Text 1:

I těžko uskutečnitelné věci se stanou snadnými, pokud člověk tak či onak vzpomíná na Pána Caitanyu Mahāprabhua. Když na Něho ale nemyslí, stanou se i snadné věci těžkými. Tomuto Pánovi Caitanyovi Mahāprabhuovi se uctivě klaním.

Text 2:

Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Prabhuovi a všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3:

Takto jsem v kostce popsal příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který se zjevil jako syn matky Śacī, stejně jako se Kṛṣṇa zjevil jako syn matky Yaśody.

Text 4:

Již jsem stručně chronologicky popsal Jeho zábavu zrození a nyní v krátkosti uvedu přehled Jeho dětských zábav.

Text 5:

S úctou se klaním dětským zábavám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Pán Kṛṣṇa. I když při těchto zábavách připomíná obyčejné dítě, je třeba je chápat jako různé zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 6:

Při svých prvních zábavách se Pán převalil, když ležel v postýlce, a tak rodičům ukázal znaky na svých lotosových nohách.

Text 7:

Jak se Pán snažil chodit, byly v malých otiscích Jeho chodidel vidět osobní znaky Pána Viṣṇua: vlajka, blesk, lastura, disk a ryba.

Text 8:

Když otec a matka viděli všechny tyto znaky, nemohli pochopit, komu otisky patří. Byli ohromeni a nechápali, jak je možné, že se objevily v jejich domě.

Text 9:

Jagannātha Miśra řekl: „Se śālagrāma-śilou je jistě Kṛṣṇa. Přijal podobu dítěte a hraje si v pokoji.“

Text 10:

Zatímco se matka Śacī a Jagannātha Miśra bavili, malý Nimāi se probudil a začal plakat. Matka Śacī si Ho vzala na klín a nechala Ho pít z jejího prsu.

Text 11:

Matka Śacī dítě kojila a přitom si na Jeho lotosových nohách všimla všech těch znaků, které bylo vidět na podlaze v pokoji. Zavolala tedy Jagannātha Miśru.

Text 12:

Když Jagannātha Miśra spatřil úžasné znaky na chodidlech svého syna, velice se zaradoval a v tichosti zavolal Nīlāmbaru Cakravartīho.

Text 13:

Když Nīlāmbara Cakravartí viděl tyto znaky, s úsměvem řekl: „Již dříve jsem toto vše zjistil pomocí astrologického výpočtu a písemně jsem to zaznamenal.“

Text 14:

„Existuje třicet dva znaků poukazujících na velkou osobnost, a ty všechny vidím na těle tohoto dítěte.“

Text 15:

„,Vznešená osobnost má třicet dva tělesných znaků: pět částí jejího těla je velkých, pět jemných, sedm načervenalých, šest výrazných, tři malé, tři široké a tři hluboké.̀“

Text 16:

„Toto dítě nese na dlaních a chodidlech všechny znaky Pána Nārāyaṇa. Dokáže osvobodit všechny tři světy.“

Text 17:

„Toto dítě bude kázat vaiṣṇavskou nauku a osvobodí rody obou svých rodičů.“

Text 18:

„Navrhuji provést obřad pojmenování dítěte. Měli bychom uspořádat slavnost a pozvat brāhmaṇy, protože dnešní den je velice příznivý.“

Text 19:

„V budoucnu bude toto dítě ochraňovat a udržovat celý svět, a proto by se Mu mělo říkat Viśvambhara.“

Text 20:

Když Śacīmātā a Jagannātha Miśra uslyšeli předpověď Nīlāmbary Cakravartīho, s velkou radostí uspořádali slavnost pojmenování dítěte a pozvali na ni všechny brāhmaṇy i s jejich manželkami.

Text 21:

Po určité době začal Pán lézt po kolenou a způsoboval, že byly k vidění různé úžasné věci.

Text 22:

Pod záminkou pláče přiměl Pán všechny ženy zpívat svatá jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Když zpívaly, Pán se smál.

Text 23:

Po nějakém čase začal Pán pohybovat nohama a chodit. Ve společnosti ostatních dětí pak předváděl různé hry.

Text 24:

Jednoho dne, když si Pán užíval her s dalšími malými dětmi, Mu matka Śacī přinesla mísu plnou pražené rýže a sladkostí a požádala Ho, aby si sedl a snědl to.

Text 25:

Avšak poté, co se vrátila ke svým domácím povinnostem, se dítě schovalo a začalo jíst hlínu.

