Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.120
Verš
ācchanna karila śreṣṭha īśvara-mahattva
Synonyma
Překlad
„Māyāvādská filosofie je tak zkažená, že považuje nepatrné živé bytosti za Pána, Nejvyšší Pravdu, a takto monismem zakrývá slávu a svrchovanost Absolutní Pravdy.“
Význam
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti vysvětluje, že ve všech védských písmech je jīva-tattva, kategorie živých bytostí, popisována jako jedna z energií Pána. Jestliže někdo nepřijímá živou bytost jako nepatrnou, nekonečně malou jiskru Nejvyššího a staví jīva-tattvu na stejnou úroveň s Nejvyšším Brahmanem, Nejvyšší Osobností Božství, rozumí se, že se celá jeho filosofie zakládá na omylu. Śrīpāda Śaṅkarācārya naneštěstí záměrně tvrdil, že se jīva-tattva neboli živé bytosti rovnají Nejvyššímu Bohu. Celá jeho filosofie je tedy založena na omylu a svádí lidi k tomu, aby se stali ateisty, a jejich životní mise tak zůstala nesplněna. V Bhagavad-gītě je vysvětleno, že životním posláním je odevzdat se Nejvyššímu Pánu a stát se Jeho oddaným, ale māyāvādská filosofie nás navádí k tomu, abychom popírali existenci Nejvyšší Osobnosti Božství a sami se stavěli do role Nejvyššího Pána. Tímto jsou stovky tisíců nevinných lidí svedeny na scestí.
Ve Vedānta-sūtře Śrīla Vyāsadeva napsal, že Nejvyšší Osobnost Božství je zdrojem a vše hmotné i duchovní vyvěrá pouze z Jeho energie. Pán, Nejvyšší Brahman, je původem či zdrojem všeho (janmādy asya yataḥ) a všechny ostatní projevy vycházejí z různých Pánových energií. To je také potvrzeno ve Viṣṇu Purāṇě:
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat
„Cokoliv v tomto světě vidíme, je pouze expanzí různých energií Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je přesně jako oheň, jenž šíří světlo na velkou vzdálenost, i když se nachází na jednom místě.“ Toto je zcela názorný příklad. Podobně se také říká, že stejně jako vše v hmotném světě existuje díky slunečnímu světlu, což je energie slunce, spočívá vše na duchovních a hmotných energiích Nejvyšší Osobnosti Božství. A tak i když Kṛṣṇa setrvává ve svém vlastním sídle (goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ), kde si užívá svých transcendentálních zábav s pasáčky a gopīmi, je přítomný všude, dokonce i v atomech tohoto vesmíru (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). To je závěr védské literatury.
Māyāvādská filosofie bohužel klame lidi prohlášením, že živá bytost je Bůh, což způsobilo chaos po celém světě a téměř každého to přivedlo k bezbožnosti. Tím, že takto zahalili slávu Nejvyššího Pána, māyāvādští filosofové společnosti velmi uškodili. Pán Caitanya tedy zavedl Hare Kṛṣṇa mahā-mantru jako prostředek proti ohavnostem māyāvādských filosofů.
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
„V tomto věku hádek a pokrytectví je jediná možnost, jak se osvobodit – zpívání svatého jména Pána. Není jiné cesty. Není jiné cesty. Není jiné cesty.“ Lidé by měli jednoduše zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, protože tak postupně pochopí, že nejsou Nejvyšší Osobnost Božství, jak je učili māyāvādští filosofové, ale že jsou věční služebníci Pána. Jakmile se člověk zaměstná transcendentální službou Pánu, bude osvobozen.
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
„Ten, kdo Mi slouží s naprostou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitě překoná kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“ (Bg. 14.26) Hnutí Hare Kṛṣṇa neboli hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je proto jediným světlem pro pošetilé živé bytosti, které si myslí, že Bůh neexistuje, anebo pokud existuje, tak bez podoby, a ony samy že jsou také Bůh. Tyto mylné představy jsou velice nebezpečné a jediný způsob, jak je zastavit, je šířit hnutí Hare Kṛṣṇa.