Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.102

Verš

eta śuni’ hāsi’ prabhu balilā vacana
duḥkha nā mānaha yadi, kari nivedana

Synonyma

eta — takto; śuni' — když slyšel; hāsi' — s úsměvem; prabhu — Pán Caitanya Mahāprabhu; balilā — řekl; vacana — Jeho slova; duḥkha — nešťastní; — ne; mānaha — berte to; yadi — když; kari — řeknu; nivedana — vám něco.

Překlad

Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu slyšel māyāvādské sannyāsī takto mluvit, lehce se pousmál a řekl: „Vážení pánové, pokud nemáte nic proti, řekl bych vám něco o filosofii vedānty.“

Význam

Māyāvādští sannyāsī ocenili Pána Caitanyu Mahāprabhua a zeptali se Ho, proč nediskutuje filosofii vedānty.Skutečností však je, že celý systém vaiṣṇavských činností je na filosofii vedānty založený. Vaiṣṇavové vedāntunezanedbávají, ale zároveň se ji nesnaží chápat podle komentáře Śārīraka-bhāṣya. Aby tedy Śrī Caitanya Mahāprabhu objasnil celou situaci, chtěl se svolením māyāvādských sannyāsīch něco o filosofii vedānty říci.

Vaiṣṇavové jsou zdaleka největšími filosofy na světě a největším z nich byl Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu, jehož filosofii znovu představil o necelých čtyři sta let později Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Mahārāja. Je tedy třeba dobře vědět, že vaiṣṇavští filosofové nejsou žádní sentimentalisté nebo laciní oddaní, jako jsou sahajiyové.Všichni vaiṣṇavští ācāryové byli nesmírně vzdělaní učenci, kteří plně chápali filosofii vedānty, protože bez znalosti filosofie vedānty nelze být ācāryou. K tomu, aby indičtí transcendentalisté, kteří se řídí védskými zásadami, někoho přijali jako ācāryu, musí být nesmírně vzdělaným odborníkem ve filosofii vedānty, kterým se stane buď poslechem, nebo studiem.

Žijeme-li podle filosofie vedānty, rozvine se bhakti. To je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.12):

tac chraddadhānā munayojñāna-vairāgya-yuktayā
paśyanty ātmani cātmānaṁ
bhaktyā śruta-gṛhītayā

Slova bhaktyā śruta-gṛhītayā v tomto verši jsou velice důležitá, protože vyjadřují, že bhakti musí být založená na filosofii Upaniṣad a Vedānta-sūtry. Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl:

śruti-smṛti-purāṇādi-pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate

„Oddaná služba vykonávaná bez odkazu na Védy, Purāṇy, Pañcarātry a tak dále musí být považována za sentimentalismus a není ničím jiným než rušivým prvkem ve společnosti.“ Ačkoliv existují různé úrovně vaiṣṇavů (kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī), ale abychom mohli být kazateli úrovně madhyama-adhikārī, musíme být učenci vzdělanými ve Vedānta-sūtře a další védské literatuře, protože když se bhakti-yogarozvine na základě filosofie vedānty, je skutečná a stálá. V této souvislosti můžeme citovat překlad a význam verše zmíněného výše (Bhāg. 1.2.12):

TRANSLATION

Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímně hledající studenti nebo mudrci s rozvinutým poznáním a odpoutaností tak, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.

