Skip to main content

KAPITOLA TŘETÍ

Vnější důvody zjevení Śrī Caitanyi Mahāprabhua

V této kapitole autor zevrubně vysvětluje vnější důvody zjevení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Poté, co Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, projevil svoje zábavy jako Pán Kṛṣṇa, považoval za moudré zjevit se v podobě oddaného, aby tak osobně vysvětlil transcendentální nálady vzájemné služby a lásky, kterou si vyměňuje se svými služebníky, přáteli, rodiči a snoubenkami. Podle védské literatury je v nynějším věku Kali nejpřednější povinností lidstva nāma-saṅkīrtana neboli společné zpívání svatého jména Pána. Inkarnace pro tento věk tedy učí zvláště tomuto postupu, ale pouze samotný Kṛṣṇa může vysvětlit důvěrnou láskyplnou službu ve čtyřech hlavních druzích láskyplných vztahů mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými. Proto Pán Kṛṣṇa osobně sestoupil jako Pán Caitanya se svými úplnými částmi. Tato kapitola vysvětluje, že toto byl důvod, proč se Pán Kṛṣṇa osobně zjevil v Navadvípu v podobě Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua.

Kṛṣṇadāsa Kavirāja zde podává mnoho hodnověrných důkazů ze Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších písem, aby doložil, že Pán Caitanya se neliší od samotného Śrī Kṛṣṇy. Popsal tělesné znaky, které lze vidět pouze u osoby Nejvyššího Pána, a dokázal i to, že se Pán Caitanya zjevil se svými osobními společníky – Śrī Nityānandou, Advaitou, Gadādharem, Śrīvāsem a ostatními oddanými – aby učil, jak zvláště důležité je zpívání Hare Kṛṣṇa. Zjevení Pána Caitanyi je nejen významné, ale i důvěrné. Pána jsou schopni poznat pouze čistí oddaní, a to pouze procesem oddané služby. Pán se snažil skrýt svoji totožnost Nejvyšší Osobnosti Božství tím, že vystupoval jako oddaný, ale Jeho čistí oddaní Jej díky Jeho zvláštním rysům stejně poznali. Proto je někdy příznačně označován jako skrytá inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, i když Védy a Purāṇy zjevení Pána Caitanyi předpovídají.

Advaita Ācārya byl vrstevníkem otce Pána Caitanyi. Cítil lítost nad stavem světa, protože dokonce ani po zjevení Pána Kṛṣṇy nikdo nejevil o oddanou službu Kṛṣṇovi zájem. Jak tato nevědomost rostla, Advaita Ācārya nabýval přesvědčení, že osvítit lidi poznáním oddané služby Nejvyššímu Pánu nemůže nikdo jiný než samotný Pán Kṛṣṇa. Proto požádal Pána Kṛṣṇu, aby se zjevil jako Pán Caitanya. Volal Pána, aby sestoupil, a přitom Jej uctíval lístky tulasī a vodou z Gangy. Pán měl ze svých čistých oddaných radost, a tak sestoupil, aby je potěšil. Pán Caitanya se tedy zjevil proto, že byl spokojený s Advaitou Ācāryou.

Text 1:
Skládám své uctivé poklony Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Útočiště u Jeho lotosových nohou má takovou moc, že i hlupákovi umožní nashromáždit z nalezišť zjevených písem vzácné drahokamy konečné pravdy.
Text 2:
Sláva Pánu Caitanyovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!
Text 3:
Vysvětlil jsem verš třetí a nyní, ó oddaní, vyslechněte prosím pozorně význam verše čtvrtého.
Text 4:
„Nechť se tento Nejvyšší Pán, známý jako syn Śrīmatī Śacīdevī, transcendentálně usídlí v hloubi vašeho srdce. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil v tomto věku Kali, zářící jako tekuté zlato, aby udělil to, co žádná inkarnace nikdy předtím: nejvznešenější náladu oddané služby, náladu milostné lásky.“
Text 5:
Pán Kṛṣṇa, syn krále Vradži, je Nejvyšší Pán. Ve svém věčném sídle Goloce, jež zahrnuje též Vradža-dhám, si věčně užívá svých transcendentálních zábav.
Text 6:
Jednou za den Brahmy sestupuje do tohoto světa, aby své transcendentální zábavy projevil.
Text 7:
Víme, že existují čtyři věky (yugy) – Satya, Tretā, Dvāpara a Kali – které dohromady tvoří jednu divya-yugu.
