Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 1.57
Verš
śikṣā-guruś ca bhagavān śikhi-piñcha-mauliḥ
yat-pāda-kalpataru-pallava-śekhareṣu
līlā-svayaṁvara-rasaṁ labhate jayaśrīḥ
Synonyma
cintāmaṇiḥ jayati — sláva Cintāmaṇi; soma-giriḥ — Somagiri (zasvěcující guru); guruḥ — duchovní mistr; me — můj; śikṣā-guruḥ — poučující duchovní mistr; ca — a; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; śikhi-piñcha — s pavími pery; mauliḥ — jehož hlava; yat — jehož; pāda — lotosových nohou; kalpataru — jako stromy přání; pallava — jako čerstvé lístky; śekhareṣu — u nehtů na nohou; līlā-svayam-vara — milostných zábav; rasam — nálada; labhate — získává; jaya-śrīḥ — Śrīmatī Rādhārāṇī.
Překlad
„Sláva Cintāmaṇi a mému zasvěcujícímu duchovnímu mistrovi Somagirimu. Sláva mému poučujícímu duchovnímu mistrovi, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž ve své koruně nosí paví pera. Ve stínu Jeho lotosových nohou, které jsou jako stromy přání, si Jayaśrī (Rādhārāṇī) užívá transcendentálních nálad věčné společnice.“
Význam
Toto je verš z Kṛṣṇa-karṇāmṛty, kterou sepsal velký vaiṣṇavský sannyāsī Bilvamaṅgala Ṭhākura, známý také jako Līlāśuka. Žil po sedm set let ve Vrindávanu blízko Brahma-kundu, dodnes existujícího jezírka, a silně toužil po tom, aby mohl vstoupit do věčných zábav Pána. Celý příběh Bilvamaṅgaly Ṭhākura je popsán v knize Śrī-vallabha-digvijaya. Narodil se v osmém století éry Śaka v provincii Dravida a byl hlavním žákem Viṣṇu Svāmīho. Na seznamu chrámů a klášterů uchovávaném v Śaṅkarācāryově klášteře ve Dvárace je o Bilvamaṅgalovi zmínka jako o zakladateli tamního chrámu Dvārakādhīśi. Službu svým Božstvům svěřil Harimu Brahmacārīmu, žákovi Vallabhy Bhaṭṭy.
Bilvamaṅgala Ṭhākura do transcendentálních zábav Pána Kṛṣṇy doopravdy vstoupil a své transcendentální zážitky zaznamenal v knize nazvané Kṛṣṇa-karṇāmṛta. Na jejím začátku skládá poklony svým různým duchovním mistrům a je třeba si všimnout, že uctívá všechny stejně. Prvním jmenovaným duchovním mistrem je Cintāmaṇi, která byla jedním z jeho poučujících duchovních mistrů, protože mu jako první ukázala duchovní cestu. Tato prostitutka, se kterou měl Bilvamaṅgala v mládí důvěrný vztah, mu dala inspiraci vydat se na cestu oddané služby, a jelikož ho přesvědčila, aby se vzdal hmotné existence a snažil se o dokonalost tím, že bude milovat Kṛṣṇu, vzdává nejdříve úctu jí. Dále vzdává úctu svému zasvěcujícímu duchovnímu mistrovi Somagirimu a potom Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který byl také jeho poučujícím duchovním mistrem. Výslovně se zde zmiňuje o Bhagavānovi, jenž má ve své koruně paví pera, protože Pán Vrindávanu, pasáček krav Kṛṣṇa, si chodil s Bilvamaṅgalou povídat a nosil mu mléko. Bilvamaṅgala ve svém chvalozpěvu na Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství, uvádí, že Jayaśrī, bohyně štěstí Śrīmatī Rādhārāṇī, přijímá útočiště ve stínu Jeho lotosových nohou, aby si užívala transcendentální rasy snoubenecké lásky. Celé dílo Kṛṣṇa-karṇāmṛta je zasvěceno transcendentálním zábavám Śrī Kṛṣṇy a Śrīmatī Rādhārāṇī. Tuto knihu mohou číst a pochopit pouze ti nejpokročilejší oddaní Śrī Kṛṣṇy.