Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 16.108

Verš

bhāgyavanta digvijayī saphala-jīvana
vidyā-bale pāila mahāprabhura caraṇa

Synonyma

bhāgyavanta — velmi požehnaný; dig-vijayī — básnický přeborník; sa-phala — úspěšný; jīvana — život; vidyā-bale — na základě své učenosti; pāila — dostal; mahā-prabhura — Pána Caitanyi Mahāprabhua; caraṇa — lotosové nohy.

Překlad

Tento básnický přeborník byl jistě nesmírně požehnaný. Díky jeho obšírným vědomostem a odbornému vzdělání byl jeho život úspěšný, a tak dospěl do útočiště u Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Význam

Śrī Narottama dāsa Ṭhākura zpíval, že nejlepší kvalifikací pro přijetí útočiště u lotosových nohou Pána Caitanyi je být ten nejpokleslejší, protože Pán přišel osvobodit zvláště pokleslé duše. V tomto věku žije pouze několik málo učenců a téměř každý je pokleslý pojídač masa, opilec a sukničkář nebo hazardér. Takové osoby nejsou nikdy uznávány za učence, přestože tak vystupují. Jelikož tito takzvaní učenci povrchně vidí, že se Caitanya Mahāprabhu sdružuje s pokleslými dušemi, myslí si, že je dobrý pouze pro nižší třídu lidí a že oni sami Ho nepotřebují. Tito učenci se proto k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nepřipojují. Být pyšný na svoji falešnou učenost je tedy překážkou v přijetí hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Zde však máme zvláštní případ, neboť i když byl tento básnický přeborník nesmírně vzdělaným učencem, Pán ho také obdařil svou přízní, protože básník se Mu pokorně odevzdal.