Text 26:

Jakmile to matka Śacī uviděla, přispěchala zpátky a volala „Co to děláš! Co to děláš!“ Chvatně Mu vzala hlínu z rukou a zeptala se Ho, proč ji jí.

Text 27:

Dítě matce s pláčem odpovědělo: „Proč se zlobíš? Vždyť jsi Mi sama dala jíst hlínu, tak co jsem udělal špatného?“

Text 28:

„Pražená rýže, sladkosti i všechna ostatní jídla nejsou nic jiného než přeměněná hlína. Tohle je hlína a tamto je také hlína. Zamysli se nad tím, prosím. Jaký je v tom rozdíl?“

Text 29:

„Toto tělo je přeměněná hlína a jídlo také. Zvaž to, prosím. Bezdůvodně Mě tu obviňuješ. Co ti na to mám říct?“

Text 30:

Matka Śacī žasla, že její dítě vykládá māyāvādskou filosofii, a řekla Mu: „Kdo Tě naučil takovou filosofickou spekulaci, která ospravedlňuje jedení hlíny?“

Text 31:

Na tyto māyāvādské myšlenky malého filosofa matka Śacī odpověděla: „Můj milý chlapče, když jíme hlínu přeměněnou v obilí, dává to našemu tělu živiny, a tělo zesílí. Jíme-li však hlínu v její surové podobě, tělo místo toho, aby získávalo živiny, onemocní, a to ho zničí.“

Text 32:

„V nádobě na vodu, která je také přeměněná hlína, mohu vodu snadno přenášet. Pokud bych ale nalila vodu na hroudu hlíny, vsákla by se a moje námaha by byla zbytečná.“

Text 33:

Pán matce odpověděl: „Proč jsi přede Mnou utajovala seberealizaci a neučila jsi Mě tuto praktickou filosofii hned od začátku?“

Text 34:

„Teď, když jsem pochopil tuto filosofii, už hlínu jíst nebudu. Kdykoliv budu mít hlad, budu pít mateřské mléko z tvého prsu.“

Text 35:

Když to Pán dořekl, lehce se usmíval, vylezl matce na klín a sál z jejího prsu.

Text 36:

Takto Pán pod různými záminkami projevil v dětství tolik majestátu, kolik jen bylo možné, a později, potom, co tento majestát ukázal, se skryl.

Text 37:

Jednou přišel brāhmaṇský host a Pán třikrát za sebou snědl jeho jídlo. Pak tohoto brāhmaṇu potají vysvobodil z hmotného zapletení.

Text 38:

V dětství Pána před domem unesli dva zloději. Pán jim však vylezl na ramena, a když si mysleli, že Ho zdárně odnášejí podle svého plánu, aby Ho okradli o ozdoby, Pán je zmátl, a tak místo aby došli do svého domu, vrátili se zpět k domu Jagannātha Miśry.

Text 39:

Na Ekādaśī Pán pod záminkou nemoci požádal o nějaké jídlo z domu Hiraṇyi a Jagadīśe.

Text 40:

Jak je u malých dětí obvyklé, naučil se různým hrám a se svými kamarády chodil do domů přátel v sousedství, kradl tam jejich jídlo a jedl je. Někdy se spolu děti také praly.

Text 41:

Všechny děti si Śacīmatě stěžovaly, že se s nimi Pán pere a že krade u sousedů, a tak někdy svého syna trestala či kárala.

Text 42:

Śacīmātā řekla: „Proč kradeš, co patří druhým? Proč biješ jiné děti? A proč chodíš do domů sousedů? Co Ti doma schází?“

Text 43:

Když takto matka Pána pokárala, šel rozzlobený do místnosti a rozbil všechny hrnce, které tam byly.

Text 44:

Śacīmātā si potom posadila syna na klín a uklidnila Ho. Pán se velice styděl a přiznal svoje provinění.

Text 45:

Jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu jako dítě uhodil svojí jemnou ručičkou matku Śacī, a ta předstírala, že omdlela. Když to Pán viděl, dal se do pláče.

Text 46:

Sousedky Mu řekly: „Drahé dítě, přines odněkud prosím kokosový ořech, a tak se Tvoje matka vyléčí.“

Text 47:

Pán vyšel ven a okamžitě přinesl dva kokosové ořechy. Všechny ženy žasly, když viděly takové podivuhodné věci.

Text 48:

Někdy se Pán chodil koupat s dalšími dětmi do Gangy. Chodila tam také děvčata ze sousedství, aby uctívala různé polobohy.

Text 49:

Když děvčata po koupeli v Ganze začala s uctíváním polobohů, přišel tam Pán a sedl si mezi ně.

Text 50:

Pán řekl dívkám: „Uctívejte Mě a Já vám dám dobré manžely či dobrá požehnání. Ganga i Durgā jsou Moje služebnice. I Pán Śiva je Můj služebník, o jiných polobozích ani nemluvě.“

Text 51:

Aniž by Mu to dívky dovolily, Pán si vzal santálovou pastu a potřel si jí tělo, na krk si pověsil květinové girlandy a sebral a snědl všechny sladkosti, rýži a banány, které dívky obětovaly.

Text 52:

Všechny dívky se na Pána za Jeho chování velice zlobily a řekly Mu: „Drahý Nimāi, v rámci našich vesnických vztahů jsi jako náš bratr.“

Text 53:

„Neměl by ses tedy tak chovat. Neber nám předměty pro uctívání polobohů. Nedělej takové darebnosti.“

Text 54:

Pán jim odpověděl: „Moje milé sestry, všem vám dávám požehnání, že budete mít pohledné manžely.“

Text 55:

„Budou učení, důvtipní a mladí a bude jim patřit velké bohatství a hodně rýže. A nejen to, každá budete mít sedm synů, kteří budou dlouho žít a budou velmi inteligentní.“

Text 56:

Jakmile dívky uslyšely od Śrī Caitanyi Mahāprabhua toto požehnání, byly uvnitř velice šťastné, ale navenek, jak je pro dívky přirozené, Pána pod rouškou hněvu napomínaly.

Text 57:

Když se některé z dívek daly na útěk, Pán za nimi rozhněvaně volal a řekl jim:

Text 58:

„Budete-li lakomé a nedáte-li Mi obětiny, budete mít každá starého manžela s nejméně čtyřmi dalšími manželkami.“

Text 59:

Když dívky slyšely, jak jim Pán Caitanya vyhrožuje kletbou, myslely si, že možná ovládá něco nadpřirozeného nebo je zmocněný polobohy, a bály se, že by Jeho prokletí mohlo být účinné.

Text 60:

Přinesly tedy všechny obětiny před Pána, který je snědl a požehnal dívkám k jejich spokojenosti.

Text 61:

Když se o tomto mazaném jednání Pána s dívkami dozvěděli obyčejní lidé, nepozastavovali se nad ním, ale naopak jim všem udělalo radost.

Text 62:

Jednoho dne přišla na břeh Gangy, aby se v ní vykoupala a uctívala polobohy, dívka jménem Lakṣmī, dcera Vallabhācāryi.

Text 63:

Pán k Lakṣmī přilnul hned, jak ji spatřil, a Lakṣmī při pohledu na Pána cítila v mysli naprostou spokojenost.

Text 64:

Probudila se jejich přirozená láska jeden ke druhému, a přestože byla zastřená dětskými emocemi, bylo zřejmé, že se vzájemně přitahují.

Text 65:

Když viděli jeden druhého, prožívali přirozenou radost, a pod záminkou uctívání polobohů vyjevili svoje pocity.

Text 66:

Pán řekl Lakṣmī: „Jen Mě uctívej, protože Já jsem Nejvyšší Pán. Budeš-li Mě uctívat, získáš požehnání, po kterém toužíš.“

Text 67:

Lakṣmī uposlechla pokynu Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a okamžitě Ho uctila tak, že Jeho tělu obětovala santálovou pastu a květy, ověnčila Ho girlandou z květů mallikā a přednesla modlitby.

Text 68:

Když Ho Lakṣmī uctívala, Pán se začal usmívat. Recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu, čímž přijal rozpoložení, které vyjádřila.

Text 69:

„Moje drahé gopī, přijímám vaši touhu mít Mě za manžela, a tak Mě uctívat. Přeji vám, aby se tato vaše touha vyplnila, protože si to zaslouží.“

Text 70:

Poté, co si Pán Caitanya a Lakṣmī takto vyznali city, vrátili se domů. Kdo může pochopit hluboké zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua?

Text 71:

Když sousedé viděli nezbedné chování Pána Caitanyi, z lásky k Němu si stěžovali Śacīmātě a Jagannāthovi Miśrovi.

Text 72:

Jednoho dne šla matka Śacī chytit svého syna, protože Mu chtěla vyčinit, ale On utekl.

Text 73:

Přestože je Pán udržovatelem celého vesmíru, sedl si jednou do jámy, kam se vyhazují zbytky jídla, na hrnce, které už byly použité k vaření a vyhozené.

Text 74:

Když matka Śacī uviděla svého chlapce sedět na vyhozených hrncích, dala najevo nespokojenost: „Proč se dotýkáš těch nečistých hrnců, na které se nesahá? Teď jsi nečistý. Jdi se vykoupat v Ganze.“

Text 75:

Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, poučil matku o absolutním poznání. Matka nad tím sice žasla, ale přesto Ho donutila jít se vykoupat.

Text 76:

Někdy si matka Śacī lehala se synem do postele a vídala přicházet obyvatele nebes, kteří pak zaplnili celý dům.

Text 77:

Jednou matka Śacī řekla Pánu: „Jdi prosím Tě zavolat otce.“ Když Pán dostal od matky tento pokyn, šel ven, aby otce zavolal.

Text 78:

Jak šlo dítě ven, od Jeho lotosových nohou vycházel zvonivý zvuk nákotníčků. Jeho otec i matka to slyšeli a velice se tomu divili.

Text 79:

Jagannātha Miśra řekl: „To je úžasné. Proč se z holých nožek mého dítěte ozývá zvuk nákotníčků?“

Text 80:

Matka Śacī řekla: „Já jsem viděla další div. Viděla jsem lidi, kteří přicházeli z nebeského království a zaplnili celý dvůr.“

Text 81:

„Vydávali hlasité zvuky, kterým jsem nerozuměla. Řekla bych, že se k někomu modlili.“

Text 82:

Jagannātha Miśra odpověděl: „S tím si nedělej starosti, není třeba se obávat. Hlavně ať se Viśvambharovi vždy dobře daří. To je jediné, co si přeji.“

Text 83:

Jindy zase Jagannātha Miśra viděl nezbednosti svého syna, tak Ho ostře pokáral a potom Ho poučil o slušném chování.

Text 84:

Té noci se Jagannāthovi Miśrovi zdálo, že k němu přišel nějaký brāhmaṇa a rozhněvaně mu řekl:

Text 85:

„Můj drahý Jagannāthe Miśro, ty o svém synovi nic nevíš. Myslíš si, že je to tvůj syn, a proto Ho káráš a trestáš.“

Text 86:

Jagannātha Miśra odpověděl: „Ten chlapec může být polobůh, mystický yogī nebo velký světec, ale na tom nezáleží, protože pro mě je to pouze můj syn.“

Text 87:

„Otec má povinnost vzdělávat syna v náboženství a morálce. Jak se s tím vším seznámí, když Ho to nenaučím?“

Text 88:

Brāhmaṇa odpověděl: „Jaký má tvoje vzdělávání význam, je-li tvůj syn transcendentální mystik s dokonalým poznáním ve svém nitru?“

Text 89:

Jagannātha Miśra odpověděl: „I kdyby můj syn nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nārāyaṇa, přesto je povinností otce svého syna poučit.“

Text 90:

Takto Jagannātha Miśra ve snu hovořil s brāhmaṇou o náboženských zásadách. Jagannātha Miśra však byl pohroužený v ryzí rodičovské náklonnosti a nechtěl znát nic jiného.

Text 91:

Brāhmaṇa, potěšený rozhovorem s Jagannāthem Miśrou, odešel a Jagannātha Miśra se po probuzení ze sna velice divil.

Text 92:

Svůj sen vyprávěl přátelům a příbuzným a všichni jen žasli, když to slyšeli.

Text 93:

Takto Gaurahari prováděl své dětské zábavy a den za dnem zvětšoval blaženost svých rodičů.

Text 94:

Po několika dnech Jagannātha Miśra zahájil základní vzdělání svého syna vykonáním obřadu hāte khaḍi. Pán se za několik málo dní naučil všechna písmena a ligatury.

Text 95:

Toto je chronologický souhrn dětských zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua. Vṛndāvana dāsa Ṭhākura už tyto zábavy obšírně popsal ve své knize Caitanya-bhāgavata.

Text 96:

Proto jsem podal jen stručný přehled. V obavách z opakování jsem toto téma příliš nerozváděl.

Text 97:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.