Text 8:
Sedmdesát jedna divya-yug představuje jednu manv-antaru. V jednom Brahmově dni se vystřídá čtrnáct manv-antar.
Text 9:
Současný Manu je sedmý a jmenuje se Vaivasvata (syn Vivasvāna). Nyní již z jeho období uplynulo dvacet sedm divya-yug (27 x 4 320 000 slunečních let).
Text 10:
Na konci Dvāpara-yugy ve dvacáté osmé divya-yuze se na Zemi zjevuje Pán Kṛṣṇa i s celým svým věčným Vradža-dhāmem.
Text 11:
Služebnictví (dāsya), přátelství (sakhya), rodičovská náklonnost (vātsalya) a milostná láska (śṛṅgāra) jsou čtyři transcendentální nálady (rasy) a oddaní, kteří je uchovávají ve svém srdci, si Pána podmaňují.
Text 12:
Pán Śrī Kṛṣṇa si ve Vradži užívá se svými oddanými služebníky, přáteli, rodiči a milenkami, pohroužený v transcendentální lásce.
Text 13:
Pán Kṛṣṇa se těší ze svých transcendentálních zábav tak dlouho, jak si přeje, a pak odejde. Poté však uvažuje takto:
Text 14:
„Již dlouhou dobu jsem obyvatelům tohoto světa neudělil ryzí láskyplnou oddanou službu Mně. Bez této láskyplné připoutanosti je tento hmotný svět k ničemu.“
Text 15:
„Všude na světě Mne lidé uctívají podle nařízení písem. Pouhým následováním usměrňujících pravidel ale nelze dosáhnout láskyplných citů oddaných z Vradžabhúmi.“
Text 16:
„Protože celý svět zná Moji vznešenost, hledí na Mne se zbožnou úctou a bázní. Oddanost oslabená touto úctou Mě ale nepřitahuje.“
Text 17:
„Vykonáváním usměrněné oddané služby s úctou a bázní lze dospět na Vaikuṇṭhu a získat čtyři druhy osvobození.“
Text 18:
„Tato osvobození jsou: sārṣṭi (mít stejný majestát, jako má Pán), sārūpya (mít stejnou podobu, jako Pán), sāmīpya (žít jako osobní společník Pána) a sālokya (žít na Vaikuṇṭě). Oddaní však nikdy nepřijmou osvobození sāyujya, protože to znamená splynout s Brahmanem.“
Text 19:
„Osobně zavedu náboženství pro tento věk – nāma-saṅkīrtan neboli společné zpívání svatého jména. Tak celý svět roztančím v extázi, až pozná čtyři nálady láskyplné oddané služby.“
Text 20:
„Přijmu roli oddaného a budu učit oddanou službu svým vlastním příkladem.“
Text 21:
„Dokud člověk nekoná oddanou službu sám, nemůže ji učit ostatní. Tento závěr je potvrzen v celé Gītě i Bhāgavatamu.“
Text 22:
„Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a rozmach bezbožnosti, tehdy osobně sestupuji.“
Text 23:
„Zjevuji se věk za věkem, abych osvobodil zbožné, zničil bezbožné a ustanovil náboženské zásady.“
Text 24:
„Kdybych neukázal správné náboženské zásady, všechny tyto světy by zanikly. Stal bych se příčinou nežádoucího obyvatelstva a záhuby všech těchto živých bytostí.“
Text 25:
„Cokoliv vykoná velký člověk, obyčejní lidé následují a vzor, který svým příkladem stanoví, si pak osvojí celý svět.“
Text 26:
„Zásady náboženství pro příslušný věk mohou ustanovit Moje úplné části. Nikdo jiný než Já však nemůže udělit takovou láskyplnou službu, jakou vykonávají obyvatelé Vradži.“
Text 27:
„Třebaže existuje mnoho po všech stránkách příznivých inkarnací Osobnosti Božství, kdo jiný než Pán Śrī Kṛṣṇa může odevzdaným duším udělit lásku k Bohu?“
Text 28:
„Proto se ve společnosti svých oddaných zjevím na Zemi a budu provádět různé pestré zábavy.“
Text 29:
Po těchto úvahách se Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa osobně zjevil na začátku věku Kali v Nadii.
Text 30:
Tak se lvu podobný Pán Caitanya zjevil v Navadvípu. Měl krk jako lev, sílu jako lev a hlas mocný jako lev.
