Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 2.21
Verš
hṛdi hṛdi dhiṣṭhitam ātma-kalpitānām
prati-dṛśam iva naikadhārkam ekaṁ
samadhigato ’smi vidhūta-bheda-mohaḥ
Synonyma
tam — Jemu; imam — tomuto; aham — já; ajam — nezrozenému; śarīra-bhājām — podmíněných duší, které mají těla; hṛdi hṛdi — v každém srdci; dhiṣṭhitam — sídlícímu; ātma — samy; kalpitānām — které jsou v představách; prati-dṛśam — pro každé oko; iva — jako; na eka-dhā — ne jedním způsobem; arkam — slunce; ekam — jedno; samadhigataḥ — ten, kdo získal; asmi — jsem; vidhūta — odstraněna; bheda-mohaḥ — jehož mylná představa duality.
Překlad
(Praotec Bhīṣma řekl:) „Tak jako se slunce jeví různým pozorovatelům umístěné na různých místech, i Ty, nezrozený, se jevíš různě přítomný jako Paramātmā v každé živé bytosti. Když však pozorovatel ví, že je jedním ze Tvých služebníků, neuvažuje již dále z hlediska takové duality. Proto jsem nyní schopen ocenit Tvé věčné podoby, dobře si vědom toho, že Paramātmā je pouze Tvou úplnou částí.“
Význam
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.42) vyslovil Bhīṣmadeva, praotec Kuruovců, když na konci svého života ležel na lůžku ze šípů. Arjuna, Kṛṣṇa a nesčetní přátelé, obdivovatelé, příbuzní a mudrci se shromáždili okolo a Maharāja Yudhiṣṭhira přijímal od umírajícího Bhīṣmy morální a náboženské pokyny. Když nadešel Bhīṣmův poslední okamžik, vyslovil tento verš s očima upřenýma na Pána Kṛṣṇu.
Podobně jako mnoho různých osob pozoruje jedno slunce, je i jedno částečné zastoupení Pána Kṛṣṇy, žijící v srdcích všech živých bytostí jako Paramātmā, vnímáno různě. Ten, kdo naváže důvěrný styk s Pánem Kṛṣṇou prostřednictvím věčné služby, vidí Nadduši jako lokalizované částečné zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhīṣma věděl, že Nadduše je částečnou expanzí Pána Kṛṣṇy, jehož znal jako nejvyšší, nezrozenou transcendentální podobu.