Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.173

Verš

yat te sujāta-caraṇāmburuhaṁ staneṣu
bhītāḥ śanaiḥ priya dadhīmahi karkaśe
u
tenāṭavīm aṭasi tad vyathate na kiṁ svit
kūrpādibhir bhramati dhīr bhavad-āyuṣāṁ naḥ

Synonyma

yat — které; te — Tvoje; sujāta — velice jemné; caraṇa-ambu-ruham — lotosové nohy; staneṣu — na ňadra; bhītāḥ — obávající se; śanaiḥ — jemně; priya — ó drahý; dadhīmahi — pokládáme; karkaśeṣu — hrubé; tena — s nimi; aṭavīm — po cestě; aṭasi — se procházíš; tat — ony; vyathate — trpí; na — ne; kim svit — uvažujeme; kūrpa-ādibhiḥ — malými kamínky a podobně; bhramati — rozrušuje; dhīḥ — mysl; bhavat-āyuṣām — těch, pro něž představuješ celý jejich život; naḥ — nás.

Překlad

„Ó drahý miláčku! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je něžně pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobě. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestě.“

Význam

Tento verš pocházející ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.19) vyslovily gopī, když je Kṛṣṇa opustil uprostřed rāsa-līly.