Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.146
Verš
ei tina artha sarva-sūtre paryavasāna
Synonyma
Překlad
„Vztah s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, činnosti konané na základě tohoto vztahu a konečný cíl života (rozvinutí lásky k Bohu) jsou tři témata, která jsou popsána v každém aforismu Vedānta-sūtry, protože jsou vrcholem celé vedāntské filosofie.“
Význam
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.5) je řečeno:
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
„Dokud lidská bytost nezná cíl života, který lze poznat dotazováním se na Brahman, zakouší ve všech svých činnostech jen porážku.“ Právě takovou otázkou začíná Vedānta-sūtra: athāto brahma-jijñāsā. Lidská bytost by se měla ptát na to, kdo je, co je vesmír, kdo je Bůh a jaké jsou vztahy mezi ní, Bohem a tímto hmotným světem. Psi a kočky se na tyto věci dotazovat nemohou, ale v srdci opravdové lidské bytosti musí tyto otázky vyvstat. Poznání těchto čtyř kategorií – sebe, vesmíru, Boha a jejich vzájemného vztahu – se nazývá sambandha-jñāna neboli poznání o vztazích. Když navážeme vztah s Nejvyšším Pánem, dalším krokem je začít v rámci tohoto vztahu jednat. Tomu se říká abhidheya neboli činnosti ve vztahu k Pánu. Poté, co jsme vykonali tyto předepsané povinnosti a dospěli k nejvyššímu cíli života, lásce k Bohu, dosáhneme prayojana-siddhi neboli splnění poslání lidského života. V Brahma-sūtře neboli Vedānta-sūtře jsou tato témata pečlivě vysvětlena. Proto ten, kdo Vedānta-sūtru nechápe z hlediska těchto principů, jednoduše marní čas. To potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.8):
viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam
Někdo může být nesmírně vzdělaným učencem a svědomitě plnit své předepsané povinnosti, ale jestliže se nakonec nezačne dotazovat na Nejvyšší Osobnost Božství a nezajímá se o śravaṇaṁ kīrtanam (naslouchání a opěvování), je vše, co vykonal, jen ztráta času. Māyāvādští filosofové nechápou vztah mezi sebou, vesmírným projevem a Nejvyšší Osobností Božství, a tak jen marní čas a jejich filosofické spekulování nemá žádný význam.