Text 1:

Toužím po přízni Pána Caitanyi Mahāprabhua, jehož milostí může i pokleslý člověk popisovat zábavy Pána.

Text 2:

Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi!

Text 3:

Sláva Gadādharovi Prabhuovi! Sláva Śrīvāsovi Ṭhākurovi! Sláva Mukundovi Prabhuovi a Vāsudevovi Prabhuovi! Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi!

Text 4:

Sláva Svarūpovi Dāmodarovi a Murārimu Guptovi! Všechny tyto zářící měsíce společně rozptýlily temnotu tohoto hmotného světa.

Text 5:

Sláva měsícům, jimiž jsou oddaní hlavního měsíce, Pána Caitanyacandry! Jejich jasný měsíční svit ozařuje celý vesmír.

Text 6:

Takto jsem přednesl úvod k Caitanya-caritāmṛtě, a nyní v chronologickém pořadí popíši zábavy Caitanyi Mahāprabhua.

Text 7:

Nejprve Pánovy zábavy představím ve stručném přehledu a potom je rozepíši podrobně.

Text 8:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil v Navadvípu a po dobu čtyřiceti osmi let si užíval svých zábav před zraky všech.

Text 9:

V roce 1407 éry Śaka (1486 n.l.) se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zjevil a v roce 1455 (1534 n.l.) z tohoto světa odešel.

Text 10:

Dvacet čtyři let žil Pán Caitanya v gṛhastha-āśramu (jako hospodář) a neustále se věnoval zábavám hnutí Hare Kṛṣṇa.

Text 11:

Po dvaceti čtyřech letech přijal sannyās, stav odříkání, a dalších dvacet čtyři let sídlil v Džagannáth Purí.

Text 12:

Z těchto posledních dvaceti čtyř let strávil prvních šest let na cestách po Indii – někdy po jižní Indii, někdy po Bengálsku a někdy po Vrindávanu.

Text 13:

Zbývajících osmnáct let zůstával nepřetržitě v Džagannáth Purí. Tím, jak zpíval nektaruplnou Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, zaplavil každého láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 14:

Jeho zábavy hospodáře jsou známé jako ādi-līlā neboli počáteční zábavy. Jeho pozdější zábavy jsou známé jako madhya-līlā a antya-līlā, prostřední a závěrečné.

Text 15:

Všechny zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua během Jeho ādi-līly zachytil v podobě souhrnných zápisků Murāri Gupta.

Text 16:

Jeho pozdější zábavy (madhya-līlu a antya-līlu) zaznamenal formou poznámek Jeho sekretář Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, a tak je uchoval jako knihu.

Text 17:

Prohlédnutím a vyslechnutím poznámek těchto dvou velkých osobností může vaiṣṇava, oddaný Pána, poznat tyto zábavy tak, jak následují jedna po druhé.

Text 18:

Pánovy počáteční zábavy se dělí na čtyři období: bālya, paugaṇḍa, kaiśora a yauvana (dětství, rané chlapectví, pozdní chlapectví, mládí).

Text 19:

Uctivě se klaním večeru za úplňku v měsíci Phālguna, příznivému to okamžiku plnému příznivých znamení, během něhož se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zjevil se zpíváním svatého jména, Hare Kṛṣṇa.

Text 20:

Toho večera za úplňku v měsíci Phālguna, kdy se Pán narodil, došlo shodou okolností také k zatmění měsíce.

Text 21:

Všichni s radostí zpívali svaté jméno Pána: „Hari! Hari!“ Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zařídil, aby se nejdříve zjevilo svaté jméno, a potom se zjevil i On sám.

Text 22:

Během svého narození, v dětství, v raném i pozdním chlapectví a také v mládí Pán Caitanya Mahāprabhu pod různými záminkami vedl lidi k tomu, aby zpívali svaté jméno Hariho (Hare Kṛṣṇa mahā-mantru).

