Skip to main content

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua v mládí

Sedmnáctá kapitola, jak ji shrnul Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi, popisuje zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua počínaje Jeho šestnáctým rokem až do doby, kdy přijal stav odříkání. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura již tyto zábavy obšírně popsal v Caitanya-bhāgavatě, a proto se o nich Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī zmiňuje pouze krátce. Některé části Pánových zábav jsou však v této kapitole popsány obsáhle, protože ty Vṛndāvana dāsa Ṭhākura nerozváděl.

V této kapitole nalezneme popisy slavnosti rozdávání manga a rozmluvu Pána Caitanyi s Čándem Kázím. Nakonec tato kapitola ukazuje, že ve své podobě Śacīnandany, syna matky Śacī, vychutnával čtyři transcendentální nálady oddané služby stejný syn matky Yaśody, Pán Kṛṣṇa. Pán Śrī Kṛṣṇa přijal podobu Pána Caitanyi Mahāprabhua proto, aby pochopil extatickou lásku, kterou k Němu cítí Śrīmatī Rādhārāṇī. Postoj Śrīmatī Rādhārāṇī je považován za dokonalou mentalitu oddanosti. Samotný Kṛṣṇa tedy přijal v podobě Caitanyi Mahāprabhua postavení Śrīmatī Rādhārāṇī, aby mohl vychutnávat Její extázi. Nikdo jiný by toho nebyl schopen.

Když Śrī Kṛṣṇa přijal podobu čtyřrukého Nārāyaṇa, gopī Mu vzdaly úctu, ale příliš se o Něho nezajímaly. Gopī všechny uctívané podoby kromě té Kṛṣṇovy ve své extatické lásce odmítají. Śrīmatī Rādhārāṇī prožívá ze všech gopī nejvyšší extatickou lásku. Když potom Kṛṣṇa v podobě Nārāyaṇa uviděl Śrīmatī Rādhārāṇī, nemohl svoji podobu Nārāyaṇa dále udržet a znovu přijal podobu Kṛṣṇy.

Králem Vradžabhúmi je Nanda Mahārāja. Ta samá osoba je v Navadvípu Jagannāthem Miśrou, otcem Caitanyi Mahāprabhua. Matka Yaśodā je královnou Vradžabhúmi a v zábavách Pána Caitanyi je Śacīmātou. Syn matky Śacī je tedy synem matky Yaśody. Śrī Nityānandovi je vlastní extatický vztah rodičovské náklonnosti spolu se služebnickým postojem a přátelstvím. Śrī Advaita Prabhu projevuje extázi přátelství a zároveň služby. Všichni ostatní Pánovi společníci slouží Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi v náladách své původní lásky.

Stejná Absolutní Pravda, která se baví jako Kṛṣṇa, Śyāmasundara, jenž hraje na flétnu a tančí s gopīmi, se někdy rodí v brāhmaṇské rodině a v roli Śrī Caitanyi Mahāprabhua přijímá stav odříkání. To, že tentýž Kṛṣṇa přijal extázi gopī, vypadá rozporuplně a pro obyčejného člověka je samozřejmě těžké tomu porozumět. Pokud však uznáme nepochopitelnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství, může nám být jasné, že je možné vše. V tomto ohledu není třeba světských argumentů, protože ty v souvislosti s nepochopitelnou energií ztrácejí význam.

Na konci sedmnácté kapitoly Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī po vzoru Śrīly Vyāsadevy shrnul všechny jednotlivé zábavy ādi-līly.

Text 1:
Uctivě se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, jehož milostí se díky zpívání svatého jména Pána dokonce i nečistí yavanové stávají lidmi s dokonalým chováním. Taková je moc Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 2:
Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!
Text 3:
Kaiśora-līlu Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsem již souhrnně popsal a nyní v chronologickém pořadí popíši Jeho zábavy v mládí.
Text 4:
Když Pán Caitanya rozdával svaté jméno Pána, aby probouzel neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, zpíval a tančil a předváděl přitom svou učenost, krásu a pěkné oblečení. Tak Pán Śrī Gaurasundara zářil během svých mladických zábav.
Text 5:
S příchodem mládí začal Pán nosit ozdoby, oblékat se do pěkných šatů, věnčit se květy a potírat santálovou pastou.
Text 6:
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl pyšný na svoje vzdělání. Na nikoho nebral ohledy a během svých studií porážel všechny druhy učenců.
Text 7:
V mládí Pán projevil svou extatickou lásku ke Kṛṣṇovi pod záminkou poruch vzduchů v těle. V doprovodu svých důvěrných oddaných si takto užíval různých zábav.
Text 8:
Potom šel Pán do Gaji, kde potkal Śrīlu Īśvaru Purīho.
Text 9:
V Gaji dostal Śrī Caitanya Mahāprabhu zasvěcení od Īśvary Purīho a okamžitě potom projevil známky lásky k Bohu. Tyto příznaky projevil znovu po návratu domů.
Text 10:
Poté dal Pán lásku ke Kṛṣṇovi svojí matce Śacīdevī a zároveň odstranil její přestupek u nohou Advaity Ācāryi. Tak došlo k setkání s Advaitou Ācāryou, který později zhlédl Pánovu vesmírnou podobu.
Text 11:
Śrīvāsa Ṭhākura pak uctíval Pána Caitanyu Mahāprabhua obřadným abhiṣekem. Pán seděl na lůžku a projevil svůj transcendentální majestát.
Text 12:
Po této slavnosti v domě Śrīvāse Ṭhākura se objevil Nityānanda Prabhu, a když se setkal s Pánem Caitanyou, dostal možnost Ho vidět v Jeho šestiruké podobě.
Text 13:
Jednoho dne Pán Caitanya Mahāprabhu ukázal Pánu Nityānandovi svoji šestirukou podobu, ve které drží lasturu, disk, kyj, lotosový květ, luk a flétnu.
Text 14:
Potom Mu Pán ukázal svoji čtyřrukou podobu, jak stojí prohnutý ve třech místech. Dvěma rukama hrál na flétnu a v dalších dvou držel lasturu a disk.
Text 15:
Nakonec Pán ukázal Nityānandovi Prabhuovi svoji dvourukou podobu Kṛṣṇy, syna Mahārāje Nandy, jak hraje na flétnu a své namodralé tělo má oblečené do žlutých šatů.
Text 16:
Nityānanda Prabhu potom zařídil pro Pána Śrī Gaurasundara Vyāsa-pūju neboli uctívání duchovního mistra. Pán Caitanya v extázi, kdy se považoval za Nityānandu Prabhua, držel pluhu podobnou zbraň zvanou muṣala.
Text 17:
Matka Śacīdevī potom viděla bratry Kṛṣṇu a Balarāmu v Jejich podobách Pána Caitanyi a Nityānandy. Pán Caitanya poté osvobodil dva bratry, Jagāie a Mādhāie.
Text 18:
Po této události zůstal Pán dvacet jedna hodin v extázi a všichni oddaní viděli Jeho příznačné zábavy.
Text 19:
Jednoho dne Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval extázi inkarnace kance a vyskočil Murārimu Guptovi na ramena. Oba takto tančili na Murāriho dvoře.
Text 20:
Potom Pán snědl syrovou rýži, kterou Mu dal Śuklāmbara Brahmacārī, a obšírně vysvětlil význam verše „harer nāma“ z Bṛhan-nāradīya Purāṇy.