PURPORT

Dokonalé realizace Absolutní Pravdy můžeme dosáhnout oddanou službou Pánu, Osobnosti Božství Vāsudevovi, který je plně projevenou Absolutní Pravdou. Brahman představuje Jeho transcendentální tělesnou záři a Paramātmā je Jeho částečné zastoupení. Realizace Brahmanu či Paramātmy jsou tedy jen částečnými realizacemi Absolutní Pravdy. Existují čtyři druhy lidí: karmī, jñānī, yogī a oddaní. Karmī jsou materialisticky, a zbývající tři skupiny transcendentálně založení lidé. Prvotřídními transcendentalisty jsou oddaní, jež realizovali Nejvyšší Osobnost. Transcendentalisté druhého stupně jsou ti, kteří dokázali částečně realizovat úplnou část absolutní osobnosti, zatímco transcendentalisté třetího stupně dokázali stěží realizovat duchovní podstatu absolutní osoby. Bhagavad-gītā i jiná védská písma praví, že Nejvyšší Osobnost můžeme realizovat jen oddanou službou, která pevně stojí na úplném poznání a odpoutanosti od hmotné společnosti. O skutečnosti, že poznání a odpoutání od hmotné společnosti následují oddanou službu, jsme se již zmínili. Protože realizace Brahmanu a Paramātmy jsou neúplnými realizacemi Absolutní Pravdy, jsou metody, které k těmto realizacím vedou – cesta jñāny a yogy – rovněž neúplné. Oddaná služba založená na dokonalém poznání a na odpoutanosti od hmoty a posílená poslechem Vedānta-śruti je jediná dokonalá metoda, jež umožňuje svědomitému a zvídavému studentovi dosáhnout úplné realizace Absolutní Pravdy. Oddaná služba není v žádném případě určena pro nějaké méně vzdělané transcendentalisty.

Oddaní se dělí do třech tříd. Oddaný třetí třídy je začátečník. Nemá poznání a není odpoutaný od hmoty. Protože jej přitahuje jen počáteční stádium uctívání Božstva v chrámu, nazývá se také materialistický oddaný. Materialistický oddaný dává místo duchovního prospěchu přednost hmotnému zisku. Měl by se tedy rozhodně z tohoto stádia materialistické oddanosti dostat do postavení oddaného druhé třídy. Ten dělí osoby podle zásad oddanosti na čtyři kategorie: na Osobnost Božství, Pánovy oddané, nevědomé a závistivé. Člověk by se měl dopracovat alespoň do postavení oddaného druhé třídy. Jen tehdy bude způsobilý poznat Absolutní Pravdu.

Oddaněmu třetí třídy se musí dostat o oddané službě patřičného poučení z autorizovaných zdrojů – odBhāgavatů. Prvním Bhāgavatou je autorizovaný oddaný a druhým je Bhāgavatam – poselství Boha. Oddaný třetí třídy se musí obrátit na seberealizovaného oddaného a být jím patřičně vyškolen v oddané službě. Takový oddaný však není profesionál, který se učením Bhāgavatamu živí. Musí být zástupcem Śukadevy Gosvāmīho, jako byl Sūta Gosvāmī. Musí lidem kázat o oddané službě, a tak přispívat k všestrannému blahu všech. Začínající oddaný nemá velkou touhu naslouchat autoritám. Naslouchání jen předstírá a poslouchá jen profesionální vypravěče, kteří uspokojují jeho smysly. Tento poslech a přednes představují zcela bezcenné, ba i závadné počínání, jehož bychom se měli vyvarovat. Svaté poselství Boha v Bhagavad-gītěŚrīmad-Bhāgavatamu je zajisté transcendentální, ale přesto je nutné vyvarovat se tomu, abychom mu naslouchali od profesionálních vypravěčů, kteří je znehodnotí stejně jako had mléko, když se ho dotkne svým jazykem.

Upřímný oddaný se musí v zájmu svého pokroku věnovat poslechu védských textů, jako jsou Upaniṣady, Vedānta-sūtra a jiná díla předchozích autorit, Gosvāmīch. Pokud si tyto texty nevyslechne, nebude schopen udělat skutečný pokrok. Pouhé napodobování oddané služby bez vyslechnutí a následování pokynů těchto textů je jen ztrátou času, a tím pádem jistou překážkou na cestě opravdové oddané služby. Pokud tedy oddaná služba nestojí na zásadách autorit śruti, smṛti, Purāṇ a Pañcarātry, musíme takové nepovolané předvádění oddané služby okamžitě zavrhnout. Žádného samozvaného oddaného nelze nikdy přijímat jako čistého oddaného. Osvojení si těchto poselství védských textů dává možnost neustále vidět ve svém nitru všudypřítomný lokalizovaný aspekt Osobnosti Božství. Tomu se říká samādhi.