Text 1:

Nejdříve ze všeho skládám uctivé poklony Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, jenž je nejvyšším cílem života těch, kdo v hmotném světě přišli o všechno, a který je jediným důvodem snažení pro toho, kdo dělá pokrok v duchovním životě. Popíši tedy Jeho milostivý přínos v podobě oddané služby vykonávané s láskou k Bohu.

Text 2:

Opěvuji Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Ten, kdo přijal útočiště u Jeho lotosových nohou, je tou nejslavnější osobou.

Text 3:

Na začátku jsem vysvětlil pravdu o duchovním mistrovi, a nyní se pokusím vysvětlit Pañca-tattvu.

Text 4:

Těchto pět tattev sestupuje spolu s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem, který tak s velkou radostí zavádí svoje saṅkīrtanové hnutí.

Text 5:

Z duchovního pohledu mezi těmito tattvami nejsou rozdíly, protože na transcendentální úrovni je vše absolutní. Přesto v duchovním světě odlišnosti existují, a pokud je chceme vychutnat, musíme mezi nimi rozlišovat.

Text 6:

Uctivě se klaním Pánu Śrī Kṛṣṇovi, který se projevil v pěti podobách: jako oddaný, expanze oddaného, inkarnace oddaného, čistý oddaný a energie oddanosti.

Text 7:

Śrī Kṛṣṇa, který je zdrojem veškeré blaženosti, je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce. Přestože Jej nikdo nepředčí ani se Mu nevyrovná, zjevuje se jako syn Mahārāje Nandy.

Text 8:

Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je tím, kdo si nejvíce užívá při tanci rāsa. Je vůdcem dívek z Vradži a všichni ostatní jsou jen Jeho společníci.

Text 9:

Ten samý Pán Kṛṣṇa se zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu spolu se všemi svými věčnými společníky, kteří jsou stejně slavní jako On.

Text 10:

Nejvyšší vládce, jediná Osobnost Božství, Śrī Caitanya Mahāprabhu, se stal extatickým způsobem oddaným, ale Jeho tělo je přesto transcendentální a nedotčené hmotou.

Text 11:

Transcendentální chuť milostné lásky ke Kṛṣṇovi je tak úžasná, že i samotný Kṛṣṇa přijímá podobu oddaného, aby ji plně vychutnal.

Text 12:

Z tohoto důvodu přijímá nejvyšší učitel Śrī Caitanya Mahāprabhu podobu oddaného a Pána Nityānandu přijímá za svého staršího bratra.

Text 13:

Śrī Advaita Ācārya je inkarnace Pána Caitanyi v podobě oddaného. Tyto tři tattvy (Caitanya Mahāprabhu, Nityānanda Prabhu a Advaita Gosāñi) jsou tedy vládci neboli páni.

Text 14:

Jeden z Nich je Mahāprabhu a druzí dva jsou prabhuové, kteří slouží lotosovým nohám Mahāprabhua.

Text 15:

Tito tři vládci (Caitanya Mahāprabhu, Nityānanda Prabhu a Advaita Prabhu) jsou hodni být uctíváni všemi živými bytostmi. O čtvrtém principu (kterým je Śrī Gadādhara Prabhu) bychom měli vědět, že patří k těm, kdo Je uctívají.

Text 16:

Existuje nesčetně mnoho čistých oddaných Pána, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem. Ti všichni jsou známí jako ryzí oddaní.

Text 17:

Oddaní vedení Gadādharem Paṇḍitem jsou považováni za inkarnace Pánovy vnitřní energie. Jsou to důvěrní oddaní pohroužení ve službě Pánu.

Text 18 - 19:

Všichni důvěrní oddaní či energie jsou věční společníci Pána v Jeho zábavách. Pouze s nimi Pán sestupuje, aby šířil saṅkīrtanové hnutí, pouze s nimi vychutnává nálady milostné lásky a pouze s nimi rozdává tuto lásku k Bohu všem.

Text 20 - 21:

Kṛṣṇovy vlastnosti jsou pokladnicí transcendentální lásky. Přestože tato pokladnice sestoupila s Kṛṣṇou, když tu byl přítomen, byla zapečetěná. Jakmile však přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými společníky – Pañca-tattvou, pečeť rozlomili a pokladnici vydrancovali, aby ochutnali transcendentální lásku ke Kṛṣṇovi. Čím více ji ochutnávali, tím více po ní prahli.