Text 21:
„,V tomto věku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.̀“
Text 22:
„V tomto věku Kali Pán Kṛṣṇa inkarnuje v podobě svého svatého jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Pouhým zpíváním svatého jména se člověk přímo sdružuje s Pánem. Každý, kdo to dělá, je zcela jistě osvobozen.“
Text 23:
„V tomto verši se pro zdůraznění třikrát opakuje slovo ,evà (,určitě̀) a třikrát se také opakují slova ,harer nāmà (,svaté jméno Pánà), jen proto, aby to i obyčejní lidé pochopili.“
Text 24:
„Použití slova ,kevalà (,pouzè) zakazuje veškeré ostatní procesy, jako je rozvoj poznání, provádění mystické jógy nebo odříkání a plodonosné jednání.“
Text 25:
„Tento verš jasně uvádí, že ten, kdo přijme jakoukoliv jinou cestu, nemůže být osvobozen. Z toho důvodu se třikrát opakují slova, nic jiného, nic jiného, nic jinéhò, která zdůrazňují pravý proces seberealizace.“
Text 26:
„Pokud chce někdo zpívat svaté jméno neustále, musí být pokornější než tráva na ulici a musí být prostý veškerých tužeb po osobním uznání. Druhým by však měl skládat veškeré uctivé poklony.“
Text 27:
„Oddaný, který zpívá svaté jméno, by měl praktikovat snášenlivost, jakou se vyznačuje strom. I když ho někdo kárá nebo trestá, neměl by nic říkat druhým na oplátku.“
Text 28:
„Strom neprotestuje, ani když ho někdo kácí, a ani když usychá a odumírá, nežádá nikoho o vodu.“
Text 29:
„Vaiṣṇava by tedy neměl nikoho o nic žádat. Pokud mu někdo něco dá bez požádání, má to přijmout, ale pokud nic nedostane, měl by se spokojit s tím, že bude jíst jakoukoliv zeleninu či ovoce, které budou snadno dostupné.“
Text 30:
„Měl by přísně dodržovat slib neustálého zpívání svatého jména a měl by se spokojit s čímkoliv, co snadno získá. Takové oddané chování upevní jeho oddanou službu.“
Text 31:
„Ten, kdo se považuje za nižšího, než je tráva, kdo je snášenlivější než strom, kdo pro sebe neočekává uznání, ale je naopak stále připravený projevovat veškerou úctu ostatním, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“
Text 32:
Zvedám ruce a prohlašuji: „Všichni mě prosím poslouchejte! Navlékněte si tento verš na šňůru svatého jména a noste ho na krku, abyste na něj ani na okamžik nezapomněli.“
Text 33:
Každý musí přísně dodržovat zásady dané Pánem Caitanyou Mahāprabhuem v tomto verši. Pouhým následováním příkladu Pána Caitanyi a Gosvāmīch lze zaručeně dosáhnout konečného životního cíle, lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy.
Text 34:
Po celý jeden rok Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu každou noc pravidelně vedl společné zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry v domě Śrīvāse Ṭhākura.
Text 35:
Toto extatické zpívání se odehrávalo za zavřenými dveřmi, aby se dovnitř nedostali nevěřící, kteří se přišli posmívat.
Text 36:
Nevěřící tak závistí téměř shořeli na popel a zemřeli. Aby se pomstili, kuli všelijaké plány, jak způsobit Śrīvāsovi Ṭhākurovi problémy.
Text 37 - 38:
Jedné noci, když v domě Śrīvāse Ṭhākura probíhal kīrtan, brāhmaṇa jménem Gopāla Cāpāla, vůdce nevěřících, který byl upovídaný a velice hrubý v řeči, umístil před dveře Śrīvāse Ṭhākura veškeré potřeby pro uctívání bohyně Durgy.
Text 39:
Na banánový list položil předměty pro uctívání, jako je oḍa-phula, kurkuma, rumělka, červená santálová pasta a rýže.
Text 40:
Vedle postavil džbán s vínem a odešel domů. Když ráno Śrīvāsa Ṭhākura otevřel dveře, uviděl tam tyto věci.
Text 41:
Śrīvāsa Ṭhākura zavolal všechny své vážené sousedy a s úsměvem je oslovil.
Text 42:
„Vážení pánové, každou noc uctívám bohyni Bhavānī. Zde leží předměty pro její uctívání, a vy všichni vážení brāhmaṇové a příslušníci vyšších tříd společnosti teď můžete vidět, co jsem zač.“
Text 43:
Shromáždění urození muži zvolali: „Co to má znamenat? Co to má znamenat? Kdo napáchal takové podlosti? Kdo je ten hříšník?“
Text 44:
Zavolali metaře (hāḍiho), a ten všechny ty věci pro uctívání vyhodil a celé místo vyčistil tak, že tam vytřel směsí vody a kravského trusu.
Text 45:
Po třech dnech dostal Gopāla Cāpāla lepru a z boláků na celém těle mu tekla krev.
Text 46:
Neustále pokrytý červy a hmyzem, který ho kousal po celém těle, trpěl Gopāla Cāpāla nesnesitelnou bolestí. Celé jeho tělo spalovalo utrpení.
Text 47:
Vzhledem k tomu, že lepra je nakažlivá nemoc, odešel Gopāla Cāpāla z vesnice a sedl si pod strom na břehu Gangy. Jednoho dne však uviděl jít kolem Caitanyu Mahāprabhua a oslovil Ho následovně.
Text 48:
„Můj drahý synovče, v našem vesnickém vztahu jsem Tvůj strýc. Podívej se prosím, jak mě souží lepra.“
Text 49:
„Jako inkarnace Boha osvobozuješ tolik pokleslých duší. Já jsem také velice nešťastná pokleslá duše. Vysvoboď mě prosím svojí milostí.“
Text 50:
Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, navenek se velice rozzlobil, a v této hněvivé náladě ho začal kárat.
Text 51:
„Ty hříšníku, plný zášti vůči čistým oddaným, tebe neosvobodím! Naopak nechám ten hmyz, aby tě kousal milióny let.“
Text 52:
„Ty jsi ze Śrīvāse Ṭhākura udělal uctívače bohyně Bhavānī. Jen kvůli tomuto přestupku budeš muset poklesnout na deset miliónů životů do pekelných podmínek.“
Text 53:
„V této inkarnaci jsem se zjevil, abych zabil démony (pāṣaṇḍī) a potom kázal oddanou službu.“
Text 54:
Když to Pán dořekl, odešel, aby se vykoupal v Ganze. Ten hříšník si nevzal život, ale dál trpěl.
Text 55 - 56:
Po přijetí stavu odříkání odešel Śrī Caitanya do Džagannáth Purí a potom se vrátil do vesnice Kuliji. Tehdy ten hříšník vyhledal útočiště u Jeho lotosových nohou. Pán k němu byl milostivý a dal mu prospěšné rady.
Text 57 - 58:
„Dopustil ses přestupku u lotosových nohou Śrīvāse Ṭhākura,“ řekl Pán. „Nejdřív musíš jít za ním a poprosit ho o milost, a jestliže ti odpustí a ty už se víckrát takového hříchu nedopustíš, budeš zbaven těchto následků.“
Text 59:
Brāhmaṇa Gopāla Cāpāla potom šel za Śrīvāsem Ṭhākurem a přijal útočiště u jeho lotosových nohou. Milostí Śrīvāse Ṭhākura byl oproštěn od všech hříšných reakcí.
Text 60:
Další brāhmaṇa se přišel podívat na kīrtan, ale jelikož byly zavřené dveře, nedostal se dovnitř.
Text 61:
Zarmouceně se vrátil domů, avšak dalšího dne potkal na břehu Gangy Pána Caitanyu a promluvil k Němu.
Text 62:
Tento brāhmaṇa byl mistr v osočování a proklínání druhých, a tak přetrhl svoji posvátnou šňůru a prohlásil: „Nyní Tě proklínám, protože se mě Tvoje chování velice dotklo.“
Text 63:
Brāhmaṇa proklel Pána: „Přijdeš o veškeré hmotné štěstí!“ Když to Pán uslyšel, pocítil v nitru velikou radost.
Text 64:
Každý, kdo s vírou naslouchá o tom, jak tento brāhmaṇa proklel Pána Caitanyu, bude osvobozen od všech brāhmaṇských prokletí.
Text 65:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu požehnal Mukundu Dattu tím, že ho potrestal, a tak z jeho mysli odstranil veškerou sklíčenost.
Text 66:
Pán Caitanya ctil Advaitu Ācāryu stejně jako svého duchovního mistra, ale Advaitu Ācāryu Prabhua toto chování hluboce rmoutilo.
Text 67:
Začal tedy rozmarně vykládat cestu filosofické spekulace, což Pána rozzlobilo, a zdánlivě proto Advaitovi Ācāryovi projevil neúctu.
Text 68:
Tehdy byl Advaita Ācārya nadmíru spokojený. Pán to pochopil a trochu se styděl, nicméně Advaitovi Ācāryovi požehnal.
Text 69:
Murāri Gupta byl velkým oddaným Pána Rāmacandry. Když Pán Śrī Caitanya slyšel, jak opěvuje slávu Pána Rāmacandry, okamžitě mu na čelo napsal „rāmadāsa“ (věčný služebník Pána Rāmacandry).