Text 23:

Když Pán v dětství plakal, vždy přestal, jakmile uslyšel svatá jména Kṛṣṇy a Hariho.

Text 24:

Všechny ženy, které se přišly na dítě podívat, zpívaly svatá jména „Hari! Hari!“ hned, jak dítě zaplakalo.

Text 25:

Když to ženy viděly, pobavilo je to, smály se a říkaly Pánovi „Gaurahari“. Od té doby je Gaurahari dalším z Jeho jmen.

Text 26:

Jeho dětství trvalo do dne hāte khaḍi, do začátku Jeho vzdělání, a Jeho věk od konce dětství do svatby se nazývá paugaṇḍa.

Text 27:

Po svatbě začalo Jeho mládí, a tehdy každého přiváděl k tomu, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru vždy a všude.

Text 28:

Ve věku paugaṇḍa se stal vážným studentem a také učil žáky. Tak všude vysvětloval svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 29:

Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vyučoval gramatiku (vyākaraṇa) a vysvětloval ji poznámkami, učil své žáky o slávě Pána Kṛṣṇy. Všechna vysvětlení končila u Kṛṣṇy a Jeho žáci je velmi snadno chápali. Jeho vliv byl úžasný.

Text 30:

Když byl Pán Caitanya Mahāprabhu studentem, žádal každého, koho potkal, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Tak zaplavil celé město Navadvíp zpíváním Hare Kṛṣṇa.

Text 31:

Těsně před začátkem svého mládí započal saṅkīrtanové hnutí. Ve dne v noci tančil se svými oddanými v extázi.

Text 32:

Jak Pán chodil a všude vedl kīrtan, saṅkīrtanové hnutí se šířilo z jedné části města do druhé. Tímto způsobem zaplavil celý svět rozdáváním lásky k Bohu.

Text 33:

Pán Caitanya Mahāprabhu žil v oblasti Navadvípu dvacet čtyři let. Každého tam přiměl zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a tak se pohroužit do lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 34:

Zbývajících dvacet čtyři let poté, co přijal stav odříkání, pobýval Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými oddanými v Džagannáth Purí.

Text 35:

Šest z těchto dvaceti čtyř let v Níláčale (Džagannáth Purí) neustálým zpíváním a tancováním rozdával lásku k Bohu.

Text 36:

Během těchto šesti let cestoval po celé Indii, od mysu Kumárí po Bengálsko a Vrindávan, a všude tančil, zpíval a dával lásku ke Kṛṣṇovi.

Text 37:

Činnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua při Jeho cestách poté, co přijal sannyās, jsou Jeho hlavní zábavy. Jeho činnosti během zbývajících osmnácti let jsou označovány jako antya-līlā neboli závěrečná část Jeho zábav.

Text 38:

Šest let z těchto osmnácti, kdy žil neustále v Džagannáth Purí, pravidelně pořádal kīrtany a učil všechny oddané milovat Kṛṣṇu prostým zpíváním a tancováním.

Text 39:

Zbývajících dvanáct let neopustil Džagannáth Purí a učil každého vychutnávat transcendentální náladu extáze lásky ke Kṛṣṇovi tak, že ji vychutnával sám.

Text 40:

Pán Caitanya Mahāprabhu ve dne v noci pociťoval odloučení od Kṛṣṇy. Příznaky tohoto odloučení projevoval pláčem a nesouvislou mluvou šílence.

Text 41:

Śrīmatī Rādhārāṇī mluvila nesouvisle při setkání s Uddhavou a Śrī Caitanya Mahāprabhu se ve dne v noci těšil ze stejné extatické mluvy v náladě Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 42:

Pán četl z knih Vidyāpatiho, Jayadevy a Caṇḍīdāse a vychutnával si jejich písně v kruhu svých důvěrných společníků, jako byl Śrī Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī.

