Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 12.73

Verš

ye ye laila śrī-acyutānandera mata
sei ācāryera gaṇa — mahā-bhāgavata

Synonyma

ye ye — každý, kdo; laila — přijal; śrī-acyutānandera — Śrī Acyutānandy; mata — cestu; sei — tito; ācāryera gaṇa — potomkové Advaity Ācāryi; mahā-bhāgavata — jsou všichni velcí oddaní.

Překlad

Všichni potomkové Advaity Ācāryi, kteří přijali cestu Śrī Acyutānandy, byli velcí oddaní.

Význam

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi krátce poznamenává: „Śrī Advaita Ācārya je jedním z důležitých kmenů stromu přání oddané služby, bhakti-kalpataru. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jako zahradník zaléval kořen tohoto stromu bhakti, a tak vyživoval všechny jeho kmeny i větve. Pod vlivem māyi, nejnešťastnějšího stavu živé bytosti, však některé větve neuznaly zahradníka, který je zaléval, a za příčinu tohoto velkého bhakti-kalpataru považovaly pouze kmen. Jinak řečeno, větve neboli potomkové Advaity Ācāryi, kteří považovali za původní příčinu rostliny oddanosti Advaitu Ācāryu, a kteří takto ignorovali a porušili pokyny Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, se připravili o vodu, a tak vyschli a odumřeli. To dále znamená, že nejen svedení potomkové Advaity Ācāryi, ale každý, kdo není spojen s Caitanyou Mahāprabhuem, je jako odumřelá větev, i kdyby sám o sobě byl velký sannyāsī, vzdělaný učenec nebo asketa.“

Tento rozbor, kterým Śrī Bhaktivinoda Ṭhākura podporuje výroky Śrī Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho, objasňuje postavení současného takzvaného hinduismu, v němž má hlavní slovo māyāvādská filosofie, a který se tak stal slátaninou různých výmyslů. Māyāvādī mají z hnutí Hare Kṛṣṇa velký strach a obviňují ho, že ničí hinduistické náboženství, protože přijímá lidi ze všech částí světa a všech náboženských skupin a vědecky je zaměstnává v daiva-varṇāśrama-dharmě. Jak jsme již několikrát vysvětlili, slovo „hindu“ se však ve Védách nenachází. Toto slovo pochází pravděpodobně z Afghánistánu, převážně muslimské země, a původně označovalo jeden afghánský průsmyk v Hindúkuši, který je dodnes jedním úsekem obchodní stezky mezi Indií a různými muslimskými zeměmi.

Pravý védský náboženský systém se nazývá varṇāśrama-dharma, což je potvrzeno ve Viṣṇu Purāṇě:

varṇāśramācāra-vatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam

(Viṣṇu Purāṇa 3.8.9)

Védská literatura doporučuje lidem následovat zásady varṇāśrama-dharmy. Přijetí varṇāśrama-dharmy činí lidský život úspěšným, protože spojí člověka s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, který je cílem lidského života. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy určeno celému lidstvu. I když se společnost dělí na různé skupiny, všechny lidské bytosti patří ke stejnému druhu, a všechny proto mají možnost porozumět svému přirozenému postavení ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, Viṣṇuem. Śrī Caitanya Mahāprabhu to potvrzuje: jīvera`svarūpa' haya —— kṛṣṇera nitya-dāsa – „Každá živá bytost je věčná část a věčný služebník Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Každá živá bytost, která dospěla do lidské podoby, může porozumět důležitosti svého postavení, a tak má možnost se stát oddaným Pána Kṛṣṇy. Považujeme tedy za samozřejmé, že by v nauce o vědomí Kṛṣṇy mělo být vzděláváno celé lidstvo. A opravdu zjišťujeme, že lidé v každé části světa, v každé zemi, kde kážeme saṅkīrtanové hnutí, přijímají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru snadno a bez okolků. Očividným výsledkem tohoto zpívání je, že všichni členové hnutí Hare Kṛṣṇa se bez ohledu na svoji minulost vzdávají čtyř zásad hříšného života a dostávají se na vznešenou úroveň oddanosti.

Navzdory tomu, že takzvaní následovníci hinduistického náboženství vystupují jako velcí učenci, asketové, hospodáři a svāmī, jsou to všechno neužitečné, uschlé větve védského náboženství. Jsou neschopní a nedokáží udělat nic pro rozšíření védské kultury ve prospěch společnosti. Podstatou védské kultury je poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán Caitanya řekl:

yāre dekha, tāre kaha`kṛṣṇa' upadeśa
āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa

(Cc. Madhya 7.128)

Každého, koho potkáme, bychom měli jednoduše poučit o zásadách kṛṣṇa-kathā, jak jsou vyjádřeny v Bhagavad-gītě takové, jaká je a ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Ten, kdo nemá zájem o kṛṣṇa-kathā neboli učení Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, je jako suché, neužitečné dřevo bez živé síly. Větev ISKCON se nepochybně stává úspěšnou, protože ji zalévá přímo Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdežto oddělené větve takzvaného hinduistického náboženství, které závidějí ISKCONu, usychají a odumírají.