Text 1:

Následovníci Śrī Advaity Prabhua byli dvou druhů. Jedni byli skuteční následovníci a druzí byli falešní. Ty nepravé odmítám a s úctou se klaním skutečným následovníkům Śrī Advaity Ācāryi, pro které byl Śrī Caitanya Mahāprabhu vším.

Text 2:

Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Všichni tři jsou slavní.

Text 3:

Uctivě se klaním úžasnému Advaitovi Prabhuovi, který tvoří druhou větev věčného Caitanyova stromu, a také Jeho následovníkům, kteří tvoří Jeho vedlejší větve.

Text 4:

Śrī Advaita Prabhu byl druhá velká větev tohoto stromu, která má také mnoho vedlejších větví, ale není možné je všechny zmínit.

Text 5:

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl také zahradníkem, a když tento strom zaléval vodou své milosti, všechny hlavní i vedlejší větve den za dnem rostly.

Text 6:

Plody lásky k Bohu, které vyrůstaly na těchto větvích Caitanyova stromu, byly tak velké, že celý svět zaplavily láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 7:

Při tomto zalévání kmene a větví se hlavní i vedlejší větve bujně rozrůstaly a strom se obsypával plody a květy.

Text 8:

Na počátku byli všichni následovníci Advaity Ācāryi stejného názoru, ale později se vůlí prozřetelnosti v názorech rozdělili na dvě skupiny.

Text 9:

Někteří žáci bez výhrad přijali ācāryovy pokyny, ale jiní se odchýlili a pod vlivem daivī-māyi si nezávisle vymýšleli vlastní názory.

Text 10:

Nařízení duchovního mistra je činnou složkou duchovního života. Kdokoliv se vzpírá pokynu duchovního mistra, je okamžitě k ničemu.

Text 11:

Ty, kteří jsou k ničemu, není třeba jmenovat. Zmínil jsem se o nich jen proto, abych je odlišil od užitečných oddaných.

Text 12:

Rýže je původně smíchaná se slámou a je třeba ji provívat, aby se sláma od rýže oddělila.

Text 13:

Velkou větví Advaity Ācāryi byl Jeho syn Acyutānanda. Už od raného dětství sloužil lotosovým nohám Pána Caitanyi.

Text 14:

Když Acyutānanda od svého otce slyšel, že duchovním mistrem Pána Caitanyi Mahāprabhua je Keśava Bhāratī, byl z toho velice nešťastný.

Text 15:

Řekl otci: „Tvoje učení, že Keśava Bhāratī je duchovním mistrem Caitanyi Mahāprabhua, zničí celou tuto zemi.“

Text 16:

„Pán Caitanya Mahāprabhu je duchovní mistr čtrnácti světů, ale Ty říkáš, že někdo další je Jeho duchovní mistr. To nepodporuje žádné zjevené písmo.“

Text 17:

Když Advaita Ācārya uslyšel tato slova svého pětiletého syna Acyutānandy, měl z jeho konečného úsudku velikou radost.

Text 18:

Kṛṣṇa Miśra byl jiný syn Advaity Ācāryi. Pán Caitanya Mahāprabhu neustále seděl v jeho srdci.

Text 19:

Śrī Gopāla byl další syn Śrī Advaity Ācāryi Prabhua. Slyšte nyní o jeho vlastnostech, protože jsou úžasné.

Text 20:

Když Pán Caitanya osobně čistil Guṇḍicā-mandir v Džagannáth Purí, Gopāla před Ním s velkou láskou a radostí tančil.

Text 21:

Jakmile Pán Caitanya Mahāprabhu a Advaita Prabhu zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tančili, objevovaly se na Jejich tělech různé příznaky extáze a Jejich mysli překypovaly radostí.

Text 22:

Když všichni tančili, Gopāla omdlel a v bezvědomí upadl na zem.

Text 23:

Advaita Ācārya Prabhu byl tehdy velice nešťastný. Položil si syna na klín a začal na jeho ochranu pronášet mantru Pána Nṛsiṁhy.

Text 24:

Advaita Ācārya zpíval různé mantry, ale Gopāla se z bezvědomí neprobral. Všichni vaiṣṇavové naříkali nad jeho vážným stavem.

Text 25:

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom položil svoji ruku na Gopālovu hruď a řekl: „Můj milý Gopāle, vstaň a zpívej svaté jméno Pána!“

Text 26:

Jakmile Gopāla uslyšel tento zvuk a ucítil dotek Pánovy ruky, okamžitě vstal, a všichni vaiṣṇavové začali radostně zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 27:

Dalšími syny Advaity Ācāryi byli Śrī Balarāma, Svarūpa a Jagadīśa.

