Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 1.53

Aham znamená „já“. Když tedy někdo říká aham, „já“, musí mít osobnost. Māyāvādští filosofové prohlašují, že slovo aham se vztahuje na neosobní Brahman. Tito māyāvādī jsou velice pyšní na svoje znalosti gramatiky, avšak každý, kdo se v gramatice skutečně vyzná, ví, že aham znamená „já“ a že „já“ se vztahuje k osobnosti. Proto když Osobnost Božství promlouvá k Brahmovi, používá slovo aham při popisu své duchovní podoby. Toto slovo má tedy zcela specifický význam; nejedná se o neurčitý pojem, který můžeme vykládat, jak se nám zlíbí. Když Kṛṣṇa říká aham, nevztahuje se to na nic jiného než na Nejvyšší Osobnost Božství.

Hmotné prvky neexistují před stvořením ani po jeho zničení; v té době existuje pouze Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a Jeho společníci. To potvrzuje védská literatura: vāsudevo vā idam agra āsīn na brahmā na ca śaṅkaraḥ. Tato mantra říká, že před stvořením neexistoval ani Brahmā, ani Śiva, ale pouze Viṣṇu. Viṣṇu je přítomen ve svém sídle, které se nazývá Vaikuṇṭha. V duchovním nebi je nesčetné množství Vaikuṇṭh a na každé z nich sídlí Viṣṇu se svými společníky a svým osobním majetkem. Také v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že i když je stvoření pravidelně ničeno, existuje ovšem ještě jiné sídlo, které nikdy zkáze nepodléhá. Slovo „stvoření“ se vztahuje k hmotnému stvoření, protože v duchovním světě ke stvoření a ničení nedochází. Vše tam existuje věčně.

Pán zde sděluje, že před stvořením hmotného světa existoval v úplnosti se všemi svými transcendentálními atributy: s veškerou silou, bohatstvím, krásou, poznáním, slávou a odříkáním. Pokud myslíme na krále, jsou v tom automaticky zahrnuti jeho tajemníci, ministři, generálové, paláce a tak dále. Když má takový majestát král, majestát Nejvyšší Osobnosti Božství si můžeme jen představovat. Když tedy Pán řekne aham, znamená to, že existuje v plné síle včetně všech atributů.

Slovo yat se týká Brahmanu, Pánovy neosobní záře. Brahma-saṁhitā (5.40) uvádí: tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtam – tato záře Brahmanu se šíří neomezeně. Absolutní Pravdou je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a záře Jeho energie, Brahman, se šíří neomezeně, stejně jako se z lokalizované planety Slunce neomezeně šíří sluneční paprsky. Z této energie Brahmanu se projevuje stvoření, podobně jako se mrak projeví ze sluneční záře. Z mraku pochází déšť, z deště vegetace a z ní ovoce a květiny, které jsou základem výživy pro mnoho dalších druhů života. Stejným způsobem je tělesná záře Nejvyššího Pána příčinou vzniku nekonečného množství vesmírů. Záře zvaná Brahman je neosobní, ale jejím původem je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Žije ve svém sídle, na Vaikuṇṭě, a z Něho tato brahmajyoti vychází. Pán není v žádném případě neosobní. Protože impersonalisté nejsou schopni poznat zdroj energie Brahmanu, mylně se domnívají, že Brahman je konečným a absolutním cílem. V Upaniṣadách je však vysvětleno, že musíme proniknout neosobní září, abychom mohli spatřit tvář Nejvyššího Pána. Kdo chce dosáhnout zdroje slunečních paprsků, musí cestovat skrze ně, dokud nedospěje na Slunce a pak se setká s božstvem, které Slunci vládne. Absolutní Pravda je Nejvyšší Osoba, Bhagavān, což vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam.

Slovo sat znamená „následek“, slovo asat „příčina“ a param označuje konečnou přičinu, která je transcendentální vůči příčině i následku. Příčina stvoření se nazývá mahat-tattva neboli souhrn hmotné energie a její následek je samotné stvoření. Na počátku však ani příčina, ani následek neexistovaly; vzešly z Nejvyšší Osobnosti Božství, stejně jako čas. To je řečeno ve Vedānta-sūtře (janmādy asya yataḥ). Původem vesmírného projevu, mahat-tattvy, je Osobnost Božství, což je potvrzeno v celém Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gītě. V Bhagavad-gītě (10.8) Pán říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Jsem zdrojem všech projevů.“ Hmotný vesmír je svou povahou dočasný, a proto je někdy projevený, a někdy ne. Jeho energie však vychází z Nejvyššího Absolutního Pána. Před stvořením tedy ani příčina, ani následek neexistovaly. Existoval však Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, s veškerým svým majestátem a energií.

Slova paścād aham vyjadřují, že Pán dále existuje po zničení vesmírného projevu, kdy je nadále osobně přítomný na Vaikuṇṭhách. Také v průběhu stvoření Pán žije na Vaikuṇṭhách takový, jaký je, přičemž je zároveň přítomný v hmotných vesmírech jako Nadduše. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasati – přestože je dokonale a věčně přítomný na Goloce Vṛndāvanu ve Vaikuṇṭě, je všudypřítomný, akhilātma-bhūtaḥ. Tato podoba Pána, která prostupuje vším, se nazývá Nadduše. V Bhagavad-gītě je řečeno: ahaṁ kṛtsnasya jagataḥ prabhavaḥ – vesmírné stvoření je projevem energie Nejvyššího Pána. Hmotné prvky (země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego) jsou projevem Pánovy nižší energie a živé bytosti jsou Jeho vyšší energie. A protože se Pánovy energie neliší od Něho samotného, je vše, co existuje, ve skutečnosti Kṛṣṇa, avšak ve své neosobní podobě. Sluneční záře, sluneční světlo a teplo se od Slunce neliší, i když jsou to zároveň jeho oddělené energie. Podobně jsou jak vesmírný projev, tak živé bytosti energie Pána, a jako takové jsou s Ním zároveň totožné a zároveň se od Něho liší. Pán tedy říká „jsem vším“, protože vše je Jeho energie, a tudíž se od Něho neliší.

Slova yo 'vaśiṣyeta so 'smy aham vyjadřují, že po zániku stvoření zbyde pouze Pán. Duchovní projev nikdy nezaniká. Patří k vnitřní energii Nejvyššího Pána a existuje věčně. Poté, co je vnější projev zničen, duchovní činnosti na Goloce a ostatních Vaikuṇṭhalokách pokračují, neomezené hmotným časem, který v duchovním světě neexistuje. Proto se v Bhagavad-gītě (15.6) uvádí: yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama – „To sídlo, ze kterého se nikdo nevrací do tohoto hmotného světa, je svrchovaným sídlem Pána.“