Text 43:

Śrī Caitanya Mahāprabhu si vychutnával všechny tyto extatické činnosti v odloučení od Kṛṣṇy, a tak si splnil všechny své touhy.

Text 44:

Zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua jsou nekonečné. Do jaké míry může malá živá bytost tyto transcendentální zábavy popsat?

Text 45:

I kdyby se Śeṣa Nāga Ananta osobně snažil shrnout zábavy Pána Caitanyi do sūter, ani se svými tisíci úst by se nedobral jejich konce.

Text 46:

Oddaní jako Śrī Svarūpa Dāmodara a Murāri Gupta po zralé úvaze zaznamenali všechny hlavní zábavy Pána Caitanyi v podobě poznámek.

Text 47:

Základem této knihy jsou zápisky Śrī Svarūpy Dāmodara a Murāriho Gupty, které obšírně rozepsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura. Podle nich popisuji všechny Pánovy zábavy.

Text 48:

Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura, autorizovaný spisovatel zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, je stejně dobrý jako Śrīla Vyāsadeva. Zapsal tyto zábavy takovým způsobem, aby byly čím dál sladší.

Text 49:

Jelikož se obával, aby jeho kniha nebyla příliš rozsáhlá, nepopsal některé pasáže dopodrobna. Já se nyní pokusím tato místa vyplnit, jak jen to půjde.

Text 50:

Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura skutečně vychutnal transcendentální zábavy Pána Caitanyi. Já se jen snažím žvýkat zbytky jídla, které po sobě zanechal.

Text 51:

Moji drazí oddaní Pána Caitanyi, nyní popíši přehled ādi-līly. Píši o těchto zábavách jen v krátkosti, protože není možné je popsat úplně.

Text 52:

Pán Kṛṣṇa, Vrajendra-kumāra, se po zralé úvaze rozhodl sestoupit na tuto planetu, aby si splnil jistou touhu, kterou měl v mysli.

Text 53:

Pán Kṛṣṇa tedy nejdříve nechal na zem sestoupit rodinu svých předků. Pokusím se je stručně popsat, protože popsat je úplně není možné.

Text 54 - 55:

Nežli se Pán Śrī Kṛṣṇa zjevil jako Pán Caitanya, požádal tyto oddané, aby sestoupili před Ním: Śrī Śacīdevī, Jagannātha Miśru, Mādhavendru Purīho, Keśavu Bhāratīho, Īśvaru Purīho, Advaitu Ācāryu, Śrīvāse Paṇḍita, Ācāryaratnu, Vidyānidhiho a Ṭhākura Haridāse.

Text 56:

Byl mezi nimi také Upendra Miśra, obyvatel Šríhatty, velký oddaný Pána Viṣṇua, učenec, bohatý člověk a sídlo všech dobrých vlastností.

Text 57 - 58:

Upendra Miśra měl sedm svatých a velmi vlivných synů. Jejich jména byla: (1) Kaṁsāri, (2) Paramānanda, (3) Padmanābha, (4) Sarveśvara, (5) Jagannātha, (6) Janārdana a (7) Trailokyanātha. Jagannātha Miśra, pátý syn, se rozhodl žít na břehu Gangy v Nadii.

Text 59:

Jagannātha Miśra byl označován jako Purandara. Stejně jako Nanda Mahārāja a Vasudeva byl oceánem všech dobrých vlastností.

Text 60:

Jeho manželka, Śrīmatī Śacīdevī, byla cnostná žena, naprosto oddaná svému manželovi. Její otec se jmenoval Nīlāmbara a jeho příjmení bylo Cakravartī.

Text 61:

V Rádhadéši, části Bengálska, kde není vidět Gangu, se narodil Nityānanda Prabhu, Gaṅgādāsa Paṇḍita, Murāri Gupta a Mukunda.

Text 62:

Pán Kṛṣṇa, Vrajendra-kumāra, nejprve přiměl nespočet svých oddaných, aby se zjevili, a nakonec se zjevil On sám.

