Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 2.86
Verš
ārṣa-vijña-vākye nāhi doṣa ei saba
Synonyma
Překlad
„Nedostatky, jako je chybování, klam, podvádění a nedokonalé vnímání, se ve výrocích mudrců požívajících autority nevyskytují.“
Význam
Śrīmad-Bhāgavatam vyjmenoval avatāry, úplné expanze puruṣi, a Pán Kṛṣṇa je mezi nimi. Bhāgavatam však dále vysvětluje zvláštní postavení Pána Kṛṣṇy jako Nejvyšší Osobnosti Božství. A jelikož je Pán Kṛṣṇa původní Osobnost Božství, logika a argumenty dokazují, že Jeho postavení je vždy svrchované.
Kdyby byl Kṛṣṇa úplnou expanzí Nārāyaṇa, byl by původní verš sestaven jinak; slovosled by byl obrácený. Ve slovech osvobozených mudrců se však chyby, klam, podvádění nebo nedokonalé vnímání nevyskytují. Výrok, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, tedy není chybný. Všechny sanskrtské výroky Śrīmad-Bhāgavatamu jsou transcendentální zvuky. Śrīla Vyāsadeva je vyjevil po dosažení dokonalé realizace, a proto jsou dokonalé, jelikož osvobození mudrci, jako je Vyāsadeva, nikdy nedělají ve svých slovních kompozicích chyby. Dokud tuto skutečnost nepřijmeme, je zbytečné snažit se získat od zjevených písem nějakou pomoc.
Slovo bhrama se týká nepravého poznání či omylů, jako je plést si hada s provazem nebo lasturu ústřice se zlatem. Slovo pramāda se vztahuje k nepozornosti nebo nepochopení reality a vipralipsā je sklon podvádět. Karaṇāpāṭava znamená nedokonalost hmotných smyslů. Tu lze doložit mnoha příklady. Oči nevidí to, co je příliš vzdálené nebo malé, nejsme schopni vidět ani svoje vlastní oční víčko, které je oku nejblíže, a když dostaneme nemoc, jako je žloutenka, vidíme vše žlutě. Též uši nejsou schopny slyšet vzdálené zvuky. Protože Osobnost Božství i Jeho úplné části a seberealizovaní oddaní jsou na transcendentální úrovni, nemohou je takové nedostatky zmást.