Text 28:

Kamalākānta Viśvāsa byl velmi důvěrným služebníkem Śrī Advaity Ācāryi a věděl vše o Jeho činnostech.

Text 29:

Když byl Kamalākānta v Džagannáth Purí, poslal po někom dopis Mahārājovi Pratāparudrovi.

Text 30:

Nikdo o tomto dopisu nevěděl, ale přesto se nějak dostal do rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 31:

Tento dopis ustanovoval Advaitu Ācāryu za inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 32:

Byla tam však také zmínka o tom, že se Advaita Ācārya nedávno zadlužil asi třemi sty rupiemi, a Kamalākānta Viśvāsa chtěl tento dluh vyrovnat.

Text 33:

Když si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tento dopis přečetl, neměl z něho vůbec radost, přestože Jeho tvář i nadále zářila jasně jako měsíc. S úsměvem promluvil.

Text 34:

„On tady prohlašuje, že Advaita Ācārya je inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství. Na tom není nic špatného, neboť je to doopravdy samotný Pán.“

Text 35:

„Jelikož ale dělá z inkarnace Boha chudého žebráka, potrestám ho, abych ho napravil.“

Text 36:

Pán nařídil Govindovi: „Ode dneška nedovol tomu bāulovi Kamalākāntovi Viśvāsovi sem chodit.“

Text 37:

Jakmile se Kamalākānta Viśvāsa doslechl o trestu, který mu udělil Śrī Caitanya Mahāprabhu, byl velice nešťastný. Když se o něm však dozvěděl Advaita Prabhu, velice Ho to potěšilo.

Text 38:

Když Advaita Ācārya Prabhu viděl Kamalākāntu Viśvāse smutného, řekl mu: „Máš obrovské štěstí, že tě potrestal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pán Caitanya Mahāprabhu.“

Text 39:

„Mě dříve Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu stále uctíval jako staršího, ale Mně se tato úcta nelíbila. Moje mysl tím trpěla, a tak jsem vymyslel plán.“

Text 40:

„Začal jsem tedy vykládat Yoga-vāśiṣṭhu, která považuje osvobození za konečný cíl života. Pán se na Mě kvůli tomu rozzlobil a navenek se Mnou jednal s neúctou.“

Text 41:

„Když jsem byl od Pána Caitanyi potrestán, byl jsem šťastný, že Mě potrestal podobně jako Śrī Mukundu.“

Text 42:

„Podobně byla potrestána i matka Śacīdevī. Kdo by mohl mít větší štěstí než ona, když dostala takový trest?“

Text 43:

Śrī Advaita Ācārya Prabhu takto Kamalākāntu Viśvāse uklidnil a potom šel navštívit Caitanyu Mahāprabhua.

Text 44:

Śrī Advaita Ācārya řekl Pánu Caitanyovi: „Nechápu Tvoje transcendentální zábavy. Kamalākāntovi Viśvāsovi jsi prokázal větší přízeň, než obvykle prokazuješ Mně.“

Text 45:

„Přízeň, kterou jsi obdařil Kamalākāntu, je tak velká, že ani Mně jsi takovou nikdy neprojevil. Jakého přestupku jsem se dopustil u Tvých lotosových nohou, že Mi takovou přízeň nechceš projevit?“

Text 46:

Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, spokojeně se rozesmál a okamžitě zavolal Kamalākāntu Viśvāse.

Text 47:

Advaita Ācārya potom Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Proč jsi ho zavolal zpátky a dovolil Mu, aby Tě zase mohl vidět? Nadvakrát Mě podvedl.“

Text 48:

Mysl Caitanyi Mahāprabhua byla spokojená, když to slyšel. Pouze Oni dva navzájem rozuměli svým myšlenkám.

Text 49:

Pán Caitanya Mahāprabhu Kamalākāntu poučil: „Jsi bāuliyā – ten, kdo nezná věci takové, jaké jsou. Proč se takhle chováš? Proč narušuješ soukromí Advaity Ācāryi a poškozuješ Jeho náboženské zásady?“

Text 50:

„Advaita Ācārya, Můj duchovní mistr, by nikdy neměl přijímat milodary od bohatých lidí nebo králů, neboť přijme-li duchovní mistr peníze či obilí od takových materialistů, jeho mysl se znečistí.“

Text 51:

„Je-li mysl znečistěná, je velice těžké vzpomínat na Kṛṣṇu, a když je myšlení na Kṛṣṇu narušeno, život nic nepřináší.“

Text 52:

„Člověk přestane být oblíbený v očích veřejnosti, protože to zničí jeho zbožnost a dobrou pověst. Vaiṣṇava a zvláště ten, kdo jedná jako duchovní mistr, se nesmí takto chovat. Této skutečnosti je třeba si být neustále vědom.“

Text 53:

Když Caitanya Mahāprabhu takto poučil Kamalākāntu, všichni přítomní to přijali tak, že je to určeno každému. Advaita Ācārya z toho měl velikou radost.