Text 63:

Všichni oddaní z Navadvípu se před zjevením Pána Caitanyi Mahāprabhua scházeli v domě Advaity Ācāryi.

Text 64:

Na těchto setkáních vaiṣṇavů Advaita Ācārya přednášel z Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, ostře odsuzoval cesty filosofické spekulace a ploduchtivého jednání a dokazoval svrchovanou dokonalost oddané služby.

Text 65:

Ve všech zjevených písmech védské kultury je od začátku až do konce vysvětlena oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi. Oddaní Pána Kṛṣṇy proto neuznávají procesy filosofické spekulace, mystické yogy, nadbytečné askeze a takzvaných náboženských obřadů. Jiný proces než oddanou službu nepřijímají.

Text 66:

V domě Advaity Ācāryi se všichni vaiṣṇavové těšili z neustálých rozhovorů o Kṛṣṇovi, neustálého uctívání Kṛṣṇy a neustálého zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Text 67:

Śrī Advaita Ācārya Prabhu však cítil bolest, když viděl všechny lidi bez vědomí Kṛṣṇy, pohroužené pouze v hmotném požitku smyslů.

Text 68:

Když viděl podmínky, v jakých se celý svět nacházel, začal vážně přemýšlet o tom, jak všechny tyto lidi vysvobodit ze spárů māyi.

Text 69:

Śrīla Advaita Ācārya uvažoval: „Jedině když samotný Kṛṣṇa sestoupí, aby šířil oddanou službu, budou moci všichni lidé získat osvobození.“

Text 70:

Po této úvaze Advaita Ācārya složil slib, že přiměje Pána Kṛṣṇu, aby sestoupil, a začal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu lístky tulasī a vodou Gangy.

Text 71:

Hlasitými výkřiky zval Kṛṣṇu, ať se zjeví, a toto opakované naléhání přivábilo Pána, aby sestoupil.

Text 72:

Před narozením Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se z lůna Śacīmāty, manželky Jagannātha Miśry, narodilo osm dcer po sobě. Každá z nich však ihned po narození zemřela.

Text 73:

Jagannātha Miśra se kvůli smrti svých dětí, které umíraly jedno po druhém, velice rmoutil. S touhou mít syna proto uctíval lotosové nohy Pána Viṣṇua.

Text 74:

Potom Jagannātha Miśra získal syna Viśvarūpu, který byl nanejvýš mocný a vysoce kvalifikovaný, neboť byl inkarnací Baladevy.

Text 75:

Baladevova expanze známá v duchovním světě jako Saṅkarṣaṇa je materiální i bezprostřední příčinou hmotného vesmírného projevu.

Text 76:

Gigantická vesmírná podoba se jmenuje Viśvarūpa, inkarnace Mahā-saṅkarṣaṇa. V tomto vesmírném projevu tedy nenacházíme nic jiného než samotného Pána.

Text 77:

„Stejně jako jsou v tkanině vlákna podélně i příčně, tak i Nejvyšší Osobnost Božství existuje přímo i nepřímo ve všem, co v tomto vesmírném projevu vidíme. To pro Něho není nic úžasného.“

Text 78:

Jelikož je Mahā-saṅkarṣaṇa materiální a bezprostřední příčinou vesmírného projevu, nachází se v každém jeho detailu. Pán Caitanya Ho proto nazýval svým starším bratrem. Tito dva bratři jsou v duchovním světě známí jako Kṛṣṇa a Balarāma, ale nyní jsou Caitanya a Nitāi. Závěr tedy zní, že Nityānanda Prabhu je původní Saṅkarṣaṇa, Baladeva.

Text 79:

Oba manželé (Jagannātha Miśra a Śacīmātā) měli z toho, že získali syna Viśvarūpu, velkou radost, a proto začali zvláště sloužit lotosovým nohám Govindy.