Text 70:
Jednou po kīrtanu přišel Pán Caitanya Mahāprabhu do Śrīdharova domu a napil se vody z jeho potlučené plechové nádoby. Potom dal všem oddaným příslušná požehnání, po kterých toužili.
Text 71:
Po této události Pán požehnal Haridāsovi Ṭhākurovi a v domě Advaity Ācāryi odstranil přestupek své matky.
Text 72:
Jednou, když Pán vysvětloval oddaným slávu svatého jména, slyšeli Ho nějací obyčejní studenti a vytvořili si vlastní výklad.
Text 73:
Když jeden student vysvětloval, že sláva svatého jména jako modlitby je přehnaná, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho byl velice nešťastný a okamžitě všechny varoval, aby se tomuto studentovi od této chvíle už nikdy nepodívali do tváře.
Text 74:
Pán Caitanya a Jeho společníci se vykoupali v Ganze, dokonce si ani nesvlékli oblečení. Tam Pán vysvětlil slávu oddané služby.
Text 75:
„Kṛṣṇu, Nejvyššího Pána, nemůže nikdo uspokojit následováním cesty spekulativního filosofického poznání, plodonosných činností či mystické yogy sledující ovládnutí smyslů. Jedinou příčinou spokojenosti Pána Kṛṣṇy je ryzí oddaná služba Jemu.“
Text 76:
„(Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, řekl:) ,Můj milý Uddhavo, ani prostřednictvím aṣṭāṅga-yogy (systému mystické yogy pro ovládnutí smyslů), ani neosobním monismem nebo analytickým studiem Absolutní Pravdy, ani studiem Véd, askezí, rozdáváním milodarů či přijetím sannyāsu Mě nelze potěšit tak, jako rozvinutím ryzí oddané služby Mně.̀“
Text 77:
Pán Caitanya potom pochválil Murāriho Guptu takto: „Ty jsi uspokojil Pána Kṛṣṇu.“ Když to Murāri Gupta uslyšel, citoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu.
Text 78:
„,Jsem pouze ubohý, hříšný brahma-bandhu a nemám brāhmaṇské vlastnosti, i když jsem se narodil v brāhmaṇské rodině, a Ty, Pán Kṛṣṇa, jsi útočiště bohyně štěstí. Je proto úžasné, můj drahý Pane Kṛṣṇo, že jsi mne objal svými pažemi.̀“
Text 79:
Jednoho dne Pán se všemi svými oddanými prováděl saṅkīrtan, a když pocítili velkou únavu, posadili se.
Text 80:
Pán potom na dvorku zasadil semínko mangovníku, které okamžitě vyklíčilo, a začal z něho růst strom.
Text 81:
Před očima všech přihlížejících strom vyrostl a nesl zralé plody. Všichni žasli.
Text 82:
Pán okamžitě natrhal okolo dvou stovek plodů a po umytí je obětoval Kṛṣṇovi.
Text 83:
Manga měla červenou a žlutou barvu, neměla pecku ani slupku a jediný plod člověku okamžitě naplnil žaludek.
Text 84:
Když Pán viděl kvalitu manga, byl spokojený a poté, co nejprve sám pojedl, nakrmil všechny ostatní oddané.
Text 85:
Plody neměly pecku ani slupku, byly plné nektarové šťávy a tak sladké, že člověka zcela uspokojilo, když snědl jediné mango.
Text 86:
Tak na tomto stromě dozrávalo ovoce každý den po dvanáct měsíců v roce a vaiṣṇavové ho jedli k Pánově plné spokojenosti.
Text 87:
Toto jsou důvěrné zábavy syna Śacī. Nikdo jiný než oddaní o této události neví.
Text 88:
Pán takto den co den prováděl saṅkīrtan a vždy, když skončil, následovala po dvanáct měsíců každý den slavnost jedení manga.
Text 89:
Když jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu prováděl kīrtan, shromáždily se na obloze mraky, ale Pán jim svou vůlí zabránil v tom, aby spustily déšť.
Text 90:
Jednoho dne Pán nařídil Śrīvāsovi Ṭhākurovi, aby četl Bṛhat-sahasra-nāmu (tisíc jmen Pána Viṣṇua), protože je chtěl v tu chvíli slyšet.
Text 91:
Při čtení tisíce Pánových jmen došlo až na svaté jméno Pána Nṛsiṁhy. Jakmile ho Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, zcela se pohroužil do svých myšlenek.
Text 92:
V náladě Pána Nṛsiṁhadevy se Pán Caitanya hnal ulicemi města s kyjem v ruce, připravený zabít všechny ateisty.
Text 93:
Když Ho lidé viděli v divoké extázi Pána Nṛsiṁhy, z obav před Jeho hněvem uhýbali z cesty a prchali, kam se dalo.
Text 94:
Jakmile Pán uviděl, že se lidé tolik bojí, nabyl znovu vnějšího vědomí, vrátil se do domu Śrīvāse Ṭhākura a odhodil kyj.
Text 95:
V mrzuté náladě řekl Pán Śrīvāsovi Ṭhākurovi: „Když jsem projevoval náladu Nṛsiṁhadevy, lidé se hrozně polekali, a tak jsem s tím přestal, neboť budit hrůzu v lidech je prohřešek.“
Text 96:
Śrīvāsa Ṭhākura odpověděl: „Každý, kdo přijme Tvé svaté jméno, okamžitě odstraní deset miliónů svých prohřešků.“
Text 97:
„To, že ses zjevil jako Nṛsiṁhadeva, není vůbec žádný prohřešek, spíše naopak. Každý, kdo Tě v té náladě viděl, byl okamžitě vysvobozen z pout hmotné existence.“
Text 98:
Když to Śrīvāsa Ṭhākura dořekl, uctíval Pána, který pak byl zcela spokojený a vrátil se do svého domu.
Text 99:
Jindy zase přišel do domu Pána Caitanyi velký oddaný Pána Śivy, který opěvoval Śivovy vlastnosti a začal na dvoře tančit a hrát na ḍamaru (hudební nástroj).
Text 100:
Pán Caitanya tehdy přijal náladu Pána Śivy, vyskočil tomu člověku na ramena, a tak spolu dlouhou dobu tancovali.
Text 101:
Jindy přišel do Pánova domu nějaký poutník žebrat o almužnu, ale když uviděl, jak Pán tančí, začal tančit také.
Text 102:
Tančil s Pánem, protože byl obdařen láskou ke Kṛṣṇovi. Plaval tedy v náladách lásky k Bohu.
Text 103:
Jiného dne zase přišel astrolog, o kterém se říkalo, že zná vše – minulost, současnost i budoucnost. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho tedy s veškerou úctou přivítal a položil mu tuto otázku.
Text 104:
Pán řekl: „Pověz Mi prosím na základě svých astrologických výpočtů, kým jsem byl v minulém životě.“ Jakmile to astrolog uslyšel, začal okamžitě počítat.
Text 105:
Ve svých výpočtech a meditaci tento vševědoucí astrolog uviděl oslnivě zářící tělo Pána, ve kterém se nacházejí všechny neomezené vaikuṇṭhské planety.
Text 106:
Když astrolog viděl, že Pán Caitanya Mahāprabhu je stejná Absolutní Pravda, Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, byl zmatený.
Text 107:
Užaslý astrolog mlčel, neschopen slova. Když se ho však Pán znovu zeptal, odpověděl takto.
Text 108:
„Můj drahý Pane, ve svém minulém životě jsi byl útočiště celého stvoření, Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající veškerým bohatstvím.“
Text 109:
„Nyní jsi ta samá Osobnost Božství, kterou jsi byl ve svém minulém zrození. Jsi zosobněním nepochopitelného věčného štěstí.“
Text 110:
Když o Něm astrolog takto s uznáním hovořil, Śrī Caitanya Mahāprabhu ho zadržel, začal se smát a řekl: „Můj drahý pane, myslím, že dost dobře nevíte, čím jsem byl, protože Já vím, že jsem byl v minulém životě pasáčkem krav.“
Text 111:
„V minulém životě jsem se narodil v rodině pastevců krav a ochraňoval jsem telátka a krávy. Díky těmto zbožným činnostem jsem se nyní stal synem brāhmaṇy.“
Text 112:
Astrolog řekl: „To, co jsem v meditaci viděl, bylo plné bohatství, a proto jsem byl zmatený.“
Text 113:
„Jsem si jistý, že Tvoje podoba a podoba, kterou jsem viděl v meditaci, jsou jedna a tatáž, a pokud mezi nimi vidím nějaký rozdíl, může za to vliv Tvojí matoucí energie.“
Text 114:
Vševědoucí astrolog řekl na závěr: „Ať už jsi cokoliv nebo kdokoliv, s úctou se Ti klaním.“ Pán mu potom ze své bezpříčinné milosti udělil lásku k Bohu, a tak ho odměnil za jeho službu.