Text 54:

Pouze Pán Caitanya Mahāprabhu rozuměl záměrům Advaity Ācāryi a Advaita Ācārya ocenil důležitý pokyn Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 55:

V tomto výroku je obsaženo mnoho důvěrných myšlenek, které nebudu všechny popisovat v obavách, abych zbytečně nezvětšoval objem této knihy.

Text 56:

Pátou větví Advaity Ācāryi byl Śrī Yadunandana Ācārya, který měl tolik větví a jejich odnoží, že není možné o nich psát.

Text 57:

Śrī Yadunandana Ācārya byl žákem Vāsudevy Datty a obdržel veškerou jeho milost. Proto byl schopen přijmout lotosové nohy Pána Caitanyi ze všech možných úhlů pohledu jako svrchované útočiště.

Text 58:

Bhāgavata Ācārya, Viṣṇudāsa Ācārya, Cakrapāṇi Ācārya a Ananta Ācārya byli šestá, sedmá, osmá a devátá větev Advaity Ācāryi.

Text 59:

Nandinī, Kāmadeva, Caitanya dāsa, Durlabha Viśvāsa a Vanamālī dāsa byli desátá, jedenáctá, dvanáctá, třináctá a čtrnáctá větev Śrī Advaity Ācāryi.

Text 60:

Jagannātha Kara, Bhavanātha Kara, Hṛdayānanda Sena a Bholānātha dāsa byli patnáctá, šestnáctá, sedmnáctá a osmnáctá větev Advaity Ācāryi.

Text 61:

Yādava dāsa, Vijaya dāsa, Janārdana dāsa, Ananta dāsa, Kānu Paṇḍita a Nārāyaṇa dāsa byli devatenáctá, dvacátá, dvacátá první, dvacátá druhá, dvacátá třetí a dvacátá čtvrtá větev Advaity Ācāryi.

Text 62:

Śrīvatsa Paṇḍita, Haridāsa Brahmacārī, Puruṣottama Brahmacārī a Kṛṣṇadāsa byli dvacátá pátá, dvacátá šestá, dvacátá sedmá a dvacátá osmá větev Advaity Ācāryi.

Text 63:

Puruṣottama Paṇḍita, Raghunātha, Vanamālī Kavicandra a Vaidyanātha byli dvacátá devátá, třicátá, třicátá první a třicátá druhá větev Advaity Ācāryi.

Text 64:

Lokanātha Paṇḍita, Murāri Paṇḍita, Śrī Haricaraṇa a Mādhava Paṇḍita byli třicátá třetí, třicátá čtvrtá, třicátá pátá a třicátá šestá větev Advaity Ācāryi.

Text 65:

Vijaya Paṇḍita a Śrīrāma Paṇḍita byly dvě důležité větve Advaity Ācāryi. Větví je nespočet, ale já je nejsem schopen všechny vyjmenovat.

Text 66:

Větev Advaity Ācāryi dostávala vodu od původního zahradníka, Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tak byly vyživovány i její odnože, a plody a květy na nich rostly v hojnosti.

Text 67:

Po odchodu Pána Caitanyi Mahāprabhua některé tyto větve z nešťastných příčin opustily Jeho cestu.

Text 68:

Některé větve neprojevily uznání původnímu kmeni, jenž vyživoval a udržoval celý strom. Za tento nevděk se na ně původní kmen rozzlobil.

Text 69:

Pán Caitanya je proto nekropil vodou své milosti, a tak postupně vyschly a odumřely.

Text 70:

Člověk, který postrádá vědomí Kṛṣṇy, není o nic lepší než suché dřevo nebo mrtvola. Je mrtvý, i když dosud ještě žije, a po smrti ho potrestá Yamarāja.

Text 71:

Za ateisty podléhající Yamarājovu trestu mají být považováni nejen svedení potomci Advaity Ācāryi, ale všichni, kdo se staví proti hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 72:

Každému, kdo oponuje hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua – ať se jedná o vzdělaného učence, velkého asketu, úspěšného hospodáře, či slavného sannyāsīho – je souzeno vytrpět si trest, který mu Yamarāja udělí.

Text 73:

Všichni potomkové Advaity Ācāryi, kteří přijali cestu Śrī Acyutānandy, byli velcí oddaní.

