Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 6.42

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu vysvětluje Rūpa Gosvāmī nesmírně vznešenou povahu oddané služby:

„I kdyby byla transcendentální blaženost z realizace neosobního Brahmanu znásobena miliardou, stále by se nemohla srovnat ani s atomem z oceánu bhakti neboli transcendentální služby.“ (B.r.s. 1.1.38) Podobně i Bhāvārtha-dīpika uvádí:

„Pro ty, kdo nacházejí potěšení v transcendentálních tématech pojednávajících o Nejvyšší Osobnosti Božství, nejsou čtyři stupně realizace – náboženství, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození – dohromady ničím víc než stéblem slámy ve srovnání se štěstím z naslouchání o transcendentálních činnostech Pána.“ Ti, kdo se věnují transcendentální službě lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy, jsou lehčí o všechny hmotné požitky, a tak je vůbec nepřitahují hovory o neosobním monismu. V Padma Purāṇě je v souvislosti s popisem slávy měsíce Kārttiku řečeno, že oddaní se modlí takto:

„Můj drahý Pane, neustále vzpomínat na Tvoje dětské zábavy ve Vrindávanu je pro nás mnohem lepší než se snažit splynout s neosobním Brahmanem. Během těchto zábav jsi osvobodil dva Kuverovy syny a učinil jsi z nich své velké oddané. A tak si i já přeji, abys mne místo osvobození obdaroval takovou oddaností Tobě.“ V písmu Hayaśīrṣīya-śrī-nārāyaṇa-vyūha-stava, v kapitole nazvané Nārāyaṇa-stotra, se píše:

„Můj drahý Pane, nestojím o to být zbožným člověkem nebo pánem ekonomického rozvoje či smyslového požitku, a ani netoužím po osvobození. I když mi to vše můžeš dát, protože jsi ten nejvyšší dárce požehnání, o tyto věci se nemodlím. Modlím se pouze o to, abych mohl být vždy služebníkem Tvých lotosových nohou.“ Nṛsiṁhadeva nabídl Prahlādovi Mahārājovi veškerá požehnání, ale ten žádné z nich nepřijal, protože se chtěl věnovat pouze službě lotosovým nohám Pána. Každý čistý oddaný chce být požehnán stejně jako Prahlāda Mahārāja pouze oddanou službou. Oddaní také vzdávají úctu Hanumānovi, který vždy sloužil Pánu Rāmovi. Velký oddaný Hanumān se modlí:

„Netoužím dosáhnout osvobození nebo splynout se září Brahmanu, protože tam je postavení Pánova služebníka zcela ztraceno.“ Podobně i v Nārada-pañcarātře se říká:

„Nechci žádné ze čtyř vyhledávaných postavení. Jediné, po čem toužím, je být služebníkem lotosových nohou Pána.“ Král Kulaśekhara se ve své slavné knize Mukunda-mālā-stotra modlí:

„Můj Pane, neuctívám Tě proto, abych byl vysvobozen z tohoto zajetí hmoty nebo abych se zachránil před pekelnými podmínkami hmotného bytí, ani se nikdy nemodlím o krásnou manželku, se kterou bych si užíval v příjemných zahradách. Přeji si jen, abych mohl neustále zakoušet úplnou extázi ve službě Tobě.“ (M.m.s. 4) Ve třetím a čtvrtém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu najdeme také mnoho případů, kdy se oddaní modlí k Pánu pouze o to, aby Mu mohli sloužit, a o nic víc (Bhāg. 3.4.15, 3.25.34, 3.25.36, 4.8.22, 4.9.10 a 4.20.24).