Text 80:

V lednu roku 1406 éry Śaka (1485 n.l.) vstoupil Pán Kṛṣṇa do těl Jagannātha Miśry i Śacī.

Text 81:

Jagannātha Miśra řekl Śacīmātě: „Vidím úžasné věci! Tvoje tělo září a vypadá to, jako kdyby v mém domě nyní osobně přebývala bohyně štěstí.“

Text 82:

„Všude, kam jdu, mi lidé prokazují úctu. Aniž bych o to žádal, dávají mi sami od sebe cennosti, oblečení a rýži.“

Text 83:

Śacīmātā svému manželovi řekla: „Vidím na nebi úžasně zářící lidské bytosti, jako kdyby přednášely modlitby.“

Text 84:

Jagannātha Miśra potom odpověděl: „Ve snu jsem viděl, jak Pánovo zářící sídlo vstoupilo do mého srdce.“

Text 85:

„Z mého srdce pak vstoupilo do tvého, a z toho chápu, že se brzy narodí nějaká velká osobnost.“

Text 86:

Po tomto rozhovoru oba manželé s radostí společně sloužili rodinné śālagrāma-śile.

Text 87:

Takto přišel třináctý měsíc těhotenství, ale stále nebylo vidět příznaky toho, že by mělo dojít k porodu. Jagannātha Miśra proto začal mít vážné obavy.

Text 88:

Nīlāmbara Cakravartī (děd Śrī Caitanyi Mahāprabhua) potom provedl astrologický výpočet a řekl, že se dítě narodí tento měsíc a využije k tomu příznivého okamžiku.

Text 89:

Ten vytoužený příznivý okamžik nastal v roce 1407 éry Śaka (1486 n.l.) v měsíci Phālguna (únor-březen) večer za úplňku.

Text 90:

(Podle džjótirvédy, védské astrologie, byl onen příznivý okamžik popsán takto:) Měsíc byl ve Lvu (znamení Lva ve zvěrokruhu), Lev byl ascendent, několik planet bylo v silném postavení a ṣaḍ-varga a aṣṭa-varga vykazovaly všechny příznivé vlivy.

Text 91:

K čemu je třeba měsíce s tělem posetým černými skvrnami, když se ukázal neposkvrněný měsíc – Caitanya Mahāprabhu?

Text 92:

Když to Rāhu, černá planeta, uvážil, zakryl měsíc v úplňku, a v tu chvíli se všechny tři světy topily ve volání: „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa! Hari!“

Text 93:

Všichni lidé tak během zatmění měsíce pronášeli Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a jejich mysli byly ohromené.

Text 94:

Když takto celý svět zpíval svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇa v podobě Gaurahariho sestoupil na zemi.

Text 95:

Celý svět byl spokojený. Zatímco hinduisté pronášeli Pánovo svaté jméno, ostatní, zvláště muslimové, je žertem napodobovali.

Text 96:

Zatímco všechny ženy na zemi volaly svaté jméno Hariho, na nebeských planetách se zpívalo a tančilo, neboť polobozi byli velice zvědaví.

Text 97:

V této atmosféře se radovalo všech deset světových stran, stejně jako i voda v řekách. Co víc, všechny živé bytosti, pohyblivé i nehybné, byly zaplavené transcendentální blažeností.

Text 98:

Ze své bezpříčinné milosti vyšel měsíc v úplňku, Gaurahari, v okrese Nadia, který je přirovnán k Udajagiri, kde lze nejdříve spatřit slunce. Jeho východ na nebi rozptýlil temnotu hříšného života, a tak se všechny tři světy radovaly a zpívaly svaté jméno.

Text 99:

Śrī Advaita Ācārya tehdy radostně tančil ve svém domě v Šántipuru. Vzal Haridāse Ṭhākura, tančil s ním a hlasitě zpíval Hare Kṛṣṇa. Nikdo však nechápal, proč ti dva tančí.

