Skip to main content

KAPITOLA PÁTÁ

Sláva Pána Nityānandy Balarāmy

Tato kapitola je zasvěcena hlavně popisu základních rysů povahy Śrī Nityānandy Prabhua a Jeho slávy. Pán Śrī Kṛṣṇa je absolutní Osobnost Božství, a Jeho první expanzí určenou k zábavám je Śrī Balarāma.

Za hranicemi tohoto hmotného světa se rozprostírá paravyoma neboli duchovní svět, ve kterém se nachází mnoho duchovních planet, z nichž nejvyšší je Kṛṣṇaloka. Kṛṣṇaloka neboli Kṛṣṇovo sídlo se dělí na tři části, známé jako Dvārakā, Mathurā a Gokula. V tomto sídle se Osobnost Božství expanduje na čtyři úplné části: Kṛṣṇu, Balarāmu, Pradyumnu (transcendentálního Amora) a Aniruddhu, kteří jsou původní čtveřicí Pánových podob.

Na Kṛṣṇaloce je transcendentální místo známé jako Śvetadvīp neboli Vṛndāvan. Pod Kṛṣṇalokou se v duchovním nebi nacházejí Vaikuṇṭhy a na každé z nich sídlí čtyřruký Nārāyaṇa, který se expanduje z původní čtveřice podob. Osobnost Božství známá na Kṛṣṇaloce pod jménem Śrī Balarāma je původní Saṅkarṣaṇa (přitažlivé Božstvo). Z Něho se expanduje další Saṅkarṣaṇa, Mahā-saṅkarṣaṇa, sídlící na jedné z Vaikuṇṭh. Mahā-saṅkarṣaṇa udržuje svojí vnitřní energií transcendentální existenci všech planet v duchovním světě, kde jsou všechny živé bytosti věčně osvobozené duše. Je nápadné, že tam nepůsobí vliv hmotné energie. Na těchto planetách sídlí druhá čtveřice podob.

Vně Vaikuṇṭh se nachází Kṛṣṇův neosobní projev, známý jako Brahmaloka. Na druhé straně Brahmaloky se rozprostírá duchovní kāraṇa-samudra neboli Příčinný oceán a za ním, aniž by se ho dotýkala, existuje hmotná energie. V tomto Příčinném oceánu spočívá Mahā-Viṣṇu, původní puruṣa, expandovaný ze Saṅkarṣaṇa. Mahā-Viṣṇu pohlédne na hmotnou přírodu a odleskem svého transcendentálního těla se vmísí do hmotných prvků.

Hmotná energie se jako zdroj hmotných prvků nazývá pradhāna a jako zdroj projevů hmotné energie se nazývá māyā. Tato hmotná energie je však nehybná a nemá schopnost jednat nezávisle. Ke stvoření vesmírného projevu ji zmocňuje pohled Mahā-Viṣṇua, a proto za původní příčinu hmotného projevu nelze považovat ji, ale transcendentální pohled, který Mahā-Viṣṇu upírá na hmotnou přírodu.

Mahā-Viṣṇu potom do každého vesmíru vstoupí jako nositel všech živých bytostí, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, a z Něho se pak expanduje Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Nadduše každé živé bytosti. Garbhodakaśāyī Viṣṇu má také v každém vesmíru svoji vlastní Vaikuṇṭhu, na které sídlí jako Nadduše neboli svrchovaný vládce vesmíru. Garbhodakaśāyī Viṣṇu leží v části vesmíru naplněné vodou a projevuje první stvořenou živou bytost v tomto vesmíru, Brahmu. Pomyslná vesmírná podoba je částečným projevem Garbhodakaśāyī Viṣṇua.

Na Vaikuṇṭě v každém vesmíru je oceán mléka a v něm ostrov zvaný Śvetadvīp, na němž Pán Viṣṇu žije. V této kapitole proto jsou popisy dvou Śvetadvīpů – jednoho v Kṛṣṇově sídle a druhého v oceánu mléka v každém vesmíru. Śvetadvíp, který se nachází v Kṛṣṇově sídle, se neliší od Vrindávan-dhámu, což je místo, kde se Kṛṣṇa zjevuje, aby předvedl své láskyplné zábavy. Na Śvetadvīpu v každém vesmíru sídlí podoba Boha zvaná Śeṣa, a ta slouží Viṣṇuovi tak, že přijímá různé podoby, jako je slunečník, sandály, pohovka, polštáře, oblečení, sídlo, posvátná šňůra, trůn a podobně.

Pán Baladeva na Kṛṣṇaloce je Nityānanda Prabhu. Śrī Nityānanda Prabhu je tudíž původní Saṅkarṣaṇa, zatímco Mahā-saṅkarṣaṇa se svými expanzemi, jako puruṣové ve vesmírech, jsou úplné expanze Nityānandy.

V této kapitole také autor popisuje, jak opustil domov, aby odešel na poutní cestu do Vrindávanu, a jak tam dosáhl veškerého úspěchu. Z tohoto popisu je zřejmé, že původní otcovský dům a rodiště autora se nacházely v okrese Katoja, ve vesnici Džhámatapuru, která leží nedaleko Naihátí. Jednou pozval bratr Kṛṣṇadāse Kavirāje do jejich domu velkého oddaného Pána Nityānandy, Śrī Mīnaketanu Rāmadāse. Kněz jménem Guṇārṇava Miśra ho však nepřivítal vlídně a bratr Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho, neschopen rozpoznat slávu Pána Nityānandy, se přidal na jeho stranu. Rāmadāsovi to bylo líto, a tak zlomil svoji flétnu a odešel. To pro bratra Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho znamenalo velké neštěstí. Té samé noci se však Pán Nityānanda Prabhu osobně zjevil Kṛṣṇadāsovi Kavirājovi Gosvāmīmu ve snu a nařídil mu, aby hned dalšího dne odešel do Vrindávanu.

Text 1:
Klaním se Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Śrī Nityānandovi, jehož majestát je úžasný a neomezený. Pokud to On chce, může i hlupák pochopit Jeho totožnost.
