Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 13.1

Verš

sa prasīdatu caitanya-
devo yasya prasādataḥ
tal-līlā-varṇane yogyaḥ
sadyaḥ syād adhamo ’py ayam

Synonyma

saḥ — On; prasīdatu — nechť požehná; caitanya-devaḥ — Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; yasya — jehož; prasādataḥ — milostí; tat-līlā — Jeho zábavy; varṇane — při popisování; yogyaḥ — schopen; sadyaḥ — okamžitě; syāt — je možné; adhamaḥ — nejpokleslejší; api — i když; ayam — jsem.

Překlad

Toužím po přízni Pána Caitanyi Mahāprabhua, jehož milostí může i pokleslý člověk popisovat zábavy Pána.

Význam

Chce-li někdo popisovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua nebo Pána Śrī Kṛṣṇu, potřebuje k tomu nadpřirozenou schopnost, která je projevem Pánovy milosti. Bez této milosti nemůže nikdo transcendentální literaturu psát. Díky Pánově milosti však může i ten, kdo se pro literární kariéru nehodí, popsat úžasná transcendentální témata. Popisovat Kṛṣṇu může pouze ten, kdo je k tomu zmocněn. Kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana (Cc. Antya 7.11). Nikdo nemůže kázat o Pánovu jménu, slávě, vlastnostech, podobě, doprovodu a podobně, dokud není obdařen Jeho milostí. Závěrem tedy je, že to, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal Śrī Caitanya-caritāmṛtu, poukazuje na zvláštní milost, kterou dostal, i když sám sebe považoval za nejpokleslejšího. Neměli bychom si o něm myslet, že je pokleslý, když to o sobě říká. Naopak, každý, kdo je schopen napsat takovouto transcendentální knihu, je pro nás váženým mistrem.