Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 1.35

Śrīla Jīva Gosvāmī ve své práci zvané Bhakti-sandarbha (202) píše, že cílem všech vaiṣṇavů je neznečištěná oddaná služba a že je třeba ji provádět ve společnosti dalších oddaných. Když se člověk sdružuje s oddanými Pána Kṛṣṇy, rozvine smysl pro vědomí Kṛṣṇy, a tak začne tíhnout k láskyplné službě Pánu. To je způsob, jak se přiblížit k Nejvyššímu Pánu postupným oceňováním oddané služby. Ten, kdo touží po ryzí oddané službě, se musí sdružovat s oddanými Śrī Kṛṣṇy, protože pouze díky takové společnosti může podmíněná duše získat chuť pro transcendentální lásku, čímž obnoví svůj věčný vztah k Bohu v Jeho určité podobě a s určitou transcendentální náladou (rasou), která jí věčně náleží.

Znát Nejvyšší Absolutní Pravdu může ten, kdo díky činnostem vykonávaným s vědomím Kṛṣṇy rozvinul lásku ke Kṛṣṇovi. Avšak ten, kdo se snaží Bohu porozumět pouze pomocí logických argumentů, neuspěje a ani nerozvine chuť pro ryzí oddanost. Tajemství spočívá v pokorném naslouchání těm, kteří vědu o Bohu dokonale znají, a také v tom, že začneme sloužit v náladě, která je usměrňována duchovním učitelem. Oddaný, kterého již přitahuje jméno, podoba, vlastnosti atd. Nejvyššího Pána, bude veden ve svém určitém stylu oddané služby; nemá zapotřebí mařit čas a přibližovat se k Pánovi pomocí logiky. Zkušený duchovní mistr dobře ví, jak zaměstnat energii svého žáka v transcendentální láskyplné službě Pánu, a tak oddaného zaměstnává určitou oddanou službou v souladu s jeho sklony. Zasvěcujícího duchovního mistra musí mít oddaný pouze jednoho, protože písma přijetí více než jednoho vždy zakazují. Co se však týče duchovních mistrů, kteří udílejí pokyny, jejich množství není nijak omezeno. Běžné je, že duchovní mistr, který žáka neustále poučuje o duchovní vědě, se později stane i jeho zasvěcujícím duchovním mistrem.

Je třeba mít neustále na paměti, že člověk, který se zdráhá přijmout duchovního mistra a zasvěcení, ve své snaze vrátit se zpátky k Bohu jistě ztroskotá. Ten, kdo není náležitě zasvěcený, se může představovat jako velký oddaný, ale ve skutečnosti se na své cestě k duchovní realizaci nutně setká s mnoha úskalími, což vyústí v pokračování jeho hmotné existence bez jakékoliv úlevy. Taková bezmocná osoba je přirovnána k lodi bez kormidla, protože taková loď nemůže nikdy doplout ke svému cíli. Přijmout duchovního mistra je tedy nevyhnutelné, pokud vůbec chce získat přízeň Pána. Služba duchovnímu mistrovi je základ. Není-li možné sloužit duchovnímu mistrovi přímo, musí mu oddaný sloužit vzpomínáním na jeho pokyny. Mezi duchovním mistrem a jeho pokyny není rozdíl. V jeho nepřítomnosti by tedy jeho nařízení měla být tím, na co je žák hrdý. Jestliže si někdo myslí, že už se s nikým, včetně duchovního mistra, nemusí radit, dopouští se přestupku u lotosových nohou Pána. Takový provinilec se nikdy nemůže vrátit zpátky k Bohu. Povinností upřímného člověka je tedy přijmout pravého duchovního mistra, jak nařizují śāstry. Śrīla Jīva Gosvāmī radí, abychom nepřijímali duchovního mistra jen na základě rodových, zaběhlých společenských či náboženských zvyklostí. Abychom mohli dělat skutečný pokrok v duchovním chápání, měli bychom se jednoduše snažit najít opravdu kvalifikovaného duchovního mistra.