Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.118

V Bhagavad-gītě je vysvětleno, že hrubohmotná energie Absolutní Pravdy se skládá z pěti živlů, a to země, vody, ohně, vzduchu a éteru, a že existují také tři jemnohmotné energie, totiž mysl, inteligence a falešné ego neboli ztotožnění se s tímto projeveným světem. Celý vesmírný projev je tak rozdělen na osm nižších energií. Jak je vysvětleno v Bhagavad-gītě (mama māyā duratyayā), māyā je tak silná, že i když živá bytost (jīva-bhūta) k této energii nepatří, díky větší síle této nižší energie zapomíná na svoje skutečné postavení a ztotožňuje se s ní. Kṛṣṇa jasně říká, že nad hmotnou energií je energie vyšší, známá jako jīva-bhūta neboli živé bytosti. Když je tato vyšší energie ve styku s hmotnou energií, řídí všechny činnosti celého hmotného, projeveného světa.

Nejvyšší příčinou je Kṛṣṇa (janmādy asya yataḥ), jenž je také zdrojem všech různorodě působících energií. Nejvyšší Osobnost Božství má jak vyšší, tak nižší energie, a rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že vyšší energie je skutečná, kdežto nižší energie je jejím odrazem. Odraz slunce v zrcadle nebo na vodní hladině vypadá jako slunce, ale slunce to není. Také hmotný svět není nic jiného než odraz světa duchovního. I když vypadá jako skutečný, skutečný není, je to pouhý dočasný odraz, kdežto duchovní svět je realita. Hmotný svět se svými hrubohmotnými a jemnohmotnými projevy je pouhým odrazem duchovního světa.

Živá bytost není výtvor hmotné energie, živá bytost je duchovní energie, ale ve styku s hmotou zapomíná na svoji totožnost. Tak se ztotožňuje s hmotou a nadšeně se věnuje materialistickým činnostem v rouchu technika, vědce, filosofa a podobně. Vůbec neví, že není výtvorem hmoty, ale že je duchovní. Tak ztrácí svoji skutečnou totožnost a v hmotném světě tvrdě bojuje o přežití. Toto hnutí Hare Kṛṣṇa neboli hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se tedy snaží obnovit její původní vědomí. Její činnosti při výstavbě velkých mrakodrapů jsou důkazem inteligence, ale vůbec ne pokročilé. Měla by vědět, že jejím jediným skutečným zájmem je zjistit, jak se osvobodit od styku s hmotou, protože kvůli tomu, že soustředila svoji mysl na hmotné činnosti, znovu a znovu přijímá hmotné tělo, a přestože mylně tvrdí, že je inteligentní, s hmotným vědomím není vůbec inteligentní. Když tedy hovoříme o hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, které je určeno k tomu, aby lidem dalo inteligenci, podmíněná živá bytost to špatně chápe. Je tak pohroužená v hmotném pojetí života, že ji ani nenapadne, že by mohly existovat nějaké jiné činnosti, založené na skutečné inteligenci, než stavění mrakodrapů, velkých silnic a výroba aut. To je důkaz māyayāpahṛta-jñāny neboli ztráty veškeré inteligence působením māyi. Je-li živá bytost tohoto mylného chápání zbavena, nazývá se osvobozená. Ten, kdo je skutečně osvobozený, se již neztotožňuje s hmotným světem. Znakem mukti (osvobození) je, že místo toho, abychom se nesprávně zabývali hmotnými činnostmi, se věnujeme činnostem duchovním.

Transcendentální láskyplná oddaná služba je duchovní činnost duše. Māyāvādští filosofové si tyto duchovní činnosti pletou s hmotnými, avšak Bhagavad-gītā (14.26) potvrzuje, že:

Kdo se věnuje duchovním činnostem ryzí oddané služby (avyabhicāriṇī- bhakti) je okamžitě povýšen na transcendentální úroveň a má být považován za brahma-bhūtu, což znamená, že již není v hmotném světě, ale v duchovním. Oddaná služba je osvícení neboli probuzení. Když živá bytost správně vykonává duchovní činnosti pod vedením duchovního mistra, dosahuje dokonalého poznání a chápe, že není Bůh, ale služebník Boha. To vysvětlil Caitanya Mahāprabhu: jīvera`svarūpa' haya —— kṛṣṇera`nitya-dāsa' – skutečná totožnost živé bytosti je, že je věčný služebník Nejvyššího (Cc. Madhya 20.108). Dokud nedospěje k tomuto závěru, nutně setrvává v nevědomosti. To také potvrzuje Pán v Bhagavad-gītě (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate ... sa mahātmā su-durlabhaḥ – „Když někdo po mnoha životech boje o existenci a rozvoje poznání dosáhne skutečného poznání, odevzdá se Mi. S tak pokročilým mahātmou neboli velkou duší je vzácné se setkat.“ I když tedy māyāvādští filosofové vypadají jako velice vzdělaní, dokonalí ještě nejsou. Aby dosáhli dokonalosti, musí se z vlastní vůle odevzdat Kṛṣṇovi.