Text 2:
Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3:
V šesti verších jsem popsal slávu Śrī Kṛṣṇy Caitanyi. V dalších pěti nyní popíši slávu Pána Nityānandy.
Text 4:
Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je zdrojem všech inkarnací a Pán Balarāma je Jeho druhé tělo.
Text 5:
Jsou jedna a táž osoba a liší se pouze podobou. Pán Balarāma je první tělesnou expanzí Pána Kṛṣṇy a pomáhá Mu v Jeho transcendentálních zábavách.
Text 6:
Tento původní Pán Kṛṣṇa se zjevil v Navadvípu jako Pán Caitanya a Balarāma se zjevil s Ním jako Pán Nityānanda.
Text 7:
Nechť je Śrī Nityānanda Rāma neustále předmětem mých myšlenek. Saṅkarṣaṇa, Śeṣa-nāga a Viṣṇuové ležící v oceánech Kāraṇa, Garbha a oceánu mléka jsou Jeho úplné části a části Jeho úplných částí.
Text 8:
Pán Balarāma je původní Saṅkarṣaṇa a pro službu Pánu Kṛṣṇovi přijímá pět dalších podob.
Text 9:
V zábavách Pána Kṛṣṇy pomáhá osobně a ve čtyřech dalších podobách provádí stvoření.
Text 10:
V rámci stvoření plní příkazy Pána Kṛṣṇy a v podobě Pána Śeṣi Kṛṣṇovi různými způsoby slouží.
Text 11:
Ve všech těchto podobách si vychutnává transcendentální blaženost služby Kṛṣṇovi. Tentýž Balarāma je Pán Nityānanda, společník Pána Gaurasundara.
Text 12:
V těchto čtyřech po sobě jdoucích verších jsem vysvětlil sedmý verš. Z těchto veršů se může celý svět dozvědět pravdu o Śrī Nityānandovi.
Text 13:
Odevzdávám se lotosovým nohám Pána Śrī Nityānandy Rāmy, který je v rámci catur-vyūhy (kterou tvoří Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha) známý jako Saṅkarṣaṇa. Vlastní veškerý majestát a sídlí na Vaikuṇṭhaloce, daleko nad hmotným stvořením.
Text 14:
Nad touto hmotnou přírodou se nachází oblast známá jako paravyoma neboli duchovní nebe. Stejně jako samotný Pán Kṛṣṇa, i tento svět oplývá všemi transcendentálními vlastnostmi, počínaje šesti vznešenými atributy.
Text 15:
Oblast Vaikuṇṭhy se rozprostírá všude, je neomezená a svrchovaná. Je to sídlo Pána Kṛṣṇy a Jeho inkarnací.
Text 16:
V nejvyšší oblasti tohoto duchovního nebe se nachází duchovní planeta zvaná Kṛṣṇaloka, jež má tři části: Dvāraku, Mathuru a Gokulu.
Text 17:
Śrī Gokula leží ze všech nejvýše a je známá také pod jmény Vraja, Goloka, Śvetadvīp a Vṛndāvan.
Text 18:
Stejně jako transcendentální tělo Pána Kṛṣṇy je také Gokula všudypřítomná, nekonečná a svrchovaná. Bez jakéhokoliv omezení se šíří nahoru i dolů.
Text 19:
Toto sídlo je v hmotném světě projeveno vůlí Pána Kṛṣṇy a je totožné s původní Gokulou. Nejedná se o dvě různá těla.
Text 20:
Země je tam ze zázračného kamene (cintāmaṇi) a lesy jsou plné stromů přání. Hmotnému zraku se však toto místo jeví jako obyčejné.
Text 21:
Očima lásky k Bohu však lze vidět jeho skutečnou povahu – povahu místa, kde se Pán Kṛṣṇa oddává svým zábavám s pasáčky a pasačkami krav.
Text 22:
„Uctívám Govindu, původního Pána a prvního otce. V sídlech vystavěných z duchovních drahokamů a obklopených milióny stromů přání pase krávy, které také plní všechny touhy. S velkou úctou a náklonností Ho stále obsluhují stovky a tisíce bohyní štěstí.“
Text 23:
V Mathuře a Dvārace projevuje Pán Kṛṣṇa svoji vlastní podobu. Různými způsoby se expanduje do čtveřice podob, a tak si užívá zábav.
Text 24:
Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou původní čtveřicí podob, z níž se projevují všechny ostatní čtveřice. Jsou čistě transcendentální.
Text 25:
Pouze na těchto třech místech (Dvārakā, Mathurā a Gokula) provádí Pán Kṛṣṇa, který se neustále různě baví, nekonečné zábavy se svými osobními společníky.
Text 26:
Na Vaikuṇṭhách v duchovním nebi Pán projevuje svoji totožnost jako Nārāyaṇa a věnuje se různým zábavám.
Text 27 - 28:
Kṛṣṇova osobní podoba má pouze dvě ruce, ale podoba Pána Nārāyaṇa má čtyři. Pán Nārāyaṇa drží lasturu, disk, kyj a lotosový květ a oplývá velkým majestátem. Energie śrī, bhū a nīlā slouží u Jeho lotosových nohou.
Text 29:
Přestože jsou zábavy Jeho jedinou příznačnou činností, dělá ze své bezpříčinné milosti také něco pro podmíněné duše.
Text 30:
Zachraňuje pokleslé živé bytosti tím, že jim poskytuje čtyři druhy osvobození – sālokya, sāmīpya, sārṣṭi a sārūpya.
Text 31:
Ti, kteří dosáhli osvobození brahma-sāyujya, sídlí mimo Vaikuṇṭhy, protože tam vstoupit nemohou.
Text 32:
Vně Vaikuṇṭhalok se nachází oblast oslnivé záře, kterou tvoří svrchovaně jasné paprsky těla Pána Kṛṣṇy.