Text 115:
Jednoho dne si Pán sedl v chodbě Viṣṇuova chrámu a začal hlasitě křičet: „Přineste med! Přineste med!“
Text 116:
Nityānanda Prabhu Gosāñi tuto extatickou náladu Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopil, přinesl nádobu s vodou z Gangy, která představovala med, a postavil ji před Něho.
Text 117:
Vypití této vody uvedlo Śrī Caitanyu do takové extáze, že začal tančit. Všichni tak měli možnost zhlédnout zábavu přivolání řeky Jamuny.
Text 118:
Když se Pán v extázi Baladevy pohyboval jako opilý, Advaita Ācārya, nejpřednější z ācāryů (ācārya śekhara), Ho viděl v podobě Balarāmy.
Text 119:
Vanamālī Ācārya uviděl v Balarāmově ruce zlatý pluh a všichni oddaní se shromáždili a tančili, uneseni extází.
Text 120:
Takto tančili nepřetržitě dvanáct hodin. Večer se všichni vykoupali v Ganze a potom se vrátili do svých domovů.
Text 121:
Pán pak všem obyvatelům Navadvípu nařídil zpívat Hare Kṛṣṇa mantru a v každém domě začali pravidelně provádět saṅkīrtan.
Text 122:
(Všichni oddaní zpívali společně s Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou tuto oblíbenou píseň:) „Haraye namaḥ, kṛṣṇa yādavāya namaḥ / gopāla govinda rāma śrī-madhusūdana.“
Text 123:
Když tímto způsobem začalo saṅkīrtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného než slova „Hari! Hari!“, bubnování na mṛdaṅgu a řinčení činelků.
Text 124:
Když místní muslimové slyšeli zvučnou vibraci Hare Kṛṣṇa mantry, rozzuřeně si stěžovali u Kázího.
Text 125:
Večer vtrhl rozhněvaný Čánd Kází do jednoho domu, a když viděl, že probíhá kīrtan, rozbil mṛdaṅgu a promluvil následovně.
Text 126:
„Tak dlouho jste nenásledovali zásady hinduistického náboženství, avšak nyní je následujete s velkým nadšením. Mohu vědět, kdo vám k tomu dává sílu?“
Text 127:
„Nikdo nesmí v ulicích města provádět saṅkīrtan. Dnes vám tento prohřešek promíjím a vracím se domů.“
Text 128:
„Příště až někoho uvidím konat saṅkīrtan, potrestám ho nejen tím, že mu zabavím veškerý majetek, ale také z něho udělám muslima.“
Text 129:
Když to Kází řekl, vrátil domů. Oddaní otřesení tím, že měli zakázáno zpívat Hare Kṛṣṇa, přišli se svým trápením za Pánem Caitanyou Mahāprabhuem.
Text 130:
Pán Caitanya nařídil: „Jděte provádět saṅkīrtan! Dnes zabiju všechny muslimy!“
Text 131:
Všichni obyvatelé se vrátili domů a začali provádět saṅkīrtan. Kvůli Kázího nařízení však nebyli bezstarostní, ale stále plní úzkosti.
Text 132:
Pán věděl, že jsou lidé v mysli sužováni úzkostí, a tak je svolal dohromady a promluvil k nim následovně.
Text 133:
„Dnes večer budu v každém městě provádět saṅkīrtan, a tak byste měli všichni jít večer město ozdobit.“
Text 134:
„Večer v každém domě zažehněte pochodně. Všechny vás ochráním. Uvidíme, jaký Kází přijde zastavit náš kīrtan!“
Text 135:
Večer vyšel Pán Gaurasundara ven a utvořil tři skupiny na provádění kīrtanu.
Text 136:
Ve vedoucí skupině tančil Ṭhākura Haridāsa a v prostřední skupině tančil s velkou radostí Advaita Ācārya.
Text 137:
Samotný Pán Gaurasundara tančil v zadní skupině, společně se Śrī Nityānandou Prabhuem.
Text 138:
Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura tuto událost Pánovou milostí obšírně popsal ve své Caitanya-maṅgale (nyní Caitanya-bhāgavata).
Text 139:
Tak prováděli kīrtan a procházeli každý kout města, až nakonec dorazili ke Kázího dveřím.
Text 140:
Lidé pod ochranou Pána Caitanyi rozzlobeně reptali a vydávali mohutný řev a taková nevázanost je úplně pobláznila.
Text 141:
Hlasité zpívání Hare Kṛṣṇa mantry Kázího velice vyděsilo, a proto se schoval ve svém pokoji. Poté, co slyšel, jak lidé rozzuřeně protestují a reptají, raději vůbec nevycházel z domu.
Text 142:
Někteří velice rozhorlení lidé začali přirozeně Kázímu oplácet jeho chování pustošením jeho domu a květinové zahrady. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura tuto událost obšírně popsal.
Text 143:
Když potom Śrī Caitanya Mahāprabhu dorazil do Kázího domu, sedl si ke dveřím a poslal některé vážené osoby, aby Kázího zavolaly.
Text 144:
Když Kází přišel se skloněnou hlavou, Pán mu vzdal patřičnou úctu a nabídl mu místo k sezení.
Text 145:
Pán přátelským tónem pravil: „Pane, přišel jsem do tvého domu jako host, ale když jsi Mě spatřil, schoval ses ve svém pokoji. Co je toto za etiketu?“
Text 146:
Kází odpověděl: „Přišel jsi do mého domu v hněvivé náladě, a tak abych Tě uklidnil, nevyšel jsem hned, ale dál jsem se skrýval.“
Text 147:
„Přicházím za Tebou nyní, když ses uklidnil. Je to pro mne velké štěstí, mít hosta, jako jsi Ty.“
Text 148:
„V našem vesnickém vztahu byl Nīlāmbara Cakravartī Ṭhākura můj strýček. Takový vztah je silnější než tělesné vztahy.“
Text 149:
„Nīlāmbara Cakravartī je Tvůj děd z matčiny strany, a vzhledem k tomuto vztahu jsi můj synovec.“
Text 150:
„Když se synovec rozzlobí, jeho strýc to snáší, a když se strýc dopustí prohřešku, synovec to nebere příliš vážně.“
Text 151:
Takto spolu Kází a Pán hovořili v náznacích a nikdo nezasvěcený nemohl pochopit skrytý význam jejich rozhovoru.
