Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 1.171
Verš
smara-dhanur anubandhi-bhrū-latā-lāsya-bhājaḥ
mada-kala-cala-bhṛṅgī-bhrānti-bhaṅgīṁ dadhāno
hṛdayam idam adāṅkṣīt pakṣmalākṣyāḥ kaṭākṣaḥ
Synonyma
pramada — radosti; rasa-taraṅga — neustálými vlnami nálad; smera — jemně se usmívající; gaṇḍa-sthalāyāḥ — jejíž tváře; smara-dhanuḥ — Amorův luk; anubandhi — spojené s; bhrū-latā — prohnutého obočí; lāsya — tanec; bhājaḥ — toho, kdo má; mada-kala — omámených; cala — neklidné; bhṛṅgī-bhrānti — poletování čmeláků; bhaṅgīm — připomínku; dadhānaḥ — dává; hṛdayam idam — toto srdce; adāṅkṣīt — kousl; pakṣmala — mající úžasné řasy; akṣyāḥ — jejíchž očí; kaṭa-akṣaḥ — pohled.
Překlad
„ ,Když se Śrīmatī Rādhārāṇī usměje, po tvářích Jí stékají vlny radosti a Její prohnutá obočí tančí jako Amorův luk. Její kouzelný pohled připomíná nejistý tanec omámeného čmeláka. Ten čmelák Mě bodl do přeslenu Mého srdce.̀ “
Význam
Tento verš (Vidagdha-mādhava 2.51) vyslovil také Pán Kṛṣṇa.