Text 33:
Tato oblast je nad hmotnou přírodou a nazývá se Siddhaloka. Je sice duchovní svou podstatou, ale schází v ní duchovní rozmanitost.
Text 34:
Je jako jednolitá záře okolo slunce. Přímo na Slunci se však nacházejí vozy, koně a ostatní bohatství boha Slunce.
Text 35:
„Pokud je člověk odevzdaný Pánu, může dosáhnout Jeho sídla. Mnozí tohoto cíle dosáhli tím, že zanechali hříšných činností a mysl plně soustředili na Pána skrze chtíč, závist, strach nebo náklonnost.“
Text 36:
„Pokud se někde uvádí, že Pánovi nepřátelé i Jeho oddaní dosáhnou stejného cíle, vztahuje se to na konečnou jednotu Brahmanu a Pána Kṛṣṇy. Lze to pochopit na příkladu slunce a sluneční záře, ve kterém Brahman představuje sluneční záři a samotný Kṛṣṇa slunce.“
Text 37:
V duchovním nebi se v duchovní energii odehrávají různé druhy zábav. Vně Vaikuṇṭh se projevuje neosobní světelný odraz.
Text 38:
Tato neosobní záře Brahmanu se skládá pouze z Pánových oslňujících paprsků. Ti, kdo jsou způsobilí pro osvobození sāyujya, s ní splynou.
Text 39:
„Oblast Siddhaloky leží nad říší nevědomosti (hmotným vesmírným projevem). Sídlí tam Siddhové, pohroužení do blaženosti Brahmanu, a také démoni, které Pán zabil.“
Text 40:
V tomto duchovním nebi se na čtyřech stranách okolo Nārāyaṇa nacházejí druhé expanze čtveřice expanzí z Dvāraky.
Text 41:
Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha tvoří druhou čtveřici a jsou zcela transcendentální.
Text 42:
Tam (v duchovním nebi) je útočištěm duchovní energie Balarāmova osobní podoba zvaná Mahā-saṅkarṣaṇa. On je původní příčinou, příčinou všech příčin.
Text 43:
Jeden druh zábav duchovní energie je popsán jako čisté dobro (viśuddha-sattva). Zahrnuje všechna vaikuṇṭhská sídla.
Text 44:
Všech šest vznešených atributů je duchovních. Buďte si jisti tím, že to všechno jsou projevy majestátu Saṅkarṣaṇa.
Text 45:
Jednou z energií je energie okrajová, známá také jako jīva. Mahā-saṅkarṣaṇa je útočištěm všech jīv.
Text 46:
Saṅkarṣaṇa je původním útočištěm puruṣi, z něhož je tento svět projeven a ve kterém se zase ztratí.
Text 47:
On (Saṅkarṣaṇa) je útočištěm všeho. Je úžasný ve všech ohledech, Jeho vznešené vlastnosti nemají konce. Dokonce ani Ananta není schopen popsat Jeho slávu.
Text 48:
Tento Saṅkarṣaṇa, jenž zosobňuje transcendentální ryzí dobro, je částečnou expanzí Nityānandy Balarāmy.
Text 49:
Takto jsem krátce vysvětlil osmý verš. Nyní prosím pozorně poslouchejte, jak vysvětlím verš devátý.
Text 50:
Skládám uctivé poklony k nohám Śrī Nityānandy Rāmy. Jeho částečné zastoupení, Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, leží v oceánu Kāraṇa a je původním puruṣou, vládcem matoucí energie a útočištěm všech vesmírů.
Text 51:
Vně Vaikuṇṭh se rozprostírá neosobní záře Brahmanu a za ní je oceán Kāraṇa neboli Příčinný oceán.
Text 52:
Vaikuṇṭhu obklopuje nekonečná a neomezeně rozlehlá vodní masa.
Text 53:
Země, voda, oheň, vzduch i éter jsou na Vaikuṇṭě duchovní. Hmotné prvky tam nelze najít.
Text 54:
Voda oceánu Kāraṇa, který je původní příčinou, je tedy duchovní. Posvátná Ganga, která je jeho pouhou kapkou, očišťuje pokleslé duše.
Text 55:
V tomto oceánu leží úplná část Pána Saṅkarṣaṇa.
Text 56:
Je známý jako první puruṣa, stvořitel souhrnu hmotné energie. Je to On, kdo jako příčina vesmírů a první inkarnace pohlédne na māyu.
Text 57:
Māyā-śakti sídlí za oceánem Kāraṇa, a není schopna se jeho vody ani dotknout.
Text 58:
Māyā existuje ve dvou podobách. Jedna se nazývá pradhāna neboli prakṛti a dodává složky hmotného světa.
Text 59:
Protože je prakṛti tupá a nečinná, nemůže být příčinou hmotného světa. Pán Kṛṣṇa však prokazuje svoji milost tak, že tuto tupou, nečinnou hmotnou přírodu obdaří svou energií.
Text 60:
Tak se díky energii Pána Kṛṣṇy stává prakṛti druhotnou příčinou, tak jako se železo rozžhaví do ruda energií ohně.
Text 61:
Původní příčinou vesmírného projevu je tedy Pán Kṛṣṇa. Prakṛti je jako struky na krku kozy, ze kterých nelze získat žádné mléko.
Text 62:
Aspekt hmotné přírody zvaný māyā představuje bezprostřední příčinu vesmírného projevu. Nemůže však být skutečnou, původní příčinou, protože tou je Pán Nārāyaṇa.
Text 63:
Stejně jako je původní příčinou hliněného hrnce hrnčíř, je stvořitelem hmotného světa první inkarnace puruṣi (Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu).
Text 64:
Stvořitelem je Pán Kṛṣṇa a māyā Mu jen pomáhá jako nástroj, stejně jako je hrnčířský kruh a ostatní náčiní bezprostřední příčinou hrnce.
Text 65:
První puruṣa upře zdálky pohled na māyu, a tak ji oplodní semenem života v podobě živých bytostí.
Text 66:
Odražené paprsky Jeho těla se smísí s māyou, která pak porodí nespočet vesmírů.