Text 74:

Oddaní, kteří přísně následovali cestu Caitanyi Mahāprabhua, milostí Advaity Ācāryi bez potíží získali útočiště u lotosových nohou Pána Caitanyi.

Text 75:

Závěrem tedy je, že cesta Acyutānandy je podstatou duchovního života. Ti, kdo po této cestě nešli, zabloudili.

Text 76:

Proto se miliónkrát s úctou klaním skutečným následovníkům Acyutānandy, pro které byl Śrī Caitanya Mahāprabhu vším.

Text 77:

Takto jsem v krátkosti popsal tři větve (Acyutānandy, Kṛṣṇy Miśry a Gopāla) potomků Śrī Advaity Ācāryi.

Text 78:

Advaita Ācārya má rozmanité hlavní a vedlejší větve. Vyjmenovat je všechny by bylo velmi těžké. Představil jsem jen letmý pohled na celý kmen, jeho větve a jejich odnože.

Text 79:

Poté, co jsem popsal hlavní a vedlejší větve Advaity Ācāryi, se nyní pokusím popsat některé z následovníků Śrī Gadādhara Paṇḍita, nejdůležitější ze všech větví.

Text 80:

Hlavními větvemi Śrī Gadādhara Paṇḍita byli (1) Śrī Dhruvānanda, (2) Śrīdhara Brahmacārī, (3) Haridāsa Brahmacārī a (4) Raghunātha Bhāgavata Ācārya.

Text 81:

Pátou větví byl Ananta Ācārya, šestou Kavi Datta, sedmou Nayana Miśra, osmou Gaṅgāmantrī, devátou Māmu Ṭhākura a desátou byl Kaṇṭhābharaṇa.

Text 82:

Jedenáctou větví Gadādhara Gosvāmīho byl Bhūgarbha Gosāñi a dvanáctou byl Bhāgavata dāsa. Oba dva odešli do Vrindávanu a tam strávili celý život.

Text 83:

Třináctou větví byl Vāṇīnātha Brahmacārī a čtrnáctou byl Vallabha-caitanya dāsa. Obě tyto vznešené osobnosti byly neustále naplněné láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 84:

Patnáctou větví byl Śrīnātha Cakravartī, šestnáctou Uddhava, sedmnáctou Jitāmitra a osmnáctou Jagannātha dāsa.

Text 85:

Devatenáctou větev představoval Śrī Hari Ācārya, dvacátou Sādipuriyā Gopāla, dvacátou první Kṛṣṇadāsa Brahmacārī a dvacátou druhou Puṣpagopāla.

Text 86:

Dvacátou třetí větví byl Śrīharṣa, dvacátou čtvrtou Raghu Miśra, dvacátou pátou Lakṣmīnātha Paṇḍita, dvacátou šestou Baṅgavāṭī Caitanya dāsa a dvacátou sedmou Raghunātha.

Text 87:

Dvacátou osmou větví byl Amogha Paṇḍita, dvacátou devátou Hastigopāla, třicátou Caitanya-vallabha, třicátou první Yadu Gāṅguli a třicátou druhou Maṅgala Vaiṣṇava.

Text 88:

Třicátá třetí větev, Śivānanda Cakravartī, který žil neustále ve Vrindávanu, měl pevnou víru. Je považován za důležitou větev Gadādhara Paṇḍita.

Text 89:

Tak jsem v krátkosti popsal hlavní a vedlejší větve Gadādhara Paṇḍita. Je však ještě hodně jiných, o kterých jsem se zde nezmínil.

Text 90:

Všichni následovníci Śrī Gadādhara Paṇḍita jsou považováni za vznešené oddané, neboť měli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua za svůj život a duši.

Text 91:

Pouhým vzpomínáním na jména všech těchto hlavních i vedlejších větví tří kmenů, jež jsem popsal (Nityānandy, Advaity a Gadādhara), se člověk vysvobodí ze zapletení v hmotném světě.

Text 92:

Pouhým vzpomínáním na jména všech těchto vaiṣṇavů se dá dospět k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Prostým vzpomínáním na jejich svatá jména se dosáhne splnění všech tužeb.

Text 93:

Klaním se proto u lotosových nohou každého z nich, a nyní chronologicky popíši zábavy zahradníka, Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 94:

Oceán zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua je nezměřitelný a bezedný. Kdo by se ho opovážil měřit?

Text 95:

Do tohoto oceánu není možné se ponořit, ale jeho sladká a svěží vůně přitahuje moji mysl. Zůstávám proto stát na jeho břehu a snažím se ochutnat alespoň kapku.

Text 96:

Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.