „Teď se tu přede Mnou musíš najíst ty.“

Text 142:

Jagadānanda odpověděl: „Můj Pane, jdi si odpočinout. Já ještě něco zařídím a potom přijmu prasādam.“

Text 143:

„Rāmāi Paṇḍita a Raghunātha Bhaṭṭa vařili, a já jim chci dát nějakou rýži a zeleninu.“

Text 144:

Śrī Caitanya Mahāprabhu tedy řekl Govindovi: „Ty tu zůstaň, a až se Paṇḍita nají, přijď Mi to říct.“

Text 145:

Po těchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel. Jagadānanda potom promluvil ke Govindovi.

Text 146:

Řekl: „Běž rychle Pánovi masírovat nohy a řekni Mu: ,Paṇḍita se právě posadil k jídlu.̀  “

Text 147:

„Schovám pro tebe nějaké zbytky Pánova jídla. Až Pán usne, přijď si sníst svou porci.“

Text 148:

Jagadānanda Paṇḍita takto rozdal zbytky Pánova jídla Rāmāiovi, Nandāiovi, Govindovi a Raghunāthovi Bhaṭṭovi.

Text 149:

Zbytky jídla po Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi snědl také on sám. Pán potom znovu poslal Govindu.

Text 150:

Pán mu řekl: „Jdi se podívat, jestli Jagadānanda Paṇḍita jí, a rychle Mi to přijď říct.“

Text 151:

Govinda viděl, že Jagadānanda Paṇḍita opravdu jí, a řekl to Pánovi. Pána tato zpráva uklidnila a šel si odpočinout.

Text 152:

Tyto láskyplné výměny mezi Jagadānandou Paṇḍitem a Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem pokračovaly dál vtomto duchu – přesně jako výměny mezi Satyabhāmou a Pánem Kṛṣṇou, o kterých se vypráví ve Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 153:

Kdo dokáže odhadnout hranice štěstí Jagadānandy Paṇḍita? Jen on sám je příkladem svého vlastního velkého štěstí.

Text 154:

Každý, kdo naslouchá o láskyplných výměnách mezi Jagadānandou Paṇḍitem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nebo čte Jagadānandovu knihu Prema-vivarta, může pochopit, co je láska, a navíc dosáhne extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 155:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.