Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Antya 1.145

Verš

agre vīkṣya śikhaṇḍa-khaṇḍam acirād utkampam ālambate
guñjānāṁ ca vilokanān muhur asau sāsraṁ parikrośati
no jāne janayann apūrva-naṭana-krīḍā-camatkāritāṁ
bālāyāḥ kila citta-bhūmim aviśat ko ’yaṁ navīna-grahaḥ

Synonyma

agre — před sebou; vīkṣya — když vidí; śikhaṇḍa-khaṇḍam — nějaká paví pera; acirāt — najednou; utkampam — chvění srdce i těla; ālambate — vede k; guñjānām — girlandy z guñjí (malých lasturek); ca — také; vilokanāt — kvůli zahlédnutí; muhuḥ — neustále; asau — Ona; sa-asram — se slzami; parikrośati — chodí s pláčem; na u — ne; jāne — vím; janayan — probuzení; apūrva-naṭana — jako nevídaný tanec; krīḍā — činností; camatkāritām — šílenství; bālāyāḥ — této nebohé dívky; kila — zajisté; citta-bhūmim — do srdce; aviśat — vstoupil; kaḥ — jaký; ayam — tento; navīna-grahaḥ — nový extatický vliv.

Překlad

„  ,Tato dívka se při zahlédnutí pavího pera náhle začne třást. Když někde uvidí náhrdelník z malých lasturek guñjí, začne ronit slzy a nahlas pláče. Nevím, co nového vstoupilo do srdce tohoto nebohého děvčete a mělo na Ně tak extatický vliv. Naplňuje Ji tanečním nadšením herce, jenž na jevišti předvádí úžasné a dosud nevídané tance.̀  “

Význam

Tento verš (Vidagdha-mādhava 2.15) vyslovila Mukharā, přítelkyně Kṛṣṇovy babičky, v rozhovoru s Paurṇamāsī, která je babičkou Madhumaṅgala.