Text 31:
Nechť se tento lev usadí v srdci každé živé bytosti a svým pronikavým řevem zažene slony jejích hříchů.
Text 32:
Během svých dětských zábav je známý jako Viśvambhara, protože zaplavuje svět nektarem oddanosti, a tím zachraňuje živé bytosti.
Text 33:
Slovní kořen ,ḍubhṛñ̀ (což je základ slova ,viśvambharà) vyjadřuje vyživování a udržování. On (Pán Caitanya) rozdáváním lásky k Bohu vyživuje a udržuje tři světy.
Text 34:
Ve svých pozdějších zábavách je známý jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Učením o jménu a slávě Pána Śrī Kṛṣṇy žehná celému světu.
Text 35:
Protože Garga Muni věděl, že Pán Caitanya je inkarnací pro Kali-yugu, předpověděl Jeho zjevení při obřadu udílení jména Kṛṣṇovi.
Text 36:
„Když se tento chlapec (Kṛṣṇa) zjevuje v různých věcích, má tři další barvy pleti – bílou, červenou a žlutou. Nyní se zjevil s transcendentální načernalou barvou.“
Text 37:
Bílá, červená a žlutá jsou tři zářící barvy pleti, které Pán, manžel bohyně štěstí, postupně přijímá ve věcích Satya, Tretā a Kali.
Text 38:
Nyní, ve Dvāpara-yuze, Pán sestoupil s načernalou barvou pleti. To je podstata výroků Purāṇ a ostatních védských textů s ohledem na dané souvislosti.
Text 39:
„Ve Dvāpara-yuze se Pán zjevuje s načernalou barvou pleti. Obléká se do žlutých šatů, drží v rukou své osobní zbraně, je ozdoben drahokamem Kaustubha a znakem Śrīvatsa. Tak jsou popsány Jeho znaky.“
Text 40:
Náboženstvím věku Kali je šířit slávu svatého jména. Jen proto Pán sestoupil se žlutou barvou pleti jako Pán Caitanya.
Text 41:
Jas Jeho ohromného těla připomíná tekuté zlato a hluboký hlas překonává hřmění čerstvě seskupených mračen.
Text 42:
Ten, kdo podle délky své ruky měří čtyři lokty na výšku i na rozpažení, je oslavován jako velká osobnost.
Text 43:
Taková osoba se nazývá nyagrodha-parimaṇḍala. Śrī Caitanya Mahāprabhu, který je zosobněním všech dobrých vlastností, má právě takové tělo.
Text 44:
Jeho paže sahají až ke kolenům, Jeho oči jsou jako lotosové květy, Jeho nos jako sezamový květ a Jeho tvář je krásná jako měsíc.
Text 45:
Je klidný, sebeovládnutý a plně odevzdaný transcendentální službě Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Je laskavý ke svým oddaným, jemný a žádným živým bytostem nestraní.
Text 46:
Je ozdobený nákotníčky, náramky ze santálového dřeva a santálovou pastou. Zvláště se tak zdobí, když se chystá tančit při śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanu.
Text 47:
Když mudrc Vaiśampāyana zaznamenal všechny tyto vlastnosti Pána Caitanyi, zahrnul Jeho jméno do Viṣṇu-sahasra-nāmy.
Text 48:
Zábavy Pána Caitanyi se dělí na dvě části – rané zábavy (ādi-līla) a pozdější zábavy (śeṣa-līla). V každé z nich má čtyři jména.
Text 49:
„Ve svých raných zábavách vystupuje jako hospodář se zlatou barvou pleti. Jeho údy jsou překrásné a Jeho tělo, potřené pastou ze santálového dřeva, připomíná tekuté zlato. Ve svých pozdějších zábavách přijímá stav sannyās a je vyrovnaný a klidný. Je nejvyšším sídlem klidu a oddanosti, protože umlčuje neoddané impersonalisty.“
Text 50:
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je opakovaně a jasně řečeno, že podstatou náboženství ve věku Kali je zpívání svatých jmen Kṛṣṇy.
