CC Ādi 12.70

caitanya-rahita deha —— śuṣkakāṣṭha-sama
jīvitei mṛta sei, maile daṇḍe yama
Překlad slovo od slova: 
caitanya-rahita — bez vĕdomí; deha — tĕlo; śuṣka-kāṣṭha-sama — stejnĕ jako suché dřevo; jīvitei — když žije; mṛta — mrtvé; sei — to; maile — po smrti; daṇḍe — potrestá; yama — Yamarāja.
Překlad: 
Človĕk, který postrádá vĕdomí Kṛṣṇy, není o nic lepší než suché dřevo nebo mrtvola. Je mrtvý, i když dosud ještĕ žije, a po smrti ho potrestá Yamarāja.
Význam: 

Ve 29. verši třetí kapitoly šestého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu vysvĕtluje Yamarāja, bůh smrti, svým pomocníkům, jaký druh lidí mu mají přivést. Říká: „Človĕka, jehož jazyk nikdy nepopisuje vlastnosti a svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, kterému se srdce nikdy nerozbuší, když si vzpomene na Kṛṣṇu a Jeho lotosové nohy, a který se nikdy nepokloní Nejvyššímu Pánu, musíte přivést ke mnĕ, abych ho potrestal.“ Jinými slovy, neoddaní jsou přivádĕni před Yamarāje, aby je potrestal, a tak jim hmotná příroda udílí různé druhy tĕl. Po smrti, což je dehāntara, výmĕna tĕla, jsou neoddaní přivedeni před Yamarāje k soudu. Podle Yamarājova rozsudku jim příroda udĕlí tĕla odpovídající jejich minulým činnostem. To je proces dehāntara neboli stĕhování vlastního já z jednoho tĕla do druhého. Oddaní jsou si vĕdomi Kṛṣṇy, a proto nejsou Yamarājovu soudu vystaveni. Mají volnou cestu, jak je vysvĕtleno v Bhagavad-gītĕ. Po opuštĕní tĕla (tyaktvā deham) oddaný nemusí už nikdy přijmout další hmotné tĕlo, protože jde v duchovním tĕle zpátky domů, zpátky k Bohu. Yamarājovy tresty jsou určeny tĕm, kdo si nejsou vĕdomi Kṛṣṇy.