Text 152:
Pán řekl: „Můj drahý strýčku, přišel jsem do tvého domu jen proto, abych ti položil několik otázek.“
Text 153:
Pán řekl: „Piješ kravské mléko; kráva je tedy tvoje matka. A býk pomáhá s pěstováním obilí pro tvoji obživu; proto je tvým otcem.“
Text 154:
„Jelikož jsou býk a kráva tvým otcem a matkou, jak je můžeš zabíjet a jíst? Co je to za náboženskou zásadu? Kde bereš tu odvahu dopouštět se tak hříšných činností?“
Text 155:
Kází odpověděl: „Ty máš svoje písma zvaná Védy a Purány a my máme zase naše písmo známé jako svatý Korán.“
Text 156:
„Podle Koránu existují dvě cesty pokroku – podporováním sklonů k požitku a omezováním sklonů k požitku. Na cestě omezování připoutanosti (nivṛtti-mārga) je zabíjení zvířat zakázané.“
Text 157:
„Na cestě hmotných činností jsou dána usměrnění pro zabíjení krav. Provádí-li se toto zabíjení podle pokynů písem, pak to není hřích.“
Text 158:
Kází jako vzdělaný učenec Caitanyu Mahāprabhua vyzval: „Ve Tvých védských písmech se vyskytuje nařízení týkající se zabíjení krav. Na jeho základě konali velcí mudrci oběti, při kterých se také zabíjely krávy.“
Text 159:
Pán svojí okamžitou odpovědí Kázího argument vyvrátil: „Védy zabití krávy jasně zakazují. Každý hinduista se proto zabíjení krav vyhýbá, ať je to kdokoliv.“
Text 160:
„Ve Védách a Puránách jsou dána nařízení, která říkají, že živou bytost můžeme zabít za účelem experimentu, dokážeme-li ji zase oživit.“
Text 161:
„Velcí mudrci proto někdy zabíjeli staré krávy a pronášením védských manter je v zájmu dokonalosti přiváděli zpátky k životu.“
Text 162:
„Zabití a znovuoživení takových starých a churavých krav vlastně nebylo zabití, ale velice prospěšný skutek.“
Text 163:
„Dříve žili mocní brāhmaṇové, kteří mohli takové pokusy za použití védských manter provádět, ale nyní vlivem Kali-yugy brāhmaṇové už tak mocní nejsou. Zabíjení krav a býků pro jejich znovuoživení je proto zakázané.“
Text 164:
„,V tomto věku Kali je zakázáno pět činností: oběť koně, oběť krávy, přijetí stavu odříkání, obětování masa předkům a početí dětí s bratrovou manželkou.̀“
Text 165:
„Jelikož vy muslimové nedokážete přivést zabité krávy zpět k životu, nesete za jejich zabíjení zodpovědnost. Jdete proto do pekla a neexistuje způsob, jak byste mohli být osvobozeni.“
Text 166:
„Ti, kdo zabíjejí krávy, jsou odsouzeni hnít v pekelných životních podmínkách tolik tisíc let, kolik má kráva chlupů na těle.“
Text 167:
„Ve vašich písmech je mnoho chyb a klamných představ. Jejich sestavitelé neznali podstatu poznání, a tak uvedli přikázání, která jsou v rozporu s rozumem a nemohou obstát.“
Text 168:
Když Kází vyslechl tyto výroky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, byl ohromen a došla mu slova. Po řádném uvážení přijal porážku a promluvil následovně.
Text 169:
„Můj drahý Nimāi Paṇḍite, vše, co jsi řekl, je pravda. Naše písma se vyvinula teprve nedávno a nejsou ani logická, ani filosofická.“
Text 170:
„Vím sice, že naše písma jsou plná výplodů představivosti a chybných myšlenek, ale protože jsem muslim, kvůli své společnosti je přijímám, přestože nejsou dostatečně podložená.“
Text 171:
Kází učinil závěr: „Úvahy a argumenty v písmech pojídačů masa nejsou příliš rozumné.“ Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, usmál se a zeptal se ho dále.
Text 172:
„Můj drahý strýčku, rád bych se tě zeptal na další věc. Řekni Mi prosím pravdu a nesnaž se Mne podvést.“
Text 173:
„Ve tvém městě se neustále zpívá svaté jméno a hlasitá hudba, zpěv a tanec nikdy nekončí.“
Text 174:
„Jako muslimský starosta máš právo se postavit proti provádění hinduistických obřadů, ale ty je nyní nezakazuješ. Nechápu proč.“
Text 175:
Kází řekl: „Každý Ti říká Gaurahari, chtěl bych Tě také oslovit tímto jménem.“
Text 176:
„Prosím slyš, ó Gaurahari! Půjdeš-li se mnou do ústraní, vysvětlím Ti tam, jaký to má důvod.“
Text 177:
Pán odpověděl: „Všichni tito lidé jsou Mými důvěrnými společníky, takže můžeš hovořit zcela otevřeně. Nemusíš z nich mít strach.“
Text 178 - 179:
Kází řekl: „Když jsem přišel do domu hinduistů, rozbil buben a zakázal společné zpívání, té noci se mi ve snu zjevil hrůzostrašný, hlasitě řvoucí lev s lidským tělem a lví tváří.“
Text 180:
„Ve spánku mi skočil na hruď, hrozivě se smál a skřípal zuby.“
Text 181:
„Položil mi na hruď své drápy a vážným hlasem řekl: ,Teď ti roztrhnu hruď vejpůl za to, že jsi rozbil ten buben!̀“
Text 182:
„,Zakázal jsi společné zpívání Mých jmen, a proto Tě musím zničit!̀ Hrozně jsem se Ho bál, a tak jsem zavřel oči a třásl se strachy.“
Text 183:
„Když ten lev viděl, jak jsem vyděšený, řekl: ,Porazil jsem tě jen proto, abych ti dal za vyučenou, ale musím k tobě být milostivý.̀“
Text 184:
„,Protože jsi toho dne nenapáchal příliš velkou škodu, odpustil jsem ti a nepřipravím tě o život.̀“
Text 185:
„,Jestli však něco takového uděláš ještě jednou, nebudu to tolerovat. Zabiju tě i s celou tvojí rodinou a všemi pojídači masa.̀“
Text 186:
„Když to lev dořekl, zmizel, ale já jsem z Něho měl velký strach. Jen se podívej, jaké mám na hrudi škrábance od Jeho drápů!“
Text 187:
Jakmile Kází dovyprávěl, ukázal svou hruď. Všichni, kdo tam byli, ho slyšeli a viděli i škrábance, a tak tomu úžasnému příběhu uvěřili.
Text 188:
Kází pokračoval: „Nikomu jsem o tom neřekl, ale toho dne mne přišel navštívit jeden z mých služebníků.“
Text 189:
„Přišel ke mně a řekl: ,Když jsem šel, abych zastavil společné zpívání, vyšlehly mi najednou do tváře plameny.̀“
Text 190:
„,Shořel mi celý plnovous a na tvářích jsem měl puchýře.̀ Každý sluha, který tam šel, líčil to samé.“
Text 191:
„Když jsem to viděl, měl jsem hrozný strach. Řekl jsem jim, aby už společnému zpívání nebránili a raději seděli doma.“
Text 192:
„Jakmile se pojídači masa doslechli, že bude ve městě probíhat ničím nerušené společné zpívání, přišli si všichni stěžovat.“
Text 193:
„,Náboženství hinduistů se tu neomezeně rozmáhá. Neustále se tu ozývá volání Hari! Hari! Nic jiného neslyšíme.̀“
Text 194:
„Jeden pojídač masa řekl: ,Hinduisté opakují Kṛṣṇa, Kṛṣṇa, smějí se, pláčou, tančí, zpívají, válejí se po zemi a potírají si těla prachem.̀“
Text 195:
„,Hinduisté křičí Hari, Hari a dělají velký rámus. Pokud to uslyší král (pātasāha), zajisté tě potrestá.̀“
Text 196:
„Já jsem se těch yavanů potom zeptal: ,Vím, že ti hinduisté mají ve zvyku pronášet Hari, Hari.“̀
Text 197:
„,Oni pronášejí Hari, protože je to jméno jejich Boha. Vy jste ale muslimové, pojídači masa. Proč tedy vy pronášíte jméno hinduistického Boha?̀“
Text 198:
„Jeden pojídač masa řekl: ,Někdy si hinduisty dobírám. Někteří z nich se jmenují Kṛṣṇadāsa a někteří Rāmadāsa.̀“
Text 199:
„,Někteří z nich mají jméno Haridāsa. Neustále volají Hari, Hari, a tak jsem si myslel, že by chtěli někomu vykrást dům.̀“
Text 200:
„,Od té doby můj jazyk také stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dělat.̀“
Text 201 - 202:
„Další pojídač masa řekl: ,Pane, prosím poslouchejte. Od toho dne, kdy jsem si z některých hinduistů takto tropil žerty, můj jazyk opakuje Hare Kṛṣṇa mantru a nemůže s tím přestat. Nevím, jaké mystické mantry a bylinné lektvary ti hinduisté znají.̀“
Text 203:
„Když jsem to vše vyslechl, poslal jsem všechny mlecchy domů. Tehdy za mnou přišlo pět až sedm nevěřících hinduistů.“
Text 204:
„Tito hinduisté za mnou přišli a stěžovali si: ,Nimāi Paṇḍita porušil hinduistické náboženské zásady. Zavedl saṅkīrtan, o kterém jsme nikdy z žádného písma neslyšeli.̀“
Text 205:
„,Když jsme celou noc vzhůru, abychom prováděli náboženské obřady pro uctívání Maṅgalacaṇḍī a Viṣahari, pak jsou hra na hudební nástroje, tanec a zpěv rozhodně správné zvyky.̀“
Text 206:
„,Nimāi Paṇḍita byl dřív hodný chlapec, ale od té doby, co se vrátil z Gaji, se chová úplně jinak.̀“
Text 207:
„,Teď hlasitě zpívá různé písně, tleská, hraje na bubny a činelky, a tak dělá rámus, ze kterého nám zaléhá v uších.̀“
Text 208:
„,Nevíme, co jí, že Ho to přivádí k takovému šílenství. Tančí, zpívá, někdy se směje, pláče, padá, skáče do výšky a válí se po zemi.̀“
Text 209:
„,Všechny lidi už málem pobláznil svým neustálým společným zpíváním. V noci nemůžeme vůbec spát a jsme stále vzhůru.̀“
Text 210:
„,Nyní se vzdal svého vlastního jména Nimāi a představuje se pod jménem Gaurahari. Zkazil hinduistické náboženské zásady a zavedl bezbožnost.̀“
Text 211:
„,Nyní Hare Kṛṣṇa mahā-mantru znovu a znovu zpívají nižší třídy lidí. Za tuto hříšnou činnost se celé město Navadvíp vylidní.̀“
Text 212:
„,Podle hinduistických písem je jméno Boha nejmocnější mantrou. Slyší-li však zpěv tohoto jména každý, moc mantry se vytratí.“
Text 213:
„,Pane, ty jsi vládce tohoto města. Ať hinduista, nebo muslim, každý je pod tvou ochranou. Zavolej proto Nimāie Paṇḍita a přinuť Ho prosím opustit město.̀“
Text 214:
„Vyslechl jsem si jejich stížnosti a sladkými slovy jsem jim řekl: ,Jděte prosím domů a spolehněte se na to, že Nimāiovi Paṇḍitovi nedovolím, aby pokračoval se svým hnutím Hare Kṛṣṇa.̀“
Text 215:
„Vím, že Nārāyaṇa je Nejvyšším Bohem hinduistů, a myslím si, že Ty jsi ten samý Nārāyaṇa. Tak to cítím ve své mysli.“
Text 216:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel Kázího tak hezky mluvit, dotkl se ho a s úsměvem promluvil následovně.
