New version available here: vedabase.io

Bg 17.3

sattvānurūpā sarvasya
śraddhā bhavati bhārata
śraddhā-mayo 'yaṁ puruṣo
yo yac-chraddhaḥ sa eva saḥ
Překlad slovo od slova: 
sattva-anurūpā — podle existence; sarvasya — každého; śraddhā — víra; bhavati — stává se; bhārata — ó synu Bharaty; śraddhā — víry; mayaḥ — plný; ayam — tento; puruṣaḥ — živý tvor; yaḥ — který; yat — jakou má; śraddhaḥ — víru; saḥ — takto; eva — jistě; saḥ — on.
Překlad: 
Ó synu Bharaty, živá bytost vyvíjí druh víry, který odpovídá její existenci pod vlivem různých kvalit přírody. Je řečeno, že má víru, která odpovídá kvalitám, jež získala.
Význam: 

Každý jednotlivec bez výjimky má určitou víru. Ta však podle povahy, kterou získal, patří buď ke kvalitě dobra, vášně nebo nevědomosti. V souladu se svou příslušnou vírou se následně stýká s určitými lidmi. Jak bylo uvedeno v patnácté kapitole, ve skutečnosti je každá živá bytost původně nepatrnou dílčí částí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a tedy transcendentální vůči všem kvalitám hmotné přírody. Když ale na svůj vztah s Nejvyšším Pánem zapomene a přijde do styku s hmotnou přírodou, kde žije podmíněným životem, vytvoří si sdružováním se s jejími různými podobami vlastní postavení. Výsledná umělá víra a existence jsou pak jen hmotné. Živá bytost může být vedena nějakým dojmem či pojetím života, ale původně je nirguṇa, transcendentální. Musí se tedy zbavit nabytého hmotného znečištění, aby mohla obnovit svůj vztah s Nejvyšším Pánem. Toto je jediná cesta zpátky, která je prostá strachu: vědomí Kṛṣṇy. Tomu, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, tato cesta zaručuje dosažení dokonalosti. Pokud se však někdo nedá touto cestou seberealizace, je jisté, že ho bude řídit vliv kvalit přírody.

V tomto verši je velice důležité slovo śraddhā, víra. Víra vychází z kvality dobra. Někdo může mít víru v nějakého poloboha, nějakého “vytvořeného Boha” či v nějaký výtvor mysli. Silná víra přináší projevy hmotného dobra. V hmotném, podmíněném životě však není žádný projev zcela čistý. Pokaždé jsou zde příměsi; nejedná se o čisté dobro. Čisté dobro je transcendentální — na této úrovni je možné chápat skutečnou povahu Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud není víra zcela na úrovni očištěného dobra, podléhá znečištění libovolnou kvalitou hmotné přírody. Znečištěné kvality se dostávají do srdce, a tak je víra každého dána stavem srdce zůstávajícího ve styku s určitou hmotnou kvalitou. Víra toho, jehož srdce je prostoupeno kvalitou dobra, patří také ke kvalitě dobra. Je-li jeho srdce ovlivněno kvalitou vášně, patří jeho víra rovněž ke kvalitě vášně. A je-li jeho srdce pod vlivem nevědomosti, iluze, bude jeho víra znečištěna také tak. V tomto světě tedy nacházíme různé druhy víry a jim odpovídají různé druhy náboženství. Skutečný princip náboženské víry spočívá v kvalitě čistého dobra, ale jelikož je srdce znečištěné, setkáváme se s různými druhy náboženských zásad. Podle různých druhů víry tedy existují různé formy uctívání.