Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 9.44

Verš

mālī manuṣya āmāra nāhi rājya-dhana
phala-phula diyā kari’ puṇya upārjana

Synonyma

mālī — zahradník; manuṣya — člověk; āmāra — Moje; nāhi — není; rājya — království; dhana — bohatství; phala — plody; phula — květy; diyā — dávající; kari' — činím; puṇya — zbožnost; upārjana — dosažení.

Překlad

„Jsem jenom zahradník. Nemám ani království, ani velké bohatství. Mám jen nějaké ovoce a květy, které chci využít tak, abych v životě dosáhl zbožnosti.“

Význam

Při své službě lidské společnosti se Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje jako nepříliš velký boháč, čímž naznačuje, že ten, kdo chce prospívat lidstvu, nemusí být bohatý. Zámožní lidé jsou někdy pyšní na to, že mohou pro lidstvo dělat něco prospěšného, což ostatní nemohou. Praktickým příkladem toho jsou období, kdy je v Indii kvůli suchu nedostatek potravin. Tehdy někteří členové bohatších vrstev s pomocí vlády velice okázalým způsobem pyšně rozdávají jídlo, jako kdyby pouze tyto činnosti měly lidem přinést prospěch. Dejme tomu, že by nebyly žádné obilniny. Jak by potom boháči rozdávali jídlo? Úroda obilí je zcela v Božích rukách. Kdyby nepršelo, nebylo by obilí, a tak by tito boháči nemohli lidem nic rozdávat.

Skutečným životním cílem tedy je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu píše, že oddaná služba je tak vznešená, že je příznivá a přínosná pro každého člověka. Śrī Caitanya Mahāprabhu také prohlásil, že k šíření bhakti, učení o oddané službě, není třeba být velkým boháčem. Každý, kdo toto umění ovládá, to může dělat, a tak lidstvu prokazovat tu nejlepší službu. Pán Caitanya Mahāprabhu přijímá roli zahradníka, protože zahradník obvykle není moc bohatý, ale má ovoce a květy. Každý může pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství oddanou službou získat nějaké ovoce a květy, jak Pán doporučuje v Bhagavad-gītě (9.26):

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

Bohatstvím, majetkem a vysokým postavením nikdo Nejvyššího Pána neuspokojí, ale každý si může obstarat kousek ovoce nebo květ a obětovat je Pánu. Pán říká, že pokud Mu tyto věci obětujeme s oddaností, přijme je a sní je. Když Kṛṣṇa jí, uspokojí to celý svět. V Mahābhāratě je popsán příběh, jak bylo tím, že se Kṛṣṇa najedl, uspokojeno šedesát tisíc žáků Durvāsy Muniho. Pokud se nám tedy podaří naším životem (prāṇaiḥ), majetkem (arthaiḥ), inteligencí (dhiyā) nebo slovy (vācā) uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, celý svět bude přirozeně šťastný. Naší hlavní povinností proto je svými činnostmi, penězi a slovy uspokojovat Nejvyššího Pána. To je velmi jednoduché. I když je člověk bez peněz, může každého učit o Hare Kṛṣṇa mantře. Může jít všude, do každého domu, a všechny žádat, aby zpívali Hare Kṛṣṇa mantru. Tak na celém světě zavládne štěstí a mír.