Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.89-90
Verš
unmāda, viṣāda, dhairya, garva, harṣa, dainya
kṛṣṇera ānandāmṛta-sāgare bhāsāya
Synonyma
sveda — pocení; kampa — třes; romāñca — ježení chlupů na celém těle; aśru — slzy; gadgada — přeskakování hlasu; vaivarṇya — změny barvy pleti; unmāda — šílenství; viṣāda — zádumčivost; dhairya — trpělivost; garva — pýcha; harṣa — radost; dainya — pokora; eta — mnoha způsoby; bhāve — ve stavu extáze; premā — lásky k Bohu; bhakta-gaṇere — oddané; nācāya — nutí k tanci; kṛṣṇera — Pána Kṛṣṇy; ānanda — transcendentální blaženost; amṛta — nektar; sāgare — v oceánu; bhāsāya — plave.
Překlad
„,Pocení, třes, ježení chlupů na těle, slzy, přeskakování hlasu, blednutí barvy pleti, šílenství, zádumčivost, trpělivost, pýcha, radost a pokora jsou různé přirozené příznaky extatické lásky k Bohu, jež způsobuje, že oddaný při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry tančí a plave v oceánu transcendentální blaženosti.̀“
Význam
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje tento stupeň lásky k Bohu ve svém díle Prīti-sandarbha (66): bhagavat-prīti-rūpā vṛttir māyādi-mayī na bhavati. kiṁ tarhi, svarūpa-śakty-ānanda-rūpā, yad-ānanda-parādhīnaḥ śrī-bhagavān apīti. V textu 69 vysvětluje dále: tad evaṁ prīter lakṣaṇaṁ citta-dravas tasya ca roma-harṣādikam. kathañcij jāte 'pi citta-drave roma-harṣādike vā na ced āśaya-śuddhis tadāpi na bhakteḥ samyag-āvirbhāva iti jñāpitam. āśaya-śuddhir nāma cānya-tātparya-parityāgaḥ prīti-tātparyaṁ ca. ata evānimittā svābhāvikī ceti tad viśeṣaṇam. Transcendentální láska k Bohu nepatří pod vládu hmotné energie, protože se jedná o transcendentální radost a energii blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Protože i Nejvyšší Pán je pod vlivem transcendentální blaženosti, začne naše srdce ve styku s touto blažeností lásky k Bohu tát, což se projeví ježením chlupů na těle a podobně. Někdy se stává, že člověku taje srdce a on vykazuje transcendentální příznaky, ale zároveň se ve svém osobním životě nechová správně. To znamená, že ještě v oddané službě nedosáhl úplné dokonalosti. Jinými slovy oddaný, který tančí v extázi, ale poté, co tančil a plakal, se zdá, že jej přitahují světské činnosti, ještě nedosáhl dokonalosti oddané služby, která se nazývá āśaya-śuddhi neboli dokonalost existence. Ten, kdo této dokonalosti existence dosáhne, má odpor k hmotnému požitku a je pohroužený v transcendentální lásce k Bohu. Závěr tedy je, že extatické příznaky āśaya-śuddhi jsou viditelné tehdy, když služba oddaného nemá hmotnou příčinu a je svou povahou čistě duchovní. To jsou charakteristiky transcendentální lásky k Bohu, jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6):
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
„Nejlepším náboženstvím je to, které ve svých následovnících probouzí extázi lásky k Bohu, lásky, která je nemotivovaná a prostá hmotných překážek, protože pouze to může plně uspokojit vlastní já.“