Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 3.52

Tento text je převzatý ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.5.32). Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětlil tento verš ve svém komentáři k Bhāgavatamu, známém jako Krama-sandarbha, kde uvádí, že se Pán Kṛṣṇa zjevuje také se zlatou pletí. Tento zlatý Pán Kṛṣṇa je Pán Caitanya, jehož uctívají inteligentní lidé současného věku. To ve Śrīmad-Bhāgavatamu potvrzuje Garga Muni, který řekl, že i když je dítě Kṛṣṇa načernalé, zjevuje se také v dalších třech barvách, a to červené, bílé a žluté. Svoji bílou a červenou barvu projevil ve věcích Satya a Tretā. Zbývající žlutou barvu však neprojevil, dokud se nezjevil jako Pán Caitanya, známý též jako Gaura Hari.

Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje, že kṛṣṇa-varṇam znamená Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Kṛṣṇa-varṇa a Kṛṣṇa Caitanya jsou jedno a totéž. Jméno Kṛṣṇa se objevuje u obou, u Pána Kṛṣṇy i u Pána Caitanyi Kṛṣṇy. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale vždy popisuje Kṛṣṇu, a tak si opěvováním Jeho jména a podoby a vzpomínáním na ně vychutnává transcendentální blaženost. Pán Kṛṣṇa se osobně zjevuje jako Pán Caitanya, aby kázal nejvyšší poselství.

Pán Caitanya stále zpívá svaté jméno Kṛṣṇy a také je popisuje ostatním. A protože je samotný Kṛṣṇa, bude každý, kdo Ho potká, automaticky zpívat svaté jméno Kṛṣṇy a později ho také přibližovat ostatním. Člověk je tak naplněn transcendentálním vědomím Kṛṣṇy, které ho ponoří do transcendentální blaženosti. Jako Kṛṣṇa se tedy Pán zjeví každému, a to buď osobně, nebo prostřednictvím zvuku. Když jen člověk zahlédne Pána Caitanyu, okamžitě si vzpomene na Pána Kṛṣṇu. Proto Ho lze přijmout jako viṣṇu-tattvu. Jinak řečeno, Pán Caitanya je samotný Pán Kṛṣṇa.

To, že Pán Caitanya je Pán Kṛṣṇa, dále potvrzují slova sāṅgopāṅgāstra-pārṣadam. Jeho tělo neustále zdobí santálové dřevo a santálová pasta. Svojí zcela výjimečnou krásou si podmaňuje všechny lidi tohoto věku. Když Pán sestupuje jindy, používá občas k poražení démonských lidí své zbraně, ale v tomto věku si je podmaňuje svojí dokonale přitažlivou postavou jako Caitanya Mahāprabhu. Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje, že Jeho krása je Jeho astra neboli zbraň k pokoření démonů. Rozumí se, že díky Jeho dokonalé přitažlivosti s Ním všichni polobozi žili jako Jeho společníci. Jeho činy byly neobvyklé a Jeho společníci úžasní. Když šířil saṅkīrtanové hnutí, zaujal tím mnoho velkých učenců a ācāryů, zvláště v Bengálsku a Uríse. Pána Caitanyu vždy doprovázejí Jeho nejbližší druhové, jako je Pán Nityānanda, Advaita, Gadādhara a Śrīvāsa.

Śrīla Jīva Gosvāmī cituje verš z védské literatury, který říká, že není nutné provádět okázalé oběti nebo obřady. Vysvětluje to tak, že místo těchto vnějších pompézních činností by se měli všichni lidé bez ohledu na kastu, barvu pleti či vyznání sejít a uctívat Pána Caitanyu zpíváním Hare Kṛṣṇa. Kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇam znamená, že by měl být kladen důraz na jméno Kṛṣṇy. Pán Caitanya učil filosofii vědomí Kṛṣṇy a zpíval Kṛṣṇovo jméno. Měl by tedy být uctíván tak, že se všichni sejdou a budou zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Šířit uctívání v kostelech, chrámech nebo mešitách již není možné, protože o to lidé ztratili zájem. Zpívat Hare Kṛṣṇa však mohou kdykoliv a kdekoliv. Uctíváním Pána Caitanyi tak mohou provádět tu nejvznešenější činnost a splnit nejvyšší účel náboženství, kterým je uspokojit Svrchovaného Pána.

Śrīla Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, slavný žák Pána Caitanyi, řekl: „Protože byly zásady transcendentální oddané služby ztraceny, zjevil se Śrī Kṛṣṇa Caitanya, aby znovu přinesl proces oddanosti. Je tak milostivý, že rozdává lásku ke Kṛṣṇovi. Každý by měl být čím dál více přitahován k Jeho lotosovým nohám, jako bzučící včely přitahuje lotosový květ.“