New version available here: vedabase.io

Bg 2.18

antavanta ime dehā
nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ
anāśino 'prameyasya
tasmād yudhyasva bhārata
Překlad slovo od slova: 
anta-vantaḥ — spějící k zániku; ime — všechna tato; dehāḥ — hmotná těla; nityasya — věčně existující; uktāḥ — je řečeno; śarīriṇaḥ — vtělené duše; anāśinaḥ — nezničitelné; aprameyasya — nezměřitelné; tasmāt — proto; yudhyasva — bojuj; bhārata — ó potomku Bharaty.
Překlad: 
Hmotné tělo nezahubitelné, nezměřitelné a věčné živé bytosti nevyhnutelně zanikne; proto bojuj, potomku Bharaty.
Význam: 

Hmotné tělo je svou povahou odsouzeno k zániku. K němu může dojít okamžitě nebo za sto let — je to jen otázka času. Tělo nelze zachovat na neomezeně dlouhou dobu. Duše je zato tak nepatrná, že ji nepřítel nemůže ani spatřit, natož pak zabít. Jak jsme se již zmínili v předchozím verši, je tak malá, že nikdo nedokáže vymyslet, jak ji změřit. Ani z jednoho hlediska tedy není důvod k nářku — živou bytost v její skutečné podobě nelze zabít a hmotné tělo nelze trvale zachovat. Nepatrná částečka duchovního celku získává toto hmotné tělo podle svého jednání; proto má každý dodržovat náboženské zásady. Ve Vedānta-sūtrách je živá bytost uváděna jako světlo, jelikož je nedílnou částí absolutního světla. Tak jako sluneční světlo udržuje v chodu celý vesmír, světlo duše udržuje naživu hmotné tělo. Jakmile duše opustí tělo, začne se tělo rozkládat — je to tedy duše, která ho udržuje při životě. Tělo samo postrádá význam. Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby bojoval a neobětoval princip náboženství hmotným ohledům, týkajícím se těla.