Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.112

V Brahma-saṁhitě je řečeno: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ – „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Kṛṣṇa má duchovní tělo, které je věčné a oplývá poznáním a blažeností.“ V tomto světě má každý tělo přesně opačné – dočasné, oplývající nevědomostí a utrpením. Je-li tedy Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, někdy označen jako nirākāra, znamená to, že nemá hmotné tělo jako my.

Māyāvādští filosofové nerozumějí, co to znamená, že Nejvyšší Osobnost Božství je bez podoby. Nejvyšší Pán sice nemá tělo, jako máme my, ale má duchovní tělo. Jelikož to nevědí, prosazují māyāvādští filosofové jednostranný pohled, že Nejvyšší Pán neboli Brahman nemá žádnou podobu (nirākāra). Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti předkládá mnoho citátů z védské literatury. Přijmeme-li skutečný neboli přímý význam těchto védských výroků, pochopíme, že Nejvyšší Osobnost Božství má duchovní tělo (sac-cid-ānanda-vigraha).

V Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadě (5.1.1) je uvedeno: pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ pūrṇāt pūrṇam udacyate. To vyjadřuje, že tělo Nejvyšší Osobnosti Božství je duchovní, protože Pán zůstává stejný, i když se mnoha způsoby expanduje. V Bhagavad-gītě (10.8) Pán říká: ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate – „Jsem původem všeho, vše pochází ze Mě.“ Māyāvādští filosofové uvažují materialisticky, a proto si myslí, že když se Nejvyšší expanduje do všeho, musí ztratit svoji původní podobu. Docházejí tedy k závěru, že neexistuje žádná jiná podoba Pána než tato obrovská a všudypřítomná. Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad však potvrzuje, že: pūrṇam idaṁ pūrṇāt pūrṇam udacyate – „I když se Pán mnoha způsoby expanduje, uchovává si svoji původní osobnost. Jeho původní duchovní tělo zůstává takové, jaké je.“ Jinde se píše podobná věc: vicitra-śaktiḥ puruṣaḥ purāṇaḥ – „Nejvyšší Osobnost Božství, původní osoba (puruṣa), vlastní rozmanité energie.“ Śvetāśvatara Upaniṣad prohlašuje: sa vṛkṣa-kālākṛtibhiḥ paro 'nyo yasmāt prapañcaḥ parivartate 'yaṁ dharmāvahaṁ pāpanudaṁ bhageśam – „On je původem hmotného stvoření a jen díky Němu se vše mění. Je ochráncem náboženství a ničitelem všech hříšných činností. Je také Pánem veškerého majestátu.“ (Śvet. Up. 6.8) Vedāham etaṁ puruṣaṁ mahāntam āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastāt – „Nyní chápu, že Nejvyšší Osobnost Božství je největší z největších. Září jako slunce a nachází se za hranicemi tohoto hmotného světa.“ (Śvet. Up. 3.8) Patiṁ patīnāṁ paramaṁ parastāt – „On je pánem všech pánů a nadřízeným všech nadřízených.“ (Śvet. Up. 6.7) Mahān prabhur vai puruṣaḥ – „On je nejvyšší pán a nejvyšší osoba.“ (Śvet. Up. 3.12) Parāsya śaktir vividhaiva śrūyate – „Jeho majestát můžeme chápat mnoha způsoby.“ (Śvet. Up. 6.8) Také Ṛg Veda říká: tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ – „Viṣṇu je Nejvyšší a ti, kdo jsou skutečně učení, meditují pouze o Jeho lotosových nohách.“ V Praśna Upaniṣadě (6.3) se říká: sa īkṣāṁ cakre – „On pohlédl na hmotné stvoření.“ V Aitareya Upaniṣadě (1.1.1–2) je řečeno: sa aikṣata – „On pohlédl na hmotné stvoření,“ a sa imāl lokān asṛjata – „On stvořil celý tento hmotný svět.“

Takto by se dalo z Upaniṣad a Véd citovat ještě mnoho veršů, které dokazují, že Nejvyšší Bůh není neosobní. V Kaṭha Upaniṣadě (2.2.13) se také říká: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān – „On je nejvyšší z věčně vědomých osob, která všechny ostatní živé bytosti udržuje.“ Ze všech těchto védských odkazů lze pochopit, že Absolutní Pravda je osoba, které se nikdo nevyrovná ani ji nepředčí. I když existuje mnoho hloupých māyāvādských filosofů, kteří si myslí, že předčí i Kṛṣṇu, Kṛṣṇa je asamaurdhva – nikdo se Mu nerovná a nikdo není nad Ním.

Śvetāśvatara Upaniṣad (3.19) uvádí: apāṇi-pādo javano grahītā. Tento verš popisuje Absolutní Pravdu jako beznohou a bezrukou. I když se jedná o neosobní popis, neznamená to, že Absolutní Osobnost Božství nemá žádnou podobu. Má duchovní podobu, jež se liší od hmotných podob. V tomto verši Caitanya Mahāprabhu objasňuje tento rozdíl.