Text 22:

Samotní členové Śrī Pañca-tattvy znovu a znovu tančili, čímž usnadňovali pití nektarové lásky k Bohu. Tančili, plakali, smáli se a zpívali jako šílení, a tak rozdávali lásku k Bohu.

Text 23:

Při rozdávání lásky k Bohu Caitanya Mahāprabhu a Jeho společníci nebrali v úvahu, kdo je vhodný příjemce a kdo ne nebo které místo je vhodné a které ne. Nekladli si žádné podmínky. Členové Pañca-tattvy rozdávali lásku k Bohu, kdekoliv se naskytla příležitost.

Text 24:

Přestože členové Pañca-tattvy vydrancovali pokladnici lásky k Bohu a snědli a rozdali vše, co v ní bylo, nevznikl nedostatek, protože tato úžasná pokladnice je tak dokonalá, že rozdáváním lásky z ní se její obsah stonásobně zvětší.

Text 25:

Záplava lásky k Bohu se šířila všemi směry, a tak se do ní ponořili všichni – mladí, staří, ženy i děti.

Text 26:

Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy zaplaví celý svět a všichni se v něm utopí, ať už jsou to lidé slušní, ničemové, nebo dokonce chromí, nemocní či slepí.

Text 27:

Když pět členů Pañca-tattvy vidělo celý svět zaplavený láskou k Bohu a semínko hmotného požitku v živých bytostech úplně zničené, byli všichni nesmírně šťastní.

Text 28:

Čím více těchto pět členů Pañca-tattvy způsobuje, že padá déšť lásky k Bohu, tím více se záplava zvětšuje a šíří po celém světě.

Text 29 - 30:

Protože se však impersonalisté, lidé dychtící po plodech své práce, falešní logici, rouhači, neoddaní a nejnižší mezi studenty umí velice šikovně vyhýbat hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, nemohla se jich tato záplava vědomí Kṛṣṇy dotknout.

Text 31 - 32:

Když Pán Caitanya viděl, že māyāvādī a další utíkají, zamyslel se: „Chtěl jsem, aby tato záplava lásky k Bohu zasáhla všechny, ale některým se podařilo uniknout. Musím proto vymyslet nějakou lest, jak utopit i je.“

Text 33:

Tak Pán po zralé úvaze vstoupil do stavu odříkání.

Text 34:

Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal dvacet čtyři let hospodářem a začátkem svého pětadvacátého roku přijal sannyās.

Text 35:

Poté, co přijal sannyās, upoutal Śrī Caitanya Mahāprabhu pozornost všech těch, kteří se Mu předtím vyhýbali, počínaje logiky.

Text 36:

A tak se všichni tito studenti, ateisté, ploduchtiví pracovníci i kritici přišli odevzdat u lotosových nohou Pána.

Text 37:

Pán Caitanya jim všem odpustil a oni se vnořili do oceánu oddané služby, protože z této jedinečné láskyplné sítě Śrī Caitanyi Mahāprabhua nemůže nikdo uniknout.

Text 38:

Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil, aby osvobodil všechny pokleslé duše, a proto vymyslel mnoho plánů, jak je vyprostit ze spárů māyi.

Text 39:

Všichni, dokonce i mlecchové a yavanové, byli obráceni v oddané Pána Caitanyi. Pouze neosobní filosofové, Śaṅkarācāryovi následovníci, se Mu vyhýbali.

Text 40:

Když na své cestě do Vrindávanu Pán Caitanya Mahāprabhu procházel Váránasím, māyāvādští sannyāsī Jej mnoha způsoby pomlouvali.

Text 41:

(Pomlouvači říkali:) „Přestože je sannyāsī, nestará se o studium vedānty, ale místo toho neustále zpívá a tančí v saṅkīrtanu.“

Text 42:

„Tento Caitanya Mahāprabhu je negramotný sannyāsī, a proto nezná svoje skutečné povinnosti. Nechá se unášet pouhými sentimenty a potuluje se ve společnosti stejných sentimentalistů.“

Text 43:

Když Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya slyšel tyto pomluvy, jen se v duchu pousmál, všechna tato obvinění odmítl a s mayāvādīmi nemluvil.

