Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 17.265

Z příslušníků všech společenských tříd varṇāśramské společnosti (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) je brāhmaṇa považován za nejpřednějšího, protože je učitelem a duchovním mistrem všech ostatních vareṇ. Mezi duchovními stavy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās) je podobně nejvyšším stavem sannyās. Sannyāsī je tedy duchovním mistrem všech vareṇ a āśramů a i od brāhmaṇy se očekává, že se bude sannyāsīmu klanět. Kastovní brāhmaṇové se však bohužel vaiṣṇavskému sannyāsīmu neklaní. Jsou tak pyšní, že se neklaní ani indickým sannyāsīm, natož pak evropským nebo americkým. Śrī Caitanya Mahāprabhu však očekával, že se sannyāsīmu pokloní i kastovní brāhmaṇové, protože před pěti sty lety bylo společenským zvykem okamžitě se poklonit každému sannyāsīmu, známému i neznámému.

Sannyāsī z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou autorizovaní. Všichni studenti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou řádně zasvěceni. Hari-bhakti-vilāsa Sanātany Gosvāmīho nařizuje: tathā dīkṣā-vidhānena dvijatvaṁ jāyate nṛṇām – prostřednictvím řádného zasvěcení se může brāhmaṇou stát kdokoliv. Na začátku tedy studenti našeho hnutí pro vědomí Kṛṣṇy souhlasí s tím, že budou žít s oddanými, a jelikož se vzdali čtyř zakázaných činností: nedovoleného sexu, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek, dělají v duchovních činnostech postupný pokrok. Pokud je u někoho vidět, že se ustálil v následování těchto zásad, dostane první zasvěcení (hari-nāma) a zpívá alespoň šestnáct kol denně. Potom za šest měsíců až jeden rok je zasvěcen podruhé a během řádné oběti konané se všemi obřady dostává posvátnou šňůru. Po nějakém čase, když udělá další pokrok a je ochotný se vzdát tohoto hmotného světa, dostane řád sannyās. Tehdy získává titul svāmī nebo gosvāmī, což obojí znamená „pán smyslů“. Prostopášní, takzvaní brāhmaṇové v Indii se jim však bohužel ani neklaní, ani je nepřijímají jako pravé sannyāsī. Śrī Caitanya Mahāprabhu očekával, že takzvaní brāhmaṇové budou takovým vaiṣṇavským sannyāsīm vzdávat úctu. Nicméně ani nehraje roli, zda projevují úctu nebo zda tyto sannyāsī uznávají jako autorizované, protože śāstra pro takové neposlušné takzvané brāhmaṇy předepisuje trest. Nařízení śāster říká:

„Ten, kdo neprojeví úctu Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, Jeho Božstvu v chrámu nebo tridaṇḍī sannyāsīmu, musí provést prāyaścittu (odčinění).“ Pokud se někdo takovému sannyāsīmu nepokloní, jeho předepsanou prāyaścittou je držet celý jeden den půst.