Text 100:

Když Advaita Ācārya a Haridāsa Ṭhākura viděli, že došlo k zatmění měsíce, oba dva se smáli. Odešli okamžitě ke Ganze a s velkou radostí se v ní vykoupali. Advaita Ācārya využil příležitosti zatmění měsíce k tomu, aby svou mentální silou věnoval brāhmaṇům různé milodary.

Text 101:

Když Haridāsa Ṭhākura viděl celý svět plný radosti, jeho mysl nad tím žasla a přímo i nepřímo se vyjádřil Advaitovi Ācāryovi: „Tvoje tančení a rozdávání milodarů na mě působí velice příjemně. Je mi jasné, že tyto činnosti mají nějaký zvláštní smysl.“

Text 102:

Ācāryaratna (Candraśekhara) a Śrīvāsa Ṭhākura byli bez sebe radostí a okamžitě šli ke Ganze, aby se vykoupali v jejích vodách. Oba s myslí plnou štěstí zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a mentální silou rozdávali milodary.

Text 103:

Všichni oddaní, ať už byli kdekoli, v každém městě a každé zemi, takto tančili, prováděli saṅkīrtan a silou svých myslí, plných radosti, rozdávali milodary pod záminkou zatmění měsíce.

Text 104:

Na návštěvu přišli rozliční vážení brāhmaṇové a brāhmaṇské ženy s podnosy plnými dárků. Když viděli novorozené dítě, jehož podoba připomínala přírodní třpytící se zlato, všichni Mu s radostí dávali svá požehnání.

Text 105:

V převlečení za manželky brāhmaṇů přinesly různé dárky i všechny nebešťanky, včetně manželek Pána Brahmy, Pána Śivy, Pána Nṛsiṁhadevy, krále Indry a Vasiṣṭhy Ṛṣiho a nebeské tanečnice Rambhy.

Text 106:

Na nebi všichni polobozi, jako obyvatelé Gandharvaloky, Siddhaloky a Cāraṇaloky, pronášeli modlitby a tančili za doprovodu hudby, písní a bubnování. V Navadvípu se také sešli všichni profesionální tanečníci, hudebníci a udíleči požehnání a s velkou radostí tančili.

Text 107:

Nikomu nebylo jasné, kdo přichází a kdo odchází, kdo tančí a kdo zpívá, a nerozuměli ani navzájem svým jazykům. Přesto však byly veškeré strasti i nářky ihned rozptýlené a lidé zažívali naprostou blaženost. I Jagannātha Miśra byl štěstím bez sebe.

Text 108:

Candraśekhara Ācārya a Śrīvāsa Ṭhākura přišli za Jagannāthem Miśrou a různými způsoby upoutávali jeho pozornost. Provedli obřady, které se podle náboženských zásad mají vykonat v době zrození. Jagannātha Miśra také rozdával různé milodary.

Text 109:

Cokoliv Jagannātha Miśra dostal darem a cokoliv měl v domě, rozdal brāhmaṇům, profesionálním zpěvákům, tanečníkům, bhāṭům a chudým. Všechny uctil bohatými dary.

Text 110:

Mālinī, manželka Śrīvāse Ṭhākura, doprovázená manželkou Candraśekhara (Ācāryaratny) a dalšími ženami, s velkou radostí přišla uctít dítě náležitostmi, jako je rumělka, kurkuma, olej, pražená rýže, banány a kokosové ořechy.

Text 111:

Jednoho dne krátce poté, co se Pán Caitanya Mahāprabhu narodil, se Sītādevī, manželka Advaity Ācāryi, která si zaslouží, aby ji uctíval celý svět, šla se svolením svého manžela a s různými dárky podívat na toto nejvznešenější dítě.

Text 112:

Přinesla různé druhy zlatých ozdob, jako ozdoby na paže, náhrdelníky, nákotníčky a náramky.