Text 44:

Pán Caitanya Mahāprabhu si tedy pomluv māyāvādīch z Váránasí nevšímal a pokračoval v cestě do Mathury. Poté, co ji navštívil, se vrátil zpět, aby celou situaci vyřešil.

Text 45:

Protože je Pán jako Nejvyšší Osobnost Božství plně nezávislý, ubytoval se tentokrát v domě Candraśekhara, přestože ten byl považován za śūdru neboli kāyasthu.

Text 46:

Pán Caitanya pravidelně jedl zásadně v domě Tapany Miśry. Nikdy se nesdružoval s ostatními sannyāsīmi, ani od nich nepřijímal pozvání.

Text 47:

Když z Bengálska přišel Sanātana Gosvāmī, setkal se s Pánem Caitanyou v domě Tapany Miśry. Pán Caitanya tam zůstal celé dva měsíce, aby ho učil oddané službě.

Text 48:

Śrī Caitanya Mahāprabhu poučil Sanātanu Gosvāmīho o všech pravidelných činnostech oddaného na základě Śrīmad-Bhāgavatamu a podobných písem, která tyto důvěrné pokyny vyjevují.

Text 49:

Zatímco Pán Caitanya Mahāprabhu učil Sanātanu Gosvāmīho, Candraśekhara i Tapana Mišra byli velice nešťastní. Vznesli tedy u lotosových nohou Pána žádost.

Text 50:

„Jak dlouho máme ještě snášet neustálé pomluvy kritiků namířené proti Tvému chování? Než je poslouchat, raději skoncujeme se svými životy.“

Text 51:

„Všichni māyāvādští sannyāsī Tvoji Svatost pomlouvají. Nemůžeme ty pomluvy poslouchat, protože nám to trhá srdce.“

Text 52:

Když takto Tapana Miśra a Candraśekhara hovořili se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, jen se lehce pousmál a mlčel. Tehdy přišel Pána navštívit jeden brāhmaṇa.

Text 53:

Brāhmaṇa okamžitě padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a poprosil Jej, aby jeho návrh s potěšením přijal.

Text 54:

„Můj drahý Pane, pozval jsem k sobě domů všechny sannyāsī z Váránasí. Pokud i Ty přijmeš pozvání, splní se moje touhy.“

Text 55:

„Můj drahý Pane, vím, že se nikdy nesdružuješ s jinými sannyāsīmi, ale přesto Tě prosím, buď ke mně milostivý a přijmi moje pozvání.“

Text 56:

Pán Caitanya se usmál a brāhmaṇovo pozvání přijal. Toto gesto učinil proto, aby prokázal milost māyāvādským sannyāsīm.

Text 57:

Brāhmaṇa věděl, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu nikdy nenavštívil dům nikoho jiného. Přesto Jej úpěnlivě žádal, aby přijal toto pozvání, protože mu k tomu dal Pán inspiraci.

Text 58:

Dalšího dne, když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do domu tohoto brāhmaṇy, viděl tam sedět všechny sannyāsī z Váránasí.

Text 59:

Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyāsī uviděl, ihned se jim poklonil a šel si umýt nohy. Poté si sedl na místě, kde si je myl.

Text 60:

Když se Caitanya Mahāprabhu usadil na zem, projevil svou mystickou sílu v podobě záře připomínající milióny sluncí.

Text 61:

Jakmile sannyāsī spatřili oslňující záři vycházející z těla Śrī Caitanyi Mahāprabhua, upoutala jejich pozornost, a všichni okamžitě uctivě povstali.

Text 62:

Vůdce všech přítomných māyāvādských sannyāsīch se jmenoval Prakāśānanda Sarasvatī. Poté, co povstal, oslovil Pána Caitanyu Mahāprabhua s velkou úctou takto.

Text 63:

„Tvoje Svatosti, pojď sem prosím, pojď. Proč sedíš na tom nečistém místě? Co je příčinou Tvého smutku?“

Text 64:

Pán odpověděl: „Patřím k nižšímu řádu sannyāsīch, a proto si nezasloužím sedět s vámi.“

Text 65:

Prakāśānanda Sarasvatī však vzal Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua za ruku a s velkou úctou Jej posadil doprostřed shromáždění.

Text 66:

Prakāśānanda Sarasvatī potom řekl: „Vím, že se jmenuješ Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Jsi žákem Śrī Keśavy Bhāratīho, a proto jsi slavný.“

Text 67:

„Náležíš k naší Śaṅkara-sampradāyi a žiješ v naší vesnici Váránasí. Proč se tedy s námi nesdružuješ? Proč nás nechceš ani spatřit?“

Text 68:

„Jsi sannyāsī. Proč se tedy oddáváš zpívání a tancování ve svém saṅkīrtanovém hnutí, obklopen samými fanatiky?“

Text 69:

„Meditace a studium vedānty představují jediné povinnosti sannyāsīho. Proč tyto činnosti zanedbáváš a raději tančíš s fanatiky?“

Text 70:

„Záříš, jako kdybys byl samotný Nārāyaṇa. Můžeš nám tedy vysvětlit, proč se chováš jako lidé z nižších tříd?“

Text 71:

Śrī Caitanya Mahāprabhu Prakāśānandovi Sarasvatīmu odvětil: „Můj drahý pane, vyslechněte si prosím, proč tomu tak je. Můj duchovní mistr Mne považoval za hlupáka, a proto Mě pokáral.“

Text 72:

„,Jsi hlupák,̀ řekl. ,Nejsi schopen studovat filosofii vedānty, a proto musíš neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. To je podstatou všech manter neboli védských hymnů.̀“

Text 73:

„,Pouhým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy se lze vysvobodit z hmotného bytí. A nejen to, pouhé zpívání Hare Kṛṣṇa mantry umožní uzřít lotosové nohy Pána.̀“

Text 74:

„,V tomto věku Kali neexistuje jiná náboženská zásada než zpívání svatého jména, které je podstatou všech védských manter. To je význam veškerých písem.̀“

Text 75:

„Poté, co můj duchovní mistr popsal sílu Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, naučil Mne další verš a doporučil Mi, abych ho neustále uchovával ve svém hrdle.“

Text 76:

„,V tomto věku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost, jak udělat duchovní pokrok, než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.̀“

Text 77:

„Od té doby, co jsem od svého duchovního mistra dostal tento pokyn, zpívám svaté jméno neustále. Měl jsem ale pocit, že jsem se samým zpíváním pomátl.“

Text 78:

„Když tak v čisté extázi zpívám svaté jméno Pána, úplně se zapomínám a směji se, pláči, tančím a zpívám jako blázen.“

Text 79:

„Proto jsem posbíral zbytky své rozvahy a začal zvažovat, že toto zpívání svatého jména Kṛṣṇy zakrylo veškeré Mé duchovní poznání.“

Text 80:

„Zjistil jsem, že jsem se vlivem zpívání svatého jména zbláznil, a tak jsem se s tím okamžitě svěřil u lotosových nohou Mého duchovního mistra.“

Text 81:

„,Můj drahý Pane, co jste Mi to dal za mantru? Z pouhého pronášení této mahā-mantry jsem zešílel!̀“

Text 82:

„,Když v extázi zpívám svaté jméno, nutí Mě to tančit, smát se a plakat.̀ Když to Můj duchovní mistr slyšel, usmál se a řekl.“

Text 83:

„,Povahou Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitě rozvine extázi lásky ke Kṛṣṇovi.̀“

Text 84:

„,Zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození jsou známé jako čtyři cíle života, ale před láskou k Bohu, která je pátým a nejvyšším cílem, se jeví bezvýznamné jako tráva na ulici.̀“

Text 85:

„,Pro oddaného, který opravdu rozvinul bhāvu, je radost pocházející z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi jako kapka ve srovnání s oceánem.̀“

Text 86:

„,Závěrem všech zjevených písem je, že člověk by měl probudit svoji neprojevenou lásku k Bohu. Máš velké štěstí, protože jsi to dokázal.̀“

Text 87:

„,Vlastností lásky k Bohu je, že samotnou svojí povahou v našem těle vyvolá transcendentální příznaky a způsobí, že čím dál více dychtíme dosáhnout útočiště u lotosových nohou Pána.̀“

Text 88:

„,Ten, kdo skutečně rozvinul lásku k Bohu, přirozeně někdy pláče, někdy se směje, někdy zpívá a někdy běhá sem a tam jako šílený.̀“

Text 89 - 90:

„,Pocení, třes, ježení chlupů na těle, slzy, přeskakování hlasu, blednutí barvy pleti, šílenství, zádumčivost, trpělivost, pýcha, radost a pokora jsou různé přirozené příznaky extatické lásky k Bohu, jež způsobuje, že oddaný při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry tančí a plave v oceánu transcendentální blaženosti.̀“

Text 91:

„,Mé drahé dítě, je moc dobře, že jsi dosáhl nejvyššího cíle života, že jsi rozvinul lásku k Bohu. Velice jsi mne tím potěšil a jsem Ti za to nesmírně zavázán.̀“

Text 92:

„,Mé drahé dítě, pokračuj v tančení, zpívání a provádění saṅkīrtanu ve společnosti oddaných. Choď také kázat o důležitosti zpívání kṛṣṇa-nāmy, protože tím budeš schopen osvobodit všechny pokleslé duše.̀“

Text 93:

„Když to Můj duchovní mistr řekl, naučil Mne jeden verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu. Tento verš představuje podstatu všech pokynů Bhāgavatamu, a proto ho znovu a znovu opakoval.“

Text 94:

„,Ten, kdo je skutečně pokročilý, nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírně drahý. Je rozrušený a hlasitě zpívá svaté jméno. Také se směje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.̀“

Text 95 - 96:

„Pevně věřím těmto slovům svého duchovního mistra, a proto neustále zpívám svaté jméno Pána, o samotě i ve společnosti oddaných. Toto svaté jméno Pána Kṛṣṇy Mě někdy rozezpívá a roztančí, a proto zpívám a tančím. Nemyslete si prosím, že to dělám úmyslně, děje se to spontánně.“

Text 97:

„Ve srovnání s oceánem transcendentální blaženosti, kterou člověk vychutnává při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, je blaženost z realizace neosobního Brahmanu (brahmānanda) jako mělká voda ve stoce.“

Text 98:

„,Můj drahý Pane, ó vládce vesmíru, od té doby, kdy jsem Tě spatřil, moje transcendentální blaženost nabyla velikosti oceánu. Obklopen tímto oceánem nyní přicházím na to, že veškeré ostatní takzvané štěstí je jako voda obsažená v otisku kopýtka telete.̀“

Text 99:

Poté, co vyslechli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, byli všichni māyāvādští sannyāsī dojati. Jejich myšlení se změnilo, a tak promluvili příjemnými slovy.

Text 100:

„Drahý Śrī Caitanyo Mahāprabhu, vše, co jsi řekl, je pravda. Pouze ti, kterým přeje štěstí, dosáhnou lásky k Bohu.“

Text 101:

„Milý Pane, proti tomu, že jsi vznešený oddaný Pána Kṛṣṇy, nikdo nic nenamítá. S tím jsou všichni spokojeni. Proč se ale vyhýbáš rozhovorům o Vedānta-sūtře? Co je na nich špatného?“

Text 102:

Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu slyšel māyāvādské sannyāsī takto mluvit, lehce se pousmál a řekl: „Vážení pánové, pokud nemáte nic proti, řekl bych vám něco o filosofii vedānty.“

Text 103:

Když to māyāvādští sannyāsī uslyšeli, nabyli jisté pokory a oslovili Caitanyu Mahāprabhua jako samotného Nārāyaṇa, kterým, jak se všichni shodli, opravdu byl.

Text 104:

„Drahý Caitanyo Mahāprabhu, po pravdě řečeno, naslouchání Tvým slovům nás velice těší, a Tvoje tělesné rysy jsou navíc tak příjemné, že při pohledu na Tebe pociťujeme neobvyklou spokojenost.“

Text 105:

„Milý Pane, naše mysli jsou díky Tvému vlivu velmi spokojené a věříme, že Tvoje slova nebudou nikdy nerozumná. Můžeš proto o Vedānta-sūtře hovořit.“

Text 106:

Pán řekl: „Filosofii vedānty tvoří slova pronesená Nejvyšším Pánem, Osobností Božství Nārāyaṇem v podobě Vyāsadevy.“

Text 107:

„Hmotné nedostatky v podobě omylů, iluze, podvádění a nedokonalosti smyslů se ve slovech Nejvyšší Osobnosti Božství nenacházejí.“

Text 108:

„Absolutní Pravda je popsána v Upaniṣadách a Brahma-sūtře, ale jejich verše musíme chápat tak, jak jsou napsány. To je nejslavnější pochopení.“

Text 109:

„Śrīpāda Śaṅkarācārya popsal veškerou védskou literaturu z hlediska nepřímých významů. Ten, kdo tyto výklady uslyší, je ztracen.“

Text 110:

„Není to však Śaṅkarācāryova vina. To Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mu nařídil, aby zakryl skutečný význam Véd.“

Text 111:

„Podle přímého chápání je Absolutní Pravdou Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž vlastní úplný duchovní majestát. Nikdo se Mu nemůže vyrovnat a nikdo Jej nepředčí.“

Text 112:

„Vše, co se týká Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je duchovní, včetně Jeho těla, majestátu a doprovodu. Māyāvādská filosofie však Jeho duchovní majestát zakrývá a hlásá teorii impersonalismu.“

Text 113:

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá duchovními energiemi. Proto i Jeho tělo, jméno, sláva a doprovod jsou duchovní. Māyāvādský filosof z nevědomosti říká, že to vše jsou jen proměny hmotné kvality dobra.“

Text 114:

„Śaṅkarācārya, jenž je inkarnací Pána Śivy, neudělal žádnou chybu, protože je pouze služebníkem, který vykonává Pánovy příkazy. Avšak ti, kdo následují jeho māyāvādskou filosofii, se řítí do záhuby. Přijdou o veškerý pokrok, kterého v duchovním poznání dosáhli.“

Text 115:

„Osoba, která považuje transcendentální tělo Pána Viṣṇua za výtvor hmotné přírody, se dopouští té největší urážky u lotosových nohou Pána. Horší urážka Nejvyšší Osobnosti Božství neexistuje.“

Text 116:

„Pán je jako velký planoucí oheň a živé bytosti jsou jako malé jiskry tohoto ohně.“

Text 117:

„Živé bytosti jsou energie a nikoliv zdroj. Tímto zdrojem je Kṛṣṇa, což je názorně popsáno v Bhagavad-gītě, Viṣṇu Purāṇě a dalších védských textech.“

Text 118:

„Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromě těchto nižších energií je zde ještě Má jiná, vyšší energie tvořená živými bytostmi, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“

Text 119:

„,Energie Pána Viṣṇua je rozdělena do tří kategorií: duchovní energie, živé bytosti a nevědomost. Duchovní energie je plná poznání, živé bytosti sice patří k duchovní energii, ale mohou být zmateny, a třetí energii, která je plná nevědomosti, je vždy vidět v plodonosných činnostech.̀“

Text 120:

„Māyāvādská filosofie je tak zkažená, že považuje nepatrné živé bytosti za Pána, Nejvyšší Pravdu, a takto monismem zakrývá slávu a svrchovanost Absolutní Pravdy.“

Text 121:

„Ve své Vedānta-sūtře Śrīla Vyāsadeva napsal, že vše je pouhou přeměnou Pánovy energie. Śaṅkarācārya nicméně zmátl svět tvrzením, že Vyāsadeva udělal chybu. Tak způsobil, že se na celém světě zvedl velký odpor k teismu.“

Text 122:

„Přijetím teorie o přeměně energie člověk podle Śaṅkarācāryi vytváří iluzi, protože nepřímo uznává, že se Absolutní Pravda mění.“

Text 123:

„Přeměna energie je dokázaná skutečnost. Iluzí je mylné tělesné pojetí vlastního já.“

Text 124:

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá majestátem ve všech ohledech, a proto působením svých nepochopitelných energií proměnil hmotný vesmírný projev.“

Text 125:

„Na příkladu zázračného kamene, který svojí energií promění železo ve zlato, a přesto zůstane stejný, můžeme porozumět tomu, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přeměňuje své nesčetné energie, a přesto zůstává beze změn.“

Text 126:

„Zázračný kámen zůstává stejný i přesto, že vytváří spoustu vzácných kamenů různých druhů. Nezmění svoji původní podobu.“

Text 127:

„Mají-li tak nepochopitelnou moc hmotné předměty, proč bychom neměli věřit v nepochopitelnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství?“

Text 128:

„Védská zvuková vibrace oṁkāra, ústřední slovo ve védské literatuře, je základem všech védských vibrací. Oṁkāru bychom tedy měli přijmout jako zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství a zdroj vesmírného projevu.“

