Bg 17.1

arjuna uvāca
ye śāstra-vidhim utsṛjya
yajante śraddhayānvitāḥ
teṣāṁ niṣṭhā tu kā kṛṣṇa
sattvam āho rajas tamaḥ
Překlad slovo od slova: 
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; ye — ti, kdo; śāstra-vidhim — nařízení písma; utsṛjya — zříkající se; yajante — uctívají; śraddhayā — úplnou víru; anvitāḥ — mající; teṣām — jich; niṣṭhā — víra; tu — ale; — jaká; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; sattvam — pod vlivem kvality dobra; āho — nebo; rajaḥ — pod vlivem kvality vášně; tamaḥ — pod vlivem kvality nevědomosti.
Překlad: 
Arjuna se otázal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písma a s vírou uctívají podle svých vlastních představ? Jsou pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti?
Význam: 

V třicátém devátém verši čtvrté kapitoly stojí, že každý, kdo se s vírou věnuje určitému uctívání, postupně dospěje k poznání a dosáhne nejdokonalejší úrovně klidu a blahobytu. V šestnácté kapitole je vyvozen závěr, že ten, kdo nedodržuje zásady dané písmy, je asura (démon) a ten, kdo se jimi s vírou řídí, je deva (osoba s božskými vlastnostmi). Jaké je však postavení toho, kdo s vírou dodržuje nějaká pravidla, která nejsou uvedena v písmech? Kṛṣṇa má nyní zbavit Arjunu této pochybnosti. Když si lidé “vytvoří nějakého Boha” tak, že si vyberou člověka, v něhož vloží svou víru, je jejich uctívání pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti? Dosáhnou také dokonalého života? Mohou spočinout na úrovni skutečného poznání a dospět k nejvyšší dokonalosti? Je možné, aby ti, kdo se neřídí usměrňujícími pravidly písem, ale mají v něco víru a uctívají polobohy a lidi, byli ve své snaze úspěšní? Tyto otázky klade Arjuna Kṛṣṇovi.