Text 67:
Tento puruṣa pak vstoupí do každého z nesčetných vesmírů a projeví se v tolika oddělených podobách, kolik je vesmírů.
Text 68:
S každým výdechem puruṣi jsou vesmíry projeveny.
Text 69:
Potom, když se nadechne, vstoupí všechny vesmíry znovu do Jeho těla.
Text 70:
Podobně jako atomické částečky prachu procházejí skrze otvory okenní sítě, shluky vesmírů procházejí kožními póry v těle puruṣi.
Text 71:
„Brahmové a ostatní vládci hmotných světů se zjevují z tělesných pórů Mahā-Viṣṇua a žijí po dobu jednoho Jeho výdechu. Uctívám tohoto původního Pána, Govindu, částí jehož úplné části je Mahā-Viṣṇu.“
Text 72:
„Kde jsem já, nepatrné stvoření o velikosti sedmi délek vlastní ruky? Jsem uzavřen ve vesmíru, skládajícím se z hmotné přírody, souhrnu hmotné energie, falešného ega, éteru, vzduchu, ohně, vody a země. Jaká je však Tvoje sláva? Neomezené vesmíry prostupují póry Tvého těla, jako když částečky prachu prostupují okenní sítí.“
Text 73:
Část části celku se nazývá kalā. Śrī Balarāma je obrazem podoby Pána Govindy.
Text 74:
Balarāmova osobní expanze se nazývá Mahā-saṅkarṣaṇa a Jeho část, puruṣa, je kalā neboli část úplné části.
Text 75:
Říkám, že tato kalā je Mahā-Viṣṇu. On je tím Mahā-puruṣou, který je zdrojem všech ostatních puruṣů a je všudypřítomný.
Text 76:
Garbhodaśāyī i Kṣīrodaśāyī se nazývají puruṣové. Jsou úplnými částmi Kāraṇodaśāyī Viṣṇua, prvního puruṣi, sídla všech vesmírů.
Text 77:
„Viṣṇu má tři podoby, zvané puruṣové. Prvním je Mahā-Viṣṇu, který je stvořitelem souhrnu hmotné energie (mahat), druhým je Garbhodaśāyī v každém vesmíru, a třetím je Kṣīrodaśāyī, který žije v srdcích všech živých bytostí. Ten, kdo tyto tři podoby zná, bude vysvobozen ze spárů māyi.“
Text 78:
I když je Kāraṇodaśāyī Viṣṇu považován za kalu Pána Kṛṣṇy, je zdrojem Matsyi, Kūrmy a ostatních inkarnací.
Text 79:
„Všechny tyto inkarnace Boha jsou buď úplné části, nebo části úplných částí puruṣa-avatārů. Kṛṣṇa je však samotná Nejvyšší Osobnost Božství. V každém věku, když je tento svět sužován Indrovými nepřáteli, jej Kṛṣṇa ve svých různých podobách chrání.“
Text 80:
Tento puruṣa (Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu) tvoří, udržuje a ničí. A protože je udržovatelem světa, projevuje se v mnoha inkarnacích.
Text 81:
Část Nejvyššího Pána známá jako Mahā-puruṣa se zjevuje za účelem stvoření, udržování a ničení a nazývá se inkarnace.
Text 82:
Tento Mahā-puruṣa je totožný s Osobností Božství. Je původní inkarnací, semenem všech ostatních a útočištěm všeho.
Text 83:
„Tento puruṣa (Mahā-Viṣṇu) je prvotní inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství. Čas, příroda, prakṛti (jako příčina a následek), mysl, hmotné prvky, falešné ego, kvality přírody, smysly, vesmírná podoba, naprostá nezávislost a pohyblivé i nehybné bytosti, to vše se následně projevuje jako Jeho majestát.“
Text 84:
„Na počátku stvoření se Pán expandoval v podobě inkarnace puruṣi a byl doprovázen všemi složkami hmotného stvoření. Nejdříve stvořil šestnáct hlavních energií potřebných ke stvoření, aby mohly být projeveny hmotné vesmíry.“
Text 85:
Přestože je Pán útočištěm všeho a přestože v Něm spočívají všechny vesmíry, je také v podobě Nadduše oporou všeho.
Text 86:
I když je takto dvěma způsoby spojen s hmotnou energií, nemá s ní sebemenší styk.
Text 87:
„Takový je Pánův majestát. Třebaže se nachází v hmotné přírodě, není nikdy ovlivněn jejími kvalitami. Kvalitami přírody nejsou ovlivněni ani ti, kdo se Mu odevzdali a upřeli na Něho svoji inteligenci.“
Text 88:
I Bhagavad-gītā proto znovu a znovu opakuje, že Absolutní Pravda vždy vlastní nepochopitelnou moc.
Text 89:
(Pán Kṛṣṇa řekl:) „Nacházím se v hmotném světě, a ten zase spočívá ve Mně. Zároveň však v hmotném světě nejsem, ani on ve Mně ve skutečnosti nespočívá.“
Text 90:
„Ó Arjuno, měl bys vědět, že toto je Můj nepochopitelný majestát.“ To je význam, který Pán Kṛṣṇa vyjevuje v Bhagavad-gītě.
Text 91:
Tento Mahā-puruṣa (Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu) je známý jako úplná část Pána Nityānandy Balarāmy, oblíbeného společníka Pána Caitanyi.
Text 92:
Takto jsem vysvětlil devátý verš, a nyní vysvětlím desátý. Poslouchejte prosím pozorně.
Text 93:
Skládám nejhlubší poklony u nohou Śrī Nityānandy Rāmy. Částí Jeho části je Garbhodakaśāyī Viṣṇu, z jehož pupku vyrůstá lotos, který je rodištěm Brahmy, tvůrce tohoto vesmíru. Ve stonku tohoto lotosu se nachází nesčetné množství planet.
Text 94:
Poté, co první puruṣa stvořil milióny vesmírů, vstoupil do každého z nich zvlášť v podobě Śrī Garbhodakaśāyīho.
Text 95:
Když vstupoval do vesmíru, byla tam jenom tma a nebylo, kde se usadit. Začal tedy uvažovat.
Text 96:
Potom z potu vlastního těla vytvořil vodu, kterou vesmír do poloviny naplnil.
Text 97:
Tento hmotný vesmír měří pět set miliónů yojanů. Jeho délka i šířka jsou stejné.
Text 98:
Poté, co půlku vesmíru naplnil vodou, usídlil se na ní a v druhé půlce projevil čtrnáct světů.
Text 99:
Tam také projevil svoje sídlo, Vaikuṇṭhu, a ve vodách odpočíval na lůžku, které tvořil Pán Śeṣa.
Text 100 - 101:
Ležel tam na Anantovi jako svém lůžku. Pán Ananta, božský had, má tisíce hlav, tisíce tváří, tisíce očí a tisíce rukou a nohou. Je semenem všech inkarnací a příčinou hmotného světa.
Text 102:
Z Pánova pupku pak vyrostl lotos, jenž se stal rodištěm Pána Brahmy.
Text 103:
Ve stonku tohoto lotosu bylo čtrnáct světů. Tak Nejvyšší Pán v podobě Brahmy projevil celé stvoření.
Text 104:
V podobě Pána Viṣṇua celý svět udržuje. Pán Viṣṇu zůstává zcela nedotčen hmotnými kvalitami, protože existuje nad nimi.
Text 105:
Potom stvoření zničí v podobě Pána Rudry. Ke stvoření, udržování a zničení tedy dochází Jeho vůlí.
Text 106:
On je Nadduše, Hiraṇyagarbha, příčina hmotného světa. Vesmírná podoba je považována za Jeho expanzi.
Text 107:
Tento Pán Nārāyaṇa je částí úplné části Pána Nityānandy Balarāmy, jenž je zdrojem všech inkarnací.
Text 108:
Takto jsem vysvětlil verš desátý. Nyní prosím s plnou pozorností vyslechněte význam verše jedenáctého.
Text 109:
S úctou se klaním u nohou Śrī Nityānandy Rāmy, jehož druhotná část, Viṣṇu, leží v oceánu mléka. Tento Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu je Nadduší všech živých bytostí a udržovatelem všech vesmírů. Śeṣa-nāga je Jeho další podřízenou částí.
Text 110:
Hmotné planety spočívají ve stonku lotosu, který roste z pupku Pána Nārāyaṇa, a mezi nimi se rozprostírá sedm oceánů.
Text 111:
Tam, v oceánu mléka, leží Śvetadvīp, sídlo udržovatele, Pána Viṣṇua.
Text 112:
On je Nadduší všech živých bytostí, udržuje tento hmotný svět a je jeho Pánem.
Text 113:
V jednotlivých yugāch a obdobích vlády Manua se zjevuje v různých inkarnacích, aby ustanovil zásady skutečného náboženství a potlačil zásady bezbožnosti.
Text 114:
Polobozi Jej nemohou vidět, a proto jdou na břeh mléčného oceánu a přednášejí Mu tam modlitby.
Text 115:
Poté Pán sestoupí, aby udržoval hmotný svět. Jeho neomezený majestát se nedá vyčíslit.
Text 116:
Tento Pán Viṣṇu je pouze částí části úplné části Pána Nityānandy, jenž je zdrojem všech inkarnací.
Text 117:
Ten samý Pán Viṣṇu v podobě Pána Śeṣi drží na svých hlavách planety, i když neví, kde jsou, protože je ani necítí.
Text 118:
Tisíce Jeho rozprostřených kápí jsou ozdobeny oslňujícími drahokamy, jež překonávají slunce.
Text 119:
Vesmír, který měří pět set miliónů yojanů v průměru, spočívá na jedné z Jeho kápí, jako by to bylo pouhé hořčičné semínko.
Text 120:
Tento Ananta Śeṣa je inkarnace Boha v podobě oddaného. Nezná nic jiného než službu Pánu Kṛṣṇovi.
Text 121:
Přestože svými tisícovkami úst neustále opěvuje slávu Pána Kṛṣṇy, nenachází konec Jeho vlastností.
Text 122:
Čtyři Kumārové poslouchají Śrīmad-Bhāgavatam z Jeho rtů, a potom jej opakují ve stavu transcendentální blaženosti lásky k Bohu.
Text 123:
Slouží Pánu Kṛṣṇovi, a přitom se projevuje v následujících podobách: jako slunečník, sandály, lůžko, polštář, oblečení, křeslo, sídlo, posvátná šňůra a trůn.
Text 124:
Říká se mu proto Pán Śeṣa, neboť ve službě Kṛṣṇovi dosáhl konečného cíle. Pro službu Pánu Kṛṣṇovi přijímá mnoho různých podob.
Text 125:
Pán Nityānanda Prabhu je ten, jehož kalā neboli část úplné části je Pán Ananta. Kdo tedy může znát Jeho zábavy?
Text 126:
Z těchto závěrů můžeme poznat, kam až sahá pravda o Pánu Nityānandovi. Co je však slavného na tom, nazývat Jej Anantou?
Text 127:
Protože to ale říkají oddaní, přijímám to jako pravdu. U Něho je možné vše, jelikož je zdrojem všech inkarnací.
Text 128:
Oddaní vědí, že mezi inkarnací a zdrojem všech inkarnací není žádný rozdíl. Pán Kṛṣṇa byl dříve různými lidmi hodnocen ve světle různých principů.
Text 129:
Někteří říkali, že Kṛṣṇa je přímo Nara-Nārāyaṇa, zatímco jiní Jej nazývali ztělesněním Pána Vāmanadevy.
Text 130:
Někteří zase Kṛṣṇu nazývali inkarnací Pána Kṣīrodakaśāyīho. Všechna tato jména jsou správná; nic není nemožné.
Text 131:
Když se Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zjevuje, je útočištěm všech úplných částí. Ty se v Něm tedy spojí.
Text 132:
Každý mluví o Pánu v té podobě, v jaké Ho zná. To není nesprávné, protože u Kṛṣṇy je možné vše.
Text 133:
Pán Caitanya Mahāprabhu proto všem předvedl veškeré zábavy všech inkarnací.
Text 134:
Pán Nityānanda má tedy nespočet inkarnací. Ve své transcendentální náladě o sobě říká, že je služebníkem Pána Caitanyi.
Text 135:
Někdy Pánu Caitanyovi slouží jako Jeho guru, někdy jako Jeho přítel a jindy zase jako Jeho služebník, stejně jako si v těchto třech různých náladách hrál ve Vradži s Pánem Kṛṣṇou Pán Balarāma.
Text 136:
Když si Pán Balarāma s Kṛṣṇou hraje na býky, narážejí do sebe hlavami. Jindy zase Pán Kṛṣṇa masíruje Pánu Balarāmovi nohy.
Text 137:
Sebe považuje za služebníka a ví, že Kṛṣṇa je Jeho Pán. Tak na sebe pohlíží jako na zlomek Jeho úplné části.
Text 138:
„Když si spolu hráli v roli obyčejných chlapců, bojovali jako řvoucí býci a napodobovali hlasy různých zvířat.“
Text 139:
„Někdy se Pán Balarāma, starší bratr Pána Kṛṣṇy, cítil hrou unaven, a tak si položil hlavu do klína nějakého pasáčka. Pán Kṛṣṇa Mu přitom osobně sloužil masírováním nohou.“
Text 140:
„Co je to za mystickou sílu a odkud se vzala? Je to polobůh, nebo démonice? To bude určitě matoucí energie Mého vládce, Pána Kṛṣṇy, neboť kdo jiný by Mě dokázal zmást?“
Text 141:
„Co pro Pána Kṛṣṇu znamená trůn? Vládci různých planetárních soustav přijímají prach z Jeho lotosových nohou na své korunované hlavy. Tento prach posvěcuje i posvátná místa, a dokonce i Pán Brahmā, Pán Śiva, Lakṣmī a Já, kteří jsme částmi Jeho úplné části, tento prach věčně neseme na svých hlavách.“
Text 142:
Pán Kṛṣṇa je jediný nejvyšší vládce a všichni ostatní jsou Jeho služebníci, kteří tančí tak, jak On si přeje.
Text 143:
Pán Caitanya je tedy také jediný vládce. Všichni ostatní jsou Jeho společníci nebo služebníci.
Text 144 - 145:
Jak ti, kdo jsou starší než On, jako Pán Nityānanda, Advaita Ācārya a Śrīvāsa Ṭhākura, tak i Jeho další oddaní, ať níže postavení, rovnocenní nebo výše postavení – ti všichni jsou Jeho společníci, kteří Mu pomáhají v Jeho zábavách. S jejich pomocí Pán Gaurāṅga uskutečňuje svoje záměry.
Text 146:
Hlavními společníky Pána jsou Śrī Advaita Ācārya a Śrīla Nityānanda Prabhu, Jeho úplné části. V jejich společnosti se Pán různě baví.
Text 147:
Pán Advaita Ācārya je přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Je služebníkem Pána Caitanyi, i když On Ho považuje za svého učitele.
Text 148:
Pravdu o Advaitovi Ācāryovi nemohu popsat. Osvobodil celý svět tím, že přiměl Pána Kṛṣṇu, aby sestoupil.
Text 149:
Pán Nityānanda Svarūpa se dříve zjevil jako Lakṣmaṇa, a tak sloužil Pánu Rāmacandrovi v podobě Jeho mladšího bratra.
Text 150:
Činnosti Pána Rāmacandry byly plné utrpení. Śrī Lakṣmaṇa to však z vlastní vůle snášel.
Text 151:
Jako mladší bratr nemohl Pána Rāmacandru zviklat v Jeho rozhodnutí, a tak mlčel, i když byl v mysli nešťastný.
Text 152:
Když se zjevil Pán Kṛṣṇa, stal se Jeho starším bratrem (Balarāmou), aby Mu sloužil k Jeho naprosté spokojenosti a umožnil Mu zakoušet štěstí všeho druhu.
Text 153:
V době zjevení Pána Kṛṣṇy a Pána Balarāmy do Nich vstoupily i Jejich příslušné úplné části Śrī Rāma a Śrī Lakṣmaṇa.
Text 154:
Kṛṣṇa a Balarāma vystupují jako mladší a starší bratr, ale v písmech jsou popsáni jako původní Nejvyšší Pán a Jeho expanze.
Text 155:
„Uctívám Govindu, původního Pána, který se prostřednictvím svých úplných částí zjevuje v tomto světě v různých podobách a inkarnacích, jako je Pán Rāma, ale který se také osobně zjevuje ve své nejvyšší a původní podobě jako Pán Kṛṣṇa.“
Text 156:
Pán Caitanya je stejný Pán Kṛṣṇa a Pán Nityānanda je Pán Balarāma. Pán Nityānanda plní všechny touhy Pána Caitanyi.
Text 157:
Jen milostí Pána Nityānandy se mohu dotknout alespoň kapky z nekonečného a bezmezného oceánu Jeho slávy.
Text 158:
Poslechněte si prosím o další slávě Jeho milosti. Umožnil pokleslé živé bytosti dostat se na nejvyšší možnou úroveň.
Text 159:
Není správné to prozradit, protože by se to mělo udržovat ve stejné tajnosti jako Védy. Já se o tom ale přesto zmíním, aby tato Jeho milost byla známá všem.
Text 160:
Ó Pane Nityānando, píši o Tvé milosti, neboť překypuji radostí. Odpusť mi, prosím, moje přestupky.
Text 161:
Pán Nityānanda měl služebníka jménem Śrī Mīnaketana Rāmadāsa, jenž byl studnicí lásky.
Text 162:
V mém domě ve dne v noci probíhal saṅkīrtan, a tak jsme ho pozvali a on přišel.
Text 163:
Pohroužen v emocích lásky seděl na mém dvoře a všichni přítomní vaiṣṇavové se klaněli u jeho nohou.
Text 164:
V radostné náladě lásky k Bohu se někdy vyhoupl na záda toho, kdo se mu klaněl, a jiné zase udeřil svojí flétnou nebo je jemně plácl.
Text 165:
Jakmile se někdo podíval do očí Mīnaketany Rāmadāse, bezděky mu z očí vyhrkly slzy, protože z očí Mīnaketany Rāmadāse se také neustále řinuly proudy slz.
Text 166:
Na různých částech těla mu někdy z extáze naskakovala husí kůže připomínající kadambové květy a někdy mu jedna končetina ztuhla, zatímco jiná se chvěla.
Text 167:
Pokaždé, když zakřičel Nityānandovo jméno, lidé okolo byli naprosto ohromeni.
Text 168:
Božstvu tehdy sloužil jeden úctyhodný brāhmaṇa jménem Śrī Guṇārṇava Miśra.
Text 169:
Když Mīnaketana seděl na dvoře, tento brāhmaṇa mu nevzdal úctu. Když to Rāmadāsa viděl, rozzlobil se a řekl.
Text 170:
„Toto je druhý Romaharṣaṇa-sūta, který nepovstal na počest Pána Balarāmy, když Ho uviděl.“
Text 171:
Potom dosytosti tančil a zpíval. Brāhmaṇa se na něj nerozzlobil, neboť právě sloužil Pánu Kṛṣṇovi.
Text 172:
Na konci festivalu Mīnaketana Rāmadāsa odcházel a každému žehnal. Tehdy však měl nějaký spor s mým bratrem.
Text 173:
Můj bratr měl pevnou víru v Pána Caitanyu, ale pouze nepatrný odlesk víry v Pána Nityānandu.
Text 174:
A protože to Śrī Rāmadāsa věděl, byl z toho nešťastný. Já jsem tehdy svého bratra pokáral.
Text 175:
Řekl jsem mu: „Tito dva bratři jsou jako jedno tělo; představují totožné projevy. Pokud nevěříš v Pána Nityānandu, poklesneš.“
Text 176:
„Když věříš v jednoho, ale nectíš druhého, je to logika poloviční slepice.“*
Text 177:
„Bylo by lepší být ateistou, který pohrdá oběma bratry, než pokrytcem, který věří v jednoho a přehlíží druhého.“
Text 178:
Rozzlobený Śrī Rāmadāsa zlomil svou flétnu a odešel pryč. Tehdy můj bratr poklesl.
Text 179:
Takto jsem popsal moc služebníků Pána Nityānandy. Nyní popíši další rys Jeho milosti.
Text 180:
Té noci se mi Pán Nityānanda zjevil ve snu, protože byl spokojen s tím, že jsem svého bratra pokáral.
Text 181:
Pán Nityānanda se mi zjevil ve snu ve vesnici Džhámatapuru, která leží nedaleko Naiháti.
Text 182:
Padl jsem u Jeho nohou, abych Mu složil poklony, a On mi své lotosové nohy položil na hlavu.
Text 183:
„Vstaň, vstávej!“, říkal mi znovu a znovu. Když jsem vstal, užasl jsem při pohledu na Jeho krásu.
Text 184:
Měl lesklou, načernalou pleť a se svou vysokou, silnou a statnou postavou vypadal jako samotný Amor.
Text 185:
Měl dlaně, ruce a nohy překrásných tvarů a oči podobné lotosovým květům. Byl oblečený do hedvábných šatů a na hlavě mu spočíval hedvábný turban.
Text 186:
V uších měl zlaté náušnice a na rukách různé zlaté náramky. Na nohách měl cinkající nákotníčky a okolo krku květinovou girlandu.
Text 187:
Tělo měl potřené santálovou pastou a byl hezky ozdobený tilakem. Jeho pohyby překonávaly pohyby šíleného slona.
Text 188:
Jeho tvář byla krásnější než milióny měsíců, a protože žvýkal betel, Jeho zuby měly barvu jader granátového jablka.
Text 189:
Pohroužen v extázi se kymácel ze strany na stranu a hlubokým hlasem pronášel „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“.
Text 190:
Pohrával si se svojí červenou hůlkou a vypadal jako šílený lev. Jeho nohy ze všech čtyř stran obletovali čmeláci.
Text 191:
Jeho oddaní, oblečení jako pasáčci krav, obklopovali Jeho lotosové nohy jako roj včel a pohrouženi v extatické lásce také volali „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“.
Text 192:
Někteří z nich hráli na rohy a flétny, zatímco jiní tančili a zpívali. Někteří Mu nabízeli betel a další Jej ovívali cāmarami.
Text 193:
Tak jsem viděl majestát Pána Nityānandy Svarūpy. Jeho úžasná podoba, všechny vlastnosti i zábavy jsou transcendentální.
Text 194:
Byl jsem zaplaven transcendentální extází a nevšímal jsem si ničeho jiného. Tehdy se Pán Nityānanda usmál a promluvil ke mně.
Text 195:
„Můj drahý Kṛṣṇadāsi, neboj se. Jdi do Vrindávanu, protože tam dosáhneš všeho.“
Text 196:
Když to dořekl, ukázal mi mávnutím ruky cestu do Vrindávanu. Potom i se svými společníky zmizel.
Text 197:
Omdlel jsem a padl na zem. Můj sen se přerušil, a když jsem přišel k vědomí, viděl jsem, že se rozednívá.
Text 198:
Přemýšlel jsem o tom, co jsem viděl a slyšel, a došel jsem k závěru, že mi Pán nařídil, abych okamžitě odešel do Vrindávanu.
Text 199:
V ten okamžik jsem se tedy vydal do Vrindávanu, a Jeho milostí jsem tam zaplaven štěstím došel.
Text 200:
Sláva, sláva Pánu Nityānandovi Balarāmovi, jehož milostí jsem získal útočiště v transcendentálním sídle, Vrindávanu!
Text 201:
Sláva, sláva milostivému Pánu Nityānandovi, jehož milostí jsem získal útočiště u lotosových nohou Śrī Rūpy a Śrī Sanātany!
Text 202:
Jeho milostí jsem získal ochranu tak vznešené osobnosti, jakou je Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī, a Jeho milostí jsem také nalezl útočiště u Śrī Svarūpy Dāmodara.
Text 203:
Milostí Sanātany Gosvāmīho jsem si osvojil konečné závěry týkající se oddané služby a milostí Śrī Rūpy Gosvāmīho jsem ochutnal ten nejlepší nektar oddané služby.
Text 204:
Sláva, sláva lotosovým nohám Pána Nityānandy, jehož milostí jsem dospěl ke Śrī Rādě a Govindovi!
Text 205:
Jsem hříšnější než Jagāi a Mādhāi a na ještě nižší úrovni než červi ve výkalech.
Text 206:
Každý, kdo uslyší mé jméno, přijde o výsledky svých zbožných činů a každý, kdo mé jméno vysloví, se stane hříšníkem.
Text 207:
Kdo jiný v tomto světě než Nityānanda by mohl prokázat milost tak odpornému člověku, jako jsem já?
Text 208:
Protože je omámený extatickou láskou a je inkarnací milosti, nedělá rozdíly nezi dobrým a zlým.
Text 209:
Osvobodí každého, kdo před Ním padne, a proto osvobodil i tak hříšného a pokleslého člověka, jako jsem já.
Text 210:
Přestože jsem hříšný a nejpokleslejší, dal mi lotosové nohy Śrī Rūpy Gosvāmīho.
Text 211:
Nejsem způsobilý říkat všechny tyto důvěrné věci o tom, jak jsem navštívil Pána Madana Gopāla a Pána Govindu.
Text 212:
Pán Madana Gopāla, hlavní Božstvo Vrindávanu, je tím, kdo si užívá tance rāsa, a je přímo synem krále Vradži.
Text 213:
Užívá si tance rāsa ve společnosti Śrīmatī Rādhārāṇī, Śrī Lality a dalších. Projevuje se jako Amor všech Amorů.
Text 214:
„Když se Pán Kṛṣṇa objevil mezi gopīmi s úsměvem na své tváři podobné lotosu, oblečený ve žlutých šatech a ozdobený květinovou girlandou, vypadal jako bytost, která dokáže okouzlit i srdce Amora.“
Text 215:
S Rādhou a Lalitou, které Mu slouží každá z jedné strany, přitahuje svou sladkostí srdce všech.
Text 216:
Milost Pána Nityānandy mi ukázala Śrī Madana-mohana a dala mi Ho jako mého Pána a vládce.
Text 217:
Udělil člověku tak nízkému, jako jsem já, možnost spatřit Pána Govindu. Slovy se to nedá popsat, a ani by se o tom nemělo mluvit.
Text 218 - 219:
Na oltáři z drahokamů v hlavním chrámu Vrindávanu, v lese stromů přání, sedí Pán Govinda, syn krále Vradži, na trůnu z drahokamů a projevuje plně svoji slávu a sladkost, jimiž okouzluje celý svět.
Text 220:
Po Jeho levém boku stojí Śrīmatī Rādhārāṇī a Její osobní přítelkyně. S nimi si Pán Govinda užívá rāsa-līly a mnoha dalších zábav.
Text 221:
Pán Brahmā, sedící ve svém sídle na sedadle v podobě lotosu, o Něm neustále medituje a uctívá Jej mantrou o osmnácti slabikách.
Text 222:
Každý ve čtrnácti světech o Něm medituje a všichni obyvatelé Vaikuṇṭhy opěvují Jeho vlastnosti a zábavy.
Text 223:
Bohyni štěstí přitahuje Jeho sladkost, kterou Śrīla Rūpa Gosvāmī popsal takto:
Text 224:
„Jsi-li, moje drahá přítelkyně, připoutaná ke svým světským přátelům, nedívej se do usměvavé tváře Pána Govindy, když stojí na břehu Jamuny u Kéšíghátu. Pokukuje koutky očí s flétnou na svých rtech, jež připomínají čerstvě rozkvetlé snítky. Jeho transcendentální tělo, prohnuté ve třech místech, září v měsíčním světle.“
Text 225:
Není pochyb, že je přímo synem krále Vradži. Jen hlupák Jej považuje za sochu.
Text 226:
Kvůli tomuto přestupku nemůže být osvobozen a poklesne do hrozných pekelných podmínek. Co k tomu ještě mohu dodat?
Text 227:
Kdo je tedy schopen popsat milost lotosových nohou Jeho (Pána Nityānandy), jehož prostřednictvím jsem dosáhl útočiště u tohoto Pána Govindy?
Text 228:
Všechny skupiny vaiṣṇavů žijících ve Vrindávanu jsou pohrouženy ve zpívání dokonale příznivého Kṛṣṇova jména.
Text 229:
Pán Caitanya a Pán Nityānanda jsou vším pro ty vaiṣṇavy, kteří neznají nic jiného než službu Śrī Śrī Rādě a Kṛṣṇovi.
Text 230:
Milost Pána Nityānandy poskytla této pokleslé duši prach a stín lotosových nohou vaiṣṇavů.
Text 231:
Pán Nityānanda řekl: „Ve Vrindávanu lze dosáhnout všeho.“ Tento stručný výrok jsem zde podrobně vysvětlil.
Text 232:
Toto vše jsem získal příchodem do Vrindávanu a bylo to možné díky milosti Pána Nityānandy.
Text 233:
Bez obalu jsem popsal svůj vlastní příběh. Vlastnosti Pána Nityānandy mě dohánějí k šílenství a nutí mě o těchto věcech psát.
Text 234:
Sláva transcendentálních vlastností Pána Nityānandy je nezměrná. Dokonce ani Pán Śeṣa se svými tisícovkami úst nenachází její meze.
Text 235:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. Protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.