Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 4.155
Verš
sakhyaḥ paśūn anuviveśayator vayasyaiḥ
vaktraṁ vrajeśa-sutayor anuveṇu-juṣṭaṁ
yair vā nipītam anurakta-kaṭākṣa-mokṣam
Synonyma
akṣaṇ-vatām — těch, kdo mají oči; phalam — plod; idam — tento; na — ne; param — jiný; vidāmaḥ — víme; sakhyaḥ — ó přítelkyně; paśūn — krávy; anuviveśayatoḥ — způsobující, že přecházejí z jednoho lesa do druhého; vayasyaiḥ — s přáteli stejného věku; vaktram — tváře; vraja-īśa — Mahārāje Nandy; sutayoḥ — dvou synů; anuveṇu-juṣṭam — jež mají flétny; yaiḥ — jimiž; vā — nebo; nipītam — vstřebávané; anurakta — láskyplné; kaṭa-akṣa — pohledy; mokṣam — vydávající.
Překlad
(Gopī řekly:) „Ó přítelkyně, oči, které vidí překrásné tváře synů Mahārāje Nandy, jsou vskutku šťastné. Když tito dva synové vcházejí do lesa, obklopeni svými přáteli, ženou před sebou krávy, své flétny přikládají k ústům a s láskou pohlížejí na obyvatele Vrindávanu. Myslíme si, že pro ty, kdo mají oči, není nic dokonalejšího, co by mohli zhlédnout.“
Význam
Má-li člověk dostatek štěstí, může Kṛṣṇu vidět stále, tak jako gopī. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že mudrci, jejichž oči jsou potřeny balzámem čisté lásky, mohou v nitru svého srdce neustále vidět podobu Śyāmasundara (Kṛṣṇy). Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.21.7) zpívaly gopī při příchodu období śarat.