Text 129:

„Záměrem Nejvyšší Osobnosti Božství je představovat praṇavu (oṁkāru) jako zdroj veškerého védského poznání. Slova ,tat tvam asì vysvětlují védské poznání pouze částečně.“

Text 130:

„Praṇava (oṁkāra) je mahā-vākya (mahā-mantra) ve Védách. Śaṅkarācāryovi následovníci to zakrývají, aby neautorizovaně zdůrazňovali mantru tat tvam asi.“

Text 131:

„Tím, kdo má být skrze všechny védské texty a sūtry poznán, je Pán Kṛṣṇa. Śaṅkarācāryovi následovníci však skutečný význam Véd zakryli svými nepřímými výklady.“

Text 132:

„Nejvyšším ze všech důkazů je védská literatura, která dokazuje sama sebe. Vytvářením výkladů se však její sebedokazující povaha ztratí.“

Text 133:

„Kvůli tomu, aby dokázali svou filosofii, ponechali členové māyāvādské školy stranou skutečný a snadno pochopitelný význam védské literatury a zavedli nepřímé významy založené na jejich vlastní představivosti.“

Text 134:

Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal nedostatky Śaṅkarācāryových výkladů každé sūtry, všichni shromáždění māyāvādští sannyāsī žasli.

Text 135:

Všichni māyāvādští sannyāsī řekli: „Tvoje Svatosti, prosíme Tě věz, že proti Tvému vyvrácení těchto výkladů nic nenamítáme, protože jsi přednesl jasné vysvětlení sūter.“

Text 136:

„Víme, že celá tato hra se slovy pramení ze Śaṅkarācāryovy představivosti, a i když nás to neuspokojuje, přijímáme to proto, že náležíme k jeho škole.“

Text 137:

Māyāvādští sannyāsī pokračovali: „Podívejme se nyní, jak jsi schopen sūtry popsat na základě jejich přímého významu.“ Když to Pán Caitanya Mahāprabhu slyšel, zahájil své přímé výklady Vedānta-sūtry.

Text 138:

„Brahman, který je větší než největší, je Nejvyšší Osobnost Božství. V plné míře oplývá šesti druhy majestátu, a proto je zdrojem konečné pravdy a absolutního poznání.“

Text 139:

„Ve své původní podobě Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá transcendentálním majestátem, který je nedotčený nečistotami hmotného světa. Je třeba pochopit, že podle veškeré védské literatury je Nejvyšší Osobnost Božství konečným cílem.“

Text 140:

„Hovoříme-li o Nejvyšším jako o neosobním, popíráme tím Jeho duchovní energie. Je logické, že když přijmete poloviční pravdu, nemůžete pochopit celek.“

Text 141:

„K Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, lze přistoupit pouze skrze oddanou službu, počínaje nasloucháním. To je jediný způsob, jak se k Němu přiblížit.“

Text 142:

„Praktikováním této usměrněné oddané služby pod vedením duchovního mistra člověk probudí svoji nerozvinutou lásku k Bohu. Tento proces se nazývá abhidheya.“

Text 143:

„Rozvine-li člověk lásku k Bohu a přilne k lotosovým nohám Kṛṣṇy, ztratí postupně svoji připoutanost ke všemu ostatnímu.“

Text 144:

„Láska k Bohu je tak vznešená, že je považována za pátý cíl lidského života. Probuzením lásky k Bohu lze dosáhnout úrovně milostné lásky a vychutnávat ji už v tomto životě.“

Text 145:

„Nejvyšší Pán, který je větší než největší, se podřídí i nepatrnému oddanému díky jeho oddané službě. Krásnou a vznešenou povahou oddané služby je, že se díky ní nekonečně velký Pán podřídí nekonečně malé živé bytosti. Ve vzájemných oddaných vztazích s Pánem oddaný skutečně vychutnává transcendentální náladu oddané služby.“

Text 146:

„Vztah s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, činnosti konané na základě tohoto vztahu a konečný cíl života (rozvinutí lásky k Bohu) jsou tři témata, která jsou popsána v každém aforismu Vedānta-sūtry, protože jsou vrcholem celé vedāntské filosofie.“

Text 147:

Potom, co všichni māyāvādští sannyāsī vyslechli vysvětlení Caitanyi Mahāprabhua založené na principech sambandha, abhidheya a prayojana, promluvili s velkou pokorou.

