Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 14.32

Verš

māṭira vikāra ghaṭe pāni bhari’ āni
māṭi-piṇḍe dhari yabe, śoṣi’ yāya pāni”

Synonyma

māṭira — hlíny; vikāra — přeměna; ghaṭe — do hliněného hrnce; pāni — vodu; bhari' — když naplním; āni — mohu přinést; māṭi — hlíny; piṇḍe — na hroudě; dhari — držím; yabe — když; śoṣi' — vsakující; yāya — jde; pāni — voda.

Překlad

„V nádobě na vodu, která je také přeměněná hlína, mohu vodu snadno přenášet. Pokud bych ale nalila vodu na hroudu hlíny, vsákla by se a moje námaha by byla zbytečná.“

Význam

I když je Śacīmātā žena, tato jednoduchá filosofie, kterou podává, může porazit māyāvādské filosofy, spekulující o jednotě. Problémem māyāvādské filosofie je, že neuznává různorodost, tak užitečnou pro praktické účely. Śacīmātā uvedla příklad, že hliněný hrnec a hrouda hlíny jsou v podstatě jedno a totéž, ale pro praktické využití je nádoba na vodu užitečná, kdežto hrouda hlíny je k ničemu. Vědci někdy tvrdí, že hmota a duše jsou jedno a totéž a že mezi nimi není rozdíl. Mezi hmotnou a duchovní energií opravdu ve vyšším smyslu rozdíl není, ale člověk by měl mít praktické poznání, že hmota jakožto nižší stav bytí je pro náš duchovní, blažený život neužitečná, kdežto duchovní energie je díky své jemnější povaze plná blaženosti. V této souvislosti uvádí Bhāgavatam příklad, že hlína a oheň jsou v zásadě jedno a totéž. Ze země rostou stromy a z jejich dřeva pochází oheň a dým. Pro ohřátí však potřebujeme oheň, a ne hlínu, dým či dřevo. Pro konečnou realizaci životního cíle nás proto zajímá oheň duše, a ne tupé dřevo či hlína hmoty.