Text 113:

Dále tygří drápy zasazené ve zlatě, hedvábné a krajkové pásy, ozdoby rukou a nohou, hezky barvená hedvábná sárí a dětské šatičky také z hedvábí. Dítě dostalo i mnoho dalších cenností, včetně zlatých a stříbrných mincí.

Text 114:

Sītā Ṭhākurānī dorazila v doprovodu svých služebných do domu Jagannātha Miśry na palankýnu zakrytém látkou a přivezla s sebou mnoho příznivých předmětů, jako je čerstvá tráva, rýže, gorocana, kurkuma, kuṅkuma a santálové dřevo, které naplnily velký koš.

Text 115:

Sītā Ṭhākurānī přišla do domu Śacīdevī s mnoha druhy potravin, oděvů a dalších dárků, a když spatřila novorozené dítě, užasla, protože jí bylo zřejmé, že až na rozdíl v barvě pleti je to přímo samotný Kṛṣṇa z Gókuly.

Text 116:

Když Sītā Ṭhākurānī uviděla transcendentální tělesnou záři dítěte a Jeho zlatu se podobající, pěkně stavěné tělo plné příznivých znaků, byla velmi spokojená a srdce jí jihlo z mateřské náklonnosti.

Text 117:

Požehnala novorozeněti tak, že Mu na hlavu položila čerstvou trávu a rýži a řekla: „Budiž požehnán dlouhým životem!“ Ale ze strachu z duchů a čarodějnic Mu dala jméno Nimāi.

Text 118:

V den, kdy se matka i dítě vykoupali a opustili porodní dům, jim Sītā Ṭhākurānī dala různé ozdoby a oblečení a uctila také Jagannātha Miśru. Matka Śacīdevī a Jagannātha Miśra potom uctili ji, a tak se s radostnou myslí vrátila domů.

Text 119:

Tak se matce Śacīdevī a Jagannāthovi Miśrovi splnily všechny touhy, protože dostali syna, který byl manželem bohyně štěstí. Jejich dům byl vždy plný bohatství a obilí. Když viděli milované tělo Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejich blaženost den za dnem rostla.

Text 120:

Jagannātha Miśra byl ideální vaiṣṇava. Byl klidný, zdrženlivý co se týče smyslového požitku, čistý a sebeovládnutý. Neměl tedy touhu užívat si hmotného bohatství. Všechny peníze, které díky vlivu svého transcendentálního syna získal, daroval brāhmaṇům pro uspokojení Viṣṇua.

Text 121:

Když Nīlāmbara Cakravartī propočítal okamžik narození Pána Caitanyi Mahāprabhua, sdělil v ústraní Jagannāthovi Miśrovi, že na těle dítěte i v okamžiku Jeho zrození vidí všechny příznaky velké osobnosti. Z toho poznal, že toto dítě v budoucnosti vysvobodí všechny tři světy.

Text 122:

Takto se Pán Caitanya Mahāprabhu ze své bezpříčinné milosti zjevil v domě Śacīdevī. Každý, kdo naslouchá tomuto vyprávění o Jeho zrození, získá Jeho zvláštní milost, a tak dosáhne lotosových nohou Pána.

Text 123:

Každý, kdo se narodil v lidském těle, ale nepřijímá učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, maří svoji příležitost. Amṛtadhunī je proudící řeka nektaru oddané služby. Pokud někdo poté, co dostal lidské tělo, nepije vodu z této řeky a místo ní pije vodu z otrávené jámy hmotného štěstí, bylo by pro něho lepší, ne aby žil, ale už dávno zemřel.

Text 124:

Položil jsem si na hlavu lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Nityānandy Prabhua, Ācāryi Advaitacandry, Svarūpy Dāmodara, Rūpy Gosvāmīho a Raghunātha dāse Gosvāmīho jako své vlastnictví, a tímto způsobem jsem já, Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, popsal příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua.