Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.48
Verš
bhāgavata-ādi śāstrera yata gūḍha marma
Synonyma
Překlad
Śrī Caitanya Mahāprabhu poučil Sanātanu Gosvāmīho o všech pravidelných činnostech oddaného na základě Śrīmad-Bhāgavatamu a podobných písem, která tyto důvěrné pokyny vyjevují.
Význam
V systému parampary musí být pokyny, které žák přijímá, také podložené zjevenými védskými písmy. Žádný člen učednické posloupnosti si nemůže vytvářet svoje vlastní způsoby chování. V linii Caitanyi Mahāprabhua je mnoho takzvaných následovníků vaiṣṇavismu, kteří se svědomitě neřídí závěry śāster, a jsou proto považováni za apasampradāyu, což znamená, že jsou „mimo sampradāyu“. Některé z těchto skupin jsou známé jako āula, bāula, kartābhajā, neḍā, daraveśa, sāṅi, sahajiyā, sakhībhekī, smārta, jāta-gosāñi, ativāḍī, cūḍādhārī a gaurāṅga-nāgarī. Pokud chce někdo přísně následovat učednickou posloupnost Pána Caitanyi Mahāprabhua, neměl by se s těmito apasampradāyemi sdružovat.
Člověk, kterého neučí pravý duchovní mistr, nemůže pochopit védskou literaturu. Když Pán Kṛṣṇa poučoval Arjunu, prohlásil zcela jasně, aby zdůraznil tento bod, že Arjuna mohl pochopit tajemství Bhagavad-gīty jen díky tomu, že byl Jeho důvěrný přítel a oddaný. Z toho nutně vyplývá, že ten, kdo chce porozumět tajemství zjevených písem, musí vyhledat pravého duchovního mistra, s pokorou mu naslouchat a sloužit mu. Potom mu bude význam písem zjeven. Ve Védách (Śvetāśvatara Up. 6.23) se uvádí:
yathā deve tathā gurau
yasyaite kathitā hy arthā
prakāśante mahātmanaḥ
„Skutečný význam písem je odhalen tomu, kdo má neochvějnou víru jak v Nejvyšší Osobnost Božství, tak v duchovního mistra.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura doporučuje: sādhu-śāstra-guru-vākya, hṛdaye kariyā aikya. Význam tohoto pokynu je, že aby mohl člověk pochopit skutečný smysl duchovního života, musí brát v úvahu pokyny sādhua, zjevených písem a duchovního mistra. Sādhu (světec neboli vaiṣṇava) ani pravý duchovní mistr neříká nic, co by přesahovalo rámec schválený zjevenými písmy. Výroky zjevených písem se proto shodují s výroky pravého duchovního mistra a svatých osob. Člověk tedy musí jednat s ohledem na tyto tři důležité zdroje poznání.