Text 148:

„Milý Pane, jsi zosobněné poznání Véd a samotný Nārāyaṇa. Odpusť nám prosím přestupky, kterých jsme se dopouštěli tím, že jsme Tě pomlouvali.“

Text 149:

Od chvíle, kdy si māyāvādští sannyāsī vyslechli Pánovo vysvětlení Vedānta-sūtry, se jejich mysli změnily a na pokyn Caitanyi Mahāprabhua i oni neustále zpívali „Kṛṣṇa!“, „Kṛṣṇa!“

Text 150:

Tak Pán Caitanya prominul māyāvādským sannyāsīm všechny přestupky a milostivě je požehnal kṛṣṇa-nāmou.

Text 151:

Potom sannyāsī vzali Pána mezi sebe a všichni společně poobědvali.

Text 152:

Po obědě s māyāvādskými sannyāsīmi se Śrī Caitanya Mahāprabhu, známý jako Gaurasundara, vrátil do svého obydlí. Tak Pán provádí své úžasné zábavy.

Text 153:

Když Candraśekhara, Tapana Miśra i Sanātana Gosvāmī slyšeli argumenty Śrī Caitanyi Mahāprabhua a viděli Jeho vítězství, byli velice spokojeni.

Text 154:

Po této události přicházeli mnozí māyāvādští sannyāsī z Váránasí, aby mohli Pána vidět, a celé město Jej velebilo.

Text 155:

Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil město Váránasí a všichni obyvatelé Mu za to byli vděční.

Text 156:

Před vchodem do Jeho obydlí se shromažďoval obrovský dav čítající statisíce lidí.

Text 157:

Když šel Pán navštívit chrám Viśveśvary, shromáždily se statisíce lidí, aby Jej spatřily.

Text 158:

Kdykoliv šel Śrī Caitanya Mahāprabhu ke břehům Gangy, aby vykonal svou koupel, shromáždil se tam dav statisíců lidí.

Text 159:

Jakmile se sešel velký dav, Śrī Caitanya Mahāprabhu zvedl ruce a zakřičel „Hari! Hari!“ Všichni lidé to po Něm opakovali a tato vibrace se rozléhala zemí i nebem.

Text 160:

Poté, co Pán takto osvobodil všechny lidi, chtěl z Váránasí odejít. Poučil tedy Śrī Sanātanu Gosvāmīho a poslal jej do Vrindávanu.

Text 161:

Pak se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Džagannáth Purí, protože Váránasí bylo neustále plné hlučících davů.

Text 162:

Tyto zábavy Pána Caitanyi jsem zde popsal pouze v krátkosti, ale později je popíši obšírně.

Text 163:

Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu a Jeho společníci z Pañca-tattvy rozdávali svaté jméno Pána, aby v celém vesmíru probudili lásku k Bohu, a celý vesmír jim za to byl vděčný.

Text 164:

Śrī Caitanya Mahāprabhu vypravil své dva generály, Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho, kázat oddanou službu do Vrindávanu.

Text 165:

Tak jako byli Rūpa a Sanātana Gosvāmī posláni do Mathury, byl Nityānanda Prabhu poslán do Bengálska, aby tam mohutně kázal učení Caitanyi Mahāprabhua.

Text 166:

Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu se vydal do jižní Indie a šířil svaté jméno Pána Kṛṣṇy v každé vesnici a každém městě.

Text 167:

Tak Pán došel až k nejjižnějšímu cípu indického poloostrova, známému jako Sétubandha (mys Kumárí). Všude rozdával učení o bhakti a lásku ke Kṛṣṇovi, a tak každého osvobodil.

Text 168:

Takto jsem vysvětlil pravdu o Pañca-tattvě. Každý, kdo toto vysvětlení slyší, obohatí své poznání o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 169:

Když zpíváme Pañca-tattva mahā-mantru, musíme zpívat jména Śrī Caitanyi, Nityānandy, Advaity, Gadādhara a Śrīvāse i s jejich mnoha oddanými. To je správný postup.

Text 170:

Znovu a znovu se klaním Pañca-tattvě. Myslím si, že tak budu schopen popsat alespoň něco o zábavách Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 171:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.