Text 51:
„Ó králi, takto lidé uctívali Pána vesmíru ve Dvāpara-yuze. V Kali-yuze Ho také uctívají podle pokynů zjevených písem. Nyní o tom ode mne prosím slyš.“
Text 52:
„Ve věku Kali se inteligentní lidé věnují společnému zpívání, kterým uctívají inkarnaci Boha, jež bez ustání zpívá Kṛṣṇovo jméno. I když nemá načernalou pleť, je to samotný Kṛṣṇa. Přišel v doprovodu svých společníků, služebníků, zbraní a důvěrných přátel.“
Text 53:
Moji drazí bratři, naslouchejte prosím o veškeré této slávě Pána Caitanyi. Tento verš jasně shrnuje Jeho činnosti a vlastnosti.
Text 54:
Dvě slabiky „kṛṣ-ṇa“ jsou neustále v Jeho ústech; stále s velkou blažeností popisuje Kṛṣṇu.
Text 55:
Toto jsou dva významy slov „kṛṣṇa-varṇa“. Nic jiného než Kṛṣṇa ve skutečnosti z Jeho úst nevychází.
Text 56:
Snaží-li se Jej někdo popsat jako osobu černé pleti, další přívlastek (tviṣā akṛṣṇam) mu v tom okamžitě zabrání.
Text 57:
Jeho barva rozhodně není načernalá. A to, že není načernalý, naznačuje, že Jeho barva je žlutá.
Text 58:
„Prováděním oběti v podobě společného zpívání svatého jména uctívají učení lidé věku Kali Pána Kṛṣṇu, jenž tentokrát není načernalý, neboť se v něm vzedmuly pocity Śrīmatī Rādhārāṇī. Je jediným uctívaným Božstvem paramahaṁsů, jež dosáhli nejvyšší úrovně čtvrtého životního stavu (sannyāsu). Nechť nám tento Pán Caitanya, Nejvyšší Osobnost Božství, prokáže svou nezměrnou bezpříčinnou milost.“
Text 59:
Každý může jasně vidět Jeho zářivou pleť barvy tekutého zlata, která rozptyluje temnotu nevědomosti.
Text 60:
Hříšný život živých bytostí je výsledkem nevědomosti. Aby tuto nevědomost zničil, vzal si s sebou různé zbraně v podobě svých přímých společníků, svých oddaných a svatého jména.
Text 61:
Tu nejhlubší nevědomost tvoří činnosti, ať zbožné, či bezbožné, které jsou v rozporu s oddanou službou. Říká se jim hříchy (kalmaṣa).
Text 62:
Se zdviženýma rukama zpívá svaté jméno a na každého pohlíží s hlubokou láskou. Tím odhání veškeré hříchy a všechny zaplavuje láskou k Bohu.
Text 63:
„Kéž nám Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Pána Śrī Caitanyi udělí svoji bezpříčinnou milost! Jeho usměvavý pohled ihned zahání všechny smutky tohoto světa a každé Jeho slovo rozvíjí lístky příznivých rostlinek oddanosti, a tak je probouzí k životu. Přijetí útočiště u Jeho lotosových nohou okamžitě vyvolává transcendentální lásku k Bohu.“
Text 64:
Každý, kdo pohlédne na Jeho překrásné tělo nebo na Jeho překrásnou tvář, se osvobodí od všech hříchů a získá bohatství lásky k Bohu.
Text 65:
V jiných inkarnacích Pán sestoupil s armádami a zbraněmi, ale v této inkarnaci jsou Jeho vojáky Jeho úplné části a Jeho společníci.
Text 66:
„Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je vždy nejuctívanějším Božstvem polobohů, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy, kteří za Ním z lásky přišli v podobě obyčejných lidí. Pán své oddané poučuje o čisté oddané službě Jemu. Budu Jej moci znovu spatřit?“
Text 67:
Jeho úplné části a společníci vykonávají jako svoji osobní povinnost úlohu zbraní. Prosím, slyšte ode mne další význam slova „aṅga“.
Text 68:
Podle svědectví zjevených písem se část těla (aṅga) nazývá také část (aṁśa) a část určité části těla se nazývá částečná část (upāṅga).
Text 69:
„Ó Pane všech pánů, sleduješ celé stvoření. Co více, jsi nejdražším životem každé bytosti. Nejsi tedy můj otec Nārāyaṇa? ,Nārāyaṇà označuje toho, jehož sídlo je na vodě, která pochází z Nary (Garbhodakaśāyī Viṣṇua), a tento Nārāyaṇa je Tvoje úplná část. Všechny Tvé úplné části jsou transcendentální, absolutní a nejsou výtvory māyi.“
Text 70:
Expanze Nārāyaṇa v srdci všech bytostí a také Nārāyaṇa, který žije ve vodách (Kāraṇa, Garbha a Kṣīra), jsou Tvé úplné části. Původní Nārāyaṇa jsi proto Ty.
Text 71:
Slovo „aṅga“ se tedy vztahuje na úplné části. Tyto expanze by nikdy neměly být považovány za výtvory hmotné přírody, protože jsou všechny transcendentální, plné poznání a blaženosti.
Text 72:
Śrī Advaita Prabhu i Śrī Nityānanda Prabhu jsou úplné části Pána Caitanyi. Jsou tedy části (aṅgy) Jeho těla. Části těchto dvou částí se nazývají upāṅgy.
Text 73:
Takto je Pán vybavený ostrými zbraněmi v podobě svých částí a úplných částí. Všechny tyto zbraně jsou schopny drtit ateisty.
Text 74:
Śrī Nityānanda Gosāñi je přímo Haladhara (Pán Balarāma) a Advaita Ācārya je samotný Pán, Osobnost Božství.
Text 75:
Tito dva kapitáni všude cestují se svými vojáky, jako je Śrīvāsa Ṭhākura, za zpěvu svatého jména Pána.
Text 76:
Už samotné rysy Pána Nityānandy naznačují, že se jedná o pokořitele nevěřících. Před hlasitými výkřiky Advaity Acāryi prchají všechny hříchy i ateisté.
Text 77:
Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya zavedl saṅkīrtan (společné zpívání svatého jména Pána) a ten, kdo Jej saṅkīrtanem uctívá, je vskutku požehnaný.
Text 78:
Takový člověk je opravdu inteligentní, ale ti, jejichž poznání je chabé, musejí zůstat v koloběhu opakovaného zrození a smrti. Ze všech obětí je zpívání svatého jména Pána tou nejvznešenější.
Text 79:
Ten, kdo říká, že deset miliónů obětí aśvamedha se vyrovná zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy, je ateista a Yamarāja ho zaručeně potrestá.
Text 80:
Śrīla Jīva Gosvāmī podal ve svém úvodním vzývání přízně ke knize Bhāgavata-sandarbha jako vysvětlení následující verš.
Text 81:
„Přijímám útočiště u Pána Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua, jenž má navenek světlou barvu pleti, ale v nitru je samotný Kṛṣṇa. V tomto věku Kali projevuje svoje expanze (svoje aṅgy a upāṅgy) při společném zpívání svatého jména Pána.“
Text 82:
Z Upapurāṇ se dozvídáme, že Śrī Kṛṣṇa projevil Vyāsadevovi milost tím, že k němu promluvil následovně.
Text 83:
„Ó učený brāhmaṇo, někdy vstupuji do stavu odříkání, abych přiměl pokleslé lidi věku Kali přijmout oddanou službu Pánu.“
Text 84:
Śrīmad-Bhāgavatam, Mahābhārata, Purāṇy a další védská písma dokazují, že Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu je inkarnace Kṛṣṇy.
Text 85:
Vliv, který Pán Caitanya projevil, je vidět také v Jeho neobyčejných činnostech a neobyčejných realizacích vědomí Kṛṣṇy.
Text 86:
Nevěřící však nejsou schopni vidět, co je zcela zřejmé, stejně jako sovy nevidí sluneční paprsky.
Text 87:
„Ó můj Pane, ti, kdo jsou ovlivněni démonskými principy, Tě nemohou poznat, i když je jasné, že jsi Nejvyšší, o čemž svědčí Tvé vznešené činnosti, podoby, Tvůj charakter a neobyčejná moc. To potvrzují všechna zjevená písma kvality dobra a také oslavovaní transcendentalisté božské povahy.“
Text 88:
Pán Śrī Kṛṣṇa se snaží různými způsoby skrýt, ale Jeho čistí oddaní Jej i přesto znají takového, jaký je.
Text 89:
„Ó můj Pane, v hmotné přírodě je všechno omezené časem, prostorem a myšlenkou. Tvoje vlastnosti jsou však nesrovnatelné a nepřekonatelné a vždy transcendentální vůči těmto omezením. Někdy tyto svoje vlastnosti skryješ svojí vlastní energií, avšak Tvoji čistí oddaní jsou schopni Tě vidět za všech okolností.“
Text 90:
Ti, kdo mají démonskou povahu, Kṛṣṇu nikdy nepoznají, ale před svými čistými oddanými se nemůže skrýt.