Text 217:
„To, že jsi svými ústy pronášel svaté jméno Kṛṣṇy, učinilo hotový zázrak – odstranilo to následky za všechny tvoje hříšné činnosti. Nyní jsi úplně čistý.“
Text 218:
„Jelikož jsi vyslovoval tři svatá jména Pána: ,Harì, ,Kṛṣṇà a ,Nārāyaṇà, jsi nepochybně ten nejpožehnanější a nejzbožnější člověk.“
Text 219:
Když to Kází uslyšel, z očí mu vytryskly slzy. Okamžitě se dotkl Pánových lotosových nohou a pronesl následující sladká slova.
Text 220:
„Pouze díky Tvé milosti jsem zanechal svých nekalých úmyslů. Požehnej mi prosím, aby moje oddanost byla vždy upřená na Tebe.“
Text 221:
Pán řekl: „Chtěl bych tě poprosit o jednu laskavost jako milodar. Musíš zaručit, že se toto saṅkīrtanové hnutí nebude setkávat s odporem, alespoň v okrese Nadia.“
Text 222:
Kází řekl: „Varuji všechny potomky, kteří se narodí v mém rodě, aby se neopovážili klást odpor saṅkīrtanovému hnutí.“
Text 223:
Jakmile to Pán uslyšel, se zpěvem „Hari! Hari!“ vstal. Všichni ostatní vaiṣṇavové Ho následovali, také vstali a také zpívali svaté jméno.
Text 224:
Śrī Caitanya Mahāprabhu šel zpět, aby pokračoval v kīrtanu, a Kází šel s velkou radostí s Ním.
Text 225:
Pán Kázího požádal, aby šel zpátky domů. Potom se syn matky Śacī, neustále tančící, vrátil do svého vlastního domu.
Text 226:
To je příběh o Kázím a o tom, jak obdržel Pánovu milost. Každý, kdo ho poslouchá, je také osvobozen od všech přestupků.
Text 227:
Jednoho dne dva bratři – Pán Nityānanda Prabhu a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu – tančili v posvěceném domě Śrīvāse Ṭhākura.
Text 228:
Tehdy tam došlo k neštěstí – zemřel syn Śrīvāse Ṭhākura. Śrīvāsa Ṭhākura však vůbec nebyl zarmoucený.
Text 229:
Śrī Caitanya Mahāprabhu přiměl mrtvého syna, aby hovořil o poznání, a potom se oba bratři osobně stali syny Śrīvāse Ṭhākura.
Text 230:
Pán pak všem svým oddaným laskavě požehnal. Nārāyaṇī prokázal zvláštní úctu tím, že jí dal zbytky svého jídla.
Text 231:
Jeden krejčí byl pojídač masa, ale šil šaty pro Śrīvāse Ṭhākura. Pán k němu tedy byl milostivý a ukázal mu svoji vlastní podobu.
Text 232:
Se slovy „Viděl jsem! Viděl jsem!“ tančil krejčí jako šílený v láskyplné extázi, a tak se stal prvotřídním vaiṣṇavou.
Text 233:
Pán v extázi požádal Śrīvāse Ṭhākura, aby Mu podal Jeho flétnu, ale Śrīvāsa Ṭhākura odpověděl: „Tvoji flétnu ukradly gopī.“
Text 234:
Když Pán uslyšel tuto odpověď, v extázi říkal: „Mluv dál! Mluv dál!“ Śrīvāsa Ṭhākura tedy popisoval transcendentální nálady zábav ve Šrí Vrindávanu.
Text 235:
Śrīvāsa Ṭhākura nejdříve popsal transcendentální sladkost vrindávanských zábav. Když to Pán poslouchal, cítil v srdci velkou a stále rostoucí blaženost.
Text 236:
Pán ho potom opakovaně žádal: „Říkej víc! Říkej víc!“ Śrīvāsa Ṭhākura tedy znovu a znovu popisoval vrindávanské zábavy a velmi barvitě je rozváděl.
Text 237:
Śrīvāsa Ṭhākura obšírně vyložil, jak byly gopī zvukem Kṛṣṇovy flétny přitahovány do vrindávanských lesů a jak se v lese společně toulaly.
Text 238:
Śrīvāsa Paṇḍita vyprávěl veškeré zábavy, jež se tam odehrávají v průběhu šesti ročních období. Popsal pití medu, slavnost tance rāsa, koupání v Jamuně a další takové události.
Text 239:
Pán s velkou radostí naslouchal, a když řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“, Śrīvāsa Ṭhākura popsal tanec rāsa, který oplývá transcendentálními náladami.
Text 240:
Jak tak Pán opakovaně prosil a Śrīvāsa Ṭhākura hovořil, přišlo ráno. Pán Śrīvāse Ṭhākura obejmul, a tím ho uspokojil.
Text 241:
Poté se v domě Śrī Candraśekhary Ācāryi hrály divadelní hry o Kṛṣṇových zábavách. Pán osobně hrál roli Rukmiṇī, Kṛṣṇovy nejpřednější královny.
Text 242:
Někdy hrál Pán roli bohyně Durgy, Lakṣmī (bohyně štěstí) či hlavní energie Yogamāyi. Seděl na lůžku a rozdával lásku k Bohu všem oddaným, kteří tam byli.
Text 243:
Jednoho dne, když Śrī Caitanya Mahāprabhu ukončil svůj tanec, přišla žena nějakého brāhmaṇy a uchopila Pánovy lotosové nohy.
Text 244:
Když znovu a znovu brala prach z Jeho lotosových nohou, Pána to nesmírně zarmoutilo.
Text 245:
Pán se okamžitě rozběhl k řece Ganze a skočil do ní, aby smyl hříšné činnosti té ženy. Pán Nityānanda a Haridāsa Ṭhākura Ho chytili a vytáhli z vody.
Text 246:
Té noci zůstal Pán v domě Vijayi Ācāryi. Ráno pak vzal všechny své oddané a vrátil se domů.
Text 247:
Jednoho dne Pán seděl ve svém domě v extázi gopī a rozmrzelý z odloučení volal: „Gopī! Gopī!“
Text 248:
Jeden ze studentů přišel navštívit Pána a divil se, že Pán opakuje „Gopī! Gopī!“ Promluvil tedy následovně.
Text 249:
„Proč místo svatého jména Pána Kṛṣṇy, které je tak slavné, zpíváš ,gopī, gopī̀? Jaký zbožný výsledek Ti takové zpívání přinese?“
Text 250:
Když Pán slyšel, co ten hloupý student říká, velice se rozzlobil a všelicos Pánu Kṛṣṇovi vytýkal. Popadl hůl a vstal, aby studenta uhodil.
Text 251:
Student ze strachu utekl a Pán běžel za ním. Oddaným se však nějak podařilo Pána zadržet.
Text 252:
Oddaní Pána uklidnili a přivedli Ho domů. Student utekl do společnosti dalších studentů.
Text 253:
Brāhmaṇský student utekl na místo, kde společně studovalo tisíc studentů. Tam jim celou událost popsal.
Text 254:
Když studenti slyšeli, k čemu došlo, všechny to rozzlobilo a společně Pána kritizovali.
Text 255:
Obviňovali Ho: „Nimāi Paṇḍita narušil pořádek v celé zemi. Chce uhodit kastovního brāhmaṇu a neobává se ani náboženských zásad.“
Text 256:
„Jestli udělá ještě jednou něco tak surového, tak Ho také zbijeme. Co je to za důležitého člověka, aby nás takto omezoval?“
Text 257:
Když se tak všichni studenti dohodli a kritizovali Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jejich inteligence se zkazila. Přestože byli učenci, podstata poznání se u nich kvůli tomuto přestupku neprojevila.
Text 258:
Namyšlení studenti však nezačali být pokorní. Naopak, mluvili o té události všude, kde se dalo, vysmívali se Pánu a pomlouvali Ho.
Text 259:
Śrī Caitanya Mahāprabhu je vševědoucí, a tak věděl, jak tito studenti poklesli. Seděl tedy doma a přemýšlel, jak je zachránit.
Text 260:
Pán uvažoval takto: „Všichni takzvaní profesoři a vědci i se svými studenty obvykle následují usměrňující zásady náboženství, plodonosného jednání a askeze, ale zároveň jsou to rouhači a ničemové.“
Text 261:
„Pokud je nepřiměji k přijetí oddané služby, sami toho kvůli svým pomluvám nebudou schopni.“
Text 262:
„Přišel jsem, abych všechny tyto pokleslé duše osvobodil, ale nyní se stal pravý opak. Jak ty darebáky osvobodit? Jak jim prospět?“
Text 263:
„Když se Mi tito darebáci budou klanět, budou tím odstraněny následky jejich hříšných činností a pak, když je k tomu povedu, přijmou oddanou službu.
Text 264:
„Určitě musím osvobodit všechny tyto pokleslé duše, které Mě pomlouvají a neklaní se Mi.“
Text 265:
„Přijmu sannyās, protože pak Mě lidé budou považovat za příslušníka stavu odříkání a budou se Mi klanět.“
Text 266:
„To, že se budou klanět, je zbaví všech následků za přestupky, a potom se Mojí milostí v jejich čistých srdcích probudí oddaná služba (bhakti).“
Text 267:
„Všichni nevěřící darebáci na světě mohou takto získat osvobození. Jiná možnost není. To je podstata této úvahy.“
Text 268:
Poté, co Pán dospěl k tomuto pevnému rozhodnutí, žil dál ve svém domě. Mezitím do města Nadie přišel Keśava Bhāratī.
Text 269:
Pán se mu uctivě poklonil, pozval jej do svého domu a bohatě ho pohostil. Potom mu předložil svoji žádost.
Text 270:
„Pane, ty jsi přímo Nārāyaṇa. Buď ke Mně proto prosím milostivý a vysvoboď Mě z tohoto hmotného otroctví.“
Text 271:
Keśava Bhāratī Pánovi odpověděl: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše. Já musím udělat, cokoliv si přeješ, protože na Tobě nejsem nezávislý.“
Text 272:
Po těchto slovech se duchovní mistr Keśava Bhāratī vrátil zpátky do své vesnice Katoji. Pán Caitanya Mahāprabhu tam také šel a přijal stav odříkání (sannyās).
Text 273:
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, šly s ním tři osoby, které se staraly o vše potřebné. Byli to Nityānanda Prabhu, Candraśekhara Ācārya a Mukunda Datta.
Text 274:
Tak jsem shrnul události ādi-līly. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura je popsal obšírně (ve své Caitanya-bhāgavatě).
Text 275:
Ta samá Nejvyšší Osobnost Božství, která se zjevila jako syn matky Yaśody, se nyní zjevila jako syn matky Śacī a vychutnává čtyři druhy jednání s oddaností.
Text 276:
Aby vychutnal nálady milostného vztahu Śrīmatī Rādhārāṇī s Kṛṣṇou a aby pochopil množství blaženosti v Kṛṣṇovi, přijal samotný Kṛṣṇa v podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua náladu Rādhārāṇī.
Text 277:
Pán Caitanya Mahāprabhu přijal náladu gopī, pro které je Vrajendranandana, Śrī Kṛṣṇa, jejich milencem.
Text 278:
Je jasně dokázáno, že extatická láska gopī se může projevit pouze před Kṛṣṇou a nikým jiným.
Text 279:
Ten má namodralou barvu pleti, na hlavě paví pero, girlandu z guñjí a ozdoby, jaké nosí pasáčci krav. Jeho tělo je prohnuté ve třech místech a u úst si drží flétnu.
Text 280:
Když se Pán Kṛṣṇa vzdá této své původní podoby a přijme jinou podobu Viṣṇua, nemůže Jeho přítomnost v gopīch probudit extatickou náladu.
Text 281:
„Jednou se Pán Śrī Kṛṣṇa z žertu projevil jako Nārāyaṇa se čtyřmi dokonalými pažemi a překrásnou podobou. Když však gopī spatřily tuto vznešenou podobu, jejich extatické pocity byly ochromeny. Ani vzdělaný člověk proto nemůže pochopit extatické pocity gopī, které jsou pevně upřené na původní podobu Pána Kṛṣṇy jako syna Nandy Mahārāje. Tyto úžasné pocity gopī v extatické parama-rase s Kṛṣṇou představují největší tajemství duchovního života.“
Text 282:
Na jaře, při tanci rāsa, Kṛṣṇa najednou zmizel ze scény, čímž naznačil, že chce být se Śrīmatī Rādhārāṇī o samotě.
Text 283:
Kṛṣṇa seděl na odlehlém místě v křoví a čekal, až okolo půjde Śrīmatī Rādhārāṇī. Mezitím tam však přišly gopī jako šik vojáků.
Text 284:
„Jen se podívejte!“ řekly gopī, když z dálky spatřily Kṛṣṇu, „támhle v křoví je Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje.“
Text 285:
Jakmile Kṛṣṇa uviděl všechny gopī, přemohly Ho emoce. Nedokázal se schovat a ze strachu znehybněl.
Text 286:
Kṛṣṇa tam zůstal sedět a přijal podobu čtyřrukého Nārāyaṇa. Když tam všechny gopī přišly, podívaly se na Něho a promluvily takto.
Text 287:
„To není Kṛṣṇa! To je Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa.“ Když to řekly, poklonily se a přednesly následující uctivé modlitby.
Text 288:
„Ó Pane Nārāyaṇe, s úctou se Ti klaníme. Buď k nám prosím milostivý, dej nám společnost Kṛṣṇy, a odstraň tak náš nářek.“
Text 289:
Poté, co gopī takto promluvily, poklonily se a odešly. Potom se před Pánem Kṛṣṇou objevila Śrīmatī Rādhārāṇī.
Text 290:
Když Pán Kṛṣṇa uviděl Rādhārāṇī, chtěl Ji poškádlit tím, že si ponechá čtyřrukou podobu.
Text 291:
Před Śrīmatī Rādhārāṇī však musel Śrī Kṛṣṇa ty další dvě paže skrýt. Snažil se, co Mu síly stačily, aby si před Ní své čtyři ruce udržel, ale vůbec Mu to nešlo.
Text 292:
Vliv čisté extáze Śrīmatī Rādhārāṇī je tak nepochopitelně veliký, že donutil Kṛṣṇu vrátit se do své původní dvouruké podoby.
Text 293:
„Před tancem rāsa se Pán Kṛṣṇa jen tak pro zábavu schoval v houštině. Když tam přišly gopī s očima připomínajícíma oči laní, svojí bystrou inteligencí projevil překrásnou čtyřrukou podobu, aby se skryl. Jakmile tam však přišla Śrīmatī Rādhārāṇī, Kṛṣṇa v Její přítomnosti nebyl schopen si své čtyři ruce udržet. Tak úžasná je sláva Její lásky.“
Text 294:
Otec Nanda, král Vradžabhúmi, je nyní Jagannātha Miśra, otec Caitanyi Mahāprabhua, a matka Yaśodā, královna Vradžabhúmi, je nyní Śacīdevī, matka Pána Caitanyi.
Text 295:
Ten, jenž byl dříve synem Nandy Mahārāje, je nyní Śrī Caitanya Mahāprabhu a ten, který byl dříve Kṛṣṇovým bratrem Baladevou, je nyní Nityānanda Prabhu, bratr Pána Caitanyi.
Text 296:
Śrī Nityānanda Prabhu vždy pociťuje extatické emoce rodičovství, služebnictví a přátelství. Takto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi neustále asistuje.
Text 297:
Śrī Nityānanda Prabhu zaplavil celý svět rozdáváním transcendentální láskyplné služby. Jeho povahu a činnosti nikdo nechápe.
Text 298:
Śrīla Advaita Ācārya Prabhu se zjevil jako inkarnace oddaného. Je ve stejné kategorii jako Kṛṣṇa, ale do tohoto světa sestoupil, aby šířil oddanou službu.
Text 299:
Jeho přirozené emoce byly vždy na úrovni přátelství a služby, ale Pán se k Němu někdy choval jako ke svému duchovnímu mistrovi.
Text 300:
Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem mají svoje vlastní emotivní nálady, ve kterých Pánu slouží.
Text 301:
Všichni osobní společníci, jako jsou Gadādhara, Svarūpa Dāmodara, Rāmānanda Rāya a šest Gosvāmīch (v čele s Rūpou Gosvāmīm), mají příslušné transcendentální nálady. Pán se tak podrobuje různým postavením v různých transcendentálních náladách.
Text 302:
V kṛṣṇa-līle je Pánova pleť načernalá. U svých úst drží flétnu a užívá si jako pasáček krav. Nyní se ta samá osoba zjevila se světlou pletí a někdy jedná jako brāhmaṇa a někdy přijímá stav odříkání.
Text 303:
A jelikož samotný Pán přijal emocionální extázi gopī, oslovuje nyní syna Nandy Mahārāje: „Ó Pane Mého života! Ó Můj drahý manželi!“
Text 304:
Je Kṛṣṇa, ale přijal náladu gopī. Jak je to možné? To je Pánova nepochopitelná povaha, které je velmi těžké porozumět.
Text 305:
Rozpory v povaze Pána Caitanyi nelze pochopit pomocí světské logiky a argumentů. Nikdo by tedy o těchto věcech neměl pochybovat. Měli bychom se jen snažit porozumět nepochopitelné energii Kṛṣṇy, protože jinak nelze chápat, jak mohou takové protiklady existovat.
Text 306:
Zábavy Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua jsou nepochopitelné a úžasné. Jeho extáze je úžasná, Jeho vlastnosti jsou úžasné i Jeho chování je úžasné.
Text 307:
Ten, kdo to nepřijímá, protože lpí na světských argumentech, se bude vařit v pekle zvaném Kumbhīpāka. Nikdy se nebude moci vysvobodit.
Text 308:
„Vše, co je transcendentální vůči hmotné přírodě, je označováno jako nepochopitelné, kdežto všechny argumenty jsou světské. A jelikož se světské argumenty nemohou transcendentálních témat ani dotknout, nikdo by se neměl snažit pochopit transcendentální témata pomocí světských argumentů.“
Text 309:
Pouze ten, kdo má naprostou víru v tyto podivuhodné zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua, se může přiblížit k Jeho lotosovým nohám.
Text 310:
V tomto pojednání jsem vysvětlil podstatu závěrů o oddanosti. Každý, kdo mu naslouchá, rozvine ryzí oddanou službu Pánu.
Text 311:
Když znovu zopakuji to, co je již zapsáno, budu moci vychutnat obsah tohoto písma.
Text 312:
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu můžeme vidět, jak to dělá jeho autor, Śrī Vyāsadeva. Když ukončí vyprávění, znovu a znovu ho opakuje.
Text 313:
Připomenu proto kapitoly Ādi-līly. V první kapitole jsem složil poklony duchovnímu mistrovi, protože to je začátek veškerého příznivého psaní.
Text 314:
Druhá kapitola vysvětluje pravdu o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. On je Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, syn Mahārāje Nandy.
Text 315:
Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu, který je samotný Kṛṣṇa, se nyní zjevil jako syn matky Śacī. Třetí kapitola popisuje obecný důvod Jeho zjevení.
Text 316:
Třetí kapitola zvláště popisuje rozdávání lásky k Bohu. Popisuje také náboženství pro tento věk, kterým je šíření svatého jména Pána Kṛṣṇy a poznání o tom, jak Pána milovat.
Text 317:
Čtvrtá kapitola popisuje hlavní důvod Jeho zjevení, kterým je vychutnávání nálad vlastní transcendentální láskyplné služby a své vlastní sladkosti.
Text 318:
Pátá kapitola popisuje pravdu o Pánu Nityānandovi Prabhuovi, kterým není nikdo jiný než Balarāma, syn Rohiṇī.
Text 319:
Šestá kapitola se zabývá pravdou o Advaitovi Ācāryovi. Ten je inkarnací Mahā-Viṣṇua.
Text 320:
Sedmá kapitola popisuje Pañca-tattvu – Śrī Caitanyu, Prabhua Nityānandu, Śrī Advaitu, Gadādhara a Śrīvāse. Ti všichni se spojili, aby všude rozdávali lásku k Bohu.
Text 321:
Osmá kapitola uvádí důvod vyprávění zábav Pána Caitanyi. Popisuje také velikost svatého jména Pána Kṛṣṇy.
Text 322:
Devátá kapitola popisuje strom přání oddané služby. Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu byl zahradníkem, který ho zasadil.
Text 323:
Desátá kapitola popisuje velké i menší větve hlavního kmene a rozdávání jejich plodů.
Text 324:
Jedenáctá kapitola popisuje větev nazvanou Śrī Nityānanda Prabhu a dvanáctá kapitola popisuje větev zvanou Śrī Advaita Prabhu.
Text 325:
Třináctá kapitola popisuje zrození Śrī Caitanyi Mahāprabhua, které se událo za zpěvu svatého jména Kṛṣṇy.
Text 326:
Čtrnáctá kapitola přináší některé popisy Pánových dětských zábav. Patnáctá kapitola stručně popisuje Pánovy chlapecké zábavy.
Text 327:
V šestnácté kapitole jsem se dotkl zábav ve věku kaiśora (předcházejícímu mládí). V sedmnácté kapitole jsem zvláště popsal Jeho mladické zábavy.
Text 328:
V prvním zpěvu známém jako Ādi-līla se tedy nachází sedmnáct různých témat. Dvanáct z nich tvoří úvod tohoto písma.
Text 329:
Po úvodních kapitolách jsem v dalších pěti popsal pět transcendentálních nálad. Popsal jsem je spíše velmi stručně než obšírně.
Text 330:
Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura na základě příkazu a moci Śrī Nityānandy Prabhua podrobně popsal ve své Caitanya-maṅgale vše, co jsem nepopsal já.
Text 331:
Zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou podivuhodné a neomezené. Dokonce ani osobnosti jako Pán Brahmā, Pán Śiva a Śeṣa-nāga se nemohou dobrat jejich konce.
Text 332:
Každý, kdo vypráví nebo poslouchá kteroukoliv část tohoto obsáhlého pojednání, velice brzy získá bezpříčinnou milost Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua.
Text 333:
(Zde autor znovu popisuje Pañca-tattvu.) Śrī Kṛṣṇa Caitanya, Prabhu Nityānanda, Śrī Advaita, Gadādhara, Śrīvāsa a všichni oddaní Pána Caitanyi.
Text 334:
S úctou se klaním všem obyvatelům Vrindávanu. S velkou pokorou si přeji položit jejich lotosové nohy na svoji hlavu.
Text 335 - 336:
Chtěl bych na svou hlavu umístit lotosové nohy Gosvāmīch. Jejich jména jsou Śrī Svarūpa Dāmodara, Śrī Rūpa Gosvāmī, Śrī Sanātana Gosvāmī, Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī a Śrī Jīva Gosvāmī. Pokládám si jejich lotosové nohy na hlavu a neustále doufám, že jim budu moci sloužit. Tak já, Kṛṣṇadāsa, kráčím v jejich stopách a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu.