Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.34

Tento text je ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.33.36). Nejvyšší Osobnost Božství má nespočetné množství expanzí své transcendentální podoby, které věčně existují v duchovním světě. Tento hmotný svět je pouze zvráceným odrazem světa duchovního, kde se vše projevuje bez nedostatků. Tam je vše ve stavu své původní existence, mimo vládu času. Čas nemůže zhoršovat nebo jakkoliv rušit podmínky v duchovním světě, kde různé expanze Nejvyšší Osobnosti Božství přijímají uctívání od různých živých bytostí v jejich přirozeném duchovním postavení. V duchovním světě vše existuje na úrovni ryzího dobra. Dobro, které nacházíme v hmotném světě, je znečištěné kvalitami vášně a nevědomosti.

Když se říká, že lidská životní podoba představuje nejlepší postavení pro oddanou službu, má to svůj zvláštní význam, protože pouze v ní může živá bytost obnovit svůj věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Lidská podoba je v koloběhu životních druhů v hmotném světě považována za nejvyšší. Ten, kdo využije tohoto nejvyššího druhu hmotné podoby, tak může znovu získat svoje postavení v oddané službě Pánu.

Inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství se zjevují ve všech životních druzích, i když je to pro lidský mozek nepochopitelné. Pánovy zábavy se liší v závislosti na schopnosti je vnímat, kterou živé bytosti v různých druzích těl mají. Když se zjevuje v lidské podobě, udílí lidské společnosti své nejmilostivější požehnání. Právě tehdy dostává lidstvo možnost zaměstnat se v různých druzích věčné služby Pánu.

Zvláštní přirozený zájem o popisy určité zábavy Boha naznačuje, jaké je věčné postavení dané živé bytosti. Zbožňování, služebnictví, přátelství, rodičovská náklonnost a milenecká láska – to je pět základních vztahů s Kṛṣṇou. Nejdokonalejší úroveň milostného vztahu, obohacená mnoha city, skýtá oddanému náladu s tou nejvyšší možnou chutí.

Pán se zjevuje v mnoha inkarnacích – jako ryba, želva a kanec, jako Paraśurāma, Pán Ráma, Buddha a tak dále – aby oplácel různé přístupy živých bytostí v různých stádiích evoluce. Milostný vztah zvaný parakīya-rasa je bezpříkladnou dokonalostí lásky, kterou Pán Kṛṣṇa a Jeho oddaní projevují.

Takzvaní oddaní známí jako sahajiové se snaží Pánovy zábavy napodobovat navzdory tomu, že nechápou mileneckou lásku Jeho expanzí energie blaženosti. Jejich povrchní napodobování může na cestě rozvoje duchovního vztahu s Pánem způsobit zmatek. Hmotná sexualita nemůže být nikdy s duchovní láskou na úrovni ryzího dobra srovnávána. Činnosti sahajiyů člověka pouze stáhnou hlouběji do hmotného znečištění smyslů a mysli. Kṛṣṇovy transcendentální zábavy ukazují věčnou službu Adhokṣajovi, Nejvyššímu Pánu, jenž stojí mimo veškeré představy hmotných smyslů. Materialistické podmíněné duše transcendentálním výměnám lásky nerozumí, ale rády se ve jménu oddané služby věnují uspokojování smyslů. Nezodpovědní lidé, kteří si o zábavách Rādhy a Kṛṣṇy myslí, že jsou to obyčejné pletky, nemohou činnosti Nejvyššího Pána nikdy pochopit. Tanec rāsa inscenuje Kṛṣṇova vnitřní energie yogamāyā a je mimo dosah osob ovlivněných hmotou. Sahajiyové překrucují smysl výroků tat-paratvena nirmalam a tat-paro bhavet, a tak se ve své zvrácenosti snaží házet bláto do transcendence. Na základě překrouceného výkladu slov tādṛśīḥ krīdāḥ si chtějí užívat sexu, přičemž se tváří, že napodobují Pána Kṛṣṇu. Člověk však musí správně pochopit význam těchto slov skrze inteligenci autorizovaných gosvāmīch. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura v modlitbách ke Gosvāmīm vyjádřil svoji neschopnost pochopit tyto duchovní vztahy takto:

„Až budu dychtit po pochopení literatury, kterou zanechali Gosvāmī, pak budu schopen pochopit transcendentální láskyplné vztahy Rādhy a Kṛṣṇy.“ Jinými slovy, dokud člověk není vyškolen v učednické posloupnosti pocházející od Gosvāmīch, nemůže Rādhu a Kṛṣṇu poznat. Podmíněné duše mají přirozeně nechuť k pochopení duchovní existence Pána, a pokud se snaží poznat transcendentální povahu Pánových zábav pohrouženy v materialismu, budou se jistě dopouštět chyb jako sahajiyové.