Text 91:
„V tomto stvořeném světě jsou dva druhy lidí – jedni jsou démonští a druzí božští. Oddaní Pána Viṣṇua jsou božské povahy a ti, kdo jsou jejich pravým opakem, se nazývají démoni.“
Text 92:
Advaita Ācārya Gosvāmī je inkarnace Pána v podobě oddaného. Jeho hlasité volání bylo příčinou Kṛṣṇova příchodu.
Text 93:
Kdykoliv si Śrī Kṛṣṇa přeje projevit na Zemi svoji inkarnaci, sešle nejdříve inkarnace svých úctyhodných předchůdců.
Text 94:
Proto se na Zemi nejprve narodí takové úctyhodné osobnosti, jako je Jeho otec, matka a duchovní mistr.
Text 95:
S Advaitou Ācāryou se zjevil i Mādhavendra Purī, Īśvara Purī, Śrīmatī Śacīmātā a Śrīla Jagannātha Miśra.
Text 96:
Když se v tomto světě zjevil Advaita Ācārya, zjistil, že zde není ani stopy po oddané službě Śrī Kṛṣṇovi, protože lidé byli pohrouženi v materialistických činnostech.
Text 97:
Každý jen vyhledával hmotný požitek, bez ohledu na to, zda hříšný či ctnostný. O transcendentální službu Pánu, která může přinést naprostou úlevu od opakovaného zrození a smrti, se ale nikdo nezajímal.
Text 98:
Když Ācārya viděl, co se na světě děje, zmocnil se Ho soucit a začal uvažovat, jak by mohl lidem prospět.
Text 99:
(Advaita Ācārya uvažoval takto:) „Kdyby se Śrī Kṛṣṇa zjevil jako inkarnace, mohl by kázat oddanost svým osobním příkladem.“
Text 100:
„V tomto věku Kali není jiné náboženství než zpívání svatého jména Pána, ale jak se v tomto věku zjeví Pánova inkarnace?“
Text 101:
„Budu Kṛṣṇu uctívat s očištěnou myslí a neustále se na Něj budu obracet s pokornou žádostí.“
Text 102:
„Když se Mi podaří přimět Kṛṣṇu, aby zavedl hnutí zpívání svatého jména, budu hoden jména ,Advaità.“
Text 103:
Když takto přemýšlel, jak si uctíváním naklonit Kṛṣṇu, vybavil se Mu následující verš.
Text 104:
„Pán Kṛṣṇa, jenž je ke svým oddaným velice laskavý, se prodá oddanému, který Mu obětuje pouhý lístek tulasī a trochu vody v dlani.“
Text 105 - 106:
Advaita Ācārya uvažoval o významu tohoto verše takto: „Pán Kṛṣṇa nenachází způsob, jak splatit dluh tomu, kdo Mu obětuje lístek tulasī a vodu, a tak si myslí: ,Nevlastním bohatství, které by se vyrovnalo lístku tulasí a vodě.̀“
Text 107:
„Pán tedy splácí dluh tím, že oddanému nabídne sám sebe.“ Po těchto úvahách začal Ācārya Pána uctívat.
Text 108:
S myšlenkami na lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy neustále obětoval poupata tulasī ve vodě z Gangy.
Text 109:
Naléhal na Śrī Kṛṣṇu hlasitým voláním, a tak umožnil Jeho zjevení.
Text 110:
Toto naléhání Advaity Ācāryi je tedy hlavním důvodem sestoupení Śrī Caitanyi. Pán, ochránce náboženství, se zjevuje díky touze svého oddaného.
Text 111:
„Ó můj Pane, vždy sídlíš na dohled a doslech svých čistých oddaných. Žiješ také v jejich lotosům podobných srdcích, jež jsou očištěna oddanou službou. Ó můj Pane, jenž jsi oslavován vznešenými modlitbami, prokazuješ svým oddaným zvláštní přízeň tím, že se projevuješ ve věčných podobách, ve kterých Tě vítají.“
Text 112:
Podstatou významu tohoto verše je, že Pán Kṛṣṇa se zjevuje ve všech svých nesčetných věčných podobách na přání svých čistých oddaných.
Text 113:
Tak jsem s jistotou určil význam čtvrtého verše. Pán Gaurāṅga (Pán Caitanya) se zjevil jako inkarnace, aby kázal ryzí lásku k Bohu.
Text 114:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.